Dřevo je zajímavý, z ekologického hlediska přírodní obnovitelný materiál, který má řadu předností, ale při jeho užití a ochraně nátěry musíme být velmi opatrní. Jak vybírat nátěrové hmoty na dřevo a jak se vyhnout problémům?
Vlastnosti dřeva a jejich vliv na nátěry
Dřevo je hygroskopický materiál a obsah vody v něm závisí na okolní vlhkosti vzduchu. S obsahem vody se mění objem dřeva a dochází k sesychání a praskání, nebo naopak k bobtnání dřevěných bloků. Praskliny pak vytvářejí bránu pro vstup vody i škůdců. Pokud je obsah vody ve dřevě větší než 20 %, stává se atraktivním materiálem pro škůdce z rostlinné i živočišné říše. Póry na povrchu dřeva jsou pěkné, ale zároveň mohou představovat bránu pro vstup vody, pokud nejsou řádně ošetřeny. Lignin jako pojivová složka dřeva obsahuje v molekule aromatické kruhy, které vlivem UV záření degradují a dochází k odhalování celulózových vláken a ztrátě soudržnosti.
Příprava povrchu dřeva před nátěrem
Důležitý je správně připravený povrch. Řezivo je třeba obrousit dohladka postupně brusným papírem zrnitosti 60 až 120. Je-li povrch ohoblovaný, je velmi hladký a měl by se lehce přebrousit brusným papírem zrnitostí 120, aby došlo k dostatečnému zakotvení nátěrových hmot. Zvláštní pozornost je třeba věnovat příčným řezům, kde dochází k vytrhání vláken a zvětšení pórovitosti. Příčný řez je třeba dokonale vybrousit a ošetřit vhodným prostředkem na řezné a čelní plochy, který chrání dřevo před pronikáním vlhkosti.
Specifické problémy dřeva a jejich řešení
- Smolnatá dřeva: Smolnatá dřeva, jako je modřín nebo borovice, ale i smrk, mohou představovat problém, protože u nich dochází k výronům smůly nebo, v případě smolnaté borovice, ke ztrátě přilnavosti celého nátěru, který se pak v cárech odlupuje.
- Vlhkost a škůdci: Dřevokazný hmyz (červotoč, tesařík, hrbohlav aj.) napadá dřevo s vlhkostí nad 15 % abs. Méně je napadáno dřevo suché, v němž se zvyšuje úmrtnost biotických činitelů. Před hnilobou a dřevomorkou lze chránit účinně nábytek jen tím, že jej nenecháme trvale na vlhkém místě. Sucho (parametry suchého prostředí interiéru) jsou mnohem lepší prevencí proti škůdcům než problematická chemická ochrana dřeva.
- Sukové plochy: I při správně provedeném nátěru palubek lazurou se nevyhneme problémům na povrchu suků, které získávají světlejší odstín díky pronikání smůly ze suků na povrch nátěru. Řešení tohoto problému zatím nenalezli ani přední světoví výrobci barev.
Zásady pro výrobu a nátěr dřevěných předmětů vystavených povětrnosti
Při výrobě předmětů ze dřeva, které budou vystaveny povětrnosti, je třeba dodržovat některá doporučení, jež potvrdili největší výrobci nátěrových hmot.
- Potřebná tloušťka suché vrstvy musí být i na hranách. Toho lze dosáhnout, mají-li hrany zaoblení o poloměru minimálně 3 mm. Na ostrých hranách je zvláště při nátěru štětcem tloušťka podstatně menší a dochází tam k průniku vody a selhaní nátěrů.
- Pro dosažení plynulého odtékání vody z ploch musí být všechny plochy zešikmené nejméně pod úhlem 15°.
- Pokud jsou latě po natření upevňovány na rám vruty nebo šrouby, měly by být otvory vyvrtány předem a opatřeny nátěrem, jinak v jejich okolí dojde brzy vlivem průniku vody k odlupování nátěru.
- Spojovací materiál by měl být alespoň pozinkovaný, nejlépe nerezový. Větší investice do nerezových šroubů se jistě vyplatí, protože ani pozinkované šrouby na povětrnosti nevydrží dlouho a stékající pramínek rezavé vody znehodnotí estetický dojem.
- Před montáží by měly být nátěry dostatečně zaschlé.
- Případné spoje, pokud jsou lepené, musí být slepeny vodovzdorným lepidlem zátěžové skupiny D3 a řádně utěsněny.
- Venkovní obklady a jiné předměty, kde se požaduje dlouhá životnost, by měly být zhotoveny z prken (palubek) z jádrového dřeva dostatečné tloušťky.
Typy nátěrových hmot a jejich použití
Ať již zvolíme pro nátěry dřevěných výrobků systém vodou ředitelný nebo rozpouštědlový, pigmentovaný nátěr nebo lazuru, musí být první nátěr proveden vhodným napouštědlem s obsahem fungicidních i insekticidních látek, které proniká do hloubky, impregnuje vrchní vrstvu dřeva, zpevňuje ji a chrání dřevo před napadení houbami, plísněmi, škůdci z živočišné říše i před vlivy povětrnosti při lokálním poškození vrchního nátěru. Rozpouštědlová napouštědla jsou výhodnější, protože pronikají do hloubky až několika milimetrů. Po zaschnutí napouštědla je třeba povrch lehce přebrousit, aby se odstranila vztyčená dřevní vlákna.
Čtěte také: Průvodce výběrem štětce na nátěry
Bezbarvé versus pigmentované nátěry
V první řadě je třeba posoudit, zda chceme zachovat původní barvu a vzhled dřeva, tj. aby dřevo i dále působilo jako přírodní, ničím neošetřený materiál. Taková bezbarvá povrchová úprava by ovšem měla odolávat působení všech povětrnostních vlivů, neměla by být náchylná k praskání v důsledku vnitřního pnutí a neměla by být atraktivní pro dřevokazný hmyz. Nátěrová hmota, která by splnila tyto požadavky, patří do oblasti sci-fi a patřit asi vždycky bude. UV záření, které na dřevo dopadá, způsobuje žloutnutí, degradaci ligninu, a tím ztrátu soudržnosti dřevní hmoty. Pokud připustíme změnu odstínu dřeva, můžeme pro povrchovou úpravu dřevěných výrobků použít pigmentované nátěrové hmoty jak rozpouštědlové, tak vodou ředitelné. Každý typ má své přednosti i nedostatky.
Lazury
- Vodou ředitelné lazury: Vodou ředitelné lazury na bázi akrylátových disperzí mají vyšší odolnost proti UV záření, a tedy vůči degradaci, ale často dochází k jejich praskání a odlupování, zvláště při nedostatečné vrstvě nátěrů. Jejich obnova je pracná, protože popraskaný nátěr je třeba obrousit, a to u akrylátů není jednoduché, protože při broušení měknou a zalepují brusný papír.
- Rozpouštědlové lazury: Rozpouštědlové lazury, jako je známý Luxol nebo analogické hmoty, penetrují hluboko do dřeva a na povrchu nevytvářejí žádný nebo jen slabý film. Jsou na bázi alkydových pryskyřic nebo směsí alkydů a olejů, degradují postupně bez odlupování a po uplynutí doby životnosti stačí nátěr po očištění přetřít. Výhodou syntetických lazur je snadná opravitelnost degradovaných nátěrů bez nutnosti broušení nebo jiného odstraňování starého nátěrového filmu, nevýhodou je, že se nátěry musí obnovovat asi jednou za 3 až 5 let.
- Olejové lazury: V současné době jsou moderní olejové lazury připravené z obnovitelných zdrojů. Životnost bezbarvé čistě olejové lazury je několik měsíců, pigmentované je asi jeden rok.
Moření je vhodné volit v odstínech zemité hnědé (platí obecně pro všechny úpravy pro venkovní prostředí), které slouží současně jako absorbér UV záření.
Oleje
Na zahradní nábytek se často používají různé oleje, jako je například teakový. Rychle zasychají, nezapáchají, jen dosažení perfektně slitého povrchu při aplikaci štětcem je obtížnější. Alternativou olejových lazur jsou speciálně upravené oleje, které je možné ředit vodou. Takové oleje po odpaření vody pronikají hluboko do dřeva.
Tloušťka nátěru a její význam
Z hlediska správné ochranné funkce nátěru dřeva vystaveného povětrnosti je důležitá celková tloušťka nátěru. U nátěrů oken a jiných předmětů akrylátovou silnovrstvou lazurou by nátěrový systém jako celek měl mít minimální tloušťku suché vrstvy 100 µm a neměl by zásadně překračovat maximální tloušťku 150 µm. U vrstev větších tlouštěk je ohrožena potřebná schopnost difuze vodních par nátěrovým filmem a může dojít ke vzniku puchýřů nebo k odloupnutí nátěru. U tenkovrstvých vodou ředitelných lazur je minimální tloušťka asi 75 µm, což představuje alespoň tři dobře provedené nátěry. Spolehlivější bývá údaj o doporučované spotřebě hmoty na 1 m2.
Další důležitá věc při nátěru dřevěných obkladů je, aby tloušťka vrstvy na venkovní straně nebyla větší než na straně vnitřní. Často jsou obklady natírány pouze z venkovní strany, což vždy vede k deformaci palubek.
Čtěte také: Vše o akrylátových barvách na nábytek
Požadavky na nátěry pro speciální aplikace
Při nátěrech musíme také správně zvolit vhodný typ nátěrové hmoty.
- Pochůzné plochy: K nejvíce namáhaným dřevěným výrobkům patří pochůzné plochy, jako jsou podlahy, terasy nebo schody. V tomto případě musí být nátěr flexibilní s vysokou odolností proti abrazi i proti poškrábání. Je třeba také uvážit vhodnost nátěru jako takového. U dřevěných schodů z měkkých dřevin vystavených povětrnosti i extrémnímu oděru je slabý nátěr lakem naprosto nedostatečný a nevhodný.
- Dřeviny s velkými póry: Specifický problém může nastat u dřevin s velkými otevřenými póry, jako je např. dub nebo meranti. Pokud používáme vodou ředitelný systém, je třeba po penetraci a přebroušení povrchu aplikovat tzv. plnič pórů, který díky speciálnímu složení tyto „dutinky“ obalí a vyplní.
Opravné nátěry
Samostatnou kapitolou jsou opravné nátěry dřevěných výrobků vystavených povětrnosti, jako jsou chaty, štíty domů, terasy, balkony, zábradlí a samozřejmě okna všeho druhu. Jednou z nejčastějších chyb je nátěr dřevěného štítu nebo obkladů bezbarvým lakem nebo bezbarvou lazurou. Dřevo pak není dostatečně chráněno před UV zářením a dochází k jeho degradaci a odlupování nátěru. Odstranění zbytků laku je pak obtížné. Opravné nátěry oken, prováděné většinou pigmentovanými barvami, je náročný proces. Nejdůležitější věc je začít s opravou včas, a to jakmile se projeví první odlupování nátěrů. Odhalené dřevo rychle degraduje, stává se pórovitější a méně soudržné, protože přírodní „pojivo dřeva“ (lignin) bylo zničeno. Při opravných nátěrech musí být tato vrchní šedá degradovaná vrstva kompletně odstraněna (obroušena nebo oškrabána až na žluté zdravé dřevo). Zadržená voda se musí po obroušení nechat odpařit, tak aby obsah vody ve dřevě byl 8 až 14 %, jinak se nové nátěry při ozáření sluncem odloupnou vlivem vznikající vodní páry. Pokud jsou staré nátěry popraskané, je nejvhodnější jejich kompletní odstranění, nejlépe opálením.
Ekologické aspekty nátěrových hmot a výběru nábytku
I při natírání platí, že čím méně, tím pro životní prostředí lépe. Správná volba vhodné nátěrové hmoty nám může často usnadnit práci při další údržbě. Dávejte přednost prostředkům ředitelným vodou, které obsahují méně škodlivin, zejména těkavých organických látek. Z hlediska domácího prostředí jsou nejméně závadné výrobky mající atest pro použití na hračky a pro styk s potravinami.
Ekologické značení
Dobrým a spolehlivým vodítkem je např. značka Ekologicky šetrný výrobek (EŠV). V současné době je značka propůjčována pouze nátěrovým hmotám ředitelným vodou. Pro exteriérové a interiérové nátěrové hmoty existuje evropská ekoznačka Květina (2014/312/EU) a ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek (4/2015) pro nátěrové hmoty ředitelné vodou. Česká ekoznačka upravuje zejména obsah formaldehydu a těkavých organických látek. Evropská ekoznačka pokrývá více produktů a určuje nepřípustné látky, definuje některé minimální užitné vlastnosti (vydatnost, odolnost proti oděru, proti atmosférickým vlivům, korozi, vodě aj.).
Udržitelnost a výběr dřeva
Dřevěné součásti by neměly pocházet z velkých vzdáleností a prokazatelně ne z tropických pralesů. Stejně tak nesmí být porušena smlouva CITES. Žádejte zboží s mezinárodním certifikátem FSC, který zaručuje, že dřevo bylo získáno a zpracováno v souladu s principy udržitelného rozvoje. Při zařizování nové podlahy můžeme také zohlednit některá environmentální kritéria. Důsledkem UV záření je ztráta původní barvy povrchu způsobená světlem a klimatickými vlivy. Po několika týdnech a měsících se vytvoří stříbrošedá patina, která může být esteticky zajímavá. Použití tropického dřeva je však také kontroverzní otázkou. Při jeho získávání se ničí stávající tropické pralesy a zhoršuje se tak ekologická stabilita.
Čtěte také: Jak správně pečovat o venkovní nábytek
Syndrom nemocných budov (SBS)
SBS je soubor nespecifických obtíží, které zpravidla nejsou tak závažné, aby způsobily pracovní neschopnost pro nemoc. Jde obvykle o různé postižení dýchacích cest, dermatitidy, nevolnosti, závratě apod. Postihují obvykle větší počet osob, zejména v administrativních budovách. Příčina SBS není dostatečně objasněna, ale dosud známé dlouhodobé studie ukazují, že se na vzniku podílí více příčin, zejména vlastnosti budov a vnitřního prostředí, kontaminace vnitřního ovzduší, náplň práce a osobnostní charakteristika pracovníků. Z vlastností budov je na prvním místě klimatizace, nemožnost otvírat okna, nedostatečná údržba a úklid, syntetické podlahoviny a závěsy v interiéru pracovišť, časté používání fotokopírovacích přístrojů, dlouhodobá práce s počítači aj. Pozor na polutanty unikající ze dřeva (formaldehyd, izokyanáty) kvůli použitým pojivům a přísadám (týká se zejména dřevotřísek).
Základní pojmy z oblasti nátěrových hmot
Definice
- Nátěrová hmota: Je souhrnný název pro výrobky, jejichž plnidlem je obvykle organická filmotvorná látka. Jsou to tedy látky, které po nanesení na podklad utvoří v tenké vrstvě celistvý a přilnavý povlak.
- Nátěr: Je zaschlý povlak NH nanesený na očištěný předmět. Může mít jednu nebo více vrstev.
- Nátěrový postup: Je postup práce při nanášení NH. Podle použití může být vnější a vnitřní. Vnější dobře odolává povětrnostním vlivům a vnitřní méně.
- Tmel: Je NH s vysokým obsahem plnidel a pigmentů. Má pastovitou konzistenci, vyrovnávají se tím nerovnosti povrchu.
- Ředidlo: Je směs různých rozpouštědel. Používá se k dosažení potřebné konzistence NH.
- Tužidlo: Je složka NH, která s ní reaguje a napomáhá vzniku nátěru s požadovanými vlastnostmi.
- Pojidlo: Je roztok pojiva. Pojivo je filmotvorná látka, nebo jejich směs, která udrží rozptýlené částice pigmentů a plnidel v zaschlém nátěru.
- Filmotvorné látky: Jsou schopny po nanesení v tenké vrstvě vytvořit film (přírodní a syntetické pryskyřice, oleje, deriváty celulózy, kaučuku, asfalty a tmely).
- Pigment: Je práškovitý materiál, jehož částice mají vhodnou velikost a určité pigmentové vlastnosti. Je v pojivu nerozpustný, je tam jen rozptýlen.
- Barvivo: Se v některých složkách plně rozpouští. NH dodává pouze barevný odstín, ne však krycí schopnost.
- Nátěrový systém: Určuje jednotlivé NH vzhled.
Suroviny pro výrobu nátěrových hmot
- Filmotvorné složky: Tvoří podstatu nátěrového filmu. Patří sem tuhnoucí a polotuhnoucí oleje, syntetické a přírodní pryskyřice, deriváty celulózy a kaučuku, asfalty a smoly.
- Pigmenty: Tvoří barevný odstín nátěru. Jsou ve formě jemně rozemletých neroz-pustných barevných látek. Dělíme je na přírodní a syntetické sloučeniny, kovové prášky a světélkující luminofory.
- Plnidla: Upravují technologické vlastnosti nátěrových hmot (barev a tmelů). Jako plnidel se používá např. křída, mastek a těživec.
- Organická barviva: Dodávají barevný odstín k zabarvení bílých pigmentů nebo laků.
- Rozpouštědla: Tvoří těkavé organické kapaliny (toluen, benzen, terpentýn a alkoholy). Jsou hořlavá a škodí zdraví.
- Ředidla: Se používají k úpravě konzistence nátěrových hmot před použitím. Tvoří je směs organických rozpouštědel.
- Kromě hlavních složek obsahují nátěrové hmoty přísady upravující jejich vlastnosti.
Typy nátěrových hmot podle pořadí nanášení
- Napouštěcí
- Základní
- Vyrovnávací
- Podkladové
- Vrchní (poslední vrstva)
Nátěrové hmoty podle obchodního označení
Zavedené označení nátěrových hmot začíná počátečním písmenem základní suroviny výrobku a čtyřmístným číslem, kde první číslice udává druh nátěrové hmoty.
| Kód | Popis |
|---|---|
| A | Asfaltové nátěrové hmoty |
| B | Bezrozpouštědlové nátěrové hmoty |
| C | Celulózové nátěrové hmoty |
| H | Chlórkaučukové nátěrové hmoty |
| K | Silikonové nátěrové hmoty |
| L | Lihové nátěrové hmoty |
| O | Olejové nátěrové hmoty |
| S | Syntetické nátěrové hmoty |
| U | Polyuretanové nátěrové hmoty |
| V | Vodové a disperzní nátěrové hmoty |
| P | Pomocné přípravky |
Příklad: O 1000 fermež napouštěcí (O = olejová, 1000 = fermež nebo transparentní obarvený lak).
Vybrané typy nátěrových hmot
- Olejové nátěrové hmoty: Fermeže jsou rostlinné tuhnoucí oleje, v nichž bylo tuhnutí upraveno oxidací vzduchem a přidáním sušidel. Olejové laky obsahují kromě pryskyřice tuhnoucí oleje. Jsou určeny k povrchové úpravě dřeva a kovů, kde se vyžaduje barevný lesklý a rychle zasychající nátěr.
- Celulózové laky: Používají se k lakování dřeva. Okamžitě zasychají a snadno se leští.
- Chlórkaučukové nátěrové hmoty: Obohacují sortiment svojí nehořlavostí a odolností proti chemickým látkám v kovových a betonových nádržích.
- Asfaltové nátěrové hmoty: Používají se jako laky k ochranným nátěrům kovových předmětů, cihlových a betonových podkladů.
- Latexové nátěrové hmoty: Mají filmotvornou složku z polyvinylacetátů (PVAc) nebo polyvinylakrylátů. Jejich velkou předností je nehořlavost, rychlé zasychání, trvanlivost a ředitelnost vodou. Jsou určeny k nátěru všech savých podkladů. K vyrovnání nerovností slouží latexové tmely.
- Syntetické nátěrové hmoty: Vznikají jako roztoky syntetických pryskyřic v organických rozpouštědlech s přísadou sušidel. Používají se pryskyřice alkydové, fenolické i polymerátové. Zaschlý nátěr odolává vlhku, vodě, benzínu, naftě a olejům.
Nanášení, balení a skladování nátěrových hmot
Nanášení nátěrových hmot se provádí nejčastěji štětcem, případně válečkem a stříkáním stlačeným vzduchem. K balení se používá plechových krabic z bílého plechu nebo plechových konví, pro velká množství jsou vhodné železné sudy. Pro drobné opravy je mezi spotřebiteli oblíbené malé aerosolové balení. Nátěrové hmoty se skladují v suchých a dobře větratelných místnostech při teplotách od 5 do 25 °C. Větší množství nátěrových hmot se skladuje v polootevřených skladech.
tags: #dokoncovani #nabytku #naterovymi #hmotami #informace