Vikýře jsou atraktivním způsobem, jak rozšířit užitnou obytnou plochu v podkroví. Střešní okna jsou vždy vnímána jako vylepšení budovy, protože činí obytný prostor pod střechou atraktivnějším. Plechová střecha je aktuálně velmi populárním řešením zastřešení domu, které stále častěji vytlačuje standardní pálenou a betonovou střešní krytinu. Plechová krytina má celou řadu výhod.
Plánování a legislativní aspekty
Montáž vikýře představuje zásah do stávající střešní konstrukce, který podléhá schválení. Stavební řád podléhá státní legislativě, to znamená, že je třeba vždy dodržovat stavební předpisy příslušné spolkové země. Informujte se o nich ve fázi plánování - při podávání potřebných žádostí vás podpoří i architekt nebo statik.
Vzhledem k tomu, že vikýř mění stávající střešní konstrukci, musí být střecha posouzena statikem. Je třeba prověřit, jak lze a musí být přizpůsobena stávající střešní konstrukce nebo zda unese dodatečné zatížení vikýřem. Plechové střechy zde mají výhodu v tom, že jsou oproti jiným materiálům lehčí, to znamená, že samotná krytina nezatěžuje spodní konstrukci tolik.
Při plánování je třeba zvážit, zda stavební předpisy předepisují určitou výšku parapetu nebo místnosti. Tepelná ochrana je také důležitým faktorem.
Typy a náklady vikýřů
Existují různé typy vikýřů: vikýře ploché střechy, vikýře vlečné, trojúhelníkové vikýře a netopýří vikýře. Zejména u vikýřů plochých střech je třeba dbát na to, aby sklon nebyl příliš nízký, aby nedocházelo k hromadění vody a vnikání vody. V závislosti na tvaru lze instalovat střešní okna nebo vertikální okna.
Čtěte také: Cihlová drť: praktické využití
I když je těžké dělat obecná tvrzení pro všechny možné tvary a realizace vikýřů, jedno je jasné: čím složitější konstrukce a kvalitnější materiály, tím dražší vikýř bude. Montované vikýře jsou samozřejmě levnější než individuálně plánované - ty mohou stát dvakrát až třikrát tolik. Vikýře na ploché střechy jsou nejjednodušší formou a jsou k dostání u některých dodavatelů za téměř 3 tisíce.
Dalšími faktory, které vikýř zlevňují, je výběr levnějších oken (plastová okna), absence okenních mříží a výběr příznivého tvaru vikýře jako je vikýř ploché střechy. Faktory, které vikýř prodražují, jsou kvalitní okna jako hliníková nebo dřevěná okna a střechy mimo standardní sklon střechy. V každém případě by proto nabídky měly být získávány od různých poskytovatelů.
Vikýře lze osadit i dodatečně, i když je samozřejmě levnější realizovat je současně s krytím nebo opětovným opláštěním střechy. Statik musí v tomto případě také prozkoumat střechu, aby zjistil, zda a kam lze vikýř umístit.
Tabulka níže shrnuje orientační vliv faktorů na cenu vikýře:
| Faktor | Vliv na cenu | Příklad |
|---|---|---|
| Typ vikýře | Nízký až vysoký | Plochá střecha (levnější) vs. Individuálně plánovaný (dražší) |
| Kvalita oken | Nízký až vysoký | Plastová okna (levnější) vs. Hliníková/dřevěná okna (dražší) |
| Okenní mříže | Zvyšují cenu | Bez mříží (levnější) vs. S mřížemi (dražší) |
| Složitost konstrukce | Zvyšuje cenu | Standardní sklon střechy (levnější) vs. Nestandardní sklon (dražší) |
Přípravné práce před montáží
Montáž plechové krytiny se samozřejmě neobejde bez přípravných prací. Základem je kontrola střešní konstrukce. Především je nutné zkontrolovat rovinatost celé konstrukce a v případě rekonstrukce střechy také zjistit stav jednotlivých prvků krovu. Pakliže se v krovu nachází shnilé trámy, kleštiny aj., je třeba provést jejich výměnu, zesílení krovu, příp. celkovou rekonstrukci krovu. Pokud není krov vyloženě poškozený, mnohdy ho stačí odlehčit a může sloužit další desítky let.
Čtěte také: Průvodce konstrukcí a stavbou cihlové zdi
Krytina a laťování nebo bednění střechy se odstraňují před postavením vikýřů zpravidla jenom v potřebné ploše, tj. krytina na poněkud větší ploše, než je půdorys vikýře (podle druhu krytiny), kdežto podklad krytiny obvykle pouze v jeho půdorysné ploše. Části krokví, které by zasahovaly do místností, se odříznou a s nimi se postupně odstraní, popř. přemístí, i jiné překážející prvky krovu. Na obvodové zdi se vyřízne v délce přední stěny vikýře část pozednice. Bude-li však tato stěna mít dřevěnou kostru, pozednice se zde ponechá. Slouží obvykle jako práh stěny.
Když je půdní nadezdívka na vnějším líci užší (např. 15 cm), než bude přední stěna vikýře, vytrhá se pod ní patřičně široký pruh dlažby a odstraní se násyp. Zeď totiž nesmí spočívat na dlažbě, nýbrž až na zdivu. Vyzdívá se z cihel, nejlépe lehčených nebo dutinových, v tloušťce 45 cm, příčně děrovaných v tloušťce 37,5 cm, dále z tvárnic 29 cm širokých, škvárobetonových, armaporitových bloků aj. Budou-li boční stěny zděné, přední zed se s nimi vhodnou úpravou vazby sváže. Nadpraží oken se dělá z prefabrikovaných překladů železobetonových RZP, popřípadě z ocelových nosníků. Aby se nezmenšovala výška oken, používá se někdy namísto samostatného nadokenního překladu pozednice. Na vnitřní straně se většinou zakrývá izolační deskou, případně se omítne. Na straně venkovní se nejčastěji obední anebo se zakryje izolační deskou, popř. se omítne. Spoje mezi deskami, které se omítnou, a zdivem se překryjí drátěným pletivem v šíři 15 cm, aby později nevznikly trhliny v omítce. Horní strana okenního rámu přiléhá zespodu k pozednici. Je-li pozednice vnitřním líci stěny, např. 30 cm široké zdi, má být o tloušťku izolační desky za lícem stěny, deska i stěna lícovaly a omítka se mohla provést v rovině, bez výstupku.
Boční stěny vikýře se dělají většinou z izolačních desek na kostře z dřevěných hranolků. Jsou-li však pod nimi nosné zdi, vyzdíváme je zpravidla z lehčených nebo dutinových cihel, popř. tvárnic. Jsou-li v přízemním domku pod bočními stěnami vikýře příčky 15 cm tlusté, mohou se na nich po odstranění pruhu stropu vyzdít stěny v této tloušťce i v podkroví. Na vnitřní straně zdí 15 cm tlustých se většinou osazují lignoporové desky 55 mm tlusté. Aby mohly být boční stěny vikýře zděné, osazují se, většinou nad záklopem, ocelové nosníky. Dřevěné kostry bočních stěn jsou zabezpečeny proti prohnutí vzpěrami nebo šikmým bedněním. Krokve na stříšku vikýře se upravují nejčastěji z odříznutých částí krokví ze starého krovu, jsou-li ovšem dosti dlouhé. Jeden konec krokviček spočine na pozedničce, kdežto druhý se uloží na vaznici, je-li tak vysoko, aby se dosáhlo potřebného sklonu střechy nad vikýřem, nebo se nalípne na zbývající část krokví krovu. Požaduje-li se na vikýři, pod nově upravenou částí střechy, vodorovný stropní podhled, osadí se zde je tě jedny tenké stropnice např. 7,5/14 nebo 7,6/16 cm, které se uloží jedním koncem na vnější stěně, a to pod pozedničku, vedle ní nebo na ni, podle výšky stěny. Druhý konec stropnic spočívá obvykle na protilehlé nosné stěně, např. na střední zdi. Často zůstane přední část stropu, kde jsou krokvičky zároveň stropnicemi, šikmá, kdežto zadní část s kleštinami (s tropničkami ) je vodorovná.
Hydroizolace a latě
Druhým krokem je natažení pojistné hydroizolační fólie. Pojistná hydroizolace slouží pro odvod kondenzátu příp. srážek, které se dostanou pod krytinu. Hydroizolace se kotví na celoplošné dřevěné bednění, příp. na krokve, a to pomocí sponkovačky či lepenkového hřebíku. Pásy hydroizolace se pokládají od spodního okraje střechy směrem nahoru, a to v horizontálním směru. Přesah pásů je minimálně 100 mm. Pásy se kotví v přesazích, kotvení v ploše se provádí výjimečně speciálními hřebíky s těsněním. Konkrétní provedení pojistné hydroizolace se odvíjí od dodržení či nedodržení bezpečného sklonu střechy a dle lokality, v níž se dům nachází. Provedení navrhne buď projektant, příp.
Po položení pojistné hydroizolace následuje montáž střešních latí, které tvoří nosný podklad pro střešní plechovou krytinu. Latě se montují ve dvou rovinách. Nejprve se v ose krokví ukotví kontralatě, na které se kolmo k těmto kontralatím připevní střešní latě v horizontálním směru. Touto konstrukcí se vytvoří tzv. dvouplášťová střecha, kterou oceníte zejména v létě. Určitě nezapomínejte také na potřebné ošetření dřeva proti plísním a dřevokazným houbám.
Čtěte také: Jak postavit cihlovou zeď v zahradě?
Upozorňujeme, že nejprve je třeba mít namontované na krovech žlabové háky do požadovaného spádu (v případě, že se nebude montovat na čelovou desku) a střešní okna podle montážního návodu dodávaného jejich výrobcem. Rozpětí první laťe (u okapu) a druhé následující za ní je 260mm - 280mm osově, v závislosti na sklonu střechy. Vzdálenost první laťe od okrajové - čelové desky je 30mm - 50mm. V případě, že nepoužíváme okapové lemování, doporučujeme přibít lať ,,na kant", na kolik v tomto místě kotvíme krytinu za prolisem.
Montáž plechové krytiny
Plechová krytina se dělí na dvě základní skupiny. První varianta se samozřejmě může dělit do dalších podkategorií dle materiálu. Tím může být hliník, měď, nerez či pozinkovaný plech. U druhé kategorie se dostáváme do segmentu trapézových plechů, ale hlavně do segmentu imitace taškových krytin, tedy tzv. plechových tašek, které jsou u rodinných domů nejpopulárnějším řešením. Falcované krytiny jsou v poslední době velmi oblíbené a často se využívá jejich nízké hmotnosti, zajímavého vzhledu a také nadstandardní odolnosti jejich povrchové úpravy, která je u plechu zcela rozhodující. Díky různým rozměrovým variantám jsou tyto šablony vhodné jako střešní krytina u novostaveb, rekonstrukcí, ale často se také používají na fasády. Vyrábí se ve dvou základních formátech ALUKRYT 444 a ALUKRYT 888 v maximální délce až 6 m.
Před kladením jednotlivých pásů krytiny je potřebné namontovat doplňky ke střešní krytině jako jsou např. okapové lemování, závětrné lišty pod krytinu a nebo úžlabí. Samotné pásy krytiny se vytahují na krov střechy po dřevěných latích, případně hranolech. Plechová střecha je dodávána ve větších kusech. S tím samozřejmě souvisí i nutnost správného nařezání. Prvním krokem je pochopitelně správné a důkladné zaměření střechy. Doporučujeme postupovat dle hesla - dvakrát měř, jednou řež. Jakmile máte jasno o přesné velikosti, je možné plechovou krytinu zkrátit na požadovaný rozměr. Co se naopak při montáži plechové krytiny nedoporučuje používat, je klasická flexa (úhlová bruska). Řezáním střešní krytiny úhlovou bruskou může docházet k tomu, že se plechová krytina nadměrně zahřeje a může tak dojít k nenávratnému poškození. Po provedení řezu je nutné z krytiny odstranit kovové piliny a řez zapravit výrobcem určenou barvou.
Plechové panely se při instalaci překládají přes sebe, což zajišťuje jejich hydroizolační funkci. V praxi to znamená, že o tyto překryvy nabyde celková výměra střešní krytiny. Zjednodušeně řečeno: na střechu s plochou 100 m2 bude majitel kvůli těmto překryvům ve skutečnosti potřebovat cca 110 m2. S tím by měl dodavatel už dopředu kalkulovat.
Při montáži jde o naprosto nezbytnou věc, která se následně podepisuje na celkové kvalitě plechové střechy. Montáž plechové krytiny by měla být provedena kvalitními, dostatečně dlouhými šrouby, nejlépe doporučenými přímo od výrobce střešní krytiny. Nezbytností je i EPDM podložka, která zajistí dokonalé utěsnění kotvícího šroubu. Při kotvení je důležitý také směr samotného šroubu, který musí být vždy kolmý ke střešní krytině. Našlapovat se smí do údolí vlny v místech podbitých laťemi. Ochranná fólie z výrobků resp. krytiny se musí odstranit ihned po montáži.
Montážní postup - krok za krokem
Montážní postup zahrnuje pouze samotnou pokládku krytiny a nezabývá se zbytkem střešní skladby. Pro funkčnost střechy je však důležité správné provedení parozábrany, tepelné izolace, pojistné hydroizolace, provětrávané mezery i bednění pod krytinou.
- Založení okapové hrany: Pro založení okapové hrany je nejosvědčenějším řešením napojení krytiny na okapní plech, který se umisťuje s přesahem do 1/3 šířky žlabu. Ten se osazuje ještě před pokládkou pojistné hydroizolace, která musí vždy plech překrýt z horní strany, aby byl dodržen spoj tzv. „po vodě“.
- Osazení štítového lemování: Štítové lemování neboli závětrnou lištu je nutné osadit z důvodu ochrany před povětrnostními vlivy a také kvůli vytvoření pohledového detailu. Jednotlivé lišty se vzájemně překrývají o 100 mm. Před osazením je však nutné připravit také okrajové hliníkové šablony, a to tak, že se ustřihne krajní zámek krytiny a následně se krajních 40 mm ohne vzhůru. Závětrná lišta se následně navlékne na připravený ohyb a přikotví se z boční strany pomocí farmářských vrutů.
- Pokládka hliníkových šablon: Pokládka hliníkových šablon se provádí vždy v jedné řadě od okapové hrany směrem ke hřebeni a až po dokončení celé řady se následně překládá přes zámek řada druhá. Příčný přesah krytiny závisí na jejím formátu a sklonu střechy, ale doporučuje se dodržet vždy 200 mm. Kotvení se provádí pomocí kroucených hliníkových hřebíků s těsněním nebo farmářských vrutů s EPDM podložkou. Počet kotevních prvků v ploše se liší dle umístění a tvaru střechy, doporučuje se však vždy min. 10 ks/m2. Kotvení u okapové a hřebenové hrany se provádí u každé vlny ve dvou nad sebou jdoucích liniích. U hrany štítové je nutné nakotvit alespoň 3 za sebou jdoucí linie a následně se držet pouze počtu kusů na m2. Na přesný počet kotevních prvků v ploše má vliv nadmořská výška, tvar budovy, sněhové zatížení, větrná oblast nebo typ krajiny. Kotevní plán pro konkrétní stavbu standardně provádí výrobce. Plech se šroubuje výlučně pod vylisovanou vlnou, nikdy ne na vlně.
- Montáž hřebenové lišty: Po dokončení pokládky v ploše se na již hotovou krytinu osadí speciální větrací hřebenová lišta ve tvaru Z s boční perforací, která zajišťuje odvod vzduchu z provětrávané mezery. Ta zároveň slouží k ukotvení hřebenáče a vyrábí se ve variantách s výškou 40 a 60 mm. Hřebenáče se ke krytině šroubují do každé druhé horní vlny.
Doprava a skladování materiálů
Malá hmotnost plechu je velkou výhodou i při dopravě, skladování a manipulaci. Celá střecha s veškerým příslušenstvím se tak klidně vejde na jednu paletu. Obvykle se nemusí řešit ani žádná speciální technika, která materiál dostane na střechu. V drtivé většině případů bývá plechová krytina vyrobená na míru konkrétnímu domu. Panely mívají danou šířku, při výrobě se přizpůsobuje pouze jejich délka. Každý plech tak má na střeše své místo.
Součástí dodávky je proto tak zvaný kladečský plán, což je v podstatě technický výkres, který přesně ukazuje, jak a kde mají být jednotlivé díly krytiny položené. Také pomáhá stanovit množství šroubů, fólií a dalších věcí nezbytných k pokládce střechy. Investorovi tak přijde na stavbu kompletní materiál pro zastřešení, takže nemusí ztrácet čas sháněním difuzních fólií, doplňků a podobně. Na střechu by se plechová krytina měla dostat ideálně do třech týdnů od výroby. Na stavbu se vozí zabalená ve fólii, a pokud se pod ní dostane voda, mohlo by při dlouhodobém skladování dojít k poškození. Jestliže je tedy nutné pokládku odložit, je vhodné krytinu vybalit a uskladnit v suchém prostředí.
Důležité detaily a doplňky
Žádná střecha není jen o samotné krytině, a podle toho by měla vypadat i nabídka, která by měla obsahovat veškerý kotevní a hydroizolační materiál s potřebnými doplňky. Příslušenství je ideální volit od stejného dodavatele jako krytinu, aby bylo vše kompatibilní a v odpovídající kvalitě. Jinak by totiž mohlo dojít například k zatékání nebo předčasné korozi, což by zbytečně zkracovalo životnost nové střechy.
- Oplechování: Do této kategorie patří všechny detaily v hřebeni, kolem štítu, na okapové hraně, kolem komínu nebo střešních oken. Všechna tato místa musí být důkladně chráněna proti zatékání. Oplechování může být prefabrikované ze sériové výroby, případně si jej klempíři zpracovávají ručně. V obou případech by mělo být ze shodného materiálu jako krytina a od stejného dodavatele. Řemeslně kvalitně provedený dům obsahuje množství plechových profilů, které jsou znázorněny na obrázku níže. Tyto profily chrání spodnější vrstvy před exteriérovými vlivy- UV zářením, větrem, deštěm, mrazem. Dávají se na exponovaná místa jako je například hřeben střechy, nároží, úžlabí, okenní parapety atd.
- Kotevní a hydroizolační materiál: Všechny prvky, kterými se krytina upevňuje k podkladu, musí odpovídat zvolenému materiálu a povrchu. Proto by měl mít výrobce pro různé typy krytin odpovídající kotvení. Pokud si koupíte nejkvalitnější krytinu na trhu, ale realizátor na ni použije šrouby, které svou kvalitou neodpovídají kvalitě krytiny, může časem dojít k omezení těsnosti, nebo korozi a střecha nemůže správně fungovat. Velkým problémem je nedostatečné množství nebo nesprávné rozmístění kotevních prvků. To je nebezpečné jednak z pohledu odolnosti krytiny například proti větru, ale může to s sebou nést i nežádoucí akustické efekty.
- Sněhové zábrany: Tam, kde je třeba zabránit pádu sněhu ze střechy, by neměly chybět sněhové zábrany. I když sněhové zábrany nejsou plošně povinné, jsou praktickým a bezpečnostním doplňkem. V zimě totiž mohou takové zábrany snížit možné riziko zranění spojené s nekontrolovaným pádem sněhu ze střechy. Počet a rozmístění zábran se volí dle sklonu střechy a oblasti, ve které se dům nachází. Je velmi důležité zvolit správný typ a počet sněhových zábran, v opačném případě systém nemusí správně fungovat a může dojít k jeho vytržení a poškození střešní krytiny. Sněhové zábrany se na plechovou střechu namontují pomocí speciálních šroubů s gumovým těsněním, většinou ve dvou až třech bodech. Šroub se vždy umisťuje do údolí krytiny a kotví se do střešní latě. Pro plechové krytiny je možné volit ty se speciálním systémem kotvení nikoliv do podkladu, ale přímo do krytiny.
- Lávky a schůdky: Někde mohou být potřeba lávky nebo schůdky, aby byl přístup ke komínu nebo anténě. Pro bezpečný přístup například ke komínu nebo anténě je třeba na střechu nainstalovat lávky, schůdky a podobné prvky.
Důležitost kvalitní realizace a prevence chyb
Jen kvalitně vyrobená, ale hlavně také správně namontovaná plechová střecha může sloužit desítky let! Na stavbách se lze často setkat s nejrůznějšími problémy kolem střešní konstrukce, ať už jde o špatnou tepelnou či akustickou izolaci, průnik vlhkosti nebo poškození vlivem klimatických jevů. Pokud je na střeše plechová krytina, jsou tyto komplikace mnohdy připisovány na vrub právě jí. Ve většině případů to ale není důsledek krytiny jako takové, nejčastěji je na vině lidský faktor a chyby při návrhu či realizaci střešní konstrukce.
Chyb, které se kvůli tomu mohou vyskytnout, je mnoho. Nemusí se vždy týkat krytiny jako takové, ale často spíše krovu jako celku. Příkladem je nevhodný návrh či provedení jednotlivých vrstev střešní konstrukce, jako jsou nedostatečně dimenzovaná nebo zcela chybějící odvětrávací vrstva či špatně aplikovaná doplňková hydroizolace. Nesprávná geometrie krovu zase může vést ke zvlnění a jiným tvarovým deformacím krytiny. Chybou je i nevhodně provedený podklad, například nedodržení rozteče laťování.
Velkým problémem je nedostatečné množství nebo nesprávné rozmístění kotevních prvků. To je nebezpečné jednak z pohledu odolnosti krytiny například proti větru, ale může to s sebou nést i nežádoucí akustické efekty. Přirozenou vlastností plechu je dilatace vlivem teplotních změn, s čímž se u plechových krytin počítá. Kvůli nevhodnému ukotvení se ale krytina nemusí smršťovat a roztahovat tak, jak by měla. Podobné chyby mohou vést k nevhodným akustickým poměrům v podkroví. Dalším možným problémem mohou být netěsnosti střešního pláště nebo zadržování vlhkosti vlivem špatného odvětrání a následnému vzniku plísní či hniloby. Častým jevem jsou i estetické nedostatky a tvarové deformace. Spolehlivý výrobce by měl mít stanovený montážní postup pro každou svoji krytinu.
tags: #montáž #plechového #vikýře #u #cihlové #krytiny