Správně provedená hydroizolace na střechu je klíčová pro ochranu celé budovy. Bez kvalitního nátěru nebo membrány může voda pronikat do konstrukce a způsobit závažné škody. Důležitou součástí ochrany střechy je pojistná hydroizolace střechy, která zajišťuje dodatečnou ochranu proti vlhkosti a kondenzaci.
Co je pojistná hydroizolace (PHI)?
Pojistná hydroizolace, nebo také „doplňková hydroizolační vrstva“, je paropropustná (tedy difúzně otevřená) fólie, která se kotví na krov pod střešní krytinu a zabraňuje tak vniknutí vody do konstrukce střechy. Voda se pod střešní krytinu může dostat různými netěsnostmi ve střešní krytině, ale může v těchto místech dokonce zkondenzovat. I když pojistná hydroizolace dokáže propouštět vodní páru, která se mohla do konstrukce střechy dostat difúzí z interiéru objektu, vodu v kapalném skupenství nepropustí a zajistí její spolehlivý odvod k okapnici, na kterou je pojistná hydroizolace u okapu napojena.
Kromě kondenzace vodní páry se voda může pod střešní krytinu dostat různými cestami. Může se jednat o netěsnost střešní krytiny, poškození krytiny, hnaný déšť, pád sněhu z vedlejší střechy atd. Aby bylo eliminováno riziko kondenzace vodní páry na spodním líci střešní krytiny, je nutné navrhnout a správně osadit parozábranu z vnitřní strany konstrukce, která zamezí prostupu vodní páry z interiéru do exteriéru. Doplňková hydroizolační vrstva je nejčastěji tvořena fólií lehkého či těžkého typu z HD-PE (polyethylen s vysokou hustotou), LD-PE (polyethylen s nízkou hustotou), polypropylenu a materiálu EVA (ethylenvinylacetát). Výběr pojistné hydroizolace závisí především na požadovaném stupni těsnosti pojistné hydroizolační vrstvy (třída doplňkové hydroizolační vrstvy).
Bezpečný sklon střechy a třídy těsnosti PHI
Bezpečný sklon střechy je takový sklon, který zajišťuje bezproblémový odvod srážkové vody a zajišťuje nepropustnost střešní krytiny. Každý typ střešní krytiny má dle technické normy ČSN 73 1901 určený doporučený nejmenší sklon. Mnohdy však střechy doporučené sklony střešní krytiny nesplňují. V tom případě se musí stanovit třída DHV a dle této třídy poté navrhnout typ pojistné hydroizolace a způsob její montáže.
Na návrh pojistné hydroizolace má vliv jednak sklon střechy s ohledem na bezpečný sklon střešní krytiny, ale také tzv. zvýšené požadavky. Zvýšeným požadavkem může být taktéž členitost střechy (úžlabí, vikýře, prostupy, výlezy, zalomení střešní roviny aj.), zvláštní místní předpisy, ale také náročné klimatické poměry v místě stavby závisející na nadmořské výšce a sněhové oblasti dle zatížení střechy sněhem v kN/m2.
Čtěte také: Pultové střechy: Výhody a nevýhody
Jen pro představu - pokud střecha splňuje bezpečný sklon střešní krytiny a není žádný zvýšený požadavek, jedná se o třídu DHV 1. Třída DHV 6 bude uplatněna v případě, kdy je sklon střechy o více jak 8 - 10 ° menší (v závislosti na typu střešní krytiny) než je bezpečný sklon střešní krytiny, nebo když je sklon střechy menší maximálně o 8 - 10° (v závislosti na typu střešní krytiny) a je aplikován jeden a více zvýšených požadavků.
Tabulka tříd těsnosti PHI
| Třída těsnosti PHI | Poznámka |
|---|---|
| 1 | Vodotěsná PHI, bez nespojitosti v hřebeni a nároží, pásy přes kontralatě |
| 2 | Vodotěsná PHI, nespojité provedení v hřebeni a nároží možné, pásy pod kontralatěmi |
| 3 | Spolehlivá proti průniku vody, fólie lehkého typu nebo pojistné desky, bednění |
| 4 | Celoplošné bednění (u lehkých fólií/pásů), desky samonosné, připevnění v místě překrytí |
| 5 | Na tuhém podkladu, bez požadavku na utěsnění napojení pásů, minimální průvěs |
| 6 | Nejméně spolehlivá, volně napnuté pásy na krokvích, bez utěsnění, minimální průvěs |
Zvýšené požadavky na střechu
Zvýšené požadavky kladené na střechu se generují z vyšší míry působení dále uvedených vlivů v kombinaci s dalšími faktory, jimiž mohou být např. dlouhé krokve, členitá střecha, vyšší nadmořská výška, vyšší sněhová oblast, zateplená střecha, nechráněná poloha, užívání objektu, blízkost velké vodní plochy, častý výskyt bouřlivých větrů, riziko újmy na zdraví či na majetku vlivem sesuvu sněhu se střechy, hřeben vysoko nad terénem, blízkost vzrostlých porostů, požadavky památkové péče, ale zejména menší sklon, než je bezpečný.
Příklady zvýšených požadavků:
- Délka krokví
- Členitost střechy
- Využívání objektu:
- obytné podkroví
- zvláštnosti provozu (vlhkost, teplota)
- vyšší stupeň zajištění bezpečnosti
- Klima:
- nadmořská výška a sněhová oblast
- nechráněná poloha
- výskyt bouřlivých větrů
- lokální mikroklima (např. blízkost vodní plochy)
- Požadavky památkové péče
- Menší sklon, než je bezpečný
- Blízkost vzrostlých porostů
V případě příznivých poměrů se může architekt při návrhu zastřešení i rozumně vyřádit. Pakliže však tyto dané poměry příznivé nejsou, je žádoucí se při návrhu střechy značně uskrovnit. Je tedy zřejmé, že při velkém počtu zvýšených požadavků nelze pominout i vybudování vodotěsného podstřeší, aniž by sklon střechy byl menší než bezpečný.
Jednotlivé třídy těsnosti PHI a jejich provedení
První a druhá třída těsnosti PHI
První a druhá třída těsnosti PHI se jinak nazývá vodotěsná PHI nebo vodotěsné podstřeší. Liší se od sebe pouze tím, že u 2. třídy je možné nespojité provedení PHI v oblasti hřebene a nároží, což je typické pro tříplášťovou střešní konstrukci, zatímco u 1. třídy je tato nespojitost vyloučena, fólie přechází hřeben a nároží bez přerušení, což je možné jen v případě dvouplášťové skladby. Druhá odlišnost se projevuje průběhem hydroizolačních pásů v oblasti kontralatí. Zatímco u 2. třídy těsnost pásy jsou položeny na bednění ještě před montáží kontralatí, u 1. třídy pásy jsou pokládány přes kontralatě. Obě třídy se vyznačují nejvyšší těsností, a tedy jejich návrh reflektuje ty nejméně příznivé podmínky. Součástí PHI je celoplošné bednění, k němuž jsou jednotlivé pásy kotveny. U větraných střech se dvěma vzduchovými mezerami nemá být PHI 2. stupně s bedněním ukončena u hřebene dále než 30mm od vrcholového průsečíku krokví. V obou třídách je nezbytné utěsnit vzájemné napojení hydroizolačních pásů.
Čtěte také: Praktický průvodce hydroizolací základů
Třetí třída těsnosti PHI
Návrh 3. třídy těsnosti PHI zaručuje ještě poměrně velkou spolehlivost skladby střešního pláště proti průniku vody, přičemž této spolehlivosti může být dosaženo při použití relativně běžných materiálů a technologií. Mezi 2. a 3. třídou je rozdíl jen v materiálech pro vlastní hydroizolační vrstvu. Ve 3. třídě se navrhují pojistné fólie lehkého typu nebo pojistné desky. V případě fólií je součástí PHI i celoplošné bednění. Provádí se utěsnění spojů pásů a utěsnění spáry mezi pásy/deskami a kontralatěmi. Utěsnění pásů fólie se provádí pomocí vhodných lepicích pásek nebo přímo integrovanými lepicími okraji pásů. Utěsnění spáry mezi kontralatěmi a fólií se provádí těsnicími páskami nebo těsnicí pěnou.
Čtvrtá třída těsnosti PHI
Ve 4. třídě těsnosti PHI zůstává ještě celoplošné bednění, pokud je PHI navržena z lehkých fólií nebo lehkých asfaltových pásů. Jednotlivé pásy se k bednění připevňují sponami nebo hřebíky, vždy však jen v místě délkového překrytí pásů. Při návrhu PHI z pojistných desek bednění samozřejmě odpadá, neboť desky se považují za samonosné prvky.
Pátá třída těsnosti PHI
V 5. třídě těsnosti se provádí na tuhém podkladu. Pátá třída sice neobsahuje požadavek na utěsnění vzájemného napojení pásů fólie, avšak tím, že prostor pod pásy je, resp. bude, dodatečně vyplněn tepelnou izolací a za předpokladu, že pásy jsou nataženy bez průvěsu, je vyloučeno případné rozkmitání okrajů pásů proti sobě a tím i možnost zafoukání sněhu. Toto provedení je možné pouze v případě dvouplášťové skladby. Zde je důležitý požadavek na tvarovou stabilitu tepelné izolace, neboť je třeba vyloučit vyboulení PHI směrem do vzduchové vrstvy pod krytinou. V rámci 5. třídy se navrhuje PHI z pásů fólií lehkého typu.
Šestá třída těsnosti PHI
Šestá třída těsnosti PHI (nejméně spolehlivá) je tvořena pásy difuzní fólie, které jsou volně napnuté na krokvích se vzájemným přesahem, aniž by bylo požadováno utěsnění pásů v oblasti délkového překrytí. Účinné slepování pásů fólie bez tuhého podkladu je totiž technicky neproveditelné, a proto požadavek investora na přelepení napojení pásů je nesmyslný. Důležité je zejména položení prvního pásu nad okapem, a sice s co nejmenším průvěsem tak, aby se vyloučila tvorba vodních pytlů. Čím větší průvěs, tím větší pytel, který stáhne spodní okraj fólie z okapnice, která pak již nebude odvodňovat PHI mimo opláštění přesahu krokví. Šestou třídu těsnosti lze navrhovat pouze v případě tříplášťové skladby.
Další aspekty pojistné hydroizolace
Větrané střechy
Větrané střechy dvouplášťové PHI 2. obsahují jednu vzduchovou vrstvu mezi pojistnou hydroizolací a skládanou krytinou. Tato vzduchová vrstva je účinně napojena na venkovní ovzduší. Bezprostředně na tepelné izolaci jsou položeny další hmotné vrstvy. Větraná vzduchová vrstva zajišťuje požadované vlhkostní poměry ve skladbě střechy prouděním vzduchu pouze pod skládanou krytinou. Tyto střechy bývají někdy zjednodušeně označovány jako nevětrané nebo teplé.
Čtěte také: Řešení detailů atiky ploché střechy
Pojistné fólie musí v celé ploše ležet na podkladní vrstvě. Pojistné fólie je možno v průběhu výstavby napnuté přikotvit ke krokvím a později zespodu doplnit vhodnou tepelnou izolací. Tepelná izolace nesmí PHI vytlačovat směrem ven, čímž by případnou vlhkost sváděla do blízkosti kontralatí. Spojování přesahů je potřeba v případě, že skladba střechy je plánovaná jako dvouplášťová skladba, tj. jako pojistná hydroizolace je pod střešní krytinou použita vysoce difúzní membrána, která se dotýká tepelné izolace a zároveň slouží jako větrotěsnící (vzduchotěsnící) vrstva konstrukce. Tedy, eliminuje se vliv větru nebo vliv proudícího vzduchu ve ventilační mezeře nad pojistnou hydroizolací. Proudící vzduch by přes volný, nespojený přesah pásů membrány mohl vstupovat do tepelné izolace, kde by rozpohybováním vzduchu mezi vlákny tepelné izolace došlo ke znehodnocení její tepelně izolační účinnosti a bylo by nutné navýšit celkovou tloušťku tepelné izolace. Navíc, norma "ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, část 2 Požadavky" přímo doporučuje, aby u dvouplášťových konstrukcí byla tato vnější ochrana tepelné izolace vzduchotěsně spojována.
Těsnost a vzduchotěsná vrstva
Pro dosažení těsnosti proti vodě a vzduchotěsnosti je vhodné fólie vždy lepit v přesazích. U tepelně izolovaných střech se vzduchotěsná vrstva provádí na vnitřní straně tepelné izolace. Veškeré spáry a otvory v ploše vzduchotěsné vrstvy, kterými může dojít k přenosu tepla a vlhkosti, musí být trvanlivě utěsněny a musí být vzduchonepropustné. Pro zajištění tohoto požadavku je nutné používat lepících hmot a pásků určených výrobcem vzduchotěsného materiálu. Nevhodné jsou výplňové hmoty (např. montážní PUR pěna) a obvykle i spárové těsnicí tmely. Nelze zabránit vzniku otvorů a porušení způsobených při připevňování vnitřních obkladů nebo fólií samotných, avšak je třeba je přelepit, zatmelit nebo zakrýt. V místech prostupů a napojení musí být provedení vzduchotěsné vrstvy v souladu s technickými pravidly. Již při navrhování by však měl být omezen počet prostupů na nezbytnou míru. Umístění a tvar prostupů je třeba navrhovat s ohledem na možnost vhodného napojení vzduchotěsné vrstvy. Pokud je potřeba vzduchotěsnost prokázat, provede se zkouška vzduchotěsnosti podle technických pravidel.
Montáž PHI
Pojistná hydroizolace se klade rovnoběžně s okapní hranou střechy v pásech. Podélný přesah pásů musí být alespoň 100 mm, příčný spoj musí být také 100 mm s tím, že by měl být umístěn ideálně pod kontralatí. Při montáži se pojistná hydroizolace kotví do krokví pomocí sponkovačky, příp. pomocí lepenkových hřebíků. Pokud se pojistná hydroizolace kotví v ploše, kde lze předpokládat průtok vody, kotví se hřebíky s izolační podložkou. V místě okapu je pojistná hydroizolace ukončena na okapnici pod kontralatěmi a okapovým prknem. V místě hřebene musí být fólie přetažena přes celý hřeben, aby bylo vyloučeno riziko vniknutí vody. Na případná střešní okna, průchody a výlezy na střechu se pojistná hydroizolace přichytí po celém obvodu lepicí páskou, příp. vhodným lepidlem doporučeným výrobcem. Pro odizolování lze využít přířezy fólie.
Obecně platí, že provádění PHI musí být v souladu s projektem, pokud projekt zpracován není, pak musí dodavatel zvolit vhodnou difuzní fólii s ohledem na typ střešní konstrukce (dvou/tříplášťová) a při provádění PHI vycházet z případných zvýšených požadavků kladených na střechu.
PHI bez bednění
Pokud není součástí PHI šikmé střechy bednění, pak je spolehlivost tohoto opatření vždy menší, než když je difuzní fólie položena na tuhém podkladu, k němuž je možné (a žádoucí!) jednotlivé pásy fólie mechanicky kotvit.
- Dostatečné délkové překrytí jednotlivých pásů difuzní fólie. Na okraji pásů bývají obvykle výrobcem vyznačeny tři linie vzdálené od okraje pásu 10, 15 a 20 cm, což znamená, že by měly být pásy kladeny s překrytím podle sklonu střechy, tj. do 25 ° činí překrytí 20 cm, do 30 ° je překrytí 15 cm a nad 30 ° postačí překrytí 10 cm.
- Pásy fólie je třeba pokládat hladce, bez příčných záhybů a zvlnění, které by jinak odváděly vodu, např. z tajícího sněhu, ke spáře mezi fólií a kontralatí.
- Pásy fólie u dvouplášťových střech pokládat s minimálním průvěsem, v případě tříplášťových střech by průvěs neměl být větší jak 2 cm. Minimalizovat průvěs u dvouplášťových střech, neboť čím větší průvěs, tím větší pravděpodobnost, že při pokládání tepelné izolace to dopadne špatně.
- Podélné spoje pásů provádět pod kontralatěmi.
Při dodržení uvedených zásad lze však dosáhnout spolehlivé PHI jen v úrovni 5. a 6. třídy těsnosti. V šesté třídě (jen tříplášťové střechy) nezáleží na difuzním odporu fólie pro PHI v páté třídě však musí být její difuzní odpor co nejmenší (sd < 0,3 m).
PHI na bednění bez utěsnění
Pokud je součástí PHI bednění, pak kromě výše uvedených zásad, je nezbytné jednotlivé pásy fólie k bednění kotvit pomocí hřebíků se širokou hlavou nebo spon. Pásy se připevňují výlučně podél horního okraje a jen v místě délkového překrytí. I když je na první pohled zřejmé, že bezpečnost PHI na bednění, k němuž jsou pásy difuzní fólie mechanicky připevněny, je vyšší, než v případě bez připevnění, Pravidla pro navrhování a provádění střech to neberou na zřetel, a degradují PHI z lehkých fólií na bednění do 5. třídy těsnosti, ačkoli ta samá PHI z lehkých asfaltových pásů bez utěsnění údajně (podle Pravidel) skýtá vyšší těsnost na úrovni 4.
PHI s utěsněním
Kotvení je nezbytným předpokladem pro případné utěsňování styků pásů v případě vyšších nároků na těsnost PHI (1. až 4. třída těsnosti). V ploše se utěsňují přesahy pásů a spáry mezi kontralatěmi a fólií. Utěsňování se provádí pomocí vhodných lepidel, lepicích tmelů, těsnicích pásek, těsnicích pěn apod. Velmi se osvědčily fólie již výrobcem opatřené samolepicími okraji. K utěsnění je třeba používat vhodné systémové prostředky podle pokynů výrobce použité fólie.
Hřeben/nároží
Provádění PHI v detailu hřebene/nároží záleží především na typu střešní konstrukce (dvou/tříplášťová). Je třeba zdůraznit, že zateplením do plné výšky krokví ještě nevzniká dvouplášťová střecha! Této konstrukce bude dosaženo jen tehdy, bude-li zateplení zároveň po celé délce krokví. Vzhledem k tomu, že se zpravidla tepelná izolace ukládá mezi krokve jen do úrovně kleštin, jsou skutečné dvouplášťové střechy velmi výjimečné. Drtivá většina realizací je tedy kombinací obou střešních typů: zateplená část od okapu po kleštiny je konstrukce dvouplášťová, a nezateplená část od kleštin po hřeben je tříplášťová. Nesmírně důležitější je fakt, že zatímco ta spodní zateplená část nemá spodní vzduchovou vrstvu mezi tepelnou izolací a PHI, tedy není přímo větraná, ta horní nezateplená část tuto vzduchovou vrstvu má a tato vrstva musí být větraná. Tomuto požadavku musí být přizpůsobeny detaily hřebene a nároží. Analogicky lze uspořádat i detail větraného nároží. Nároží s bedněním ve tříplášťové skladbě lze s ohledem na potřebné větrání provést podle předpisů.
Pojistná hydroizolace v úžlabí
Do dobře udělané střechy nemůže zatékat dešťová voda. Něco jiného však je voda z tajícího sněhu, který navál pod krytinu. Voda z přimykajících se střešních ploch bude stékat po PHI do úžlabí. Pakliže bude někde fólie poškozená, stačí jedna spona nebo hřebík v ose úžlabí, určitě zateče do tepelné izolace a způsobí i provlhnutí sádrokartonu.
Správně provedená PHI v úžlabí začíná položením průběžného pásu fólie o poloviční šířce od okapu k hřebeni, na němž budou postupně pokládány volné konce pásů ze střešních ploch. Tyto pásy končí šikmým střihem v ose úžlabí. Toto provedení je jednoduché, bezpečné a přehledné. Vzhledem k důležitosti správné montáže PHI v úžlabí, je tato dále popsána v návaznosti na schéma:
- 1. krok: připevnit 4 úžlabní latě v rovině kontralatí. Ty dvě vnější latě jsou mimořádně důležité. Oddělují střešní plochu od úžlabí, nemůže tedy stékat voda z tajícího sněhu až do oblasti nad úžlabní krokví a tudíž se nemůže ani vytvářet zalednění v patě úžlabí pod plechem. Voda bude odtékat podél těchto latí, a proto musí být mezi nimi a kontralatěmi dostatečný odstup. Pod hřebenem tento odstup může být jen 2 cm, avšak směrem k patě úžlabí se musí spáry postupně zvětšovat, protože jimi bude protékat stále větší množství vody. Je nezbytné zajistit, aby tato spára zůstala trvale volná, zejména nepřipustit její zanesení např. pilinami. Zároveň obě vnitřní úžlabní latě slouží k připevnění volných konců střešních latí.
- 2. krok: položit poloviční pás fólie do úžlabí, bude probíhat bez přerušení od okapu až po hřeben. Pás připevnit sponami jen k horní ploše vnějších latí.
- 3. krok: pásy fólie ze střešních ploch zešikma zastřihovat v ose úžlabí. Pásy se natupo dotýkají v ose úžlabí, nepřekrývají se. Pásy připevňovat sponami jen na horní ploše vnějších latí. Předem je nutné pásy položit tak, aby na latě nabíhaly po stranách a vytvářely úhledný odvodňovací žlábek.
Běžné problémy a jejich řešení
Degradace fólie UV zářením
Materiály pro pojistné fólie obvykle nejsou dlouhodobě odolné vůči UV záření. To způsobuje její zrychlenou degradaci. Z reálných aplikací na starších střechách se ukazuje její maximální životnost cca 25 let. Po této době fólie ztrácí své vlastnosti, stává se křehkou a odpadává z výztužné mřížky. Jakmile je pojistná hydroizolace rozbalena, začíná její poločas rozpadu. Měla by být co nejdříve zabudována a zakryta. Pokud nemáte obytné podkroví, je nezbytné tuto fólii chránit před UV zářením. Uzavřete ji do bednění z OSB desek nebo jiným způsobem. Nesmí být vystavena dennímu světlu. To ji poškozuje tak, že oslabuje strukturu fólie.
Kondenzace na vnitřní straně fólie
Při tepelně neizolovaném podkroví může docházet ke kondenzaci vodních par z domu na vnitřní straně fólie. Větrané střechy zajišťují požadované vlhkostní poměry ve skladbě střechy prouděním vzduchu pouze pod skládanou krytinou. Aby bylo eliminováno riziko kondenzace vodní páry na spodním líci střešní krytiny, je nutné navrhnout a správně osadit parozábranu z vnitřní strany konstrukce, která zamezí prostupu vodní páry z interiéru do exteriéru.
Nevhodné řešení prostupů střešním pláštěm
Nelze zabránit vzniku otvorů a porušení způsobených při připevňování vnitřních obkladů nebo fólií samotných, avšak je třeba je přelepit, zatmelit nebo zakrýt. V místech prostupů a napojení musí být provedení vzduchotěsné vrstvy v souladu s technickými pravidly. Již při navrhování by však měl být omezen počet prostupů na nezbytnou míru. Umístění a tvar prostupů je třeba navrhovat s ohledem na možnost vhodného napojení vzduchotěsné vrstvy.
Vodotěsné spojování detailu mezi pojistnou hydroizolací a pronikající či navazující konstrukcí (komínové těleso, atika, ventilace) je potřeba v případě, že průnik či napojení pojistné hydroizolace na navazující detail vzniká u konstrukce, kde je v konstrukci střechy požadován stupeň a třída těsnosti pojistné hydroizolace 2C, 3A nebo 3B. Je nutné provést vodotěsné napojení pojistné hydroizolace na pronikající či navazující detail pomocí příslušného lepícího či těsnícího komponentu. Opět pro těsnost 2C se používají jiné těsnící komponenty než pro těsnost 3A nebo 3B.
Složité lokální opravy
V případě výměny prasklé či jinak poškozené tašky je nutno postupovat buď z venku střechy, což při vyšších budovách bez možnosti výlezu na střechu je možné jen s využitím lešení nebo plošiny, a nebo je nutné poškozené místo zevnitř najít a pro výměnu tašky fólii rozříznout. Další spojování vzniká v případě, že je nutno provést opravy mechanických poškození pojistné hydroizolace. Je však nutno tyto opravy rozdělit na 2 základní skupiny. Drobné poškození (např. po hřebíku), lze opravit příslušnou páskou jak z horní, tak i ze spodní strany pojistné hydroizolace. Pokud je poškození větší (díra do velikosti 15 cm), je opravu nutné provést pomocí záplaty a příslušných pásků, avšak vždy z exteriérové strany aplikované pojistné hydroizolace.
Nedostatečné řešení detailů
Často se lze při průzkumech střech běžně setkat s nevyhovujícími detaily okolo střešních oken, komínů a dalších prostupů střešním pláštěm. Detaily musí svým provedením odpovídat nejméně témuž stupni těsnosti, který je uvažován pro celou střešní plochu. Pojistné fólie by měly být pečlivě napojeny a nalepeny na veškeré detaily ve střeše - prostupy, střešní okna, komíny apod.
Riziko znečištění koryta
Riziko znečištění koryta představuje používání motorových pil. Těmto skvrnám na fólii je třeba se vyhnout. Jednou z možností je použití hákové frézy, která nezanechává skvrny na difuzní fólii.
Použití pojistných hydroizolačních fólií ve střechách s neobývaným podkrovím
Použití pojistných hydroizolačních fólií ve střechách s neobývaným podkrovím často přináší více problémů než užitku. Místo prodloužení životnosti střechy tedy mnohdy dochází k opačnému efektu - zkrácení životnosti střechy a zvýšení nákladů na opravy. Proto se ukazuje jako vhodnější pojistné fólie ze skladby střech bez obytného podkroví zcela vyloučit a spolehnout se na skladbu pouze se střešní taškou, která napomůže větrání konstrukce a umožní její přirozené vysychání bez rizika skrytých defektů.
Dlouhodobá funkčnost a údržba
Lepící komponenty a vytvořený spoj zároveň musí po aplikaci odolávat velice nízkým i vysokým teplotám, jelikož pojistná hydroizolace je v zimním období vystavena exteriérovým podmínkám a v letním období vzhledem k ohřívání krytiny i vysokým teplotám, a to až +80°C. Zároveň chemické složení lepící vrstvy komponentu nesmí narušit vodotěsnost pojistné hydroizolace, její pevnost, popř. životnost. Proto je potřeba pro příslušné spojení, těsnění či opravy pojistných hydroizolací používat odpovídající lepící komponenty, které jsou schopny vytvořit dlouhodobě funkční spoj a nehrozí následné rozlepení spoje či poškození pojistné hydroizolace. Poškozený či rozlepený spoj se totiž může stát příčinou problému se zatékáním vodních srážek do konstrukce, popř. příčinou špatné funkčnosti tepelných izolací a tím i vysokých nákladů na vytápění objektu.
Ať už je však pojistná hydroizolační vrstva provedena z čehokoliv, musí být odvodněna. To znamená, že vodě, která zatekla na pojistnou hydroizolační vrstvu, musí být umožněno odtéct mimo dům. Pojistná hydroizolace má za úkol nepropustit vodu dovnitř konstrukce ale naopak pára může z konstrukce samovolně vyvětrávat ven do exteriéru. Tyto vlastnosti bývají shrnuty pojmem „difuzně otevřená“.
V případě použití jiného typu krytiny, např. maloformátovou hliníkovou krytinou, je důležité dbát na specifické požadavky výrobce.
tags: #detail #ukončení #pojistné #hydroizolace #střešního #pláště