V centru malé slezské obce Kozmice na Hlučínsku se nachází cenný soubor staveb, který tvoří mohutná patrová stodola z pohledového režného zdiva a navazující ozdobná ohradní zeď ze stejného materiálu. Obě stavby jsou zapsány jako nemovitá kulturní památka a jsou součástí zachovalého panského dvora z konce 19. století. Kromě zmíněné stodoly a ohradní zdi se kompaktně zachovaly i další historické objekty dvora, zdobené prvky z režného zdiva, které však nepožívají památkovou ochranu.
Charakteristika stodoly
Hlavní historická stodola je tvořena mohutnou, dlouhou patrovou stavbou z režného zdiva. Celek kryje sedlová střecha. Hlavní průčelí je členěno patrovými lizénami, dělící kordonovou římsou a při okraji štítu stupňovitě řazeným ornamentem. V přízemí i patře jsou prolomeny úzké větrací štěrbinové otvory. Boční stěny jsou členěny shodně. Vjezdy do stodoly jsou velké pravoúhlé, vrata prostá dřevěná.
Ohradní zeď: Funkce a detaily
Plná ohradní zeď, vyzděná z lomového kamene, dochovaná bez omítek, ohraničuje plochu bývalé zahrady situované jižně a jihovýchodně od budovy tvrze. Zeď zároveň plní opěrnou funkci a vyrovnává rozdíl mezi úrovní terénu zahrady a komunikace procházející obcí. Koruna zdiva je kryta většími placáky. Omítky se nedochovaly ani v jádrové vrstvě.
Jižní úsek zdi
Jižní úsek ohraničující zahradu začíná a navazuje na ohradní zeď hřbitova areálu kostela sv. Petra a Pavla, odtud víceméně přímým úsekem pokračuje k západu. Poblíž nároží kostelní zdi je proražen prostý vjezd s prostou novodobou brankou. Zde je vlivem terénu zídka ještě nadzemní, směrem k západu však terén mírně stoupá a z prosté ohradní zdi se postupně stává taras. Na konci tohoto úseku je prolomen vstup pro pěší a za ním stoupají do zahrady kamenné stupně, vrátka jednokřídlá novodobá. Vpravo od vstupu se nachází torzo opěrného pilíře a vlevo od něj navazuje nedůsledně provázané zdivo, pokračující za nepravidelným úskokem segmentovým průběhem dále k severozápadu, kde končí u vjezdu do hospodářského dvora ležícího západně od budovy tvrze.
Charakter zdiva
Obecně platí, že zeď z lomového kamene na maltu hlinitého charakteru je složena z větších kamenů (některých hrubě opracovaných), doplněných drobnými úlomky lomového kamene a pouze sporadicky doplněno úlomky či částmi cihel. Charakter zdiva v jižním úseku je obdobný, tvoří jej větší kameny, některé nahrubo kamenicky opracované, doplněné drobným lomovým kamenem. Omítky se nedochovaly.
Čtěte také: Cihlová drť: praktické využití
Úsek při jihovýchodním a jihozápadním nároží tvrze
Při jihovýchodním nároží tvrze je ještě úsek dělící zídky s fragmentem schodiště a u jihozápadního nároží patrně mladší fragment dělící zídky. Úsek zdi při jižním nároží tvrze je souběžný s jihozápadním průčelím jihozápadního křídla. Původně odděloval produkční zahradu od hospodářského dvora při tvrzi, vložený byl mezi nároží tvrze a ohradní zeď areálu kostela. Dnes je zachována cca západní polovina od vstupu situovaného ve středové ose tohoto úseku. Ve vstupu jsou dva kamenné stupně složené z velkých opracovaných kusů lomového kamene. Úsek u západního nároží je souběžný s jihozápadním průčelím jihozápadního křídla. Jedná se o fragmenty zdiva obdobného charakteru jako při protějším nároží.
Západní strana areálu
Původní linie obvodové zdi z tesaných kvádrů je ve větší míře patrná zejména na západní straně areálu mezi sochami sv. Václava a sv. Víta, ve fragmentech dále na jižní až jihovýchodní straně areálu. Poslední vstup do areálu po bývalém schodišti se nachází na západní straně areálu u sochy sv. V jihozápadním rohu je kamenné schodiště ohraničeno zleva sochou sv. Víta a zprava vysokým pilířem s římsovou hlavicí a chybějící ozdobou na vrcholu.
Vstupy do areálu kostela
V jižní části zdi jsou 2 vstupy do areálu kostela se schodišti. Přibližně uprostřed jižní zdi se nachází 2. schodiště, které vede k severnímu bočnímu vchodu do kostela, a které ve spodní části ohraničuje pravý cihlový pilíř s malou kovanou brankou. Zbylé menší kamenné pilířky jsou neúplné. Mezi nimi je upevněno trubkové zábradlí.
Zeď u vjezdu do hospodářského dvora
Zde ve střední partii už zeď plní zcela opěrnou funkci a nad terén zahrady vystupuje jen nepatrně. Poblíž vjezdu vidět dvě mírně vystupující nároží a u vjezdu patrně později přezděný vjezdový pilíř. U vjezdu vlivem klesajícího terénu zdivo opět vystupuje nad jeho úroveň. Mírně předstupující nároží mohou hypoteticky souviset se zdivem starého pivovaru. Charakter zdi je zde mírně odlišný.
Historický kontext a cihlová neogotika na Hlučínsku
Režná pálená cihla je pro Hlučínsko typická. Z tohoto prostého, ale ve výsledku nesmírně působivého materiálu jsou zde postaveny nejen kostely, fary či školy, nýbrž také početné hospodářské budovy, hostince, selské domky i hornické kolonie, ohradní zdi nebo boží muka v polích. Popularita tohoto materiálu vycházela z přináležitosti regionu k Prusku. Právě tam se v polovině 19. století, v době opěvování slavné minulosti a návratu k historickým stylům, znovu rozšířilo používání ostře pálené cihly, oblíbené v severním Německu zvláště ve středověku.
Čtěte také: Průvodce konstrukcí a stavbou cihlové zdi
Právě tamní chrámy i civilní architektura z režného cihlového zdiva určily podobu pruské neogotiky, která se po sjednocení Německa ve druhé polovině 19. století stala takřka národním slohem a šířila se do všech pruských provincií včetně Horního Slezska. Školy, kostely, radnice, kasárna, nádraží, nemocnice, pošty, ale i další veřejné budovy získávaly přísná, často až uniformně působící cihlová průčelí a fasády. Muži z Hlučínska, kteří pracovali přes sezonu v pruském vnitrozemí na velkých stavbách a budování průmyslových měst, si práci s režnou cihlou dobře osvojili a dokázali ji uplatnit i ve své domovině. Na Ratibořsku fungovalo několik cihelen, jež se na výrobu ostře pálených klinkerek orientovaly.
Právě pro majetky knížete Lichnovského byla režná cihla typická. Z tohoto materiálu bylo postaveno nejen knížecí mauzoleum v Chuchelné, ale i tamní továrna na zpracování lnu či areály knížecích hospodářských dvorů (Albertovec, Střední Dvůr, Rohov, Vřesina ad.). Tento materiál charakterizuje také některé budovy statků barona Rothschilda (Kozmice, Závada), včetně hájenky u pstružích sádek v Bělé. Intuitivně spojujeme režnou cihlu především s průmyslovými komplexy. Zde se hojně uplatnila na budovách černouhelných dolů Anselm a Oskar v Petřkovicích i v přilehlé kolonii Mexiko.
Nejvýraznějšími dominantami, jež dokládají um místních stavitelů i zedníků, ovšem zůstávají zejména velké chrámové stavby (Kravaře, Kobeřice, Sudice, Ludgeřovice), menší kostely (Hlučín, Dolní Benešov) či kaple (Strahovice, Kobeřice).
Významní architekti a stavebníci cihlové neogotiky
Ačkoliv cihlová neogotika byla na přelomu 19. a 20. století jednoznačně nejpopulárnějším stavebním stylem v pruském Slezsku, jeho cesta na Ratibořsko a na území dnešního Hlučínska nebyla snadná. Z místních stavitelů si cihlovou neogotiku osvojil teprve Josef Seyfried (1865-1923), autor chrámů v Kravařích (1894-1896) a Sudicích (1904-1906). Brzy zde ale získal konkurenta ve svém vrstevníkovi Josefu Holuschovi (1865-1927) z Dolního Benešova. Podnikatel Holuscha (kromě stavební firmy vlastnil ještě pilu v Dolním Benešově a cihelnu v Hlučíně) se proslavil projektem kostela sv. Mikuláše v Ludgeřovicích (1906-1907), poslední velkou chrámovou stavbou před připojením k Československu.
I sudický kostel sv. Jana Křtitele pojal Josef Seyfried jako „katedrálu v malém“. Stavba sice není grandiózní svými rozměry, ale architekt zde důsledně uplatnil principy a prvky gotické katedrální architektury včetně patřičných proporcí. Od ostatních cihlových kostelů v regionu se sudický liší kombinací cihly s kamenem. Portály a ostění oken, do nichž jsou vsazeny gotické kružby, byly vytvořeny z pískovce. Kámen se uplatňuje i v interiéru. Jsou z něj vytesány sloupy a pilíře, klenební žebra nebo hlavice s rostlinným dekorem. Zejména díky bohatství kamenných prvků evokuje interiér velmi věrně gotickou katedrální architekturu. K tomuto dojmu přispívají také štíhlé přípory (úzké sloupy přiložené ke zdi sahající od podlahy až po klenbu), které zdůrazňují vertikalitu prostoru a opticky jej zvyšují. V duchu cihlové neogotiky byl v Sudicích postaven celý farní areál, který tvoří mohutná budova fary a několik stodol.
Čtěte také: Jak postavit cihlovou zeď v zahradě?
Historizující novostavby tak nenapodobovaly prostou architekturu venkova či malého českého města, ale braly si za svůj vzor monumentální architekturu z velkých center. Nad venkovským panoramatem Ludgeřovic, Kobeřic či Kravař s tradičními přízemními domky se proto tyčí grandiózní chrámové stavby, které patří k největším svého druhu i mimo region. Všechny byly postaveny v tehdy oblíbeném stylu pruské cihlové neogotiky, inspirovány středověkými stavbami severoněmeckých měst. Využití režných cihel na gotických stavbách bylo ale ve 14. a 15. století typické rovněž pro Slezsko (Ratiboř, Vratislav, Hlubčice, Opava).
Významné cihlové stavby Hlučínska a okolí
Následující tabulka shrnuje vybrané významné cihlové stavby v regionu Hlučínska a okolí, které dokládají rozšíření cihlové neogotiky.
| Stavba | Lokalita | Architekt/Stavitel | Období výstavby | Charakteristika |
|---|---|---|---|---|
| Kostel sv. Jana Křtitele | Ratiboř | Vincenz Statz | 1856-1866 | První novogotický chrám v regionu. |
| Evangelický kostel | Hlučín | Projekt z Berlína | 1861 | První neogotický svatostánek na Hlučínsku. |
| Kaple sv. Kříže | Dolní Benešov | Friedrich Exner | 1872-1877 | Navržena stavitelem ze severoněmeckých Brém. |
| Chrám sv. Bartoloměje | Kravaře | Josef Seyfried | 1894-1896 | Velkolepý trojlodní chrám. |
| Kostel | Kobeřice | Ludwig Schneider | 1894-1896 | Autor stavěl po celém Horním Slezsku. |
| Kostel sv. Jana Křtitele | Sudice | Josef Seyfried | 1904-1906 | „Katedrála v malém“ s kombinací cihly a kamene. |
| Kostel sv. Mikuláše | Ludgeřovice | Josef Holuscha | 1906-1907 | Poslední velká chrámová stavba před připojením k Československu. |
tags: #cihlova #stodola #s #ohradni #zdi #kozmice