V tomto článku se snažím oslovit všechny, jimž leží na srdci funkční šikmé střechy. V posledních letech došlo totiž k několika důležitým změnám v jejich legislativním rámci, o nichž nelze tvrdit, že jsou právě zdařilé. Jedná se především o normu ČSN 73 1901: 2011 a o Pravidla pro navrhování a provádění střech: 2014. Střecha má chránit proti mrazu, dešti, sněhu a větru nejen uživatele objektu, ale veškeré konstrukce a hodnoty pod ní. Na střechu je nutno nahlížet v širších souvislostech - jako je souvrství krytiny, pojistných fólií, tepelných izolací, krovů, vnitřních obkladů atd. Krytina ze skládaných prvků sama o sobě nemůže být vodotěsná vůči hydrostatickému tlaku. Za normálních podmínek je skládaná krytina bezpečná proti stékající srážkové vodě za případného spolupůsobení větru a dalších vlivů. Pokud je však vystavená nebezpečnějším účinkům (nadmořská výška, časté prudké větry a intenzivní deště, malé sklony, komplikované tvary střech, abnormální délka krokví, intenzivní využívání podkrovních prostor atd.), je nutno doplnit střešní plášť dalšími opatřeními. Nezbytností v drtivé většině případů je další hydroizolační vrstva.
Potřeba pojistné hydroizolace v konstrukcích šikmých střech
Provedení pojistné hydroizolace (PHI) v konstrukcích šikmých střech je stanoveno normami ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov a ČSN 73 1901 Navrhování střech, a to v případech, je-li součástí skladby střechy tepelná izolace a je-li svrchní plášť tvořen skládanou krytinou. Je to proto, že žádná skládaná krytina není těsná proti polétavému sněhu a tlakové vodě. To platí i v případě tzv. bungalovů, kde není klasické podkroví - nosnou konstrukci střechy tvoří sbíjené vazníky a tepelná izolace je uložena v úrovni spodní pásnice vazníků. Rizikové faktory podporující průnik sněhu krytinou jsou zejména např. sněhový val v okapní hraně, který brání odtoku vody z tajícího sněhu v horních partiích střechy. Další důvod, odkapávání kondenzátu vodní páry, je relevantní jen v případě plechových krytin, avšak v případě těch nejběžnějších krytin, jako jsou pálené či betonové střešní tašky, se tento jev vymyká běžným zkušenostem. Je to proto, že tyto typy krytin mají sice malou nasákavost, ale dostatečně velkou k pohlcení případného kondenzátu, aniž by mohlo dojít k jeho úkapu. PHI je doplňkové opatření ke zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti střechy, což lze prohlásit i o parotěsné/vzduchotěsné vrstvě.
Poznámka: Nová verze normy ČSN 73 1901 z roku 2011 zavádí pro dosud používanou PHI výraz doplňková hydroizolace (DHI) nebo doplňková hydroizolační vrstva (DHV), zatímco termín pojistná hydroizolace je vyhrazen pro nově zavedenou speciální vrstvu. Pravidla pro navrhování a provádění střech již v roce 2000 zavedla pojem „zvýšený požadavek kladený na střechu“, což je míra vlivu nejen okolního prostředí, které působí na danou střechu, ale i zvláštnosti samotné střechy. Tvar střechy, její konstrukce a veškeré vnější vlivy dané prostředím ovlivňují spolehlivou funkci dané střechy. Z míry působení těchto okolností se pak generují zvýšené požadavky (ZP).
Těsnost PHI a zvýšené požadavky
Je nepochybné, že počet zvýšených požadavků se musí projevit i v návrhu příslušného doplňkového opatření. V tabulce 1 je definováno šest tříd těsnosti PHI, přičemž nižší třída označuje takovou PHI, která je spolehlivější než ve třídě vyšší.
Poznámka: I když to zní nesmyslně, je to v souladu s novým vydáním Pravidel z roku 2014. V prvním vydání z roku 2000 byly definovány stupně těsnosti PHI, přičemž vyšším nárokům na těsnost PHI odpovídal i vyšší stupeň těsnosti. Doposud se setkávám v technických podkladech některých výrobců krytin s krajně zjednodušeným a velice zavádějícím formulováním požadavku na provedení PHI, který se odvíjí pouze od toho, zda je či není dodržen bezpečný sklon střechy. To přece zdaleka nestačí!
Čtěte také: Pultové střechy: Výhody a nevýhody
Zvýšené požadavky kladené na střechu se generují z vyšší míry působení dále uvedených vlivů v kombinaci s dalšími faktory, jimiž mohou být např. dlouhé krokve, členitá střecha, vyšší nadmořská výška, vyšší sněhová oblast, zateplená střecha, nechráněná poloha, užívání objektu, blízkost velké vodní plochy, častý výskyt bouřlivých větrů, riziko újmy na zdraví či na majetku vlivem sesuvu sněhu se střechy, hřeben vysoko nad terénem, blízkost vzrostlých porostů, požadavky památkové péče, ale zejména menší sklon, než je bezpečný. Je tedy zřejmé, že při velkém počtu zvýšených požadavků nelze pominout i vybudování vodotěsného podstřeší, aniž by sklon střechy byl menší než bezpečný. Příkladem budiž střecha o sklonu 22 °, použitý model střešních tašek má BSS 22 °, avšak součástí zastřešení je úžlabí, v daném případě o sklonu necelých 16 °.
Faktory ovlivňující zvýšené požadavky:
- Délka krokví: Např. střecha s delšími krokvemi (14 m oproti 7 m) bude odvádět přesně dvojnásobek dešťové vody.
- Prostupy střechou: Např. potřeba namontovat výstupní okno blízko okapní hrany vyžaduje mnohem pečlivější napojení na střešní krytinu než v případě jeho umístění tři řady pod hřebenem.
- Využívání objektu:
- obytné podkroví,
- zvláštnosti provozu (vlhkost, teplota),
- vyšší stupeň zajištění bezpečnosti (např. památková péče).
- Klima:
- nadmořská výška a sněhová oblast,
- nechráněná poloha,
- výskyt bouřlivých větrů,
- lokální mikroklima (např. blízkost vodní plochy, vzrostlých porostů).
Vlivy povětrnosti jsou na člověku nezávislé. Jedná se o objektivní faktory, které projektant, zhotovitel, výrobce krytiny a uživatel stavby nemohou nijak ovlivnit. Místo stavby a místní mikroklimatické poměry jsou dané. V případě příznivých poměrů se může architekt při návrhu zastřešení i rozumně vyřádit. Pakliže však tyto dané poměry příznivé nejsou, je žádoucí se při návrhu střechy značně uskrovnit. Nelze navrhnout složitou střechu s četnými vikýři, věžičkami apod. tam, kde místní klimatické poměry nejsou příznivé.
Třídy těsnosti PHI
Zde je přehled tříd těsnosti pojistné hydroizolace:
První a druhá třída těsnosti PHI
První a druhá třída těsnosti PHI se jinak nazývá vodotěsná PHI nebo vodotěsné podstřeší. Liší se od sebe pouze tím, že u 2. třídy je možné nespojité provedení PHI v oblasti hřebene a nároží, což je typické pro tříplášťovou střešní konstrukci, zatímco u 1. třídy je tato nespojitost vyloučena, fólie přechází hřeben a nároží bez přerušení, což je možné jen v případě dvouplášťové skladby. Druhá odlišnost se projevuje průběhem hydroizolačních pásů v oblasti kontralatí. Zatímco u 2. třídy těsnost pásy jsou položeny na bednění ještě před montáží kontralatí, u 1. třídy pásy jsou pokládány přes kontralatě. Obě třídy se vyznačují nejvyšší těsností, a tedy jejich návrh reflektuje ty nejméně příznivé podmínky. Součástí PHI je celoplošné bednění, k němuž jsou jednotlivé pásy kotveny např. sponami.
V obou třídách je nezbytné utěsnit vzájemné napojení hydroizolačních pásů. U 2. třídy je nezbytné utěsnit i spáru mezi kontralatí a pásem tak, aby bylo vyloučeno zatečení kolem hřebíků. Je třeba zdůraznit, že zatečení kolem hřebíků není jen v teoretické rovině. Při pokládání pásů na bednění se tyto nejdříve pomocně připevní cca třemi sponami nad krokví, potom se připevní kontralať o délce 140-150 cm alespoň třemi hřebíky a pak při montáži střešních latí bude fólie proděravěna dalšími cca šesti hřebíky. Celkem 12 mechanických poškození na šířce pásu 150 cm! Pak se nelze divit, že bude voda z tajícího sněhu či dešťová voda v případě, kdy ještě není položena krytina, protékat kolem hřebíků. Někdy může být množství takto protečené vody až neskutečně veliké a v případě rekonstrukcí zastřešení tomu budou odpovídat i vzniklé škody na bytech a zařízení. Nicméně je třeba zdůraznit, že se nejedná o chybu materiálu. Je samozřejmé, že je třeba utěsnit i případná podélná napojování dvou pásů.
Čtěte také: Praktický průvodce hydroizolací základů
Jak již bylo řečeno výše, je u 1. třídy těsnosti vyloučena jakákoli nespojitost PHI, tedy i odvětrávací otvory v oblasti hřebene/nároží. V rámci 1. třídy lze tedy navrhovat výlučně dvouplášťové střešní konstrukce. Pokud vezmeme v úvahu obrovský difuzní odpor materiálů pro PHI (faktor difuzního odporu je zde veličinou 5. řádu), pak si teprve uvědomíme mimořádnou obtížnost při provádění 1. třídy těsnosti. Navržená skladba totiž prakticky vylučuje odvod vlhkosti z vnitřního prostředí. Proto veškeré použité materiály musejí mít minimální zabudovanou vlhkost, musí být vyloučena kondenzace vodní páry kdekoli v průřezu skladby, tedy základní podmínkou funkce je mimořádně robustní parotěsná vrstva. Poznamenávám to jen proto, že navrhnout lze cokoli, ale návrh musí být i prakticky realizovatelný. V daném případě např. musí být použito vysušené řezivo na krokve, bednění i kontralatě a v průběhu realizace nesmí dojít k jeho navlhnutí.
Z tabulky je vidět, že 1. třídu těsnosti PHI je třeba navrhnout v případě, kdy je sklon střechy menší až o 10 ° oproti bezpečnému sklonu zvoleného modelu střešních tašek a kdy jsou současně na danou střechu kladeny tři další zvýšené požadavky. Pakliže se bude současně jednat o zateplenou střešní konstrukci v Harrachově, je projektant právě v situaci, kdy musí navrhnout 1. třídu těsnosti PHI. Zateplené podkroví podle Pravidel se totiž počítá za dva zvýšené požadavky! Utěsnění spáry mezi hydroizolačním pásem a kontralatí se provádí buď těsnicí páskou pod kontralatě, anebo těsnicí pěnou. U pěny pozor na nepřekročení pod teplotu 7 °C, jinak pěna nebude expandovat. Že bylo dosaženo řádného utěsnění pěnou, bude vidět na souvislém pruhu zatvrdlé pěny podél obou stran kontralatí. U těsnicí pěny se limitní teplotou 7 °C nemyslí jen teplota venkovního vzduchu, ale i teplota konstrukce. Těsnicí páska pod kontralatě může být také použita jako oboustranně lepicí páska tak, že se jednostranně přilepí na plochu lepeného spoje a poté se sloupne separační proužek a lepení se dokončí přitisknutím druhé plochy. Toto se ovšem neprovádí, je-li používána těsnicí páska pod kontralatě tak, jak z jejího názvu vyplývá. Páska i s proužkem se nalepí na fólii a separační proužek se nestahuje. Utěsnění spáry mezi fólií a kontralatí je vhodné provést i tam, kde lze rozumně předpokládat průnik tlakové vody ložnými a styčnými spárami. Je to např. v úžlabí.
Třetí třída těsnosti PHI
Návrh 3. třídy těsnosti PHI zaručuje ještě poměrně velkou spolehlivost skladby střešního pláště proti průniku vody, přičemž této spolehlivosti může být dosaženo při použití relativně běžných materiálů a technologií. Mezi 2. a 3. třídou je rozdíl jen v materiálech pro vlastní hydroizolační vrstvu. Ve 3. třídě se navrhují pojistné fólie lehkého typu nebo pojistné desky. V případě fólií je součástí PHI i celoplošné bednění. Provádí se utěsnění spojů pásů a utěsnění spáry mezi pásy/deskami a kontralatěmi. Utěsnění pásů fólie se provádí pomocí vhodných lepicích pásek nebo přímo integrovanými lepicími okraji pásů. Utěsnění spáry mezi kontralatěmi a fólií se provádí těsnicími páskami nebo těsnicí pěnou podle výše uvedených zásad. Všimněme si, že slepení pásů je alternativa utěsnění pásů v oblasti délkového překrytí, v žádném případě ale není vzájemné lepení pásů alternativou k mechanickému spojování.
Čtvrtá třída těsnosti PHI
Ve 4. třídě těsnosti PHI zůstává ještě celoplošné bednění, pokud je PHI navržena z lehkých fólií nebo lehkých asfaltových pásů. Jednotlivé pásy se k bednění připevňují sponami nebo hřebíky, vždy však jen v místě délkového překrytí pásů. Při návrhu PHI z pojistných desek bednění samozřejmě odpadá, neboť desky se považují za samonosné prvky.
Zastavme se ještě u skladby. I když je hydroizolační vrstva tvořena lehkou fólií, která z hlediska difuzního odporu patří k vysoce difuzně otevřeným materiálům (sd je cca 0,03 m), nelze pominout vliv bednění jako nedílné součásti PHI na šíření vodní páry. Bednění o tloušťce 20 mm má velký difuzní odpor, sd = 3,14 m, což je víc jak 10x více, než je přípustné pro dvouplášťové konstrukce (sdmax < 0,3 m). V žádném případě nelze připustit úvahy o tom, že bednění může mít spáry, což zajistí spolehlivou funkci konstrukce z hlediska transportu vodní páry. Že argumentace spárami patří do říše nebezpečných bludů, lze prokázat jednoduchým výpočtem, který platí pro zjištění ekvivalentní difuzní tloušťky (tj. bednění se spárami) jako váženého průměru difuzního odporu bednění a vzduchových spár. Teprve při záměrném vytvoření spár o šířce 30 % z šířky použitých prken na bednění bude mít difuzní odpor vrstvy PHI hodnotu sd 0,3 m.
Čtěte také: Řešení detailů atiky ploché střechy
Pátá třída těsnosti PHI
I 5. třída těsnosti se provádí na tuhém podkladu. Pátá třída sice neobsahuje požadavek na utěsnění vzájemného napojení pásů fólie, avšak tím, že prostor pod pásy je, resp. bude, dodatečně vyplněn tepelnou izolací a za předpokladu, že pásy jsou nataženy bez průvěsu, je vyloučeno případné rozkmitání okrajů pásů proti sobě a tím i možnost zafoukání sněhu. Toto provedení je možné pouze v případě dvouplášťové skladby. Zde je důležitý požadavek na tvarovou stabilitu tepelné izolace, neboť je třeba vyloučit vyboulení PHI směrem do vzduchové vrstvy pod krytinou. V rámci 5. třídy se navrhuje PHI z pásů fólií lehkého typu.
Šestá třída těsnosti PHI
Šestá třída těsnosti PHI (nejméně spolehlivá) je tvořena pásy difuzní fólie, které jsou volně napnuté na krokvích se vzájemným přesahem, aniž by bylo požadováno utěsnění pásů v oblasti délkového překrytí. Účinné slepování pásů fólie bez tuhého podkladu je totiž technicky neproveditelné, a proto požadavek investora na přelepení napojení pásů je nesmyslný. Důležité je zejména položení prvního pásu nad okapem, a sice s co nejmenším průvěsem tak, aby se vyloučila tvorba vodních pytlů. Čím větší průvěs, tím větší pytel, který stáhne spodní okraj fólie z okapnice, která pak již nebude odvodňovat PHI mimo opláštění přesahu krokví. Šestou třídu těsnosti lze navrhovat pouze v případě tříplášťové skladby.
Je nepochybné, že provedení PHI na tuhém podkladě, tj. na bednění, zásadním způsobem ovlivňuje spolehlivost PHI. Významný přínos tohoto provedení akcentují výrobci ve svých technických podkladech a stanovují provedení PHI na bednění vždy v těch případech, kdy není dodržen bezpečný sklon střechy, aniž by na ni byl kladen jediný další zvýšený požadavek. V žádném případě však nelze diskutovat na toto téma u profilovaných tašek při sklonu střechy menším než 18 °, neboť vlastní odvodňovací rovina tvořená vodními žlábky tašek bude pouhých 13,5 °. Další významné riziko představuje úžlabí mezi střešními plochami o malém sklonu.
Fólie umístěné ve skladbě střechy mají obvykle za úkol podílet se výraznou měrou na vzduchotěsnosti střechy - což je vlastnost nezbytná pro její správnou funkci a trvanlivost. Ještě před zakrytím fólií se proto doporučuje vzduchotěsnost ověřit, např. blower-door testem v kombinaci s termovizí.
Detail ukončení hydroizolace u štítové stěny
Ukončení hydroizolační vrstvy z fólie na nízkých atikách (<500mm) patří mezi základní a nejčastější detaily vyskytující se na plochých střechách. Toto je jeden z příkladů možného technického řešení ukončení hydroizolace na svislé konstrukci u střešních plášťů s provozními vrstvami. Variant je samozřejmě daleko více, ale myslím, že tento detail obsahuje řadu různých parametrů, které zajišťují jeho spolehlivost. Tyto parametry jsou zejména koncentrovány v ochraně funkce tohoto provozního střešního pláště, který je namáhán, kromě klasického namáhání střešních plášťů - tj. klimatickými podmínkami, ještě dalším komplexem agresivního namáhání - zejména pak od provozu kolových vozidel a jejich manévrování. Na co není možné zapomínat je odolnost proti posypovým prostředkům, které slouží k zimní údržbě střech. V kombinaci se sněhem, vodou tyto prostředky mají výrazně korozivní vliv na vše, co je kolem od kovových konstrukcí až po betonové. Proto je potřeba stavební konstrukce chránit. Záchytný systém vozidel. Všechny tyto ochranné prvky jsou namáhány mechanickým a dalším namáháním a jsou velmi důležitým prvkem stavebních konstrukcí a stavebních detailů. Co se týče hydrofobní vrstvy na ploše betonu, tak tu je nutné pravidelně obnovovat, tak aby průběžně chránila pojížděnou desku. Toto obnovování je velmi důležité, protože výrazně prodlužuje životnost betonu, která je extrémně namáhán pojezdem.
Příklad z praxe ukončení hydroizolační vrstvy z PVC fólie na koruně atiky pomocí fóliových plechů a systémových tvarovek pro opracování rohů a koutů:
- Z fóliových plechových tabulí připravíme rohové a koutové lišty. Zaměříme si atiku a koutovou laminovanou lištu upravíme do vhodného tvaru pomocí nůžek na plech. Poté koutovou lištu z fóliového plechu mechanicky připevníme vhodnými kotevními prvky do podkladu.
- Stejný postup provedeme také pro rohovou lištu, pouze zastřižení lišty bude provedeno na obou stranách pod úhlem.
- Poté rohovou lištu mechanicky připevníme vhodnými kotevními prvky k podkladu.
- Připravíme přířez vhodného rozměru z role fólie a stabilizujeme bodovým natavením k fóliovému plechu.
- Horkovzdušně svaříme horní část přířezu fólie k fóliovému plechu.
- Použijeme trysku 20 mm pro provedení horkovzdušného svaru přířezu fólie na spodní část lišty.
- Na vodorovné ploše navaříme pruhy z fólie Monarplan FM, které ukončíme na koutové liště a na fólii v ploše.
- Pro opracování detailu rohu použijeme systémový vnější roh, který natavíme k fólii pomocí přítlačného válečku, styky více fólií provedeme pomocí mosazného detailového kolečka.
- Vnější roh opracujeme pomocí přířezu, rohy zakulatíme, nabodujeme ve správné poloze k rohové liště.
- Nejprve navaříme fólii na vodorovné ploše k liště, poté navaříme svislé části.
- Vzniklý nos nejprve dostatečně prohřejeme horkým vzduchem uvnitř a poté pomocí přítlačného válečku natavíme k jedné ze svislých částí.
- Připravíme si přířez fólie Monarplan FM s nosnou vložkou, kterou ukončíme na lištách z fóliového plechu na koruně atiky.
Komentovaný konstrukční detail byl převzat u projektové dokumentace zpracovávané firmou A.W.A.L., s.r.o. pro rekonstrukci parkoviště na střeše, která je ještě navíc zateplená. Kromě projektanta je nutné uvést též firmu, která prováděla vodotěsné izolace, reps. klempířské konstrukce - Pastell, spol. s r.o. z Benešova. Generálním dodavatelem byla Skanska, a.s.
Parotěsná vrstva a problémy při realizaci
Parotěsné vrstvy mohou být ukládány jednak nad krokvemi (např. trojplášťová nebo dvouplášťová střecha), jednak pod nimi (trojplášťová či dvouplášťová střecha). Difuzní a parotěsné fólie jsou někdy zaměňovány, což se projevuje naprosto odlišných tepelně-vlhkostním režimem ve střešním plášti a kondenzací vodní páry v místě tepelné izolace.
Z teoretického hlediska jde o jednoduchou věc. V praxi jsou však obě varianty řešení (s parotěsnou fólií nad a pod krokvemi) spojeny s problémy, které způsobují nepřípustný průnik vzduchu. Tak nastává u parotěsné fólie uložené nad krokvemi problém, protože je ztíženo vytvoření vzduchotěsného připojení na obvodové stěny u římsy a štítu. Střešní krokve obvykle přesahují úroveň fasády a tvoří tak nosnou konstrukci římsy. Tím musí být parotěsná zábrana ohnuta dolů a vzduchotěsně napojena na vnější stěnu, přičemž přečnívající krokve jsou překážkou. Proto musí být vyříznuta podle přířezu krokve a vzduchotěsně napojena na boční stranu krokve, což je nejen časově náročné, ale přináší to téměř neřešitelné technické problémy (krokve mohou podléhat během vysychání stavby silným deformacím způsobeným smršťováním, takže styky, které jsou původně těsné, později tuto těsnost ztratí. Obdobné problémy jako u římsy jsou i u přečnívající střechy na štítových stěnách. Tyto problémy zásadního významu lze řešit tak, že se nepoužijí přečnívající krokve a zatížení římsy se přenese na pomocné krokve.
U parotěsné vrstvy uložené pod krokvemi se objevují problémy ve stycích se stěnou, v místech prostupů s potrubím a u vaznic. Těsnějších styků parotěsné vrstvy u stěn se dosáhne pomocí lepeného spoje. Samolepící pásy se příliš neosvědčily, protože v důsledku úbytku změkčovadla lepidlo časem ztrácelo účinek (extrémně po 15 letech dokonce v zrnitou hmotu). Vyhovují spoje lepené butylovými pásy, ale přesto je třeba před lepením provést důkladné očištění podkladu. U prostupů potrubí je nutno použít manžetu se stykovou plochou pro nalepení parotěsné zábrany. V praxi je možno oblast napojení též vypěnit a parotěsnou zábranu připevnit na potrubí pomocí lepicí pásky. Při uplatnění viditelných vaznic se osvědčila úprava spočívající v tom, že se při montáži krovu uloží parotěsná fólie nad vaznicí s převisem.
Praktické příklady a chyby v realizaci
Důsledky nesprávné stavební činnosti a vzniklé poruchy jsou zdokumentovány na konkrétních případech. Krov před ukládáním krytiny nebyl prohlédnut ani ošetřen a nebyly respektovány deformace jeho jednotlivých částí. Nebyly osazeny kontralatě, které mohly střešní rovinu vyrovnat. Deformace střešní plochy byla nepravidelná a vyloučila možnost pravidelného uložení tašek. V důsledku různé roviny latí nebylo možné jednotlivé tašky uložit do zámků a vyskakovaly.
Příklad "vysoké odbornosti" pokrývače je viditelný i v případě uložení tašek v úžlabí. Kouzelným detailem je průnik střešních ploch a úžlabí se zařezáním tašek ve vlnovce, což otevírá cestu vodě, která stéká po úžlabí. Pro takzvané pokrývače bylo uložení tašek v místě atiky tak, aby se překrývaly a zapadly do zámků, pravděpodobně nadlidským výkonem. U štítové stěny to nevyšlo. Pojistná fólie, která se měla položit na krokve, byla na některých místech jen přisponkovaná ke krokvím. Na horní hraně krokve chybí úplně. Do prostoru krovu skrz uvedené detaily zatéká. Profesionální realizaci prostupů na odvětrání kanalizace trubkami, které pracovníkům právě padly do rukou, a utěsnění prostupu malířskou páskou je dalším příkladem. Zatékání srážkové vody je celoplošné.
Krov má i další zajímavé detaily, které svědčí o nedostatečné péči při realizaci. Je možné do takto připravené konstrukce krovu aplikovat tepelnou izolaci mezi krokve tak, aby byla funkční? Taková realizace je v praxi často důsledkem podcenění důležitých faktorů a výběru firem či řemeslníků bez odborných znalostí a zkušeností, přičemž stavební dozor chybí úplně.
Využívání objektu, klima, použité materiály, změna proudění vzduchu (např. zvýšením počtu osob) a nedodržování předpokládaných činností uvedených v projektu (likvidace sněhu a rampouchů, čištění žlabů) jsou dalšími faktory, které vedou k poruchám střech. V celém stavebnictví je velmi vhodné myslet na bezpečné fungování stavebních konstrukcí, to znamená, že použití a dimenzování ochranných vrstev je velmi a velmi důležité.
Doporučení
V případě použití jiného typu krytiny je doporučeno větrání horní vzduchové vrstvy.
tags: #detail #ukonceni #pojistne #hydroizolace #u #stitove