Sanační omítka je speciální druh omítky, který je přímo určen pro aplikování na konstrukce se zvýšenou vlhkostí. Vlhkost může způsobit nevratné poškození omítky, její opad, vznik plísně, vlhkých map a podobně. Sanační omítka se používá jako sanační opatření při zvýšené vlhkosti zdiva. Díky struktuře sanační omítky je vlhkosti umožněno se přirozeně odpařovat a na povrchu omítky tak nevznikají nevzhledné mapy.
Póry sanační omítky jsou několikrát větší jak póry klasické omítky, což zaručuje dostatečnou prodyšnost materiálu. Sanační omítkou voda neproniká skrze kapiláry do zdiva. Mají nízkou kapilární nasákavost, případně vodu zcela odpuzují. Je hydrofobní a nenasákavá, proto se již klient nemusí bát, že by mu opět natáhla vlhkost např. od země. Omítka propouští vodu, proto se v ní dále nehromadí, voda může v podobě páry unikat. Díky svým vlastnostem sanační omítky zabraňují návratu vlhkosti a zpětnému výkvětu solných obrazců, díky přidanému trasu.
Existují i sanační omítky zcela vodotěsné, jejichž použití se dříve doporučovalo na vlhké zdivo v místnostech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Dnes se nahrazují spíše hydroizolačními stěrkami. Mezi speciálními sanačními omítkami najdete i omítky s tepelně izolačními schopnostmi, které se používají například při rekonstrukci fasád historických objektů. Omítka se dá použít celoplošně nebo jenom lokálně, pro řešení akutně poškozených míst.
Princip fungování sanačních omítek
Princip sanačních omítek spočívá v množství vzduchových pórů, které se v jejich struktuře vytvoří po rozmíchání směsi ve vodě a nanesení na zeď. Tyto póry pak ze zdiva odvádějí vlhkost ze zdiva. Sanační omítky se tedy od běžných omítek liší především vysokou pórovitostí a prodyšností, díky čemuž jsou velmi lehké. Odpařování vody ze zdiva a případné srážení solí probíhá pouze na vnitřní straně omítky.
Povrch stěny nahozené sanační omítkou tedy zůstává suchý a neměl by trpět ani výkvěty soli typickými pro vlhké zdivo. Princip přísady AquaSan Porosity® pro namíchání omítky na vlhká zdiva spočívá v množství vzniklých vzduchových pórů, které se vytvoří po rozmíchání ve vodě, cementu CEM I a písku. Vzniklé póry dokáží ze zdiva velice dobře odvádět vodní párů, díky čemuž má zdivo ideální podmínky pro snadné vysychání. Omítka AquaSan Porosity® má skvělou vlastnost, že zabraňuje vodou rozpustným solím, vytvářet na svém povrchu nevzhledné mapy, které jsou tvořeny ionty solí, jako např. chloridů, síranů a dusičnanů. Díky otevřené pórovitosti se v podstatě nestihnou dostat na povrch, kde by po nějakém čase začaly krystalizovat.
Čtěte také: Použití portlandského cementu ve stavebnictví
Komplexní přístup k sanaci vlhkého zdiva
Sanační omítka však neodstraňuje příčinu vlhkosti konstrukce. Není tedy možné počítat s tím, že pokud se sanační omítka nanese na vlhkou zeď, je po problému. Sanační omítky problém vlhkého zdiva nevyřeší, ale mohou k odvlhčení domu výrazně přispět. Aby svoji funkci mohly plnit správně, je třeba vyhnout se chybám při jejich použití. Častou chybou při použití sanačních omítek je zejména spoléhání se na ně jako na definitivní řešení problému s vlhkým zdivem.
Sanační omítky je tedy nutné chápat pouze jako dočasné a částečné řešení a kombinovat je i s dalšími kroky ke snížení či odstranění vlhkosti zdiva. Sanační omítky jsou obecně až druhým krokem celkové sanace vlhkosti objektu. Prvním krokem jsou vždy přímé sanační metody (chemická injektáž zdiva, aktivní drátová elektroosmóza, mechanické izolace zdiva - podřezání, narážení nerezových plechů, svislé izolace, drenáže atd.), které zabraňují vlhkosti pronikat do zdiva, případně odvádějí vlhkost od objektu.
Zcela nejúčinnější metody jsou metody přímé, například podřezání zdiva řetězovou či lanovou pilou. Ruční podřezání zdiva je velmi pracné a zdlouhavé, nicméně s použitím motorové pily je práce rychlejší a jednodušší. Lanovou pilou lze řezat prakticky jakákoli materiál od klasické cihly až po kámen. Nevýhodou této metody je nemožnost podřezání stěn v těžko přístupných místech. V tomto případě je třeba zdivo podsekat ručně, nebo použít sofistikovanou metodu chemické injektáže.
Měli bychom k sanaci vlhkého zdiva přistupovat komplexně a zajistit, aby se do zdiva již vlhkost nedostávala. Znamená to provést opatření proti příčinám vlhkostních poruch, tedy ve většině případů provést izolace zdiva různými metodami, vhodnými pro Vaši stavbu. Sanační omítky jsou aplikovány především proto, aby umožnily vysušení vlhkého zdiva po provedení hydroizolačních prací (například po podřezání zdiva).
Před aplikací sanačních omítek: Příprava a průzkum
Před samotnou aplikací sanačních omítek je dobré provést vlhkostní průzkum objektu, zjistit vlhkost zdiva a míru zasolení zdiva. Z těchto údajů získáme podklad pro správnou skladbu a tloušťku jednotlivých vrstev sanační omítky. Pokud již máme zdivo zaizolované a provedeno odvodnění objektu, můžeme se vrhnout na řešení povrchů vlhkostí poškozeného zdiva.
Čtěte také: Jak na sanaci omítek soklů
Jako první určíme výšku oklepání vlhkostí zasažených původních omítek. Ta se určí tak, že na každé stěně vizuálně zjistíme, do jaké výšky je patrné poškození vlhkostí a solemi a k této výšce přičteme tloušťku zdiva, na kterém se poruchy vyskytují. Příklad: vlhkostní a solné mapy jsou na zdivu do výšky 70 cm od úrovně podlahy, zdivo má tloušťku 45 cm, omítky oklepeme do výšky 115 cm.
Původní poškozenou omítku je potřeba odstranit (nejenom na vlhkém místě, ale ještě zhruba metr okolo zasaženého místa). Starou vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky minimálně 80 až 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Okopanou omítku je nutné ihned odstranit z pracovního prostoru.
Spáry v původním zdivu je nutno vyčistit alespoň do hloubky 20 mm a znovu zaspárovat, buď klasickým způsobem, nebo sanační výplní. Po oklepání původních vrstev omítky do určených výšek od úrovně podlahy musíme ještě pročistit spáry mezi jednotlivými zdícími prvky (cihly, kámen, smíšené zdivo). Ve spárách u povrchu zdiva pod omítkou je opět vysoká koncentrace stavebně škodlivých solí. Pročištěním spár do hloubky 1,5 - 2 cm většinu těchto solí odstraníme. V průběhu celého procesu čištění zdiva musíme neprodleně likvidovat stavební suť vzniklou čištěním zdiva. Spáry ve zdivu pak vyškrábejte do hloubky jednoho až dvou centimetrů, zdivo očistěte kartáčem nebo proudem tlakového vzduchu. Pro zvýšení stability zdiva je možné vyškrábané spáry nahradit jinou omítkou s požadovanými parametry nebo již přímo vyplnit sanačním podhozem.
Ještě před aplikací sanačních omítek provedeme veškeré práce na rozvodech elektřiny, vody, topení atd. Pro fixaci těchto rozvodů nesmíme v žádném případě použít sádru! Vhodné jsou rychlovazné malty a cementy. Dále je na očištěnou stěnu vhodné nanést penetraci, která zajistí dokonalou soudržnost omítky s podkladem. Penetrace podkladu se nechá vyschnout alespoň po dobu jednoho dne, poté je možné aplikovat první vrstvu sanační omítky.
U velmi silně zasoleného zdiva doporučujeme použít ještě před aplikací sanačního podhozu tzv. antisanitrační přednástřik. Jedná se o roztok, který se nejčastěji ředí 1:1 s vodou a aplikuje se na obnažené zdivo rozprašovačem. Vždy ale doporučujeme použít protisolný podnátěr AquaSalt Stop®, který by neměl být nikdy ze systému sanačních omítek vynechán.
Čtěte také: STOMIX: Moderní řešení pro udržitelné stavebnictví
Vrstvy a postup aplikace sanačních omítek
Nyní nám již nic nebrání začít se samotnou aplikací sanačních omítek. Sanační omítka se může skládat ze tří funkčních vrstev, tedy ze sanačního podhozu, sanačního podkladu a vrchní sanační omítky. Omítku je možné aplikovat buď ručně a v případě velkých ploch i strojově. Příprava a nanášení omítkové směsi se řídí technologickým postupem daném výrobcem na obalu, nebo v technickém listu výrobku. Pokud jste se rozhodli aplikovat sanační omítky a máte jasno jaké jednotlivé vrstvy sanační omítky použijete, doporučujeme abyste zvolili systémové řešení od jednoho výrobce sanačních malt. Rozhodně spolu nekombinujte různé vrstvy sanačních malt od různých výrobců.
Sanační podhoz (postřik)
Jako první krok aplikujeme sanační podhoz. Jedná se o řídkou sanační maltu, která má za úkol vytvořit spojovací můstek mezi zdivem a dalšími vrstvami sanačních omítek. Tento podhoz nejčastěji aplikujeme síťovitě a měl by pokrývat zhruba 50% plochy sanovaného zdiva. V některých případech se volí i prohoz celoplošný. Celková tloušťka sanačního podhozu by neměla překročit 5 mm. Sanační podhoz nesmí být aplikován do spár mezi cihlami, pokud projekt sanace vlhkého zdiva neuvádí jinak. Jakmile máme nanesen sanační podhoz, je nutné počkat až dostatečně uzraje. Obvykle to trvá zhruba 2 - 3 dny v závislosti na teplotě a relativní vlhkosti vzduchu. Postřik by měl vyzrávat tři dny. U nahazování sanační omítky vždy začínáme základní vrstvou, nanesením sanačního podhozu (postřiku), ten si lze vytvořit i z AquaSan Porosity®, postup je vždy stejný jako při míchání jádra, pouze přidáme větší podíl vody. Postřik by měl být prováděn síťovitě cca z 50 - 70 % plochy omítaného zdiva. Podhoz zlepšuje přilnavost další vrstvy k podkladu zdiva.
Sanační podklad (vyrovnávací)
Pokud je zdivo nerovné a obsahuje dutiny a kaverny, pak musíme provést tzv. podkladní vrstvu sanační omítky, neboli sanační podklad. Ten slouží k vyrovnání zdiva. Musí být odolný proti stavebně škodlivým solím, být velmi dobře paropropustný. Podkladní omítka slouží také jako ukládací vrstva pro stavebně škodlivé soli v případě silného zasolení zdiva. Tloušťka jedné vrstvy by neměla překročit 40 mm. Po aplikaci provedeme zdrsnění horní vrstvy vyrovnávací podkladní omítky, aby se následná jádrová omítka dobře připojila k podkladu. V případech, kdy má zdivo velké nerovnosti, nebo obsahuje vysoký stupeň solných výkvětů, můžeme použít podkladní sanační omítku, která slouží jako akumulační vrstva pro jímání solí.
Sanační jádrová omítka
Po vyzrání podkladu, případně sanačního podhozu, pokud je zdivo rovné, nebo pokud je obsah škodlivých solí nízký, můžeme přistoupit k aplikaci sanační jádrové omítky. Minimální tloušťka jádrové sanační omítky je 2 cm, pokud pod ní není podkladní omítka. V případě, že podkladní omítka zde je, pak můžeme tloušťku jádro zredukovat na 1,5 cm. Omítka se nahazuje na navlhčený povrch zpravidla v jedné nebo dvou vrstvách, strhává se latí a dohlazuje hladítkem. Nerovnosti vyrovnejte sanační omítkou, do které lze vkládat úlomky cihlových tašek a cihel. Nepoužívejte úlomky betonu a betonových tašek. Při vyrovnání větších nerovností omítkou je nutné omítku vyztužit ocelovou sítí. Hlavní vrstvou sanační omítky, je jádrová vrstva, která se omítá ručně, ale i strojově v tloušťce vrstvy minimálně 20 mm. Pokud nahazujeme zdivo, kde potřebujeme nanést větší tloušťky sanační omítky, tak postupujeme po více vrstvách s technologickou pauzou. Nerovnosti můžeme také vyrovnat přidáním úlomků cihel a kamene. Jádrovou omítku na povrchu jemně zatočíme a vytvoříme tak hladký povrch.
Finální úpravy a nátěr
Případně můžeme ještě jako poslední fázi aplikovat sanační štuk. Závěrečnou výmalbu doporučujeme provádět buď vápennými, nebo silikátovými barvami s velmi nízkým koeficientem prostupu vodní páry (určuje paroprodyšnost pro vodní páru). Na finální štukovou vrstvu sanační omítky je nutné pro celkovou kompatibilitu a funkčnost systému, provést i výmalbu barvou, která je určená pro sanační omítky. Tyto nátěrové systémy by měli být na bázi silikonu či silikátu, popřípadě nátěry na vápenné bázi, ty ale nemají až tak dlouhou životnost jako nátěry předešlé. Platí pravidlo, které se ověřilo i v praxi, že vnitřní nebo venkovní nátěry by měl mít stejnou paropropustnost jako, jako sanační omítka. Nevhodné jsou pak naopak parotěsné disperzní barvy. Ty mohou celkově znehodnotit sanační omítku a uzavřít její pórovitost. Tím pádem by již nemohlo docházet od difuzi vodní páry skrze sanační systém ze zdiva ven. Při venkovních omítkách je nutné použít silikonové venkovní omítky, aby vlastnosti sanační omítky nebyly narušeny.
Podmínky aplikace a technologické přestávky
Platí zásada, že technologické přestávky u sanačních omítek by měly v ideálním případě odpovídat tloušťce jednotlivých vrstev. Jednoduše řečeno co 1 mm tloušťky vrstvy to 1 den technologické přestávky. U tloušťky vrstvy 20 mm bude ideální technologická přestávka trvat 20 dní. Sanační omítky by se obecně neměly aplikovat, pokud je teplota zdiva a okolního prostředí nižší než 5°C. Dále by relativní vlhkost okolního vzduchu (platí zejména při aplikacích sanačních omítek v suterénech) neměla překročit 65 %. Toho můžeme docílit kvalitním větráním, případně si pomoci odvlhčovači vzduchu. Sanační omítky by rovněž neměly schnout příliš rychle, protože pak hrozí riziko vzniku trhlin na jejich povrchu. Dále nesmí být vystaveny přímému slunečnímu svitu (zejména v letních měsících).
Přehled aplikačních vrstev sanační omítky
| Vrstva sanační omítky | Účel | Typická tloušťka / doba zrání |
|---|---|---|
| Antisanitrační přednástřik | Roztok proti solím (pro silně zasolené zdivo) | Naředění 1:1 s vodou |
| Sanační podhoz | Spojovací můstek, zlepšuje přilnavost | Max. 5 mm, 2-3 dny zrání |
| Sanační podklad | Vyrovnání nerovností, ukládací vrstva pro soli | Max. 40 mm (jedna vrstva), 1 den/1 mm tloušťky |
| Sanační jádrová omítka | Hlavní vrstva pro odvod vlhkosti | Min. 20 mm (bez podkladu), min. 15 mm (s podkladem) |
| Sanační štuk | Finální hladký povrch | Tenká vrstva |
| Finální výmalba | Ochrana a estetika | Vápenné/silikátové barvy, paropropustné |
Důležité aspekty a životnost
I to, co sanační omítka vyřešit dokáže, je však nutné podpořit její správnou aplikací. Především dodržujte postupy doporučené výrobci jednotlivých směsí. Mějte na mysli to, že nejde o standardní omítku a že je při jejím nanášení třeba respektovat doporučenou tloušťku nanášené vrstvy, počet vrstev i dobu vyzrávání mezi natažením jednotlivých vrstev. Důležité je také dodržet správnou výšku, do které by měla být sanační omítka na zeď nahozena. Zpravidla je to alespoň 80 centimetrů od podlahy.
Životnost sanační omítky může být v měsících ale i rokách v závislosti na stupni zasolení zdiva a procentuální vlhkosti. Proto nikdy nelze přesně určit, jak dlouho vydrží sanační omítka bez solných výkvětů a koroze. Sanační omítky jsou méně odolné vůči vlhkosti a vodě z vnější strany, pokud tedy bude na sanační omítku odstřikovat voda, např. z ulice, může dojít k velice rychlému zasolení a tím i ke ztrátě funkčnosti celého omítkového systému. Proto je dobré pro ochranu použít do výšky 30 cm, soklovou omítku anebo jinou ochranou bariéru. V případech, kdy máme sanační omítku v přímém styku s terénem, tak jí takzvaně oddělíme od terénu. To můžeme udělat několika způsoby.
tags: #sanacni #omitky #co #to #je