Hydroizolace je klíčovým prvkem ochrany staveb před vlhkostí, která může ohrozit jejich strukturu a energetickou účinnost. Správně navržený systém zvyšuje životnost domu a jeho hodnotu na trhu. Voda je přirozenou součástí prostředí, kde vznikají domy. Přesto patří k největším nepřátelům stavebních konstrukcí. Zatímco starší stavby často pracovaly s přirozeným vysycháním masivních konstrukcí, moderní rodinné domy jsou založené na přesně definovaných skladbách vrstev vyžadujících suché prostředí.
Doba vysychání po dodatečné hydroizolaci
Po bezchybném provedení dodatečné hydroizolace ve zdivu k zamezení vzlínající vlhkosti, správném/dostatečném větrání, vyšší teplotě vzduchu a jeho nižší procentuální vlhkosti by výsledky postupného vysychání měly být viditelné v řádech měsíců. Doba vzniku celistvé hydroizolace ve zdivu krémovou injektáží je 2-6 týdnů. Až po této době nastává proces postupného vysychání. Doba vysychání se liší podle typu zdiva, hloubky promáčení a zvolené metody. Orientačně se jedná o 2-4 týdny pro běžné zdivo a 4-8 týdnů pro silné cihlové zdivo. Skutečná doba vysoušení se určuje průběžným měřením.
Faktory ovlivňující vysychání zdiva
- Množství zbytkové vlhkosti ve zdivu
- Dostatečné větrání prostoru
- Vyšší teplota vzduchu a jeho nižší procentuální vlhkost
- Typ a tloušťka zdiva
- Druh použité hydroizolační metody
Příčiny vlhkosti ve zdivu
Na nutnost sanace zdiva nás upozorňuje až projevující se degradace povrchových úprav zdiva vznikem tmavých ploch. Vlhkost v konstrukci funguje jako tichý akcelerátor problémů - zhoršuje tepelněizolační vlastnosti materiálů, podporuje vznik kondenzace vodních par a postupně snižuje životnost stavebních prvků. Jakmile jsou zdivo nebo beton dlouhodobě zavlhlé, zvyšují se tepelné ztráty a dům přestává fungovat tak, jak byl navržen.
Typy vlhkosti
- Netlaková voda: Jedná se o smáčení zdiva např. při vzlínání vlhkosti z podloží, kdy voda proniká do stěn a základů kapilárně, protože chybí vodorovná izolace. Typicky postihuje starší budovy bez funkční hydroizolace. Vlhkost z terénu postupně stoupá zdivem, typicky do výšky 0,5 až 1,5 metru od země.
- Tlaková voda: Projevuje se hlavně v suterénních prostorách a v místech tzv. poškození z havárií, např. prasklé potrubí nebo zatékání střechou. Vlhkost je způsobena působením tlakové vody, která se tvoří u obvodové zdi pod úrovní terénu při rychlém a intenzivním dešti.
- Kondenzace: Kondenzace vzniká, když teplý vlhký vzduch přijde do kontaktu s chladnějším povrchem zdiva. Typicky v zimě, v rozích místností, kolem oken nebo na místech s nedostatečnou izolací. Kombinace s nedostatečným prouděním vzduchu může vést k tvorbě plísní.
Projevy vlhkosti ve zdivu
- Bílé solné výkvěty
- Mokrý sokl a opadávající omítka
- Plíseň v rozích nebo za nábytkem
- Zatuchlý zápach ve sklepě
- Studené, vlhké stěny i v obytných místnostech
Diagnostika a směrnice WTA
Návrh sanace musí být zpracován odborně na základě výsledku provedených průzkumných prací. Přitom mají být zohledněny faktory technické, ale i hledisko ekonomické a požadavky památkové péče. Příspěvek se zabývá dodatečnou izolací stavebních konstrukcí na styku se zeminou. Je prezentován postup sanačních prací, kde významným pomocníkem jsou směrnice WTA tuto problematiku popisující a řešící. Směrnice WTA podrobněji rozpracovávají diagnostické postupy a metody pro zjišťování stavu zdiva. Tyto směrnice poskytují jen vodítko pro posuzování zdiva a přehled diagnostických metod.
Metody dodatečné hydroizolace
Prováděné rekonstrukční práce na budovách vzhledem k dlouholeté funkčnosti by měly být vždy zaměřeny i na zajištění stavebních konstrukcí proti působení vlhkosti. Taktéž při nové výstavbě si založení stavby bez hydroizolace neumíme představit. K vyřešení problémů s vlhkostí existuje několik účinných metod.
Čtěte také: Jak dlouho tvrdne beton?
Chemická injektáž zdiva
Pro injektáž zdiva se používají jedno nebo více složkové směsi, s komponenty upravujícími smáčivost nebo vytvrzení prostředku, případně s přídavkem fungicidu. Pro utěsnění kapilár se používají prostředky na bázi parafinu, epoxidových a polyuretanových pryskyřic. Poměrně malá rozteč vrtů umožňuje jejich menší průměr např. 20 mm. U tlakové injektáže se do zdiva aplikuje injektážní prostředek nízkotlakovou metodou (tlak < 10 bar) za použití speciálních čerpadel. Injektážní vrty se provádějí v osové vzdálenosti 100-125 mm o průměru 10-20 mm, dle použitého pakrového systému, který utěsňuje ústí vrtu pro tlakovou aplikaci. Směrnice neudává normové spotřeby injektážních prostředků.
Využití chemické injektáže je široké, například pro vytvoření dodatečné vodorovné izolace do smíšeného a kamenného zdiva proti vzlínající vlhkosti, jak bylo zvoleno při sanaci staršího rodinného domu v Habrech. Tato injektáž byla kompletně prováděna z exteriéru v úrovni podlah místností, což umožní budoucí zateplení objektu bez rizika akumulace vlhkosti.
Gelová rubová injektáž
Jedna vysoce účinná metoda se nabízí, kdy lze vytvořit bez výkopu, tj. bez možného přístupu z venkovní strany, u zdiva sklepení svislou vnější hydroizolaci a to tzv. gelovou rubovou injektáží. Zdivo sklepení je navrtané z přístupné stany stavebního dílce (z místnosti) v rastru 250 mm a to až do přilehlé zeminy. Vrty jsou osazeny speciálními injektory s trubičkami, které jsou dlouhé jako je tloušťka zdiva a to z důvodu, aby se značným tlakem speciálního čerpadla akrylátový gel vsakoval rovnou do přilehlé zeminy s nastavenou dobou tuhnutí (v tomto případě cca 1 min.) a tím se vytváří svislá venkovní hydroizolace z nepřístupné strany. Na 1 m2 svislé plochy se musí natlakovat do přilehlé zeminy 30-35 litrů akrylgelu, čímž vzniká spolehlivost, že se jednotlivé vnější pružné membrány spojují v ucelenou svislou plochu. Životnost této svislé hydroizolace je obdobná jako u novodobých asfaltových pásů.
Gelová rubová injektáž je nenahraditelná pro vytvoření vnější svislé hydroizolace, ale pro vytvoření vodorovné hydroizolace ve zdivu nebo v plošném provedení ve zdivu je výsledek nereálný. V momentě aplikace se jedná totiž o injektážní kapalinu viskozity podobné jakou má i voda, a její průběh v nehomogenním zdivu je nepředvídatelný.
Dodatečná vodorovná izolace
Provedení dodatečné vodorovné izolace ve zdivu je základní podmínkou pro účinnost celého hydroizolačního systému. K tomuto účelu lze využít několik mechanických metod:
Čtěte také: Vše o Asfaltovém Penetračním Laku
- Podřezání zdiva deskami z nerezové oceli: U tohoto postupu se vlnité desky o šířce cca 300 mm z nerezové oceli zarážejí do maltových spár zdiva s překrytím nebo spojované zámkem. Možnost provádění je závislá na tloušťce a druhu zdiva, pevnosti a šířce průběžné ložné spáry. Nevýhodou této metody jsou velké rázy při zarážení plechů, čemuž musí vyhovovat statika zdiva. Ocelový plech tvoří tepelný most ve zdivu.
- Prořezávání zdiva pilou: Prořezávání zdiva se provádí nasucho pomocí vidiařetězové pily nebo pomocí diamantové lanové pily, kotoučové pily s chlazením vodou. Vidiařetězovou pilou se zpravidla prořezává spára v cihelném zdivu. Diamantovou pilou lze prořezávat jakékoliv zdivo (cihelné, smíšené). Po řezání se do pročištěné řezné spáry vkládá izolace, tj. plastová izolační folie tl. 2 mm nebo izolační sklolaminátová deska.
- Podsekávání cihel: Vybourá se vždy několik řad cihel nad plánovanou úroveň hydroizolace v šířce 1 metr, položí se pás hydroizolace, opět se zazdí a vybourá se část zdi vedle. Je to velmi pracná metoda, která ale nevyžaduje žádnou speciální techniku.
Vnitřní svislá izolace
V případě, že vytvoření svislé izolace obvodového zdiva z vnější strany je z technického a ekonomického hlediska obtížné, či nemožné (např. sousedící zástavba, inženýrské sítě, hluboké založení stavby, trvalé působení tlakové vody), vytvoří se izolační systém z vnitřní strany. Obvodové zdivo s vnitřní svislou izolací zůstává vlhké. Např. styk svislé stěny a podlahy se zaoblí vhodnou maltovinou, např. na povrchové svislé izolace se musí provést ochranná vrstva. Na ploše obvodového zdiva, které bylo injektážně obvrtáno, byla provedena svislá vnitřní hydroizolace AquaStop Bitumen 2K. Vlhkost ve zdivu sice zůstává, ale vzhledem k vytvoření injektážních okrajových bariér se vlhkost nemůže přesunout do jiných míst sanované plochy, ale ani do nových omítek, tj. do vnitřních prostor.
Pokud se jedná o tlakovou vodu pronikající skrz průchodky v suterénu, a není možné se k nim dostat z vnější strany, je třeba zhotovit okolo průchodek, v jejich těsné blízkosti, s velkou opatrností vrty a provést polyuretanovou injektáž. To ale už musí provádět odborná firma.
Hydroizolační stěrky
Stávající zdivo po odkopu, zejména u starších staveb, mívá často velmi nepravidelný líc. Směrnice WTA 4-6 zde proto neuvažuje provádění ani fóliových, ani pásových hydroizolací, ale jmenuje zastudena nanášené tekuté hmoty, vytvářející po ztuhnutí souvislou hydroizolační vrstvu. Hlavními výhodami stěrek jsou bezešvá provedení - izolační vrstva nemá spoje, které bývají slabším místem, a připojení k podkladu je na 100 % plochy.
Typy hydroizolačních stěrek
- Stěrky na bázi modifikovaného asfaltu: Skládají se z emulze modifikovaného asfaltu ve vodě a jsou zahuštěné anorganickými i organickými plnivy. Po aplikaci vysychají či reagují za vzniku pružné, tažné vrstvy, aniž by došlo k velkému smrštění vrstvy. Jsou určeny k aplikaci pouze ze strany působení vody jako vnější ochrana, a nejsou mrazuvzdorné - lze je použít jen pod úrovní terénu, případně v interiéru.
- Silikátové (cementové) hydroizolační stěrkové hmoty: Jedná se o směs mikromletého cementu, jemného anorganického plniva a přísad. Mají vynikající přídržnost na minerálních podkladech, což umožňuje jejich použití i na zdivu, které je zatíženo tlakem vody z negativní strany, tedy k utěsnění povrchu mokrého zdiva.
- Flexibilní minerální stěrky: Ze skupiny silikátových stěrek se v minulosti vydělila skupina hmot aditivovaných plastifikátory na bázi disperzí, zlepšujících jak tažnost, tak přilnavost stěrek. Až použití reaktivního typu flexibilních stěrek přineslo na trh hmotu se schopností přemostění dokonce 3 mm trhlin, dodatečně vzniklých v podkladu.
Vlastnosti a požadavky na stěrky
| Vlastnost | Popis |
|---|---|
| UV stabilita | Zásadní pro použití jako finální vrstvy plochých střech, pochozích vrstev lodžií, inspekčních lávek a ochranu soklových partií. |
| Mrazuvzdornost | Podmínka pro použití na balkonech, lodžiích a zdivu nad úrovní terénu. |
| Odolnost solím | Výhodné pro ochranu pilířů v parkovacích garážích, kde hrozí chloridová koroze výztuže. |
| Překlenutí trhlin | Důležité pro hydroizolaci problematických podkladů nebo dynamicky namáhaných dílců. |
| Adheze na podkladech | Výrazná výhoda silně aditivované stěrky je přídržnost na nenasákavých podkladech. |
| Zatížitelnost tlakem zdiva | Cementové stěrky jsou zatížitelnější díky své pevnosti. Asfaltové stěrky požadavek stlačení nesplňují. |
| Odolnost tlakové vodě | Stěrky pro vnější hydroizolace spodního zdiva a do nádrží je třeba testovat tlakovou vodou. |
| Smrštění a vysychání | Téměř nulové smrštění při vysychání je velkou výhodou. Vytvrzení v celé vrstvě najednou. |
| Zpracovatelnost | Ovlivněna teplotou, s rozsahem použití od +5 °C do +30 °C. |
Postup aplikace stěrkových hmot
- Příprava podkladu: Je třeba vyloučit podklady nesoudržné, sprašující a rozpadající se. Nerovnosti podkladu, volné spáry a ostré hrany je třeba eliminovat vyplněním spár pevnou maltou a zaoblením hran. Podklad před aplikací hydroizolace musí být dobře vyzrálý, a nesmí být leskle mokrý.
- Penetrace: Pro dosažení výtečných hodnot adheze se porézní podklad vždy penetruje systémovou penetrací.
- Aplikace stěrky: V libovolné době po její aplikaci potom můžeme nanést vrstvu stěrky. Druhá vrstva se již nanáší v tlustší vrstvě podle potřeby. Ideální je provedení dvou funkčních izolačních vrstev, čímž se předejde ztenčeným místům v izolaci.
- Kontrola tloušťky a adheze: Ověřit správnou minimální tloušťku vrstvy je možné jen během aplikace měřicím hřebenem. Při použití na nestandardní podklady je vhodné předem provést zkoušku přilnavosti.
Odvlhčení základů a spodní stavby
Zastavit vzlínání ve zdivu je jedna věc - ale bez ochrany základů a okolního terénu může být veškerá práce zbytečná. Základy starých domů bývají bez jakékoli izolace, a pokud se k nim voda z terénu dostane, vlhkost se bude tlačit znovu do stěn, soklu i podlah.
Postup hydroizolace spodní stavby
- Příprava podkladu: Nové základy domu musí být dostatečně vytvrzené a očištěné od prachu a nečistot. Staré základy je potřeba odkopat a očistit. Na zvážení je pak aplikace penetračního nátěru.
- Aplikace hydroizolace: Když jsou základy připraveny, je čas na aplikaci vybrané hydroizolace. Tady je potřeba myslet na to, aby nikde nebyly mezery, škvíry nebo vzduchové bubliny.
- Vyztužení geotextilií: Pokud je to potřeba a pokud hydroizolujete tekutou gumou, geotextilie se přikládá na izolační vrstvu pro zvýšení odolnosti a přetírá se další vrstvou. Většinou se instaluje na různé předěly nebo kolem prostupů.
- Kontrola po dokončení: Po aplikaci a zaschnutí nátěrů je potřeba vše překontrolovat - hlavně místa s nerovnostmi i celkovou kvalitu izolace.
Hydroizolace spodní stavby zabrání vlhkosti i plísním. Ať už sáhnete po klasických asfaltových pásech nebo zvolíte moderní řešení v podobě tekuté gumy, vždy záleží na přípravě i kvalitě provedení - to je klíč k úspěchu.
Čtěte také: Doba tvrdnutí betonu: co ji ovlivňuje?
Drenáže a další opatření
Drenáže jsou součástí ochrany stavby podél vnějšího izolačního systému a vytvářejí se v případě působení vody (nebo možného výskytu) v málo propustných nebo nepropustných zeminách. Je nutná dostatečná hloubka uložení drenáže min. štěrkový obsyp drenáže fr. 8-32 mm musí být provedený do výšky nad úroveň podlah suterénu min. Svislá izolace zdiva nad terénem se provede do výšky min. 300 mm. U zdiva s obsahem výkvětotvorných solí, v závislosti na stupni zasolení, se provede opatření dle směrnice WTA 2 - 9 - 04/D Sanační omítkové systémy. Součástí sanačních prací by měla být i kontrola kanalizace (dešťové, splaškové), která často přispívá k zavlhčování podzákladí. V suterénních prostorách může docházet na zdivu ke kondenzaci vodních par obsažených ve vzduchu. Kontrolu sanačních prací je potřeba provádět v průběhu jejich realizace.
Vysoušení zdiva
Vysoušení zdiva znamená aktivní odstranění vlhkosti ze stavební konstrukce pomocí specializované techniky. Sanační práce neděláme. Důležité: pokud příčina zatečení přetrvává (např. vzlínání u starších budov), nemá smysl zdivo pouze vysušit. Vlhkost se vrátí.
Metody vysoušení
- Kondenzační odvlhčovače: Základní nástroj pro vysoušení zdiva. Používají se u běžného zdiva bez izolací, omítek, menších ploch. Fungují optimálně při teplotách 15-35 °C.
- Sorpční odvlhčovače: Vhodné pro sklepy, suterény, chladné prostory pod 15 °C. Vlhký vzduch prochází přes pomalu rotující sorpční kolo s hygroskopickou látkou, která na sebe váže molekuly vody.
- Ventilátory: Zajišťují rovnoměrnou cirkulaci a urychlují odpařování.
- Topidla: Pro silné cihlové zdivo (nad 45 cm) je klasické vysoušení méně efektivní. Řešením je kombinace výkonných odvlhčovačů, ventilátorů a topidel, která udržují v prostoru teplotu kolem 25-30 °C.
- Výhřevné tyče: Používají se u silného zdiva (od 45 až 50 cm). Topné elementy instalované do navrtaných otvorů prohřívají zdivo zevnitř a urychlují odpařování z hloubky.
- Cirkulační metoda: Využívá tlakové boxy (turbíny), které do konstrukce vhání suchý teplý vzduch. Na jiných místech je vlhký vzduch odsáván. Používá se pro zatečení do konstrukcí s tepelnými nebo zvukovými izolacemi.
- Tlakové sušení: Slouží k lokálnímu vysoušení menších ploch.
Měření vlhkosti
- Povrchové elektronické měření: Rychlé a nedestruktivní, ale méně přesné. Měří vlhkost v horních vrstvách materiálu.
- Hloubkové měření: Přesnější, ale vyžaduje odběr vzorku nebo zavedení sondy do materiálu.
- CM metoda (karbidová): Zlatý standard pro měření vlhkosti stavebních materiálů. Z hloubky konstrukce se odebere přesně navážený vzorek, který se v uzavřené nádobě smísí s karbidem vápenatým. Vznikající plyn vytvoří tlak, který odpovídá obsahu vlhkosti.
tags: #doba #vysychani #dodatecna #hydroizolace