Neomítnutá zeď nemusí znamenat, že zedník zapomněl dokončit svoji práci. Cihly se dají využít i z estetického hlediska. Tento obyčejný stavební materiál se stává žádaným zpestřením interiérů. Hodí se do bytových i nebytových prostor, kde dokáže vykouzlit příjemně hřejivou atmosféru. Současné trendy fandí industriálnímu vzhledu interiéru, proto mají cihlové zdi zelenou doma i v kancelářích. Čím dál častěji je také najdete v restauracích, barech nebo kavárnách. Jejich výhodou je, že jdou vkusně zkombinovat se spoustou materiálů, barev a stylů.
Cihlová zeď v interiéru
Cihlová zeď může zdobit jakoukoliv místnost vašeho bydlení. Ať už se rozhodnete mít cihly na všech stěnách, nebo jen jako zvýraznění určité části, vždy budou vypadat efektivně. Velmi časté je použití cihel za televizní stěnu v obývacím pokoji, na obložení krbu a prostoru kolem něj, za postel nebo třeba jako obložení za kuchyňskou linku.
Lícové cihly a obkladové pásky
Pro postavení okrasné zdi ve vašem interiéru jsou lícové cihly perfektním řešením. Vypadají velmi elegantně a moderně. Jedná se o zcela přírodní materiál, vyráběný ražením hlíny do formy. Tím vzniká originální a jedinečný vzhled, který svou texturou připomíná ručně dělané cihly. Vyznačují se skvělými technickými vlastnostmi, dlouholetou životností a na výběr je z velké škály barev a vzorů - světlé, klasické cihlové i tmavé odstíny. Lícové cihly se vyzdívají na betonový základ za použití jednokrokové zdící malty.
Použití cihlových obkladových pásek je druhým, velmi praktickým a efektivním způsobem, jak dostat do interiéru cihlovou zeď. Vyrábějí se řezáním lícových cihel na tloušťku 20-25 mm. Oproti cihlám nepotřebují základy a lepí se přímo na stěnu. Jsou dostupné v rozmanité nabídce barev, ke každému druhu obkladového pásku je k dostání také pásek rohový.
Barevné varianty cihlových zdí
Líbí se vám struktura cihlové zdi, ale z jejího typicky červeného odstínu už tolik nadšení nejste? Dejte cihlám šanci v barvě, jaká lahodí vašemu oku. Nejčastěji dostávají něžný bílý kabátek, ale pokud si to váš styl a vkus žádá, může být vaše cihlová zeď třeba tyrkysová.
Čtěte také: Cihlová drť: praktické využití
Nejoblíbenější barvy cihel jsou červená, bílá a černá. Bílá cihla na zdi v kuchyni hraje hlavní roli ve skandinávském interiéru. Červená cihla se dobře hodí do průmyslových, retro i moderních interiérů. Černá cihla se skvěle kombinuje s betonem.
Cihla v kuchyni: Praktičnost a design
Při aranžování kuchyně se stále více lidí rozhoduje použít cihly místo tradičních dlaždic na zdi. Cihlová zeď v kuchyni dodává místnosti originalitu a hodí se do mnoha typů interiérů. Cihla v kuchyni vypadá velmi efektně a je také praktická. Nejčastějším umístěním cihel je prostor na zdi mezi pracovní deskou s vařičem nebo dřezem a kuchyňskými závěsnými skříňkami. Mnoho lidí se proto obává, zda se taková plocha nebude rychle špinit při vaření. Cihla na zdi v kuchyni je praktická, pokud si zapamatujete několik základních pravidel. Tento materiál poslouží mnoho let díky své odolnosti a trvanlivosti.
Jak chránit cihlovou zeď v kuchyni před mastnotou?
Abychom si dlouho užívali cihlovou zeď a nebáli se mastných skvrn v kuchyni zařízené s použitím cihel, je třeba ji vhodně zabezpečit a pravidelně impregnovat. Cihla sama o sobě je odolná vůči poškození, vlhkosti, páře a vysokým teplotám a při správné údržbě bude odolná i vůči špíně. Aby cihla na celé zdi dlouho sloužila, musí být vhodně chráněna impregnátem před mastnotou a nečistotami. Impregnát pomůže udržet čistotu, zabrání špíně a vodě proniknout do cihly a usnadní její čištění. Na trhu je mnoho různých přípravků, například silikonový a akrylový impregnáty, které chrání povrch před vlhkostí a ztrátou barvy. Je velmi důležité impregnovat pouze čisté povrchy, proto před samotným impregnováním zbavte cihlu veškerých nečistot!
Sádrové obklady a jejich vhodnost do kuchyně
Sádrové obklady napodobující cihlu se spíše doporučují pro suché interiéry, jako jsou ložnice nebo obývací pokoje. Aby se mohly použít v místnosti vystavené vlhkosti, je nutné je pečlivě impregnovat, aby se zvýšila odolnost cihel vůči mastnotě nebo vodě. Odborníci však doporučují použít v kuchyni skutečnou cihlu.
Výhody a nevýhody cihly v kuchyni
Hlavní výhodou je efektnost, univerzálnost a různorodost samotné cihly. Skvěle se kombinuje s mnoha architektonickými styly, barvami a materiály, čímž vytváří v místnosti příjemnou atmosféru. Jak bílá, červená, tak černá cihla vypadá dobře v každém aranžmá a dokonale se kombinuje s dřevem, ocelí, kovem nebo betonem. Další výhodou je, že stará cihla může snadno projít metamorfózou, stačí ji přemalovat na jinou barvu. Cihla v kuchyni je skvělé řešení v kuchyňském prostoru, protože je jedním z praktických finišních materiálů. Je trvanlivá, pevná a přírodní. Cihla je odolná vůči mechanickému poškození, blednutí, páře nebo mastnotě. Správně chráněná a udržovaná bude sloužit léta. Další výhody cihly zahrnují její zvukově izolační a tepelné izolační vlastnosti.
Čtěte také: Průvodce konstrukcí a stavbou cihlové zdi
Stavba cihlové zdi
Vytvoření cihlové zdi je pečlivý proces, který spojuje řemeslo se strukturální integritou. Začíná výběrem kvalitních cihel, které zajistí, aby splňovaly potřebné pevnostní a estetické normy. Tuzemští výrobci cihel na svých stránkách umožňují přesný výpočet počtu potřebných cihel a i plánky kladení cihel. Pro získání přesné představy o počtu potřebných cihel musíte počítat také s 10 mm maltovým ložem a připočítat rezervu na řezy a odpad (obvykle 5 % pro stěnu domu nebo garáže, kde budou stavební otvory).
Příprava malty
Pro spojení cihel se připraví maltová směs, obvykle složená z cementu, písku a vody. Maltu pro zdění rozdělujeme na tři druhy: vápennou, cementovou a vápenocementovou. Základem je písek, cement a vápno. Doporučuje se poměr 4:1:1 (písek : vápno : cement). Cement M400 a jemný písek se míchají v poměru 1:4. Někdy se přidává jíl nebo vápno, protože jsou plastické. Cement a písek se důkladně promíchají. Je velmi důležité přidat správné množství vody. Pokud si vezmete jeden kbelík cementu na hnětení, budete potřebovat asi kbelík vody (je lepší vzít o něco méně). Vše důkladně promíchejte.
Postup zdění
- Budování základů: Samotné zdění musí začít až po dokonalém vyzrání základového betonu. Normy uvádějí, že plná zatížitelnost betonu je po 28 dnech, ale v případě základu pro nízkou zídku je možné pustit se do práce dříve.
- Rozložení cihel a rohy: Nejprve si rozložte cihly na obou koncích zdi, kde budou začínat sloupy. To by mělo být provedeno až po přípravě všech potřebných základů. První řada cihel je při pokládání velmi důležitá, závisí na ní další pokládání. Pomocí provázku a vodováhy se snažte první řadu co nejlépe vyrovnat. Velký problém nastává při kreslení svislých úhlů. Nejdříve se vyloží rohy. Chcete-li zobrazit obdélníkové rohy, použijte kovové rohy. Nejprve pomocí vodováhy položte několik cihel a poté pomocí konzol upevněte rohy. Pro kontrolu přesnosti a úrovně pálené cihlové zdi můžete použít kovový profil.
- Pokládání první vrstvy malty: Položte 1-2 cm maltové lože podél linie provázku. Začněte na jednom konci, položte první cihlu a mírně poklepejte, aby se „uložila“. Jeden konec další cihly „namažte“ maltou a přiložte ji k první cihle.
- Vytvoření cihlových pilířů: V místě, kde chcete, aby začínaly pilíře, přiložte cihlu bokem ke konci zdi. Pilíře stavte vždy alespoň o jeden stupeň výše než zbytek zdi. Při stavbě posouvejte provázkovou linii nahoru a zapusťte ji do maltách na pilířích.
- Řezání cihel: Při stavbě pilířů budete muset v některých řadách položit poloviční cihly. Potřebujete-li upravit velikost cihly, položte ji na bok, podložte a poklepejte zednickým kladívkem. Rozlomí se. Broušené cihly lze upravit řezáním, případně zakoupit půlené nebo koncové bloky již od výrobce. Tyto doplňkové cihly jsou velmi podstatné pro správnou vazbu rohu a správné napojení konstrukcí navazujících na zdivo. Přesto se prakticky na stavbě nelze vyhnout řezání cihel. K tomu slouží ruční elektrická pila určená právě pro řezání cihel, případně velká stolová pila s kotoučem chlazeným vodou.
- Důslednost spár: Vodorovné a svislé maltové spáry by měly mít tloušťku 10 mm. U standardních cihel by mělo být 75 mm od vrcholu každé cihly k vrcholu té pod ní. Šev při pokládání cihel musí být dostatečně tenký. Tloušťka vodorovné spáry by měla být 10 až 15 mm a svislé spáry 8 až 15 mm.
- Vazba a stabilita: Proces postupuje metodicky, řádek po řádku, přičemž každý následující kurz je mírně posunutý od toho níže - technika známá jako „roztahovací vazba“ - pro zvýšení stability a vizuální přitažlivosti. V rozích a koncích vyztužují rohy „záhlavní cihly“, položené kolmo k líci stěny, a poskytují pevný ukončovací bod. Podélně položené cihly je nutné provázat s vnitřním betonem. Zde je vždy po třech podélně položených cihlách položena jedna cihla napříč. To slouží nejen jako vazba vnější řady cihel, ale později se o příčně položené cihly opřelo bednění pro litý beton.
- Armování: Armovací síť se pokládá po pěti řadách cihel. Pro napojení vnějšího a vnitřního zdiva (ať už nosné nebo nenosné příčky) je třeba použít nerezové stěnové kotvy. V praxi se často nahrazují pozinkovými kotvami, které nemusí plně vyhovět všem nárokům na daný spoj a požadované statice. Kotvy je vhodné umístit již při zdění obvodového zdiva. Při stavbě je třeba pro ně v cihle ručním pilníkem či úhlovou bruskou vytvořit požadovanou drážku.
- Dokončení maltou a čištění: Po dosažení požadované výšky může být konečná vrstva nebo lemování zakončeno řadou krycích kamenů pro ochranu proti povětrnostním vlivům. K dokončení maltových lůžek použijte zaoblenou hranu spárovacího nástroje na cihly, kterým maltu zapracujete do spár. Jakmile malta vytvrdne, přebytečný materiál se odstraní v procesu zvaném „špičkování“, přičemž zanechá čisté, jednotné spoje, které přispívají k dlouhé životnosti a vzhledu stěny. Hotovou zeď jemně přejeďte kartáčem a očistěte od malty, než zaschne.
Pomocníci při zdění
Bez vodováhy, provázku a nově i laseru se při zdění neobejdete. Díky tomu budete mít zdi rovné, a to i kdybyste nebyli profesionály.
Další řady cihel
Další řady cihel lze provádět na tenkovrstvou zdící maltu nebo na zdící pěnu. Ta má oproti maltě výhodu rychlejší a méně pracnější výstavbu, která umožní úsporu až 20 % času potřebného pro stejný úkon při použití tenkovrstvé malty. Tato metoda rovněž nevyžaduje takové nároky na zařízení staveniště. Cihly je před použitím zdicí pěny nutné očistit vodou, aby se povrch zbavil přebytečného prachu. Při zakládání rohu se doporučuje cihlu nejprve uložit na místo, urovnat pomocí vodováhy a následně naklopit a aplikovat pod ni pěnu. Dále pokračujeme dle natažené zednické šňůry. V případě nutnosti cihly můžeme řezat.
Zahradní zídky z cihel
Zídka oddělující zvýšený terén zahrady od chodníčku vedoucího pod ní začala dosluhovat. Hrozilo vyvalení zeminy do dvorku, proto bylo nutné starou zídku nahradit a vystavět novou. Původní zídku vybudoval děda současného majitele téměř před šedesáti lety z betonových tvarovek vlastní výroby. Jednoho dne se dala zídka do pohybu a vážně hrozilo její zhroucení. Bylo třeba ji nahradit. V úvahu přicházelo několik variant: buď staré betonové tvarovky nahradit novými, nebo postavit cihlovou zídku, případně na stavbu zvolit gabiony (drátěné koše naplněné kameny). Také šlo vyvalenou zeď úplně odstranit a terén upravit jako svažitou skalku. Tuto možnost majitel zavrhl jako první a poté padla i varianta s gabiony. Ve hře tak zůstaly nové betonové tvarovky a cihlová zídka. Rozhodnutí nakonec padlo na cihly, kromě jiného i pro jejich nadčasovost.
Čtěte také: Jak postavit cihlovou zeď v zahradě?
Budování základů pro zahradní zídku
Nejprve bylo nutné odstranit původní zídku. Jak se posléze ukázalo, dala se do pohybu i proto, že nestála na žádných základech, ale betonové tvarovky byly posazeny jen do malty na ploché opukové kameny zapuštěné do země. Vzhledem k tomu, že zeď nebyla nikterak izolována proti vlhkosti, byl tak trochu zázrak, že se nedala do pohybu již dříve. Stávající základy tedy nebylo možné využít, ale bylo třeba udělat nové. Při dvaceti pěti metrech délky zídky kopírující zahradu to byl v opukovém podloží kombinovaném s hutným jílem docela slušný tělocvik. Protože bylo již před stavbou rozhodnuto, že součástí budou i zahradní svítidla, jako první putoval do výkopu husí krk pro natažení vodičů. Byl zvolen silnější průměr, aby se daly vodiče snadno protáhnout. Jak se ukázalo, bylo to prozíravé řešení, protože později se došlo k rozhodnutí oddělit osvětlení zídky od budovaného garážového stání a bylo nutné natáhnout ještě jeden kabel navíc.
Jako druhá putovala do výkopu nopová hydroizolace. I poměrně nízké zídky je dobré izolovat proti vlhkosti, protože voda se nejvíce podílí na degradaci stavebních materiálů, zvláště pak kombinace vlhkosti a mrazu. Připomeňme, že základy by tedy měly být budovány až do nezámrzné hloubky. Před započetím betonování přišlo do výkopu ještě armovací železo. V rámci úspor není ta část zídky, ke které přiléhá zemina, vyzděna z drahých cihel, ale je z betonu. Armovací železo tedy posloužilo jako výztuž pro vnitřní opěrný beton. Pak už do základů dávala betonová směs. Tu lze namíchat v míchačce nebo si můžeme nechat přivézt hotový beton z nejbližší betonárky. Je sice o něco dražší, ale stavitel šetří drahocenný čas, elektrickou energii, a hlavně má jistotu, že složení betonu přesně odpovídá požadovaným normám pro základy. Ať už vlastní, nebo dovezený, beton je nutné při zapravování do základů zhutňovat. K tomu stačí nějaký dřevěný kůl, kterým se beton do základů zapravuje dusavým pohybem.
Zdění zahradní zídky
Samotné zdění musí začít až po dokonalém vyzrání základového betonu. Podélně položené cihly bylo nutné provázat s vnitřním betonem. Zde byla vždy po třech podélně položených cihlách položena jedna cihla napříč. To slouží nejen jako vazba vnější řady cihel, ale později se o příčně položené cihly opřelo bednění pro litý beton. Před zahájením betonování bylo třeba přihrnout bednění zeminou alespoň do ¾ výšky, aby zapravený beton bednění nezdeformoval. V tomto případě byla pro bednění použita OSB deska, kterou se majitel rozhodl neodstraňovat a ponechal ji jako součást zídky. Ke zdění se používala malta pro lícové zdění, která se prodává v pytlích jako již namíchaná směs. Stačí ji promíchat s vodou v příslušném poměru v míchačce nebo míchadlem na vrtačce.
Límec z cihel
Zakončení zídky je možné několika způsoby, například koupenými betonovými tvarovkami. Tady však byla zídka zakončena nastojato položenými cihlami, takzvaným límcem, který byl o 2 cm předsunut před čelo zídky. To je u nižších cihlových zídek asi nejčastější způsob zakončení a patrně také nejhezčí. Stejným způsobem, tedy z nastojato položených cihel, byly vybudovány i schody na zahradu. I ty sedí na betonovém základu. Vzdálenost cihel od sebe se dá během zdění poměrně přesně opakovat podle šířky spárovačky. Vytvořit límec zídky z nastojato položených cihel vyžaduje trochu víc trpělivosti a pečlivosti, především při následném spárování mezer mezi cihlami. Protože se jednalo o poměrně dlouhou zídku, rozhodl se majitel vyrobit si pro spárování (v zednickém slangu pantlování) přípravek ze dvou prkének a dvou obdélníkových plechových destiček, který mu pomohl ke snazšímu, a především čistšímu zapravení lícové malty do spár. Velikost této „pantlovačky“ se řídila formátem zvolených cihel. Mezera mezi plechovými deskami odpovídá vzdálenosti cihel (šířka spárovačky). Aby bylo dosaženo čisté práce, mají plechové obdélníky směrem dovnitř přesah asi půl centimetru (stačí plech upnout do svěráku a ohnout údery kladiva či palice). Větší přesah není vhodný, protože by se zapravená spárovací hmota vytahovala ze spáry spolu s pantlovačkou. Stejným způsobem se stavěly i dvoje schody vedoucí na zahradu.
Sanace vlhkého zdiva: Podřezávání cihel
Podřezání cihlového zdiva se dnes provádí stejně jako dříve, ale používají se motorové pily s vidiovými řetězy. Řez je veden ve spáře mezi cihlami, popřípadě mezi kamenným základem nebo kamennou podezdívkou a cihlou po úsecích dlouhých asi 1 m. Do proříznuté spáry se poté vsune izolační plastová fólie o tloušťce 2 mm. Spára se proti sedání klínuje speciálními, různě tlustými plastovými deskoklíny podle šíře řezu a použité izolace. Jsou konstruovány na únosnost 500 kg/cm2 a každý tedy spolehlivě unese desítky tun. Vkládané plastové izolace jsou určeny pro použití jako zábrany proti vodě i radonu. Mají nejdelší životnost z veškerých užívaných izolací, jsou velmi pevné a odolné, zcela inertní i vůči agresivním solím síranů, dusičnanů a chloridů (bílé výkvěty, tzv. „sanytr“), jež vlhké zdivo často obsahuje a kterým těžko odolávají i tzv. „nerez plechy“. Řezná spára se poté vyplňuje cementovou maltovou směsí, u tlustých zdí lze v případě potřeby cementovou směs vstřikovat do spáry pod tlakem čerpadlem.
Výhody podřezání zdiva
Díky motorové pile lze podřezáním ošetřit všechny zdi, i štítové, sousedící s jiným objektem. Nejde-li to jinak, stačí totiž přístup ke zdi z jedné strany. Při správném postupu podřezávání zdiva je vyloučené jakékoli sesedání, řez není doprovázen žádnými otřesy a vibracemi, které by mohly objekt poškodit. Tato metoda poskytuje záruku, že nedojde k narušení statiky. Zajímavé je, že zmíněné plastové izolace ve znatelné míře omezují i vibrace přenášené do budovy např. z blízké silniční dopravy. Nespornou výhodou je také její rychlost (u běžného RD do 4 dnů) a přijatelná cena, která je z metod mechanického izolování nejnižší.
Základy z cihel
Staré domy mají mnoho sklepů a suterénů, v nichž není ani stopa po betonovém základu - vše je vyzděno výhradně z cihel. Krása tohoto základu spočívá v tom, že se hodí pro téměř jakýkoli typ podloží. Je odolný, což je v podstatě neoddiskutovatelný bod. Třída materiálu musí být 150 a vyšší a cihla je masivní! Je odolná vůči vlhkosti. Pokud si všimnete základů, vždy jde o pálenou cihly, která má nízkou absorpci vlhkosti. Cihla má také odolnost proti mrazu. Právě pálené hliněné cihly mají tyto hlavní faktory při pokládání základů, kde se snoubí vysoká pevnost a nízká nasákavost.
Nevýhodou je vysoká konečná cena, protože základ má vždy velmi vysoký vliv na celkový odhad, a také intenzita práce. Zde je důležitá kalkulačka počtu potřebných cihel.
tags: #cihlova #zed #rez #informace