Podlahové konstrukce velmi často budí dojem, že jejich návrh a provedení jsou relativně jednoduché. Z praxe je zřejmé, že dodatečné zjišťování příčin a řešení oprav stojí velké úsilí a další investice. Na základě zkušeností z posuzování vad a poruch podlah lze doporučit opatrnost a důslednou kontrolu při přebírání podkladu.
Typy potěrů a jejich vlastnosti
Podle normy ČSN 74 4505 je podlahový potěr „vrstva zhutněného materiálu, obvykle směs pojiva, vody a plniva s maximálním zrnem menším než 8 mm, zhotovená na stavbě ve vhodné tloušťce“. Potěr je vyrobený z cementu (cementové matrice), písku nebo kameniva a vody.
Cementový potěr
- Tradičním materiálem je cementový potěr.
- Ve srovnání s anhydritovými litými potěry je jeho předností odolnost proti vlhkosti, mrazuvzdornost a relativně nízká cena materiálu.
- Cement vyžaduje určité množství vody, aby mohla proběhnout hydratace a potěr vytvrdl.
Anhydritové potěry
- Dnes velmi často používanými materiály jsou také anhydrit a další hmoty na bázi síranu vápenatého.
- Tyto potěry vyžadují kratší a méně intenzivní ošetřování (pouze minimálně 2 dny ochrany před prudkým vysušením).
- Jejich další výhodou je prakticky zanedbatelné smršťování, což umožňuje vytvoření velkých ploch bez smršťovacích spár, a relativně malá pracnost pokládky.
- Při pečlivém provedení také obvykle není třeba povrch vyrovnávat pomocí stěrky.
Asfaltové potěry
- V posledních letech se i v ČR začínají pokládat asfaltové potěry.
- Jejich hlavní předností je možnost urychlení výstavby, kdy vyzrání potěru je otázkou jejich vychladnutí.
- Nevýhodou jsou naopak zvýšené požadavky na okolní konstrukce, zejména izolační vrstvy, které musejí odolat teplotě až 250 °C, a malé tuzemské zkušenosti s nimi.
Jiné typy potěrů
- Výjimečně se lze setkat také s potěry hořečnatými (xylolit) nebo na bázi syntetických pryskyřic.
- Pro úplnost je třeba dodat, že funkci potěru může úspěšně plnit také tzv. montovaná (nebo prefabrikovaná) vrstva složená ze vzájemně spojených desek.
Typy potěrů podle umístění v konstrukci
Potěr spřažený s podkladem
- Potěr spřažený s podkladem není samonosnou konstrukcí a kopíruje všechny deformace podkladu.
- Používá se zejména jako vyrovnávací vrstva nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy; klade se v tloušťkách cca 10 až 30 mm.
- Typologicky lze do této kategorie zařadit i stěrky kladené v tloušťkách výrazně menších.
- Tyto potěry jsou velmi náročné na provedení, zejména na dosažení požadované soudržnosti s podkladem a ochranu proti ztrátě vlhkosti.
Potěr oddělený od podkladu separační vrstvou
- Potěr oddělený od podkladu separační vrstvou se používá, hlavně pokud nelze zajistit soudržnost s podkladem (např. zaolejované staré podklady nebo podklady s nátěrem), případně tam, kde chceme vyloučit promítnutí trhlin z podkladu do potěru (v trhlinách nesmí docházet k pohybu ve svislém směru).
- Tento potěr je ve svislém směru podpírán podkladem a ve vodorovném směru se může deformovat nezávisle na podkladu.
Plovoucí potěr
- Plovoucí potěr je nejčastějším typem v bytových a občanských stavbách, jeho úlohou je izolovat prostory v různých podlažích proti přenosu kročejového hluku.
- Tento potěr působí zcela nezávisle na podkladu podlahy, a to jak ve vodorovném, tak i ve svislém směru.
- Únosnost závisí nejen na jeho tloušťce a mechanických vlastnostech, ale velmi výrazně také na stlačitelnosti zvukové či tepelné izolace pod potěrem.
- Provádí se v tloušťkách od cca 40 mm.
Problémy s vlhkostí a vysycháním potěru
Cement vyžaduje určité množství vody, aby mohla proběhnout hydratace a potěr vytvrdl. Neodpařená voda znamená další problémy. Voda proniká cementovými spárami v dlažbě ve formě par a v nejlepším případě vytvoří jen nevzhledný solný výkvět.
Doba vysychání záleží na použitém množství vody a dalších faktorech. Jde to i rychleji, musíte ale sáhnout po vhodných produktech. Tato pojiva a směsi dokážou díky speciálnímu strukturnímu složení celý proces výrazně urychlit.
Pokud nalepíme nášlapnou vrstvu podlahy na potěr dříve, než se přebytečná voda odpaří nebo před dokončením fáze smršťování, přenese se pnutí z potěru do krytiny a/ nebo dojde k následnému vzniku smršťovacích trhlin v podkladu a je zde reálné riziko, že dojde k jejímu oddělení od podkladu. Obecně také platí, že čím vyšší je obsah záměsové vody, tím delší je doba vysychání.
Čtěte také: Vlastnosti a použití cementového potěru
Zatímco se voda odpařuje, proniká spárami v dlažbě ve formě vodních pár a v nejlepším případě vytvoří pouze nevzhledný solný výkvět. Ještě větším rizikem je, že páry mohou zůstat pod krytinou podlahy a v případě materiálů, které jsou zvláště citlivé nebo dokonce nepropustné (dřevo, PVC), mohou způsobit oddělení této vrstvy.
Problémy s nedostatečně vyschlým potěrem
Stane se, že podlahář, mnohdy tlaku na zahájení prací podlehne a položí podlahu na větší zbytkovou vlhkost, než je přípustná. To vede mnohdy k takovým defektům na podlaze, které jsou nevratné. To znamená jedno: odstranit kompletní podlahu, vysušit a začít znova a správně. Nebyl dodržen návod a technologický postup. Celé si to zaplatí a udělá podlahář znova.
Doba vysychání cementového potěru
Přestože výsledné vlastnosti potěru ovlivňuje mnoho faktorů, správně připravený a zhotovený cementový potěr může být obecně považován za rozměrově stálý a dostatečně vyzrálý po 28 dnech a lze na něj instalovat podlahovou krytinu, která není citlivá na vlhkost. Tuto dobu zrání však lze použitím speciálních pojiv nebo hotových směsí (jako je TOPCEM nebo MAPECEM od firmy Mapei) nebo použitím vhodných přísad ke snížení vodního součinitele ve směsi.
Před pokládkou doporučujeme vždy změřit zbytkovou vlhkost podkladu.
| Typ potěru | Doba schnutí | Poznámka |
|---|---|---|
| Cementový potěr | Min. 28 dní | Při standardních podmínkách |
| Anhydritový potěr | Variabilní | Závisí na tloušťce a podmínkách |
| Rychleschnoucí potěr | Kratší doba | Speciální pojiva a směsi |
Urychlení vysoušení
Čas vysoušení se dá zrychlit. Pokud se v potěru nachází podlahové topení, je vysoušení rychlejší. Vysoušení může probíhat s pozvolným topením po delší čas a pomohou také výkonné odvlhčovače.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o cementovém potěru a betonu
Když už není v potěru vody moc, finální dosušení se provede cyklováním. Topení se pustí na maximum na 24 hodin a následujících 24 hodin se topení zcela vypne. To je ale možné v případě, že v potěru není nadměrné množství vody - zbytkové vlhkosti. Na konci topného dne, vyvětrat na 5 minut a zavřít. Takto se celý cyklus opakuje do vysušení.
Důležité a velmi důležité je vědět, kdy a jak do potěru začít topit. Pokud to uspěcháte, přiděláte si starosti i peníze navíc.
V případě anhydritu můžete nechat udělat potěr Thermio, který vysychá rychleji, a to i díky tomu, že ho lze aplikovat už od 25mm nad trubku. Oproti tomu běžný anhydrit se aplikuje od 35 mm nad trubku.
Anhydrit vs. cementový potěr
Pamatujte na to, že anhydrit se musí nechat vždy doschnout na potřebnou hodnotu. Oproti tomu se v cementovém potěru zbytková vlhkost může za určitých podmínek uzavřít.
Uzavření zbytkové vlhkosti v cementovém potěru je určitě rychlejší varianta, než potěr nechat doschnout na požadovanou hodnotu, která se musí dodržet. Nejenže to bude rychlejší, ale vyjde to pravděpodobně stejně jako vypůjčení odvlhčovačů a energie. Ale je potřeba počítat s tím, že někdo na tu stavbu musí jezdit ty odvlhčovače kontrolovat, vylévat, větrat, a to stojí další čas člověka, který mnohdy chybí. No a počítat s nějakým měsícem navíc. A jestli je pravda, že čas jsou peníze, tak uzavřít cementový potěr hned jak je to možné je tedy varianta i levnější.
Čtěte také: Vše o Cemix Cementovém Postřiku
Měření a kontrola potěrů
Měření pevnosti
Pro plovoucí potěry je rozhodujícím parametrem popisujícím mechanické vlastnosti pevnost v tahu za ohybu. Tu lze zkoušet podle ČSN EN 13892-2 Zkušební metody potěrových materiálů. Část 2: Stanovení pevnosti v tahu za ohybu a pevnosti v tlaku pouze na zkušebních tělesech, obvykle trámečcích 40 × 40 × 160 mm vyrobených do forem při pokládce potěru nebo odebraných přímo z vrstvy potěru. Ty se pak ve zkušebním lisu zlomí a na zlomcích je možno stanovit i pevnost v tlaku. Touto metodou zjistíme parametr, který je obvykle pro potěr předepsán. O výsledku zkoušky však rozhodují i partie u spodního líce vrstvy potěru, kde bývají často skryté vady.
Alternativní použitelnou metodou je stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev. Při této zkoušce se na povrch hodnocené vrstvy přilepí odtrhový terč (buď kulatý o průměru 50 mm, nebo čtvercový o hraně 50 mm) a pomocí speciálního přístroje se odtrhne. Jedná se o pevnost v prostém tahu, o jejíž velikosti rozhodují zejména vlastnosti povrchu vrstvy potěru. Pro hodnocení potěru je třeba zkušební terč nalepit na pečlivě obroušený povrch. Podle dlouhodobých zkušeností je u betonu velikost pevnosti v prostém tahu přibližně na úrovni poloviny velikosti pevnosti v tahu za ohybu. Zkoušku lze využít i pro kontrolu předúpravy povrchu, zda povrch umožňuje dostatečné ukotvení následných vrstev. Pro podlahové potěry větších tlouštěk (nad 70 mm) lze využít i běžné zkušební metody pro hodnocení pevnosti v tlaku betonu.
Měření vlhkosti
Prakticky vždy je před pokládkou následných vrstev kontrolována vlhkost potěru. Normový postup, tzv. gravimetrická metoda, je definován v ČSN EN ISO 12570 Tepelně vlhkostní chování stavebních materiálů a výrobků - Stanovení vlhkosti sušením při zvýšené teplotě. Tato metoda vychází přímo z definice vlhkosti materiálu, což je poměr hmotnosti vlhkosti obsažené v materiálu a vysušeném materiálu. Zde je třeba upozornit na teplotu sušení vzorku, která je standardně 105 °C, ovšem pro materiály na bázi sádry (např. anhydrit) pouze 40 °C. Při vyšších teplotách u nich totiž dochází k uvolňování značného množství tzv.
V podlahářské praxi se dobře osvědčila i tzv. metoda CM. Při této metodě se v uzavřené nádobě obsahující vzorek zkoušeného materiálu rozbije kapsle s karbidem vápníku. Jeho reakcí s vodou vzniká acetylen, jehož tlak ve zkušební nádobě se měří.
Kromě těchto dvou metod se lze setkat s použitím metod založených na měření elektrických veličin (vodivost, kapacita apod.). Tyto metody byly většinou primárně vyvinuty pro měření vlhkosti dřeva. Při měření vlhkosti silikátových materiálů se však naráží na problém převodního vztahu měřené veličiny na vlhkost, protože ten je velmi významně ovlivněn vlastnostmi struktury sledovaného materiálu, například množstvím cementu, typem a velikostí kameniva apod.
Všem pracím předchází orientační měření zbytkové vlhkosti. K tomu se používají orientační měřáky pro zbytkovou vlhkost. Na základě tohoto měření podlahář vyhodnotí, zda je už čas provést nátopnou zkoušku. Orientační měřáky berte s rezervou, proto jsou nazývány orientačními. Měří zpravidla do cca 30 mm dle hustoty potěru, ale někdy ani to ne.
Měření rovinnosti povrchu
Pro pokládku následných vrstev jsou důležité parametry rovinnosti povrchu. Podle terminologie ČSN 74 4505 se jedná buď o samotnou rovinnost povrchu, což jsou odchylky skutečně provedeného povrchu od předepsané roviny, nebo o místní rovinnost povrchu, což jsou jednak odchylky od rovné úsečky reprezentované dvoumetrovou latí, jednak rozdíly ve výškové úrovni hran ve spárách.
Rovinnost povrchu se měří geodeticky a je důležitá pro zajištění návaznosti povrchu podlahy na sousední prvky, jako jsou prahy dveří, podlahy v sousedních místnostech apod. Naproti tomu místní rovinnost je u nášlapné vrstvy důležitá pro bezproblémový provoz na podlaze. Měří se pomocí dvoumetrové latě a posuvného měřítka. Vzhledem k tomu, že výsledky mohly být velmi nepříznivě ovlivněny záměrnou drsností povrchu, byla definována v novém znění ČSN 74 4505 velikost kontaktní plochy latě a posuvného měřítka s měřeným povrchem na čtvereček 10 × 10 mm.
Nátopná zkouška
Proč je nátopná zkouška důležitá? Protože pokud by v potěru bylo ještě mnoho vody a začalo se do potěru brzy natápět, tak by vysoké teploty, které pro nátopnou zkoušku jsou nezbytné, z velké pravděpodobnosti potěr roztrhaly a pozvedal se na krajích u každé dilatace. Trochu by se zkroutil a pak máte pocit, že se vám potěr pod nohami houpe. Není to pocit, je to fakt, který si mnohdy způsobí sám investor jen proto, že spěchá.
Nátopnou zkoušku provede investor a napíše jednoduchý předávací protokol - list, kdy a jak zkouška proběhla. Některé dnešní topení mají i program nátopná zkouška a lze ho automaticky spustit. Dokument podepíše a předá podlaháři, který může na základě toho provádět další podlahářské práce.
Bez nátopné zkoušky NELZE - NESMÍ SE na potěr provádět jakékoliv lepení podlahovin nebo vrstvení dalších hmot, jako jsou penetrace, nivelace apod.
Po nátopné zkoušce je třeba před pokládkou podlah provést CM měření nebo váhovou zkoušku. Výsledky CM měření si zkontrolujte dle ČSN normy 74 4505.
Běžné vady a poruchy potěrů
Zhroucení desek u betonové mazaniny
U posuzované betonové mazaniny došlo k nadzdvižení rohů dilatačních celků, k tzv. zhroucení desek. K tomu nejčastěji dochází, když horní povrch desky vysychá rychleji, a tudíž se smrští více než její spodní povrch. Tento jev nastává prakticky vždy, nepřijatelné míry pak dosahuje v případech, kdy jsou smršťovací spáry provedeny v příliš velké vzdálenosti, případně sám beton je náchylný k velkému smršťování (například velký obsah vody nebo cementu) a současně nebyl dostatečně intenzivně nebo dostatečně dlouho ošetřován. Ke zvětšení rozdílu ve velikosti smrštění přispívá i uložení betonu přímo na vodotěsný podklad.
V daném případě bylo možné po odeznění smrštění nadzdvižené rohy a hrany přebrousit a povrch vyrovnat podle požadované místní rovinnosti. Dilatační spáry v betonové mazanině bylo nutno přiznat i v dlažbě, protože musejí umožnit pohyb podlahy při změně teplotního režimu podlahového vytápění.
Poruchy anhydritové podlahové desky
Při místním šetření bylo zjištěno, že podlahové konstrukce v učebnách vykazují závažné závady související zejména s tuhostí nosné podlahové vrstvy tvořené anhydritovou deskou. Bylo zjištěno, že tloušťka této desky v rozích místností je velmi malá (asi 16 až 25 mm oproti přibližně 45 až 50 mm uprostřed místností) a v mnoha případech již došlo k odlomení rohových oblastí či k jejich celkové destrukci. Příčinou této závady je pravděpodobně špatná rovinnost povrchu nosné stropní desky, kdy oblasti v rozích vystoupily nad požadovanou úroveň. Po položení vrstvy tepelné a kročejové izolace byla podlaha zarovnána do požadované úrovně na úkor tloušťky anhydritové desky.
Nedostatečná tloušťka nosné anhydritové desky byla zjištěna rovněž v oblastech okolo truhlíků pro otopná tělesa. V některých místech dokonce vystupovaly trubky na povrch podlahy, případně tloušťka anhydritové desky byla pouze několik milimetrů. V prvním nadzemním podlaží bylo zjištěno poškození anhydritové desky v aule, pravděpodobně od nadměrného namáhání bodovými silami stojek lešení.
Závady nalezené v rozích místností a v okolí truhlíků pro otopná tělesa lze hodnotit jako velmi závažné, protože ukazují, že nosná vrstva podlahy v těchto oblastech není schopna dlouhodobě plnit svou funkci. V místech s nedostatečnou ohybovou tuhostí nosné vrstvy podlahy nelze vyloučit poruchy nášlapné vrstvy, tj. vznik trhlin v nášlapné vrstvě, případně oddělování dřevěných pásků v důsledku vzniku trhlin v nosné anhydritové vrstvě. Toto nebezpečí hrozí v rozích místností a v oblastech okolo truhlíků pro otopná tělesa.
Řešení poruch anhydritové desky
Před pokládáním nášlapné vrstvy bylo třeba obnovit tuhost nosné podlahové desky. Ve všech oblastech je třeba dodržet projektem předepsanou tloušťku anhydritové desky. Oprava byla provedena vybouráním anhydritové desky v oblastech s nedostatečnou tloušťkou, odstraněním části kročejové a tepelné izolace a novým dolitím anhydritové desky. Pracovní spáry byly vyztuženy pomocí ocelových prutů vložených do vyfrézovaných drážek. Spáry a drážky byly zality epoxidovou pryskyřicí.
Trhliny a mezerovitost v cementovém potěru
V cementovém potěru, který byl ponechán, byly zjištěny trhliny. Při bližším ohledání čel podlahových desek v místě dilatačních spár, z jejichž jedné strany byl cementový potěr odstraněn, bylo zjištěno, že vrstva cementového potěru hlouběji pod povrchem je velmi mezerovitá. Tomuto zjištění odpovídá i průběh měření pomocí Maškova špičáku, kdy při prvních úderech špičák pronikal do cementového potěru relativně pomalu a po proražení povrchové vrstvy v tloušťce cca 5 až 10 mm se rychlost jeho pronikání razantně zvýšila. Na základě zjištění získaných při místním šetření lze konstatovat, že cementový potěr odpovídá betonu pevnostní třídy cca C8/10, či ještě nižší, což je cca o dvě třídy horší než obvykle požadovaná pevnostní třída.
Řešení trhlin a mezerovitosti
V rámci opravy bude třeba odstranit stávající cementový potěr a nahradit jej novým. Tato vrstva by měla být vyztužena pomocí KARI-sítě asi uprostřed tloušťky. Do nosné vrstvy podlahové konstrukce nelze započítat tzv. technologickou vrstvu, obsahující trubky podlahového vytápění, protože tato vrstva je velmi oslabena jak samotnými trubkami, tak i plastovými terči, vymezujícími polohu trubek. S ohledem na minimální tloušťku potěru a na návaznosti povrchu podlahy na dveřní otvory bude pravděpodobně třeba odstranit a nově položit i technologickou vrstvu a případně zmenšit tloušťku tepelné izolace. Rovněž je třeba upozornit na dilatační spáry v místnostech s podlahovým vytápěním, které musí umožnit pohyb jednotlivých dilatačních celků, způsobený teplotní roztažností. Tyto dilatační spáry tedy musí probíhat všemi teplotně namáhanými vrstvami podlahy.
Důležité normy
Důležitá norma pro podlahové potěry je ČSN EN 13813 Potěrové materiály a podlahové potěry - Potěrové materiály - Vlastnosti a požadavky, která byla vydána v roce 2003. Je určena pro vlastní stavební materiály, a lze v ní tedy získat informace o tom, jak rozumět kódu značení potěrových materiálů, či jaké vlastnosti, respektive třídy vlastností, lze předepsat. Obsáhle se věnuje hodnocení shody, což jsou ustanovení důležitá především pro výrobce potěrových materiálů.
S předchozí normou souvisí ČSN EN 13318 Potěrové materiály a podlahové potěry - Definice. Ta obsahuje pouze definice, a to vždy v češtině, angličtině, němčině a francouzštině. Požadavky na vlastní konstrukce, tedy vrstvy potěrů zabudovaných do podlahy, uvádí například nová ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení.
tags: #cementovy #poter #se #houpa #příčiny #řešení