Životnost a funkčnost střešního pláště nezávisí pouze na zvoleném hydroizolačním systému a provedení detailů, ale také na způsobu a rychlosti odvodnění plochy střechy. Odvodnění ploché střechy je klíčové pro její dlouhou životnost a bezproblémové fungování.
Ploché střechy přinášejí řadu výhod, ale zároveň skrývají riziko hromadění vody. Ploché střechy totiž neodvádějí vodu tak efektivně jako jejich šikmé protějšky. Kaluže na ploché střeše mohou značit nesprávně řešené odvodnění střechy. Nekvalitně provedená plochá střecha je náchylná ke vzniku kaluží. I přesto, že kaluže na ploché střeše nemusí vyloženě znamenat bezprostřední hrozbu, můžou po čase narušit střešní krytinu. Tím se automaticky snižuje životnost krytiny, vznikají netěsnosti, které mohou vést až k narušení struktury budovy.
Nepsané pravidlo praví, že kaluže, které na střeše vzniknou po prudkém dešti nemusí hned znamenat, že je něco špatně s odvodněním ploché střechy. Pokud však kaluž na střeše přetrvává i po 2 dnech, je nasnadě nechat střechu zkontrolovat. Správně a kvalitně vyřešený systém odvodnění ploché střechy je stejně důležitý jako výběr vhodné tepelné izolace a hydroizolace. Pro řádné fungování ploché střechy jsou všechny tyto položky klíčové.
Způsoby odvodnění střech
Vodu ze střech je možné svést dvěma způsoby: buď vně budovy svodem po fasádě, nebo vnitřně do vpusti a svodného potrubí. Obě varianty jsou možné, záleží vždy na konkrétním typu střechy. V zásadě rozlišujeme dva hlavní typy odvodnění - vnitřní a vnější. Základní rozdělení je odvodnění gravitačním nebo podtlakovým způsobem.
Vnější odvodnění
Vnější odvodnění je zpravidla aplikováno do podokapních, nástřešních, římsových nebo zaatikových žlabů půlkruhových nebo hranatých tvarů a následně do svodu. Nejčastěji je tento typ odvodnění tvořen klempířskými prvky např. titanzinek, hliník, lakovaný plech aj. Vnější žlaby se doporučuje navrhovat dle ČSN EN 12056-3, kde je uveden přesný postup pro jednotlivé typy žlabů. Návrh žlabu se odvíjí od geometrie spádování střechy, způsobu odvodnění, polohy žlabu a jeho sklonu, počtu rohů a koutů aj. Srážkové vody ze šikmých střech se svádějí do vnějších odpadních potrubí.
Čtěte také: Je dešťová voda vhodná pro beton?
Vnitřní odvodnění a střešní vpusti
S vnitřním odvodněním se nejčastěji setkáváme u plochých střech. Nejběžnějším řešením je umístění střešních vpustí napojených na svislé odpady. Voda je svedena přes hydroizolační manžety a sifony do vnitřního kanalizačního systému. Doporučuje se také použít sifonové vpusti s lapačem nečistot a tepelnou izolací proti zamrznutí.
Efektivní odtok dešťové vody ze střechy do odpadního potrubí zajistí střešní vtoky a vpusti. Existují vpusti svislé a vodorovné, dle potřeby dané plochy. Střešní vpusti nebo vtoky jsou pro odvodnění plochých střech nezbytnými prvky. Výjimku tvoří ploché střechy, které využívají odvodnění do okapových žlabů.
Střešní vpust je technický prvek, který slouží k odvodu dešťové vody z ploché střechy. Nejčastěji se vpusti umisťují do nejnižších míst střechy, kde se přirozeně shromažďuje voda. Vpusti mají, narozdíl od vtoků, zápachovou uzávěrku. Díky ní se vpusti využívají především na terasách či u plochých střech, kdy na ně navazuje vyšší část budovy s okny. Díky zápachové uzávěrce se tak zabrání šíření zápachu z odpadního potrubí. Sanační vpusti zase oceníte při rekonstrukcích, kdy umožňují jednoduché napojení na stávající střešní vtok.
U střešních vtoků se uvádí tzv. hltnost, je to největší množství vody v litrech za sekundu, které proteče vtokem. ČSN 1253-1 předepisuje minimální průtok střešní vpustí, který musí každý výrobce splnit laboratorním měřením. Střešní vpusti se dimenzují na dešťový odtok, podle jehož se stanoví počet vpustí, které jsou potřeba k odvodnění dané plochy, případně se navrhne bezpečnostní odvodnění. Počet střešních vtoků se určuje v závislosti na odvodňované ploše, návrhové intenzitě dešťových srážek (0,03 l/s.m2) a optimální kapacitě navrhovaného střešního vtoku.
Maximální povolená vzdálenost střešních vtoků mezi sebou je 20 m a vzdálenost ke kraji střech je 10 m. Omezení platí i pro vzdálenost vtoku od atiky, kde je stanovena minimální vzdálenost na 0,5 m, ale optimální vzdálenost je 0,8 -1,0 m. Je nezbytné upozornit na nutnost údržby střešních vtoků, aby se zabránilo jejich zanesení a tím snížení jejich funkčnosti. Sortiment střešních vtoků nabízí řešení pro každý typ nebo konstrukci střechy a zajišťuje bezpečné spojení s každým druhem střešní izolace, jako jsou např. polymerové a PVC fólie nebo živičné krytiny.
Čtěte také: Článek o PVC trubkách DN 125
Střešní vtoky mohou být dodány i s vyhřívacím elementem. Výrobci nabízí i vyhřívané vpusti, které zajistí spolehlivé odvodnění i v zimním období. Vyhřívaná je zpravidla vpust (spodní díl), a to z důvodu snadného přivedení přívodního kabelu pod strop, kde jej dále napojují elektrikáři. Samoregulační vpusti jsou vybaveny polovodičovým systémem vyhřívání a svůj výkon si regulují v závislosti na okolní teplotě, ale neumí se samy úplně vypnout. Užité napětí je 230 V / 50 Hz, tedy není potřeba pro zapojení zakoupit drahý transformátor.
Pro případ, kdy je osazena střešní vpust nevyhřívaná, není třeba střešní vpust zaměnit za vyhřívanou variantu, ale stačí si dokoupit vyhřívací sadu. Tato sada obsahuje samoregulační topný kabel pro střídavé napětí 230 V / 50 Hz (délka topné části 0,4 m, respektive 0,6 m u variant XL, délka přívodního kabelu 1,5 m), 2 ks plastových montážních pásek pro fixaci kabelu k tělu vpusti a hliníkovou lepicí pásku pro omezení tepelných ztrát. Kabel žádné čidlo nemá, svůj výkon reguluje pomocí polovodičové vrstvy v závislosti na okolní teplotě.
Možnosti zapojení vyhřívaných vpustí:
- zapojení na stálo bez vypínače (nedoporučujeme, odběr elektrické energie i v létě)
- ruční vypínač, kterým přerušíme fázi a tím přívod elektrické energie během letního období
- časová zásuvka (roční)
- termostat, který je ideální nastavit v rozsahu +3 °C až -10 °C, případně pokud lze nastavit pouze jedna teplota, tak na hodnotu +3 °C. V praxi to znamená, že jakmile klesne teplota pod 3 °C, termostat spustí vyhřívání vpustí a zamezí zamrznutí v rizikových teplotách kolem 0 °C.
Klapka je určena do míst s volnou cirkulací vzduchu (venkovní terasy a balkóny). Klapka nemá 100% účinnost, má vyšší odtokovou kapacitu než sifonek a nižší riziko zanesení. Sifonek je určen do uzavřených prostor a míst, kde je nutná 100% účinnost protizápachového opatření. Sifonek má 100% účinek, nižší odtokovou kapacitu než klapka a vyšší riziko zanesení nečistotami. Všechny terasové doplňky jsou plně kompatibilní s vpustmi terasovými, klasickými vpustmi střešními i nástavci pro střešní vpusti.
Tělo těchto výrobků je vyrobeno z materiálu PVC. Samotný plast ve výrobě neprobarvujeme, základní barvy jsou bílá a černá. Je možné opatřit prvek PRIMER nátěrem a pak barvou na plasty v požadovaném odstínu RAL. Nejlepším řešením je aplikace barvy přímo na stavbě, předejde se tím problémům s tím, že se prvek odře neodbornou manipulací a barevný nátěr se tím poškodí.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Těsnící manžety lze při odběru většího množství vyrobit i v odstínu RAL. Proto, abychom předešli barevnému nesouladu jednotlivých výrobců, je nejlepší variantou ta, že si zákazník dodá folii v požadovaném odstínu sám. Požadavky na folii jsou takové, že musí jít o folii bez výztužné vložky (tzv. detailová fólie).
Pro osazení střešní vpusti do žlabu lze provést ve výrobě úpravy vpustí takové, že se zmenší velikost kotevní desky. Každý typ vpusti dovoluje úpravy v různém rozmezí, proto se neváhejte s touto problematikou obrátit na naše technické oddělení. Tyto typy výrobků nejsou skladem a vyrábí se na zakázku.
U vpustí s integrovanou manžetou je manžeta hydroizolace pevně zalisovaná mezi tělo vpusti a horní přírubu a oba díly jsou pevně svařeny pomocí ultrazvuku. Veškerý proces napojení probíhá přímo ve výrobě a výrobce za vodotěsnost tohoto kritického detailu přebírá veškerou zodpovědnost. Při montáži je pak výhodou, že odpadá šroubovaní vpusti dohromady, ale vpust se vytáhne z krabice a rovnou osadí do montážního otvoru, přikotví se a zavaří se manžeta.
U vpustí se šroubovací přírubou výrobce dodává vpust jako několik samostatných prvků a vzájemné spojování probíhá přímo na stavbě a velmi často dochází k chybám. Vpusti se šroubovací přírubou se mohou nedostatečně dotáhnout nebo naopak přetáhnout a při obojím může dojít k zatečení do skladby střechy. I v případě, že jsou šrouby utaženy správně, se u vpustí musí mimo kontroly a čistění ochranných košů kontrolovat i dotažení šroubů.
Chrliče a pojistné přepady
Další možností odvodnění ploché střechy jsou chrliče a pojistné přepady. Používají se tam, kde nelze plochou střechu odvodnit svislým vtokem. Pokud má střecha atiku (nízký zvýšený okraj), je možné vodu odvádět pomocí chrličů - otvorů ve stěně, které vodu vyvedou mimo dům. Chrlič vodu odvádí skrze atiku, umožní napojení do kotlíku či svodu, který vodu odvede mimo budovu. Při tomto typu odvodnění je ale nutné pamatovat na dostatečný spád střechy směrem ke chrličům a na odolnost proti zanesení.
Pojistný přepad slouží jako pojistka při nahromadění vody na ploché střeše. Každá správně navržená plochá střecha by měla obsahovat také tzv. pojistný přepad - tedy doplňkový otvor nebo chrlič, který zajistí odtok vody v případě, že hlavní vtok selže (např. kvůli zanesení listím). Bez pojistného přepadu hrozí v extrémních případech zatopení střechy, zatížení konstrukce a poškození interiéru. V takovém případě se běžně nenapojuje na svod, ale je pouze vyveden mimo atiku, pryč z objektu.
Atika
Atika ploché střechy je vystupující konstrukce, která vystupuje nad úroveň krytiny ploché střechy. Účelem atiky ploché střechy je zamezit stékání vody (dešťová voda, tající sníh) ze střechy na fasádu budovy. Pokud srážková voda stéká na fasádu, může ohrozit celou konstrukci budovy, o zničení fasády nemluvě. Vyspádováním zhlaví atiky směrem do ploché střechy zabráníme stékání vody ze zhlaví atiky na fasádu.
Plochá střecha je tedy odvodněná buď chrličem (tj. do boku skrz atiku a mimo objekt), nebo vpustí. Kvalitní hydroizolace, ani prvotřídní tepelná izolace ještě nezajistí 100% funkční plochou střechu.
Spádování střechy a kaluže
S odvodněním také souvisí spádování. Aby byla voda schopna co nejrychleji odtéct směrem ke vtokům, je nutné dodržet požadavky na minimální spád střešní roviny. Technicky je možno akceptovat i nulové spády, neboť ČSN 73 1901-1:2020 neuvádí požadavek na minimální spád. Prakticky je lépe provádět střešní pláště tak, aby se netvořily kaluže. Každá plochá střecha musí mít spád směrem ke vtoku. Špatně spádovaná plocha střechy může rovněž způsobit hromadění dešťové vody na střeše.
Dešťová kanalizace
Dešťová kanalizace je částí vnitřní kanalizace, sloužící k odvádění srážkových vod především ze střech a zpevněných ploch v objektu. Zahrnuje trubky, tvarovky, příslušenství (např. vpusti) a drobné objekty (např. revizní šachty). Srážková voda z plochých střech se obvykle sbírá do vnitřních dešťových odpadních potrubí.
Pro odvádění srážkové vody se používá nejčastěji potrubí z plastů. V některých budovách to může být i z ocelových trub - pokud to předepíše projektant. Průměr potrubí závisí na množství odváděných dešťových vod. Svislé potrubí se vede od střešního vtoku přes všechny podlaží budovy. U rodinných domů je to většinou středem domu. Budovy s rozsáhlou plochou střechy mohou mít svislých potrubí několik; vedou se takovými místy, aby nenarušovaly stavební konstrukce a potřebný provoz budovy. Ideální je osazení do instalační šachty. V rodinných domech se může dešťová voda odvádět svislým potrubím vedených v drážce.
Ležaté potrubí se vede ve spádu. Protože dešťové vody nejsou znečištěné, stačí spád potrubí 1 %. Rovněž na ležatém dešťovém potrubí se zřizují místa pro čištění, ve vzájemných vzdálenostech určených normou, vždy tak, aby byla zajištěna možnost čištění kanalizace. U svodného potrubí vedeného v objektu bývá místem pro čištění čisticí kus instalovaný na potrubí (nutno zřídit revizní šachtu pro přístup k čisticímu kusu). Na svodném potrubí vně objektu jsou místem pro čištění revizní šachty.
Gravitační a podtlakové systémy odvodnění
Gravitační systémy
Gravitační systémy odvodnění jsou navrhovány jen pro částečné zaplnění vodou, a to přináší nejen relativně velké průměry potrubí, ale také nutnost instalace ležatých rozvodů ve spádu. Při gravitačním odvodnění je potrubí plněno vodou pouze v části průtočného profilu. Vzhledem k různým intenzitám deště může v potrubí docházet k různým stupňům plnění potrubí. Pokud je vody málo, pak se potrubí špatně proplachuje a nečistoty se usazují na jeho stěnách. Příliš zaplněné potrubí, kdy v něm je málo vzduchu, má potíž s větráním a tím i odtokem vody. U gravitačního odvodnění je podtlak v potrubí nežádoucí (dochází ke špatnému odtékání vody).
Podtlakové (sifonické) systémy
Podtlakové (sifonické) vpusti jsou vhodné pro velké střechy a průmyslové objekty. V posledních 20 letech se trubky a tvarovky z PE-HD stále častěji prosazují zejména při odvodnění rozsáhlých ploch výrobních a skladových hal s využitím podtlakového systému. Zejména v těchto případech bývá tradiční gravitační odvodnění méně výhodné, protože vyžaduje většinou nejméně o polovinu více střešních vtoků a s tím spojených svislých dešťových svodů, omezuje dispoziční řešení v objektu a v neposlední řadě znamená rozsáhlé zemní úpravy pro podzemní kanalizaci.
Na druhou stranu vzniku podtlaku v potrubí s výhodou využívá podtlakový systém odvodnění plochých střech. Při malém dešti je princip fungování podtlakového systému odvodnění střech prakticky stejný jako u gravitačního odvodnění. Při větší intenzitě deště se potrubí s malým průměrem rychle naplní dešťovou vodou a tím vzniká síť potrubí s plným naplněním. Voda ve svislém svodu padá rychle dolů jako píst a vytváří v potrubí podtlak.
Voda ve svislém potrubí teče rychle dolů jako píst a čímž vytváří v potrubí podtlak. Potřebná energie k vytvoření podtlaku se získává z rozdílu výšek osazení střešních vtoků na ploše střechy a úrovní odtoku do gravitační kanalizace. Správná funkce podtlakového systému je ovlivněna více faktory. Jednou z hlavních součástí a srdcem podtlakového systému jsou střešní vtoky. Podtlakový systém Pipelife splňuje požadavky norem UNI EN 1519 a může být použit pro odvádění odpadních vod a srážkových vod uvnitř budov při max. teplotě přenášeného média 95 °C.
Konstrukční řešení podtlakového systému zajišťuje průtok vody v celém průtočném profilu bez vzniku vzduchových kapes, čímž výrazně zvyšuje kapacitu a rychlost pro odvod dešťové vody. Pro hydraulický výpočet se využívá Bernouliho rovnice stálého toku nestlačitelné kapaliny s konstantní hustotou. Stálý tok kapaliny je v podtlakovém systému dosažen jen tehdy, je-li trubní rozvod zcela naplněný bez přítomnosti vzduchu.
U podtlakového odvodnění střech vznikají v systému poměrně vysoké podtlaky a přetlaky. Na počátku trubního systému u prvního střešního vtoku je podtlak ještě nulový. Čím blíže jsou však vtoky ke svislému svodu, tím je podtlak vyšší. Síly, k nimž u tohoto systému dochází, kladou vysoké požadavky na upevňovací materiál. Speciálně vyvinutý systém pro montáž volně vedených horizontálních rozvodů zachycuje síly uvnitř systému.
Upevňovací systém je tvořen nosnými lištami, objímkami potrubí, spojkami a závěsy lišt. Vyvěšení nosného systému závitovými tyčemi a kotvami do konstrukce střechy je řešena statikem projektu stavební části. Potrubí a upevňovací systém spolu vytvářejí spojenou jednotku a dilatační změny horizontálně uložených trubek se kompenzují uvnitř systému. Vznikající síly se pomocí pevných bodů přenášejí na ocelovou montážní lištu vedenou souběžně nad potrubím.
Návrh podtlakového odvodnění
Návrh podtlakového odvodnění včetně grafických výstupů se provádí pomocí speciálních softwarových produktů. Návrh systému podtlakového odvodnění provádí dodavatel systému pomocí speciálního softwaru na základě podkladů dodaných projektantem. Zpracovatel návrhu zodpovídá za správnou funkčnost systému, hydraulický výpočet a návrh dimenzí jednotlivých úseků trubního rozvodu. Výstupem pro projektanta je pak izometrie jednotlivých větví rozvodu, výkaz výměr s cenou do projektu a technická zpráva. Další podrobné informace k systému podtlakového odvodnění plochých střech AKATHERM získáte na stránkách www.glynwed.cz nebo na školeních společnosti GLYNWED s.r.o.
Materiály pro odvodnění
Odtokový systém PE-HD pro dešťovou a odpadní kanalizaci je v Evropě znám již více než 40 let. Trubní systém PE-HD se vyznačuje zejména dlouhou životností, vysokou odolností proti mechanickému opotřebení, odolností proti UV záření a chemikáliím. Lze však využívat také spoje hrdlové, závitové nebo přírubové. V oblasti splaškové kanalizace jsou svařované systémy často nahrazovány běžným hrdlovým systémem na bázi PP-HT, ale pro aplikace dešťové kanalizace mají svařované systémy PE-HD své nezastupitelné místo.
Uliční vpusti jsou vhodné zejména pro odvodňovací systémy pozemních komunikací, dají se ovšem použít i pro jednobodové odvodnění pozemních ploch s potřebou odvodu dešťové vody. Vpusť je vybavena lapačem písku (vhodné pro silnice které se v zimě často udržují). V případě prodloužení teleskopem je možnost použít i kalový koš.
Jde o drenážní potrubí vyráběné z potrubí PRAGMA+ID v kruhových tuhostech SN8, SN12 a SN16. Potrubí PRAGMA+ID se vyrábí dle normy ČSN EN 13476-3. Trubky jsou lehké, stabilní, o stavební délce 6 m. Plocha průřezů drenážní trubky je min. 50cm2 /m pro DN/OD a min 100cm2 /m pro potrubí DN/ID. Potrubí se vyrábí ze štěrbinovými zářezy šířky 1,2 - 6,0 mm a délky 12,0 až 13,7 mm. Základem vysokopevnostního drenážního systému Q-DRAIN jsou osvědčené třívrstvé plnostěnné trubky PVC QUANTUM. Výhodné vlastnosti PVC jsou u nich dále výhodně modifikovány, proto jde o nejdokonalejší PVC kanalizační systém na českém trhu. Kruhová tuhost trubek při běžných požadavcích na geometrii perforace zůstává blízká výchozí hodnotě (SN 12). Tak jako kanalizační systém může i Q-DRAIN využít širokou nabídku tvarovek SDR 34 o vysoké kruhové tuhosti, lze však použít i tvarovky běžného kanálu. Q-DRAIN se dodává v délce 6 m. Standardní nabízené úhly perforace jsou 180, 220 a 360°.
Polyamid je tuhý plast snášející vysokou zátěž, velmi dobře obrobitelný. Výrobní technologie garantuje výrobek o vysoké houževnatosti, s dobrými kluznými vlastnostmi, s vysokou odolností proti otěru a dobrou chemickou stálostí.
Lamely nového ochranného koše nejsou až do spodní části z důvodu, aby se zvýšila samočisticí schopnost ochranného koše a malé nečistoty jako malé listy apod. mohly volně odtéct do kanalizace a koš zachytil jen nečistoty, které by mohly kanalizaci ucpat.
Tabulka pro zjednodušení návrhu svodu (příklad)
| Průměr svodu (mm) | Doporučený průtok (l/s) | Typ odvodnění |
|---|---|---|
| 70 | 2 - 4 | Malé plochy, gravitační |
| 100 | 4 - 8 | Střední plochy, gravitační |
| 125 | 8 - 15 | Větší plochy, gravitační/podtlakové |
| 150+ | 15+ | Velké plochy, podtlakové |
Poznámka: Hodnoty v tabulce jsou orientační a pro přesný návrh je nutné vycházet z konkrétních norem a výpočtů. Pro zjednodušení návrhu svodu můžeme použít tabulku 1 nebo nomogram (Obr. 1) vycházející z DIN 18 460 a DIN 1986.
tags: #destova #vpustte #ze #strechy #informace