Slaměná střecha z došků, k jejichž výrobě se používal všeobecně dostupný materiál - žito, patří k nejstarším střešním krytinám u nás. Dříve si ji uměli vyrobit téměř všichni majitelé chalup, dnes tuto techniku zvládá jen pár řemeslníků. Pomyslíte si - takovou už najdeme leda tak někde ve skanzenu nebo v nějaké zapadlé vísce. I když používání došků mělo zpočátku ryze praktické důvody, stovky let užívání ověřily jejich životnost, stálost a bezpečnost. Navíc taková střecha dodávala každému stavení svébytný a zajímavý charakter.
Doškové střechy znáte z lidového stavění, starších filmů nebo pohádek. S příchodem počítání ekologické stopy bydlení se však tento typ střešní krytiny opět vrací. S doškami se setkáte nejen při rekonstrukcích starších střech, využití nachází také u novostaveb rodinných domů, přístřešků či hospodářských objektů. Dnes se s nimi setkáme převážně jen ve skanzenech a u lidových staveb. Některé takové dochované domky skutečně najdeme v chráněných skanzenech. Ale i na řadě moderních budov se začínají došky znovu objevovat. Došková krytina náleží mezi nejstarší střešní krytinu, přičemž se vyznačuje velmi malou hmotností. Nízkou hmotnost odráží i subtilní konstrukce krovu, nevyžadující oproti mladším nespalným krytinám trámy velkých profilů ani husté kladení krokví či zavětrování.
Co jsou došky a z čeho se vyrábí?
Došky jsou snopky určené pro skládanou střešní krytinu. Jednoduše řečeno - sláma! Ano, obyčejná sláma, kterou lidé měli běžně na polích. Ve velmi vlhkých oblastech pak byla sláma nahrazována rákosím. Došky se nazývají dvojice slaměných snopků, které byly převázané krouceným slaměným provazem (povříslem). Snopek z dlouhé žitné slámy, rákosu nebo kukuřice, sloužící k pokrývání střechy. Došková krytina je obecný pojem pro výrobek ze slámy nebo rákosu používaný k zastřešení staveb. Došky jsou vlastně trsy ze slámy či rákosu svázané do určitého tvaru, které mají délku 1-1,5 metru. Tento trs se svazuje tenkým drátem. V minulosti se používal provázek nebo stébla slámy. Způsobů a postupů, jak stébla svazovat do došků, je vícero, v každé zemi se postupuje trochu odlišně.
Pro výrobu došků je nutné použít žitnou slámu, která vyniká tenkými stébly. Tradičně to u nás bývala sláma ze žita (ale pozor, obilí nesmělo být ještě dozrálé a sláma se sklízela ručně). Před jejich pokládáním se nejprve musí na střeše položit konstrukce a na tu se pokládají jednotlivé došky. Dříve se pro pěstování slámy na došky používalo žito, ale i ječmen či oves.
Výroba došků a příprava materiálu
Největší problémy dnes bývají se sehnáním a přípravou materiálu. To, co dříve řada lidí ovládala, se dnes pomalu oživuje (stejně jako některá stará lidová řemesla). Výroba došků byla a je výlučně ruční prací. Materiál projde mnoha rukama, než se dostane z pole až na střechu: zasejeme, pokosíme, navážeme obilí do snopků, vymlátíme, vyčešeme, uvážeme povřísla, svážeme panenky došků dohromady, a nakonec zastřihneme. A to všechno ručně, bez mechanizace, kombajnů, mlátiček, které by stébla jen polámaly. Největší tajemství úspěchu je ve způsobu vázání snopu. Uzel je pevný, a přitom jednoduchý a rychlý. Polovinu svázaného snopu pootočíme vůči druhé o celý kruh, čímž svazky snopu (došky) pevně stáhneme. Pro upevnění ke střešní lati z došku odebereme a stočíme povříslo, jímž došek připevníme k lati.
Čtěte také: Historie a současnost doškových střech
František Pavlica vypráví o své práci: „Začínal jsem úplně od začátku. Nejprve jsem se musel naučit zpracovávat žitnou slámu a také si domluvit její přísun. Dnes mně Rolnická společnost v Moravském Písku umožňuje, abych si zhruba z pěti set hektarů oseté plochy vybral to nejkvalitnější žito z cca 2 hektarů. To musím posekat starým samovazem, pak následuje mlácení v mlátičce staré přes sedmdesát let. K výrobě došků je totiž potřeba dlouhých, pevných a neporušených stébel. Pak přichází na řadu vlastní výroba, která již není tak složitá. Používá se při ní forma, jejíž pomocí se vyrábí dva druhy došků - hlaváky, používané na plochy střechy, a čičáky sloužící na nároží a hřeben.“
Druhy došků a jejich použití
- Hlaváky: Používají se na plochy střechy.
- Čičáky (hřebenáče): Slouží na nároží a hřeben. Došky určené pro hřeben střechy se namáčely v hlíně.
Jednotlivé druhy došků mají různá místní pojmenování („doch hlavatý“, „fusnáče“, „hlaváče“, „hřebenáče“, „mazance“, „šupka“, „záklasníky“, „zástřešky“, „žup“ apod.).
Pokládka doškové střechy
Došky se kladou na latě vzdálené od sebe 40 cm, přičemž se začíná u dolního střešního okraje. Na kvalitě vázání jednotlivých došků závisí trvanlivost celé střechy. Došek se přivazuje k latím nebo tyčím střešní konstrukce povřísly, houžvemi, vrbovým proutím nebo drátem. Nedoporučuje se drát, protože může stébla přeřezávat. K laťování se krytina přivazovala i vrbovým proutím nebo měkkým vypáleným poměděným nebo pozinkovaným drátem.
Došky se přehazovaly přes latě na střeše a utahovaly. Podle toho, jak se kladly, mohla vzniknout buď plocha hladká, nebo zubovitě vrstvená (odstupňovaná). Došky by měly být dlouhé 60-120 cm a každý by měl ležet alespoň přes tři latě. Došky na střechu jsou dlouhé 50 až 70 cm, vzdálenost latí nebo tyčí činí 35 až 50 cm. U okapu, popř. hřebene, je krytí dvojité nebo se kryje šindeli či prkny. Tloušťka krytiny činí 25 až 35 cm. Na hřeben se kladou pásy jílovitého drnu.
Způsoby vázání a vzhled střechy
- Hladká střecha: U hladké střechy se došky vázaly klasy dolů (za „břitvoví“). Hladká střecha se na našem území vyskytuje častěji.
- Stupňovitá střecha: Na okraji střešních ploch se došek stejně jako u stupňovité střechy připevňoval zastřiženými konci dolů. Došky, které se vážou zastřiženými konci dolů, takže vytvářejí stupně. Váží se na hřebenu a nárožích střechy, tvoří poslední řadu došků nad okapem.
Došky, které se váží zastřiženými konci dolů. Tvoří zpravidla spodní řadu střechy. Na západní Moravě ve tvaru “zástřešníky”.
Čtěte také: Jak se proměnily doškové střechy historických stodol
Konstrukční požadavky a detaily
Takové doškové střechy musely mít sklon alespoň 45° (na rovnou střechu by se tedy jistě nehodily), aby po nich mohla snadno stékat voda. Došková střecha musí mít velký sklon, minimálně 45°. Rozhodnete-li se pro doškovou střechu, měli byste počítat s tím, že bude šikmá, o minimálním sklonu 45°. Prý platí pravidlo, čím větší sklon střechy, tím její delší životnost. Při vyšší větrnosti se doporučuje ještě vyšší sklon (alespoň 50°). Tloušťka takových došků by měla být alespoň 250-350 mm. Pakliže dodržíte výše zmiňovaná pravidla, nemusíte se obávat, že by Vám při dešti protékala voda do domu.
Určité problémy tato krytina přináší na hřebeni, okrajích a u pronikajících komínů. Hřebeny se zpevňovaly a zatěžovaly hliněnou mazaninou nebo přímo drny, okraje a prostupy se mohly vykrývat pruhy šindele. Ukončení střechy u štítu bývá zpravidla řešeno deskou, ke které se jednotlivé došky dorazí. Na doškových střechách nepoužíváme klempířské výrobky, protože síla a celkový charakter krytiny takový postup neumožňují. Tvar došků vyskládaných do tvaru střechy tak musí zabezpečit odvod vody ze střechy „odkapáváním“ do prostoru kolem stavby. Současně musí být splněno, aby tato srážková voda nestékala po obkladu obvodových stěn domu. Zajímavě jsou také řešeny veškeré prostupy přes doškovou střechu. Například prostup komína musí být vhodně oplechován.
Charakteristika a vlastnosti doškové střechy
Výhody doškové střechy
- Nízká hmotnost: Došky (podobně jako šindele) patří k lehkým střešním krytinám. Došková krytina je velmi lehká. Došková krytina náleží mezi nejstarší střešní krytinu, přičemž se vyznačuje velmi malou hmotností.
- Tepelná izolace: Došková krytina dobře izoluje. Také tepelná izolace došků je dostatečná (jenom pro srovnání: došková vrstva silná 35 cm se rovná polystyrenu o tloušťce 14 cm). Termoizolační vlastnosti doškové krytiny silné 35 cm pak odpovídají tepelnému odporu patnácticentimetrové desky pěnového polystyrenu. Došková střecha skvěle izoluje a brání rychlému střídání teplot v půdních prostorách. Díky materiálu ze slámy či rákosu máme střechu 2v1, kdy střešní krytina současně plní funkci tepelné izolace.
- Regulace vlhkosti a teploty: Materiál má schopnost regulovat vlhkost a teplotu a ovlivňuje ve vnitřních prostorách i odérové mikroklima: v místnostech pod střechou je lehce cítit příjemná vůně slámy.
- Originální vzhled: Došková střecha je originálním dílem, rozhodně dá domu nenapodobitelný charakter.
- Dlouhá životnost: Dříve byla životnost nově pokryté střechy až padesát let, a to v závislosti na jakosti použité slámy. Slaměná došková střecha vydrží při správné údržbě minimálně 30 let; a to ta střecha, u které se došky vážou klasem dolů. Došky vázané obráceně, klasem nahoru (tato metoda se používá na Slovensku), mají životnost dokonce až 50 let. Řemeslníci, kteří pracovali na opravách historických, sto a více let starých doškových střech, zjistili, že uhnila pouze dvoucentimetrová horní vrstva. Což jí sice ubíralo na vzhledu, ne však na krycích vlastnostech.
Nevýhody doškové střechy
- Hořlavost: Došková krytina je však hořlavá. V minulosti se došková krytina vyskytovala na téměř celém území státu, ale její ústup zapříčinilo mimo jiné i vydání stavebního řádu pro venkov v roce 1833. Ten pro velkou hořlavost zakázal její používání na nových stavbách. Často se totiž stávalo, že během požáru shořely téměř všechny domy ve vesnici. Proto se začaly používat šindele vyráběné ze dřeva, které byly vůči ohni odolnější. Výraznou nevýhodou majícím za následek postupné opouštění doškové krytiny byla nebývale vysoká hořlavost, jež v kombinaci s otevřeným ohněm předznamenala zánik mnoha staveb. Ohnivzdornost slaměné nebo rákosové střechy posílíme nejlépe chemickou cestou, napuštěním retardantem hoření. Vhodnou prevencí je i instalace lapačů jisker na komín.
- Náchylnost k hnilobě: Mezi další nevýhodu náleží snadné podléhání hnilobě vlivem dešťových srážek nebo tajícího sněhu, jemuž je bráněno především kvalitním provedením a dostatečným sklonem střešních rovin. Nyní bohužel kvůli kyselým dešťům vydrží jen dvacet až dvacet pět let a i během této doby se musí střecha udržovat.
Údržba doškové střechy
Údržba střechy není náročná - občas se vyleze na střechu a zkontroluje se celistvost hřebenu, pokud je ze slámy. Přes zimu se mlátila úroda obilí a sláma svazovala do snopů - ručně, bez pomoci samovazů. Dříve si majitel takové střechy po skončení sezony zemědělských prací připravoval ze slámy náhradní došky, s nimiž střechu průběžně vyspravoval. Došková střecha není bez použití chemie a moderní technologie bezúdržbová.
Cena a dostupnost
Díky náročné výrobě slámových či rákosových došků je cena za tuto přírodní střešní krytinu poměrně vysoká. Za 1 m2 střechy zaplatí zájemce 1200 až 1500 Kč, a to na základě její tloušťky. Platí totiž pravidlo, že čím je sklon střechy pozvolnější, tím musí být došek silnější. U slámových došků se cena pohybuje kolem 1600 Kč/m2. U rákosových došků je cena o něco málo nižší, a to okolo 1300 Kč/m2. K ceně za samotné došky je samozřejmě potřeba připočítat náklady na jejich pokládku. Jelikož zhotovení střechy vyžaduje odbornou znalost problematiky doškových střech, tak i cena za samotnou pokládku je vyšší než u běžných střešních krytin. Pro porovnání - klasická pálená taška stojí v rozmezí 300-800 Kč/m2 plus pokládka.
Specializovaných firem je u nás v republice málo, proto někteří stavebníci vyhledávají dodavatele také v zahraničí, hlavně na Slovensku a v Maďarsku. V posledních letech se však materiál na došky dováží také ze zahraničí (Slovensko, Rakousko, Maďarsko či Nizozemsko).
Čtěte také: Moderní došková střecha
Tabulka: Orientační ceny doškových krytin
| Typ doškové krytiny | Cena za 1 m² (bez pokládky) | Poznámka |
|---|---|---|
| Slámové došky | cca 1600 Kč/m² | Vyšší cena kvůli náročné výrobě a přípravě materiálu. |
| Rákosové došky | cca 1300 Kč/m² | O něco nižší cena, rákos je dostupnější. |
| Klasická pálená taška | 300-800 Kč/m² | Pro srovnání s běžnou střešní krytinou. |
K ceně za samotné došky je nutné připočítat náklady na pokládku, které jsou u doškových střech vyšší než u běžných krytin.
Historie a současnost doškových střech v Evropě
V Evropě existují tři technologie vázání došků. První se užívá v Anglii, druhá na Slovensku, Ukrajině, Maďarsku a třetí v Česku. V minulosti se došková krytina vyskytovala na téměř celém území státu, ale její ústup zapříčinilo mimo jiné i vydání stavebního řádu pro venkov v roce 1833. Ten pro velkou hořlavost zakázal její používání na nových stavbách. Došková krytina byla kladena na valbové i sedlové střechy staveb nejrůznější funkce, domy i hospodářské stavby. Do současnosti se dochovala ojediněle, především na kulturních památkách a v muzeích v přírodě.
Dnes se s došky setkáme hlavně ve skanzenech a u lidových staveb. Na novostavbu si dnes doškovou střechu nejspíš nikdo nepořídí. Zatím je u nás došková střecha spíše luxusní výjimkou. Abychom mohli obdivovat na nových rodinných domech a vilách kouzelné doškové střechy ze slámy nebo rákosu, musíme jet pro inspiraci až do Německa, Dánska nebo Holandska. U nás se na renesanci tradiční přírodní střešní krytiny ověřenou staletími teprve čeká. Na rozdíl od zmíněných států, kde se došková střecha používá kontinuálně a běžně i na moderních domech, u nás došky dávno zmizely a přesunuly se jenom do chaloupek ve skanzenech. Takže ačkoliv až každá třetí střecha novostaveb v Dánsku, Holandsku a částech Německa je z rákosu, my došky skoro neznáme.
Doškové střechy lze zcela nepochybně zařadit mezi střechy z přírodních materiálů, stejně jako například dřevěné šindele či zatravněné střechy. Jejich větší rozšíření však u nás příliš pravděpodobné není, protože tradice kdysi bohatého využívání těchto materiálů v Česku spíše vymizela a není už mnoho lidí, kteří umí takovou střechu pokrýt a opravit. Ale doškové střechy samozřejmě existují, kromě skanzenů je najdete i na některých obytných domech či komerčních budovách. Reprezentativní ukázku střech z rákosových šindelů si můžete prohlédnout ve skanzenu v Modré u Velehradu, kde jsou tyto střechy nejen na replikách velkomoravských domů, ale i na moderní budově tamního hotelu.
Pod rukama Františka Pavlici změnily doškový kabát střechy památkových objektů ve strážnickém skanzenu, v Ruprechtově na Blanensku, v Senetářově, Lopeníku, Vlčnově, Rymicích atd.
Stavby s doškovou střechou se vyskytují po celé Evropě. Také v Čechách a na Moravě jsou historické stavby, které mají doškové střechy, protože v minulosti tyto střešní krytiny byly hodně oblíbené díky dostupnosti slámy či rákosu. Velké zastoupení mají došky v severně položených evropských státech jako je Dánsko, Norsko a Polsko. Tvarově trošku odlišné konstrukce doškových střech pak nalezneme také v Holandsku či Anglii. Dochované doškové střechy lze najít i na stavbách v Maďarsku či Slovensku.
tags: #doskova #strecha #postup