Prostituce, z latinského slova „prostituere“ (veřejně vystavovat), je institucionalizovaná forma poskytování sexuálních služeb za peníze, jinou úhradu, případně z jiných pohnutek. Často je provázena promiskuitou a plnou identifikací s rolí vedoucí k profesionalizaci. V tradici myšlení ovlivněného západním křesťanstvím byla prostituce obvykle chápána jako „nutné zlo“ (Tomáš Akvinský, sv. Augustin), byť vždy existovaly radikální proudy vyžadující zásadně, z morálního i pragmatického důvodu, její úplné vymýcení.
Historický pohled na prostituci
Historie prostituce je nesmírně složitá a je označována za vůbec nejstarší povolání na světě. V mnoha původních společnostech byla volná láska dokonce považována za posvátnou. Významné postavení měly nevěstky hlavně ve zlatém věku řecké kultury. V Athénách a v Korintu ovládly ženské nevěstince a prostitutky téměř všechny oblasti života.
Prostituce ve starověku
- Místa, která sloužila k veřejnému milování, byla zároveň považována za místa klidu a blaha.
- Z prostituce navíc městům přicházely nemalé daně, ze kterých pak mohl stát financovat armádu nebo výstavbu loďstva.
- Ženy, které se prodávaly, byly velmi ceněné a vážené. Dokonce natolik, že v případě, kdy chtěla některá z nevěstek opustit athénské hranice, musela si vyžádat speciální povolení a zaručit se, že se zase vrátí zpět.
- Mimo klasické nevěstince se ve starověku často objevovala také tzv. „pohostinná prostituce“.
Sociologie a kulturní antropologie rozlišují několik typů prostituce:
- Nábožensko-rituální, resp. chrámová prostituce: Sexuální styk je součástí náboženského obřadu, součástí služby bohům a démonickým silám (je známa zejména ze starověké Asýrie). Převážná část badatelů ji ale za prostituci nepovažuje.
- Prostituce tvořící součást ceremoniálu přijetí hosta: Hlava rodiny umožňuje hostu pohlavní styk s vlastní ženou, dcerou či metresou na důkaz úcty a vážnosti (výměna žen v pohlavním aktu je též součástí mnoha rituálů sbratření, a to nejenom u přírodních národů). Ani tento případ však nebývá považován za prostituci ve vlastním slova smyslu.
- Ekonomicko-sociálně podmíněná prostituce: Poskytování sexuálních služeb tvoří základní nebo doplňkový zdroj příjmů, resp. prostředek dosahování společenského úspěchu. Toto je prostituce v užším či vlastním slova smyslu.
Prostituce ve středověku a novověku
Také středověk byl k prostitujícím ženám poměrně vstřícný. Nad nevěstinci držela ochranou ruku jak světská, tak církevní moc. Papežské příjmy byly totiž zvyšovány majiteli nevěstinců. Tzv. „zábavné domy“ sloužily zejména dvěma skupinám zákazníků - vojákům a duchovním. Ludvík IX. se snažil vytlačit prostitutky z nevěstinců do malého počtu vyhrazených ulic, odkud vzniká známý termín tzv. „uliček lásky“.
Snad největší boom si nevěstince a milostné služby prožily v 19. století. Pozvolné zanikání nevěstinců začalo až v meziválečném období. Moderní společnost hledala diskrétnější způsoby, jak využívat služeb prostitutek, a obrátila se spíše na pouliční prostituci nebo hodinové hotely.
Čtěte také: Pokládka a renovace zámkové dlažby
Typy a motivace prostituce
Prostitucí se obvykle rozumí prostituce ženská, existuje ale i prostituce mužská a dětská (v některých regionech dokonce převládá). Náplň rolí spojených s prostitucí, její formy a organizace se mění jen zvolna, proměnlivější je míra tolerance k tomuto jevu.
Klasickou formou prostituce ve vlastním slova smyslu byla a je tzv. veřejná prostituce, provozovaná buď ve speciálních zařízeních (nevěstincích), nebo charakterizovaná tím, že prostitutky hledají své zákazníky na veřejných prostranstvích a vlastní sexuální akt se odehrává buď v bytě, nebo (častěji) v hotelech (tj. tzv. prostituce pouliční). Obě formy jsou v zásadě komplementární - tam, kde dojde k omezení prostituce provozované v nevěstincích (např. v Německu minulého století), dojde k rozmachu pouliční prostituce, a naopak.
Kromě toho existuje prostituce příležitostná, sloužící k úhradě mimořádných výdajů nebo nákladů na luxusní potřeby, obvykle spojená s vytvářením stabilní, sociálně uzavřené a poměrně malé klientely. Zvláštní forma prostituce je spojena s institutem „vydržované“ ženy nebo „vydržovaného“ muže.
Motivy k prostituci
Motivy, které vedou k prostituci, jsou různorodé a jen výjimečně vyplývají ze silné sexuální apetence. Klasicky se uvádí vliv špatných sociálních podmínek, především chudoby a morálního rozvratu rodiny. Dnes se však množí případy, kdy se prostitucí zabývají osoby relativně dobře situované a vycházející z dobrých sociálních podmínek; motivem jejich prostituce je snaha získat luxusní výrobky, konvertibilní měnu, zajímavé kontakty (např. do zahraničí), popř. se i výhodně provdat. Řada autorů zdůrazňuje v souvislosti s prostitucí význam labellingu a odhaluje v etiologii prostituce.
Nejznámější a nejčastější je prostituce heterosexuální a prostituce žen.
Čtěte také: Zjistěte vše o Mirelonu 40 mm
Prostituce v sociologických a kriminologických teoriích
Ve starších, ale i soudobých sociologických a kriminologických teoriích je prostituce žen interpretována převážně jednostranně:
- Jako výraz přirozené biologické a morální méněcennosti ženy vůči muži (C. Lombroso, G. Ferrero).
- Jako zvláštní deviace nahrazující u žen vrozenou kriminalitu mužů.
- Jako hraniční projev přirozeného obsahu ženské role (R. K. Merton).
- Jako důsledek tradiční podřízenosti ženy muži (E. Brökling, C. Stimpson).
- Jako důsledek biologické (také genetické) nebo psychické patologie některých žen.
Ze sociologického hlediska je ovšem prostituce i jednou, byť extrémní formou zhodnocování individuálního, osobnostního kapitálu (sex-appealu), od níž vede řada mezistupňů až k manželství. Některými soudobými teoriemi bývá prostituce interpretována prostě jako výměnný obchod, druh sociální směny, ekonomický vztah mezi zákazníkem a prodávajícím, nebo jako zaměstnání.
Právní postavení a regulace
Vzhledem k zákonům konkrétního státu může být prostituce legální i ilegální. V 19. století a počátkem 20. století se vyspělé státy pokusily o právní úpravu prostituce zavedením „licencí“. Neúspěch opatření vyústil v roce 1949 v OSN k přijetí Konvence o potírání prostituce a obchodu s lidmi. Vlastní prostituce byla dekriminalizována, je hodnocena jen jako amorální jednání.
V tomto tzv. abolicionistickém přístupu jsou trestně stíhány jen vedlejší, průvodní jevy prostituce, např. „příživnictví“, přenos nakažlivých, zvláště pohlavních nemocí atd. V souvislosti s AIDS se však znovu objevují úvahy o reglementaci prostituce, povinných zdravotních prohlídkách, registraci apod. S liberalizací života společnosti zesílil uvedený komplex problémů v 90. letech 20. století.
Související sociální jevy a profese
Kolem prostituce se utváří řada specifických legálních či nelegálních profesí, v nichž osoba poskytující sexuální služby představuje jen jeden z článků složitě rozvětvené struktury. Mezi takové profese patří „ochránce“ (lidově pasák), majitel či majitelka nevěstince, kuplíř, obstaravatel specifických pomůcek, případně další. Řada osob polosvěta těží z toho, že prostituce není společností zcela nebo vůbec tolerována. Prostitutka i její klienti bývají často vydíráni, vytváří se kolem nich atmosféra příživnictví a morálního rozkladu.
Čtěte také: Řešení problémů s hlavním panelem
Kámasútra a sexualita ve starověku
O Kámasútře jste už určitě někdy slyšeli. Pověstná „učebnice lásky“ je dodnes jednou z nejprodávanějších knih celosvětově. Její vznik spadá přibližně do období 5.-6. století n. l. Původní text však nebyl pouze představitelem sexuálních pozic a poloh. V sedmi kapitolách Vátsjájana popsal nejen přes osmdesát poloh milování, ale také důležitost hygieny, společenské chování, recepty pro nápoje lásky a afrodiziaka, péči o domácnost, zásady námluv, manželství, prostitutky nebo důležitost nejen mužské, ale také ženské rozkoše. Největší ironií osudu však je, že přesto jak konkrétně a do detailu byly jednotlivé poučky o sexu v knize popsány, Vátsájájana rozhodně nebyl žádným zkušeným milencem, jak by se od autora „učebnice sexu“ mohlo očekávat. Sám se údajně žádného pohlavního styku nikdy s nikým nezúčastnil.
Starý Egypt je přímo neutuchající studnicí sexuálních rituálů a zajímavostí. Jednalo se o kulturu, pro kterou byla společná velká touha po rozkoši. Nebáli se proto ani styku se zvířaty nebo incestu. Příbuzenské vztahy se tady, stejně jako v mnohých jiných kulturách, prostě moc neřešily. Faraon klidně provdal jednu svou dceru za svého bratra a sám si pak vzal některou jinou svou dceru, se kterou zplodil dítě. Pečlivá starost o mrtvá těla pak staré Egypťany vybízela k další zvrácenosti - nekrofilii. Samotné pohřební místnosti pak byly zdobeny takovým způsobem, že by se většina z nás dnes červenala i za ušima. Nástěnné malby zachycovaly kromě klasického milování například masturbaci, anální styk, zoofilii a další.
Tabulka: Formy prostituce a jejich charakteristika
| Forma prostituce | Charakteristika | Historický kontext |
|---|---|---|
| Nábožensko-rituální | Sexuální styk jako součást náboženského obřadu; služba bohům a démonickým silám. | Starověká Asýrie; většina badatelů ji za prostituci v pravém slova smyslu nepovažuje. |
| Pohostinná | Sexuální styk s hostem na důkaz úcty a vážnosti (výměna žen). | Mnohé rituály sbratření u přírodních národů; nebývá považována za prostituci v pravém slova smyslu. |
| Ekonomicko-sociální (užší smysl) | Poskytování sexuálních služeb jako zdroj příjmů nebo prostředek společenského úspěchu. | Od starověku po současnost; nejběžnější forma prostituce. |
| Veřejná (nevěstince) | Provozovaná ve speciálních zařízeních, pod policejní a zdravotní kontrolou. | Antické Řecko, středověk, 19. století; v meziválečném období začal úpadek. |
| Veřejná (pouliční) | Prostitutky hledají zákazníky na veřejných prostranstvích; sexuální akt v bytech/hotelech. | Rozmach s úpadkem nevěstinců, moderní společnost. |
| Příležitostná | K úhradě mimořádných výdajů nebo luxusních potřeb; stabilní, menší klientela. | Moderní společnost. |
| „Vydržovaná“ žena/muž | Zvláštní forma prostituce spojená s institutem „vydržované“ osoby. | Historicky i současně existující fenomén. |
Moderní sexualita a její výzvy
Lidská sexualita je obřím komplexem nejrůznějších možností, tradic, rituálů, způsobů, tabu a dalších kulturních prvků. Stejně jako všechno, i sex si za dlouhá léta lidské existence prošel určitou evolucí a v řadě společenství se odlišné sexuální chování zachovalo dodnes.
Dnes se nám může zdát, že jsme sexuálně otevřenější než naši rodiče a prarodiče. „Rozdíl v sexualitě kdysi a dnes není až tak velký. Dnes jsme spíše otevřenější a pro nás sexuology je potěšující, že nás často navštěvují dvojice, kde jeden z partnerů má intimní problém a druhý ho doprovází, aby ho podpořil. Jsou však i smutné příběhy partnerského sexuálního nesouladu, při kterém se řešení hledá těžko,“ konstatuje sexuoložka Danica Caisová.
Nároky v posteli narůstají, a to i vlivem snadné dostupnosti pornografie. Lidé jsou dnes skutečně ve svých očekáváních nerealističtí. Kým ostane iba pri nich, to by možno neprekážalo, no horšie je, ak nútia druhého partnera robiť niečo, s čím nesúhlasí. V milostném životě je velmi důležitý princip dobrovolnosti a právě ten je předpokladem toho, aby to dvojici klapalo. Lidé věří, že se to ‚nějak‘ vyřeší. Ono se to však nevyřeší. Musí spolu komunikovat, najít kompromis a občas ze svých nároků i slevit.
Ženy si sex užijí jen tehdy, pokud jsou uvolněné a v pohodě. Odborníci za nejdůležitější sexuální orgán ženy považují její mozek. „Lidé se milují rádi a často. Pokud se partneři dokáží přizpůsobit rytmu života i v intimním životě, budou mít příjemný, harmonický milostný život. Pokud budou vědět i trochu fantazírovat a občas lehce flirtovat, nuda nehrozí,“ radí doktorka Caisová a dodává, že „je skvělé, pokud se partneři mezi sebou na tuto tému rozprávajú."
tags: #byla #to #obycejna #penetrace #informace