Správně vyřešené a důkladně provedené detaily ukončení hydroizolace v místech vnějších okrajů střechy jsou nutné pro zajištění její vodotěsnosti v těchto místech. Různé způsoby ukončení hydroizolace v místech okrajů střech, resp. při přechodu z vodorovné plochy na svislou u atiky či jiných konstrukcí, které prostupují střešním pláštěm, jsou znázorněny na obr. 6. 1 ÷ 6. 7.
1. Detail Okraje Střechy
Okraje střech jsou extrémně namáhány sáním větru, jehož výsledné vztlakové síly dosahují vysokých hodnot, které mohou být větší než je vlastní tíha střešního pláště, popřípadě i nosné konstrukce střechy. Z tohoto důvodu je nutno provést podrobnou analýzu účinků větru na střešní plášť. Na základě toho pak navrhnout řádné upevnění hydroizolace a příslušných klempířských výrobků. O problematice namáhání střech sáním větru pojednávají M. Pirner a O. Fischer v lit. [33]. Zde je v kap. 11. 5. 3. 1 uveden také případ, kdy déle trvající vibrace hliníkového plechu (střešní krytiny) v důsledku vanutí větru měla za následek vytažení hřebíků z bednění. Vítr pak vniknul pod plech a „sroloval“ krytinu ze střechy.
V [33] jsou také zmíněny možnosti úprav okrajů střech, resp. míst s největšími účinky sání:
- zdrsněním střešních ploch (např. kap. 4 a 11).
- omezení kmitání plechové krytiny či jeho úplné vyloučení je možno dosáhnout pomocí asfaltového nátěru o větší tloušťce.
1.1 Ukončení Okraje Střechy Římsou
Ukončení okraje střechy římsou je možné pouze při jejím odvodnění vně dispozice. U jednoplášťových střech tedy jen nad prostorem nevytápěným nebo otevřeným. Římsu je nutno vyřešit tak, aby nebyl vytvořen tepelný most (viz kap. 7. 1).
1.2 Skládané Profily
Jde zpravidla o řešení okrajů pomocí tzv. skládaných profilů (např. z hliníku, z plastických hmot, apod.). Známy jsou profily typu Alwitra, Aluval, aj.
Čtěte také: Pultové střechy: Výhody a nevýhody
2. Detail Atiky
Jedná se o vyřešení styku střechy a obvodové stěny. Z toho pak vyplyne napojení a ukončení hydroizolační vrstvy. Výška atiky nad rovinou střechy není stanovena žádným předpisem. Měla by se pohybovat v rozmezí 200 ÷ 300 mm. Při menší výšce atiky může docházet ke stékání deště po fasádě, při větší může nastat problém s vytažením hydroizolace pod oplechování atiky.
Hydroizolace se zpravidla ukončí na její svislé ploše ve výšce min. 150 mm nad úrovní průniku střešní roviny s atikou. Všechny monolitické vrstvy střešního pláště musí být odděleny od atiky spárou o šířce cca 20 ÷ 30 mm. To proto, aby atika nebyla v důsledku tepelné roztažnosti těchto vrstev vytlačována ven, což je známo z celé řady realizovaných objektů, na kterých jsou v důsledku chybějící dilatace patrné vodorovné trhliny v místech uložení atik. Tato spára může sloužit také pro vyústění expanzní vrstvy, pokud je ve skladbě střešního pláště navržena. Do vnějšího ovzduší se pak vyvede otvory v atice.
2.1 Ukončení Hydroizolace na Atice
Ukončení hydroizolace (ať už z asfaltových pásů nebo z polymerních fólií) na atice bývá provedeno jejím zatažením pod oplechování. Pokud jde o přechod hydroizolace z vodorovné plochy na svislou, tento se dříve u oxidovaných asfaltových pásů řešil pomocí přechodového klínu (např. z betonu, z keramické tvarovky, apod.). V současné době, kdy používáme modifikované asfaltové pásy či polymerní fólie, zpravidla již použití přechodového klínu není nutné. Přechod může být kolmý, ale vždy musí být zesílen přídavným pruhem z příslušného asfaltového pásu. Vhodnost tohoto způsobu je však nutno ověřit podle konkrétního typu hydroizolace - zda jej umožňuje její technologický předpis. Řešení zmíněného přechodu u fóliových systémů může být různé v závislosti na konkrétním typu systému.
3. Detail Střešního Vtoku
Každý střešní vtok musí být osazen v nejnižším odvodňovaném místě a opatřen lapačem nečistot (mřížkou či košem), který je ke vtoku pevně připojen. Princip funkce různých typů střešních vtoků nijak nesouvisí s jejich napojením na hydroizolaci. Napojení střešních vtoků na hydroizolaci může být řešeno u všech typů následujícími způsoby:
- Ukončením hydroizolace na manžetě z hydroizolačního materiálu, která je součástí střešního vtoku, a která navazuje na hydroizolaci. Výrobci střešních vtoků často dodávají manžetu z materiálu podle požadavku odběratele, tedy firmy provádějící hydroizolaci střechy tak, aby byla ze stejného materiálu jako krytina (např. příslušný typ asfaltového pásu, PVC, apod.).
- Sevřením mezi pevnou a volnou přírubu s dotažením pomocí šroubů. Šrouby jsou z nerezového materiálu.
- Sevřením mezi pevnou a volnou narážecí přírubu. Napojení hydroizolace se uskutečňuje naražením volné příruby, obdobně jako v bodě 2, avšak beze šroubů. Výhodou vtoků s přírubou je jednoduché a rychlé napojení hydroizolace s minimálním rizikem závady.
- Navařením hydroizolace na přírubu vtoku. Tento způsob se používá zejména u foliových systémů, jejichž součástí jsou také střešní vtoky.
- Přilepením hydroizolace na přírubu vtoku. Tímto způsobem se provádělo napojení hydroizolace především dříve u litinových vtoků a hydroizolace z asfaltových pásů. V současné době se používají zpravidla možnosti uvedené výše.
V extrémních podmínkách venkovního klimatu (např. v horských oblastech, apod.) je třeba navrhovat střešní vtoky s vyhříváním. Jejich napojení na rozvod elektrické energie může provést pouze osoba s příslušným oprávněním (přezkoušená podle Vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 50/1978 Sb. [34]). Po připojení je nutno provést revizi. Ke všem typům vpustí bývají dodávány také nástavce z důvodu různých výšek skladeb střech. Střešní vtok i odpadní potrubí je nutno tepelně izolovat, a to minimálně na výšku celého podlaží pod střechou. Tepelná izolace zde působí zároveň jako izolace zvuková. V současné době u většiny vyráběných vtoků jsou jejich stěny tepelně izolovány.
Čtěte také: Praktický průvodce hydroizolací základů
4. Detail Prostupů Potrubí Střešním Pláštěm
Jednoplášťový prostup je tvořen vlastním potrubím s médiem. Dvouplášťový prostup je tvořen navíc vnějším pláštěm (chráničkou). Přímý dvouplášťový prostup bývá v horní části zpravidla opatřen lemováním, které tvoří zároveň těsnění proti pronikání srážkové vody do mezery mezi procházejícím potrubím a vnějším pláštěm. Dvouplášťové prostupy, které jsou určeny pro vedení kabelů bývají z důvodu zabránění průniku dešťové vody nahoře ohnuté.
Prostupy určené pro potrubí s horkými médii (např. horká voda, pára, komínová tělesa, apod.) jsou v podstatě dvouplášťové prostupy s tepelnou izolací. Prostupové tvarovky u hydroizolací z asfaltových pásů se řeší atypicky. Dříve se prostupy potrubí skrze hydroizolaci řešily pomocí oplechování. Tento způsob však není vhodný z důvodu značné poruchovosti.
Možnosti řešení prostupů:
- Speciálními pryžovými profily, které se v dolní části připevní k tuhému podkladu (například k podkladnímu betonu) a v horní části se provede stažení páskou z ocelového nerezového plechu.
- Pomocí bezvložkových asfaltových pásů (např. Flexobit). Z bezvložkového asfaltového pásu se vyrobí manžeta, která se v dolní části napojí na hydroizolaci.
U fóliových hydroizolací bývají prostupové tvarovky zpravidla součástí příslušných fóliových systémů.
5. Dilatační Spáry
Krytí dilatační spáry musí umožnit vzájemný pohyb obou dilatačních celků a zároveň být vodotěsné. Pokud prochází přes dilatační spáru parozábrana, je nutno ji v dilatační spáře ponechat mírně prověšenu.
Čtěte také: Spolehlivá hydroizolace spodní stavby
6. Světlíky
Světlíky mohou být bodové a liniové. Z hlediska technologie pak světlíky realizované přímo na stavbě (např. zděné, dřevěné) nebo prefabrikované (kovové, z plastických hmot). Co se týká tvaru, mohou být pravoúhlé nebo kruhové. Světlíky sestávají z dolní části (manžety) a horní části (čočky). Je nutné, aby světlík byl řádně ukotven k nosné konstrukci střechy. Hydroizolace musí být vytažena na manžetu světlíku do výše minimálně 150 mm nad povrch střechy, lépe až na úroveň čočky. Manžety prefabrikovaných světlíků bývají tepelně izolovány a přizpůsobeny pro napojení různých typů hydroizolací. U prefabrikovaných světlíků je vždy nutno zjistit, jestli je možno hydroizolaci na světlík natavovat či lepit.
tags: #detail #atiky #ploché #střechy #konstrukce