Foliové hydroizolační systémy patří mezi speciální technologie hydroizolační techniky. Střešní systémy na bázi fólií z měkčeného PVC splňují vysoké nároky na hydroizolaci střech, teras a balkonů v evropském stavebnictví.
Charakteristika a pokládka hydroizolačních fólií z PVC-P
Základem systému je fólie z měkčeného polyvinylchloridu (PVC-P), stabilizovaná proti UV-záření, odolná proti nízkým a vysokým teplotám a přelétavému ohni. Budeme-li hledat optimální relaci mezi dnes již samozřejmou kvalitou a příznivou cenou, pak ji můžeme nalézt u fólií z PVC-P, které si získaly přední postavení mezi izolačními materiály. Hydroizolační ochranu staveb nevytváří fólie z PVC-P sama o sobě, ale spolu s řadou doplňkových prvků. Izolační práce s fóliemi mPVC je přípustné provádět při teplotě vzduchu od -5°C do + 40°C. Pokud teplota vzduchu klesne pod +5°C, je vzájemné spojování fólií možno provádět jen horkovzdušným agregátem. V tomto případě se doporučuje izolační fólie před položením temperovat ve vyhřátých prostorách. Plochy určené k izolaci musí být vždy čisté, prosté ostrých hran a bez stojaté vody. Foliové hydroizolační systémy se kladou v jedné vrstvě a podkládají se geotextilií, která vytváří ochrannou, mikroventilační a separační vrstvu.
Způsoby kotvení hydroizolačních fólií
- Mechanické kotvení: Mechanické kotvení foliových povlaků v ploše střechy k mazaninám z cementové malty se realizuje pomocí rozpěrných nýtů. Ke dřevu se fólie kotví galvanizovanými vruty. Obdobně se postupuje i při kotvení ukončovacích a úchytných prvků z plechu VIPLANYL 50 potaženého PVC-P. Klíčový je výpočet stabilizace proti sání větru dle EN 1991-1-4.
- Volné uložení: Fólie může být také volně ložená a zatížená dlaždicemi, stabilizačním zásypem atd. Tyto materiály poskytují fólii navíc masivní ochranu před mechanickým poškozením a UV-zářením.
Podtlakové kotvení fólií Protan
Vynikající zkušenosti norského výrobce hydroizolačních plastových pásů Protan v oblasti výroby a aplikace střešních systémů vedly k dalšímu zdokonalování a inovacím v tomto oboru. Od roku 1985 se vědci v norském koncernu na výrobu a vývoj hydroizolačních pásů Protan věnovali využití větru tak, aby izolace na střechách kotvila a nesnažil se s kotvením bojovat. Vakuový systém kotvení pásů Protan SE byl vyvinut a upraven na drsné severské povětrnostní podmínky a v Norsku byl certifikován.
Princip podtlakového kotvení izolačních pásů je založen na znalostech působení větru na střešní konstrukci. V oblastech rohových a okrajových, kde působí sáním, se tyto sací síly využijí k podtlakovému kotvení hydroizolace prostřednictvím vakuových ventilů, umístěných v izolaci. Vakuový ventil je kovový válec se speciálně tvarovanou hlavicí. Jednosměrné proudění vzduchu zajišťuje vložka z EPS, na které je ukotvena pohyblivá EPDM membrána. Ta zajistí možnost proudění vzduchu ze střešního souvrství ven, ale ne do něho. Tím je podtlak zajištěn. Potom systém funguje po celou dobu životnosti tak, že vytvořený podtlak přisává fólii k podkladu a čím větší je sání větru, tím větší silou je fólie podtlakem kotvena. V souvrství dochází k pohybu vzduchu směrem ven a ten odvádí i případnou vlhkost vyskytující se pod hydroizolací. V novostavbách zabudovanou vlhkost z mokrých procesů, v rekonstruovaných skladbách zabudovanou vlhkost z mnohaletých zatékání. Vlhkost není odkázána pouze na difuzi PVC fólií Protan s velice nízkým difuzním odporem. Konstrukce se vysušuje větší rychlostí a vlhkost nezpůsobuje hnilobné procesy nebo vysychání do vnitřních prostor.
K funkčnosti vakuového systému kotvení musí být splněny a dodrženy následující zásady. Prvním zásadním předpokladem pro aplikaci systému podtlakového kotvení je vzduchotěsnost podkladu. Vzduch nesmí být do souvrství nasáván z vnitřního prostoru netěsnostmi v podkladní konstrukci a také musí být fólie vzduchotěsně uzavřena kolem obvodu atik, stěn, prostupů, vtoků atd. Rozmístění ventilů je závislé na mnoha aspektech. Na tvaru budovy, umístění budovy v terénu, nástavbách na střeše, na sklonu střechy atd., proto je nezbytné, aby návrh rozmístění vakuových hlavic vyšel od firmy Protan. Tepelná izolace v souvrství neovlivňuje funkčnost vakuového efektu. Při vlastní realizaci je potřeba si uvědomit, že až do doby dokončení není systém funkční, a proto je potřeba sledovat vývoj počasí a realizaci dělit do pracovních fází.
Čtěte také: Pultové střechy: Výhody a nevýhody
Svařování a kontrola hydroizolačních fólií
Jednotlivé pruhy fólie se pokládají se vzájemnými bočními a čelními přesahy min. šířky 50 mm. Svařování probíhá horkovzdušně, v ploše automaticky a v detailech ručně. Před svařováním je nutné fólii očistit a provést zkušební svary při změnách počasí. Doporučená počáteční teplota pro automatické svařovací přístroje při pokládce fólie EverGuard TPO je 430°C při 20°C. Celkové svařovací okno pro EverGuard TPO je mezi 380°C a 550°C. Pro ruční svařovací přístroj je doporučená počáteční teplota 350°C. Po svaření se spoje kontrolují izolatérskou jehlou.
Doplňkové prvky a jejich role
Hydroizolační ochranu staveb nevytváří folie z PVC-P sama o sobě, ale spolu s řadou doplňkových prvků. Pásy z technických textilií slouží jednak jako ochrana izolačních fólií před mechanickým poškozením (resp. jako dilatační vrstva) a jednak jako separační vrstva oddělující fólie zejména od materiálů, u kterých ve styku s fólií mPVC může být narušena chemická stabilita fólie (asfalt, dehet, pryž, pěn. polystyren a pod.). Pásy ochranných textilií se na podkladní konstrukce kladou zcela volně se vzájemnými bočními a čelními přesahy o min. šířce 50 mm. Ve spojích vyhovuje i bodové spojení lepidlem nebo horkým vzduchem. Důležité je i obvodové jištění na okrajích a u prostupů, které brání přenosu pnutí. Pro dilatační spáry a chodníky existují specifické systémové postupy. Součástí hydroizolačního systému jsou standardní doplňky, jako jsou montážní profily z foliového plechu, tvarovky pro rohy, kouty apod. Klempířské prvky ukončující novou hydroizolační vrstvu jsou navrženy ze systémového foliového plechu.
Řešení atypických detailů a vtoků na střechách
Při navrhování a realizaci plochých střech se musí projektanti i realizační firmy často vypořádat s řadou problémů a technických řešení, ať se jedná o rekonstrukci, nebo novostavbu. Vždy platí, že dodržení základních zásad a pravidel při navrhování (daných normou a specifikací výrobce užitých produktů) a správné provedení detailů při realizaci je alfou a omegou dlouhodobé funkčnosti a spolehlivosti každé střechy jako celku. Proto je třeba pro opracování všech detailů použít vhodné výrobky a využít osvědčené technologické postupy.
Doporučení pro umístění a konstrukci vtoků dle ČSN 73 1901
- Pro odvodnění každé střešní plochy se mají navrhovat nejméně dva vtoky se samostatným odpadním potrubím.
- Dvě vpusti svedené do jednoho potrubí nesplní normou danou podmínku.
- Bezpečnostní (pojistné) přepady eliminují riziko ucpání střešních vpustí, nebo jejich přehlcení při přívalovém dešti a měla by je mít každá plochá střecha, nebo terasa. Musí být navrženy v takové výšce, aby nedošlo k riziku přetížení střešní konstrukce, nebo k proniknutí vody do budovy.
- Vtoky a prostupy potrubí se nemají umísťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí.
- Je vhodné, aby povrch hydroizolačního povlaku v okolí vtoku byl níže než povrch hydroizolačního povlaku přilehlé plochy střechy.
- Vpusti by měly mít vždy ochranný košík (lapač střešních splavenin), který zabraňuje vniku nečistot do dešťového odpadního potrubí.
- Konstrukce vtoku musí umožnit vodotěsné napojení vodotěsnících vrstev střechy na těleso vtoku.
- Střešní vpusti by proto měly umožnit kotvení za tělo vpusti a ne za integrovanou manžetu.
Rizika a řešení při napojení hydroizolace do vtoků
V praxi se ukázalo, že použití vpustí se šroubovací přírubou s sebou nesou několik rizik narušení vodotěsnosti. Nejčastějším případem poruchy vodotěsnosti je postupné povolení příruby a nutnost jejího průběžného dotahování, případně opak resp. důsledek přetažení, při kterém dojde k průhybu plastové části mezi šrouby a v důsledku toho těsnění umístěné pod přírubou nedoléhá. Závažnější rizika jsou spojena s poměrně častými přívalovými dešti, při kterých dochází k zahlcení dešťového potrubí. Když není napojení nové vpusti na stávající svod těsné, dojde k zatečení vody pod novou hydroizolační vrstvu, to znamená i do tepelné izolace v případě doteplování střešního pláště v rámci rekonstrukce střechy.
Ideálním řešením je kompletní výměna dešťové kanalizace. Firma Topwet nabízí nejen realizačním firmám, ale i architektům a projektantům v rámci přípravy staveb vždy systémové řešení. Střešní vpusti Topwet mají integrovanou manžetu hydroizolace - ať se jedná nejčastěji o modifikované asfaltové pásy, nebo o fólie na bázi PVC, ale také o flexibilní polyolefiny, EPDM fólie, stěrkové izolace a další. Sananační vpusti nabízejí díky jazýčkové těsnící manžetě na bázi EPDM spolehlivé řešení napojení vpusti na stávající dešťové potrubí.
Čtěte také: Praktický průvodce hydroizolací základů
Odvodnění pojistné hydroizolace
V případě, že se pojistná hydroizolace odvodňuje do stejného kanalizačního potrubí jako hlavní hydroizolace, musí být na kanalizaci napojena samostatným vtokem. Na propojovací potrubí je třeba osadit zpětnou klapku. Dvoustupňová vpust slouží k odvodu vody z parozábrany v době stavby, systémovému napojení parozábrany na dešťové odpadní potrubí a druhá stěna vpusti omezuje kondenzaci pod úrovní parozábrany. Základní podmínkou uvedenou v normě je samostatná vpust se zpětnou klapkou, kterou doporučujeme doplnit signalizací průniku vody na pojistnou izolaci. Dále by nosná konstrukce měla být vyspádována k pojistným vpustem a mezi povrchem pojistné hydroizolace a tepelnou izolací by měla být drenážní vrstva.
Příklad stavebních úprav střešního pláště s atypickým detailem
Článek pojednává o stavebních úpravách tvarově zajímavého střešního pláště na objektu občanské vybavenosti, do kterého opakovaně zatékalo. Střešní konstrukce spočívá v kombinaci šikmé střechy po obvodě objektu a ploché střechy nad vnitřní plochou půdorysu. V článku se autoři zaměřují na řešení atypického detailu, který si stavební úpravy vyžádaly.
Původní stav a zjištěné závady
V rámci příslušné projektové dokumentace, kterou jsme zpracovávali, byly řešeny stavební úpravy střechy stávajícího objektu. Do interiéru pod střechou docházelo dlouhodobě k opakovanému zatékání. Stávající hydroizolační vrstva byla provedena jako mechanicky kotvená foliová hydroizolace šedozelené barvy (pravděpodobně na bázi V-A-E). Hydroizolační folie vykazovala známky poměrně velkého smrštění, které se projevilo odtržením hydroizolace z detailů atiky, zejména pak v oblasti detailu přechodu hydroizolace z plochy na atiku a rovněž povytažením střešních vtoků nad úroveň střešní plochy. Detail přechodu hydroizolační vrstvy z plochy střechy na atiku byl pravděpodobně proveden bez systémového lineárního kotvení. Na hydroizolační folii bylo patrné již v době realizace nesystémově provedené opracování detailů, které by v některých místech mohlo být případným možným místem průniku vlhkosti do střešního pláště. Ukončení hydroizolační vrstvy na navazujících stavebních konstrukcích bylo provedeno převážně pomocí foliových plechů. Stávající střešní krytina na šikmé části byla z betonových tašek. Problémem bylo zejména oplechování úžlabí, plechy byly chybně provedeny - zde zatékalo významné množství vody. Vrstva parozábrany v souvrství ploché střechy byla umístěna na sádrokartonovém podhledu v interiéru. Parozábrana na podhledu byla provedena z vyztužené folie lehkého typu a vykazovala netěsnosti v přesazích i detailech (prostupy elektroinstalací) a nebyla systémově napojena na parozábranu šikmé střešní plochy.
Navržené řešení a provedené úpravy
U ploché střechy byla navržena demontáž stávající fóliové hydroizolační vrstvy, tepelné izolace z pěnového polystyrenu a parotěsnicí vrstvy z PE fólie. V rámci nového střešního souvrství byla nahrazena původní tepelná izolace z pěnového polystyrenu tepelnou izolací z tuhých PIR desek. Desky tepelné izolace byly umístěny na původním trapézovém plechu, jenž se opatřil novou parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstvou z asfaltového pásu. Nová střešní skladba byla navržena jako skladba zateplené nevětrané jednoplášťové ploché střechy. V rámci nové střešní skladby byla provedena kvalitní parozábrana ze samolepícího SBS modifikovaného asfaltového pásu se skelnou vložkou. Na připravenou parotěsnou zábranu byla pokládaná tepelná izolace. Tepelněizolační vrstva byla navržena z PIR tepelně izolačních desek o tl. 140 mm. Nová hydroizolační vrstva byla provedena jako mechanicky kotvená z kvalitní PVC-P hydroizolační folie tl. 1,8 mm renomovaného výrobce vyztužené PES výztužnou vložkou. Byla provedena jako systémové řešení včetně veškerých souvisejících detailů a systémových doplňků (vtoky, tvarovky, montážní profily atd.). Opracování detailů bylo řešeno podle montážních detailů a předpisů výrobce. Stávající detail atiky se realizoval obdobně.
U části střechy s šikmým střešním pláštěm byla navržena demontáž stávající betonové střešní krytiny a stávajícího střešního souvrství s ponecháním nosné konstrukce a sádrokartonového podhledu s roštem v interiéru. Po odkrytí se položila foliová chytrá parobrzda s proměnnou ekvivalentní difuzní tloušťkou. V rámci nového střešního souvrství byl navržen nadkrokevní systém zateplení střechy z tuhých PIR desek s integrovanou doplňkovou hydroizolační vrstvou. Nová tepelněizolační vrstva mezi krokvemi byla provedena z minerální izolace tl. 140 mm a nad krokvemi z PIR tepelně izolačních desek o tl. 100 mm s integrovanou doplňkovou hydroizolační vrstvou. V detailu okapní hrany byly navrženy doplňkové hranoly 80/100 mm kotveny do stávajících krokví. Kontralatě 60/40 mm byly kotveny k podkladu pomocí speciálních systémových vrutů pro nadkrokevní systém izolace s korozní odolností. Na kontralatě se připevnila nosná konstrukce střešní krytiny (dřevěné latě 60/40 mm) a osadila se betonová střešní krytina včetně příslušenství (projekt počítal s částečným zpětným použitím stávajících betonových střešních tašek).
Čtěte také: Řešení detailů atiky ploché střechy
Výzvy a závěry
Spád střešního pláště ploché střechy byl dán sklonem střešní konstrukce a to cca 1 %. S ohledem na návaznosti na stávající konstrukce a také na již zmíněné technologie umístěné na střeše nebylo finančně možné, aby se zvyšovala úroveň hydroizolace, byť stávající spád byl minimální. Pouze mezi vtoky bylo uvažováno s provedením rozháněcích klínů v úžlabí u atiky. Předmětné stavební úpravy tvarově zajímavého střešního pláště tak představovaly výzvu jak ze strany projekční, tak ze strany realizační. Navržení vhodného řešení totiž ovlivňovala řada přímých i nepřímých faktorů. Následné prováděcí práce pak nekomplikoval pouze samotný tvar střešního pláště a ponechaný stávající ocelový rošt se sádrokartonovým podhledem, ale například i nezbytná koordinační činnost s mobilními operátory, jejichž zařízení a související rozsáhlé rozvody instalací práci rozhodně neulehčily. Tímto se však projekt odlišoval a mohl tak vzniknout mimo jiné i atypický detail, kterému je článek věnován. Jedinečnost detailu nespočívá pouze v napojení šikmé a ploché části střechy, ale i ve výskytu většího množství použitých technologií a materiálů a dalších skutečností již výše popsaných.
tags: #detail #vtoku #hydroizolace #foliova