Cihla nemusí být jen materiálem schovaným pod omítkou, interiér může zkrášlit i v celé své nahotě. Moderní interiéry dokážou umně vyzdvihnout to, co ty ze starých časů raději skrývaly. To platí také o cihlách, které se dříve uvnitř domu omítaly. Silná vrstva omítky skryla cihlovou zeď oku návštěvy a navíc vytvořila i příhodný izolující prvek. Odhalené cihlové zdi si tak užívaly pozornosti výhradně v průmyslových budovách, odkud se až v moderních časech postupně probíjejí i do nadčasových interiérů v tak oblíbeném industriálním stylu.
Dnes jsou přiznané cihly vítaným oživením stěn místností už jenom proto, že nám v čase strojů a moderní techniky stále připomínají kouzlo lidské dovednosti. Třeba jen jediná odhalená cihlová stěna se v interiéru může stát svébytnou dekorací. Nahrává minimalismu a svým přirozeným charakterem dokáže i ten vizuálně nejchladnější pokoj rozehřát dotekem starých dobrých časů. Jednou z dalších výhod stěn a případně i stropů z přiznaných cihel je struktura kladení jednotlivých kvádrů k sobě a jejich spárování bílou nebo krémově zabarvenou maltou.
Přiznanými cihlami v interiéru můžete šetřit, ale také nemusíte. Interiér plný cihel sluší zejména domovům v industriálním stylu, se svébytným charakterem se však osvědčí i v těch venkovských. U venkovských interiérů navíc užití přiznaných cihel nahrává i samotná architektura. V případě starších chalup a rodinných domů tak původní cihlové prvky sluší zejména stěnám a klenbám, ze kterých byla odstraněna omítka a štuk. Přiznané cihly tak skvěle vyniknou v historických budovách, ale také v moderních loftech. Pokud i vy toužíte po zkrášlení interiéru cihlovou zdí, stačí v případě starší zástavby seškrábat omítku. Zeď z odhalených cihel je pak zapotřebí zpevnit impregnací nebo voskem. Jestliže chcete raději vyzkoušet méně prašnou variantu, použijte cihlové obklady nebo obklady, které zkrátka cihly věrně napodobují. Dáte přednost imitaci, nebo se vrhnete do vytváření cihlové zdi oslavující lidskou pracovitost?
Příprava cihlové zdi před omítáním
Znalost tradičních postupů omítání se majitelům chalup určitě vyplatí. Chce to trochu cviku a pak se při opravách či dostavbách obejdete bez zedníka.
Zhodnocení stavu zdiva
Staré zdi mohou mít svoje mouchy, na které nová barva nemusí stačit. Než se pustíte do bílení stěn své chalupy, měli byste důkladně zhodnotit situaci - zjistit, zda jsou zdi suché a původní omítky v pořádku, to znamená, jestli dobře drží (při poklepání neznějí dutě) a neloupají se. Pokud jsou stěny vlhké, v první řadě je třeba zjistit a odstranit příčinu vlhnutí - může jí být chybějící hydroizolace, nedostatečné zateplení, špatné větrání či chybějící dešťové svody. Dalším problémem mohou být plísně nebo skvrny - i na jejich odstranění je potřeba použít správný postup a vhodné přípravky.
Čtěte také: Cihlová drť: praktické využití
V případě vlhkých stěn je prvořadé najít a odstranit příčinu vlhnutí, jinak se problémy s tím spojené objeví znovu. I po této nápravě je optimální povrchovou úpravou stěn sanační omítka, resp. sanační omítkový systém.
Příprava podkladu
Předtím, než nahodíme omítku na zeď, musíme zdivo připravit. Zeď musí být čistá a ošetřená vápenocementovým postřikem. Vhodný, vyhovující povrch pro omítky by měl být: rovný, pevný a únosný, nasákavě soudržný, technologicky zaschlý (zdivo by nemělo být ani mokré), očištěný od nečistot a v žádném případě zmrzlý, ale ani příliš rozehřátý. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm. Důkladně očištěnou zeď začněte opravovat tam, kde jsou škody největší. V případě nutnosti lze dozdít i celé cihly.
Pokud budete omítat dozdívané staré stěny, či nově vyzděné stěny, vždy počkejte až ztvrdne malta a zdivo si „sedne.“ Pokud je zabráněno přístupu vzduchu k vyzrávající zdicí maltě, nebude zdivo tak pevné a vy navíc uzavřete omítkou vlhkost ve zdivu.
Špricování (nástřik)
Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Špric je vlastně podkladní vrstva omítky pro zdrsnění povrchu zdiva pro lepší přilnavost omítky. Jedná se o velmi řídkou směs cementu, trochy vápna a vody nebo řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Nejřidší směs použijeme na špricování - první prohození stěny. Tato řídká směs musí stékat po lžíci. Směs nahazujte zednickou lžící nebo lopatou. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou.
Nejprve plochu pořádně pokropíme (prolijeme) vodou. A poté zcela pokryjeme řídkou směsí. Ta povrch spíše ušpiní a vytvoří ostré výstupky (řídkou krupičku), načež se bude lépe chytat omítka finální. Doporučená tloušťka špricu v jedné vrstvě je kolem 5 mm. Nechte špric vyschnout a vyzrát a teprve poté můžete začít aplikovat jádrovou omítku. Špricujeme vápennocementovou maltou, ne čistě cementovou. Prohoz musí tvořit na stěně pouze řídké krupičky, ne souvislou vrstvu. U zdí vyzděných na hlíně takový špric lépe přilne k podkladu.
Čtěte také: Průvodce konstrukcí a stavbou cihlové zdi
Příprava malty
Maltu na omítání rovnoměrně rozmícháte ve stavební míchačce, do které nejprve nalejete 60-70 procent potřebného množství vody. Pak přidejte vápno, cement, případně univerzální pojivo (Multibat PLUS, Profimalt), nechte zhruba minutu míchat a poté přidávejte písek v příslušném poměru. V míchačce lze rozmíchat i hotové sypké omítkové směsi. Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku.
Omítání cihlové zdi
Tradiční postup omítání
Maltu nabírejte lžící ze zednické naběračky a nahazujte na zeď. Uvolněte zápěstí, je třeba získat zručnost při správném „švihu“ ruky tak, aby malta ulpěla na podkladu, ale nerozstřikovala se při nárazu na podkladové zdivo. Zkušení zedníci umí nahazovat omítkovou maltu i přímo ze zednické naběračky. Je třeba mít správnou konzistenci malty, která musí být zároveň dostatečně mastná. Nahazuje se podobným švihem jako lžící.
Interiéry se začínají omítat od stropu, teprve poté omítáme stěny. Jádrovou (základní) vrstvu omítky nahazujeme ve směru zdola nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny.
Použití omítníků
Abychom docílili roviny, připravíme si omítníky, podle kterých se pak omítka stahuje latí. Jako omítníky poslouží speciální k tomu určené výrobky, tenké laťky nebo pevné dráty, které se upevní na podklad na nahozené omítkové terče vyrovnané podle vodováhy a olovnice. Pro dosažení roviny je třeba připravit si omítníky, podle kterých se omítka stahuje latí.
Nejprve nahodíme omítkové terče, vzdálené svisle i vodorovně přibližně 120 až 150 centimetrů, silné zhruba 1,5 cm a o průměru 20 až 30 cm. Pomocí olovnice a vodováhy je srovnáme na stejnou tloušťku a do roviny, výchylky opravíme ubráním nebo dodatečným nanesením vrstvy malty. Vyrovnané terče spojíme omítníky. Můžeme použít i ocelové omítníky, které se upevňují hřebíky.
Čtěte také: Jak postavit cihlovou zeď v zahradě?
Strhávání a hlazení omítky
Omítka se hned po nahození strhává latí, kterou po omítnících pohybujeme zdola nahoru a zároveň střídavě do stran. Lze použít v podstatě jakékoli prkno, ale lépe se pracuje s hliníkovou stahovací latí. Je lehčí, snadněji se čistí a nezanáší se zbytky malty, které pak způsobují ve strhávané vrstvě nerovnosti. Strženou omítku zatáhneme kovovým hladítkem. Případné nerovnosti dorovnáme omítkou, kterou rovněž natahujeme kovovým hladítkem. Včas vyspravíme i spáry po omítnících, které opatrně vyloupneme z čerstvé omítky. Hlubší spáry nahodíme a zatáhneme hladítkem, mělké spáry postačí natáhnout omítkou z hladítka a obloukovým pohybem zatáhnout. Hůře přístupná místa (např. pod okenními plechy při rekonstrukci vnějších omítek, rohy atd.) vyspravíme a dohladíme pomocí zednické lžíce dříve, než vrstva omítky zavadne.
Omítání stropu
Klasický postup nahazování stropu s rákosem nebo pletivem se dělá tak, že první nahozená vrstva je tenká a pro její rychlé zavadnutí se přidává do omítky sádra nebo cement. Na zatuhlou vrstvu se nahodí 10 mm jádra. Až poté se dělá přechod mezi stropem a stěnami, který může tvořit napojení ostrými hranami nebo půlkruhovým fabionem.
Aplikace štukové omítky
Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zacupovává se plstěným a nebo pěnovým hladítkem krouživými pohyby.
Oprava cihlových zdí a omítek
Oprava omítky je častou sanační prací, zejména u starších chalup. Tradiční způsob omítání je letitou a dlouhodobě prověřenou činností.
Odstranění staré omítky
S nutností osekat nebo vybourat starou zeď se čas od času setká téměř každý chalupář. Někdy to jde snadno a jindy ten nápad budete během namáhavé práce mnohokrát proklínat. Do osekávání omítky v interiéru i exteriéru se zpravidla pustíte ve chvíli, kdy je nějakým způsobem poškozená a musí dolů kvůli omítce nové. Nebo tehdy, když chcete odhalit cihly či kámen pod omítkou a využít jejich strukturu k ozvláštnění a zkrášlení domu.
Zdánlivě nejsnáze vypadá odstraňování poškozené, drolící se a na mnoha místech „podfouknuté“ omítky z vnějších cihlových zdí domu. Pokud budete mít štěstí a původní omítka neobsahuje příliš vysoký podíl vápenné složky, můžete si vystačit se zednickým kladivem. Údery tupé strany kladiva postupně narušujete kusy omítky, které pak snadno samy odpadávají. A to, co neodpadne, odseknete nebo seškrábnete plochou, sekací stranou kladiva. Dolů by mělo jít vše, co se samo uvolňuje i drolí, případné zbytky „připečené“ vrstvy nebudou při nahazování nové omítky nijak vadit.
Horší je to, pokud jdou dolů jen odlupující se kusy svrchní vrstvy omítky a spodní vrstva zůstává doslova připečená k podkladu. Tady neexistuje příliš mnoho „fíglů“ pro usnadnění, protože ať už použijete plochý sekáč, kartáč nebo vrtací kladivo s nástavcem pro sekání, nevyhnete se dřině. Kladivo a sekáč zůstávají při odstraňování staré omítky nejúčinnějšími nástroji.
Specifika odstranění omítek z hliněných zdí
Doslova lahůdkou bývá osekávání zdí z hliněných nepálených cihel - vepřovic či kotovic. Omítka na těchto cihlách zpravidla drží na drátěném pletivu či „pavoukovi“ z drátů a hřebíků, a i když to tak na první pohled nemusí vypadat, drží velmi dobře. Pokud se vám ji podaří údery kladiva narušit tak, že ji lze odlupovat a strhávat z pletiva, je to ta lepší varianta. Můžete se však setkat i s překvapením v podobě kusů pletiva ze starého plotu, natřeného někdy také vrstvou asfaltu či dehtu, který je s omítkou pevně spojen a pod nímž bude „nedýchající“ stěna křehká a promáčená. Tady je třeba postupovat nanejvýš opatrně, nevytrhávat pletivo silou po velkých kusech, raději ho postupně odstřihávat a také příliš velkou silou nepáčit hřebíky a skoby, na nichž je pletivo přichyceno. A používat ostré sekáče a ploché části kladiva s citem, abyste neuváženým úderem nevybourali kus zdi. Hliněná stěna je ovšem zvláštní směsicí křehkosti a pevnosti. Pokud se do ní rozhodnete vybourat otvor a není promáčená, neklade její kompaktní a pevná masa o nic menší odpor než beton.
Opravy menších ploch a trhlin
Pro opravu omítky potřebujete mimo jiné kbelík, hladítko nebo špachtli. Chcete-li opravit pouze menší otvory nebo plochy, stačí stěrkový tmel nebo výplňová hmota obsahující sádru z tuby. Před nanesením odstraňte všechny drobivé zbytky kolem poškození. Pomocí špachtle vyplňte otvor nebo plochu výplňovou hmotou a uhlaďte ji. Nechte hmotu mezi cykly nanášení stěrky cca 24 hodin schnout. Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180.
Opravy větších ploch
Hmotu nanášejte vždy odspodu nahoru. Více vrstev je smysluplných, pokud má nová omítka mít tloušťku přes 15 mm. Pro spodní vrstvu omítky doporučujeme hrubou zrnitost 2-4 mm. Poslední vrstva omítky by měla mít zrnitost 1-2 mm. Vyrovnejte omítnutou plochu rovnou latí.
Oprava chátrajících cihlových konstrukcí
Nejběžnější a bohužel i poměrně pracná oprava vás čeká v případě, že je potřeba rekonstruovat chátrající venkovní cihelné konstrukce, například obvodové zdi nebo cihlovou zeď ohraničující pozemek. Pokud odpadly kusy omítky už před nějakou dobou, začnou se porézní cihly drolit v důsledku nasáknutí vodou a následného popraskání kvůli mrazu. Škody působí dešťová voda, zemní vlhkost, vítr i sníh, a ztratí-li cihlová zeď ochrannou bariéru v podobě omítky, může začít degradovat velmi rychle. S opravami tedy neváhejte, jinak bude jejich nutný rozsah velmi rychle narůstat.
Je nutné začít očištěním a odstraněním veškerých zvětralých a nesoudržných částí omítky, vyškrábat znehodnocenou drolící se maltu ve spárách mezi cihlami a odstranit části cihel, které praskají nebo které se doslova sypou v důsledku zvlhnutí a promrzání. V případě nutnosti lze dozdít i celé cihly, většinou bude potřeba dozdívat na maltu jednotlivé úlomky cihel potřebné velikosti, zhruba vyspárovat vydrolené spáry a k vyrovnání podkladu v místech, kde zkáza nezasáhla až tak hluboko, použít maltu nebo i stavební lepidlo.
Sanační omítky a vlhké zdivo
Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80 - 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Sanační omítkový systém pomáhá rychlejšímu odpařování vody a umožňuje ukládání solí do omítky, která je na to uzpůsobená. Její povrch přitom zůstává suchý.
Sanační omítky mohou být jednovrstvé (používají se při nízkém až středním zasolení a střední vlhkosti) nebo vícevrstvé, které se dají nadimenzovat na prostředí s různou úrovní zasolení a vlhkosti. Odvlhčovací sanační omítkový systém Cemix je založený na speciálním rozložení pórů, které jsou propojené jemnými kapilárami. To podstatně zvětšuje povrch stěny, díky čemuž se vlhkost z ní odpařuje mnohem rychleji. Omítka přitom zůstává suchá a bez solných výkvětů. Základním prvkem systému, který je vhodný na všechny stupně vlhkého a zasoleného zdiva, je omítková směs SUPERSAN.
Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí. Nemá-li být účinek sanační omítky negativně ovlivňován, smějí být na plochy sanačních omítek k vytváření struktur a barevného provedení použity pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry nebo nátěr weberton silikát. V interiéru použijeme kerasil bez penetrace.
Odstranění plísní a skvrn
Plíseň, které se ve vlhkém prostředí daří, je dalším z častých problémů starých domů. Samozřejmě, i zde platí, že nejdříve je třeba odstranit příčinu vlhnutí zdí, jinak se na nich plíseň objeví znovu. Ideální je tedy začít s likvidací plesnivých fleků až po této nápravě. Nejprve je potřeba napadené stěny vydezinfikovat. Povrch stěn umyjte mokrým hadrem a po vyschnutí natřete biocidním roztokem, například přípravkem JUB Algicid plus, který pronikne hluboko do podkladu a ničí široké spektrum řas a plísní. Prostředek nechte působit podle návodu (asi 8 až 12 h), potom postup ještě jednou zopakujte. Po vyschnutí naneste na stěnu interiérovou barvu s ochranou proti plísni (minimálně dvě vrstvy).
Zanechala historie domu na jeho stěnách stopy v podobě fleků a skvrn? Na překrytí fleků, které způsobila voda z prasklého potrubí, ale i stop po sazích nebo nikotinu, nestačí jen nanovo vymalovat. Staré skvrny totiž mohou pronikat skrz malbu. V dalším kroku ošetřete stěnu hloubkovou penetrací, která kromě jiného zamezí prostupování skvrn z podkladu do nátěru. Nyní můžete nanést finální interiérovou barvu. Na úplné překrytí budou stačit dvě vrstvy nátěru.
Tabulka: Důležité faktory pro kvalitní omítky
| Faktor | Popis |
|---|---|
| Vhodný povrch | Rovný, pevný, únosný, nasákavě soudržný, technologicky zaschlý, očištěný od nečistot. Nesmí být zmrzlý ani příliš rozehřátý. |
| Úprava povrchu zdiva | Úplné vyplnění spár maltou až po okraj cihel pro rovnoměrné vysychání omítek a předcházení vzniku trhlin. |
| Teplota | Teplota vzduchu a podkladu nesmí během zpracování a tuhnutí klesnout pod +5 °C. |
| Typ omítky a vlhkost | Při volbě typu omítky musíme znát především vlhkost budovy. Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu a později se začne rozpadat. Proto je u starších domů s vlhkostí vhodnější vápenná omítka, která je prodyšná. |
tags: #cihlova #zed #naspricovana #informace