Betonové bunkry a další monolitické konstrukce mají široké spektrum využití, od garáží přes dětské domečky až po sofistikovaná vojenská opevnění. V poslední době se objevuje i jejich inovativní využití pro dlouhodobé skladování sněhu, což je klíčové pro zajištění zimních sportovních akcí v proměnlivých klimatických podmínkách.
Betonové monolitické garáže a dětské bunkry
Kompletní betonové monolitické garáže jsou k dispozici v různých rozměrech, například 3,5 x 6 m, 3 x 6 m, 3,5 x 7 m, a lze vyrobit i atypické rozměry, včetně dvojgaráží a řadových garáží. Kromě praktického využití pro parkování a skladování se betonové konstrukce objevují i ve formě dětských domečků či bunkrů. Dětský domeček-bunkr o rozměrech cca 3x3 metry, jehož stěny jsou z latí a OSB desek, podlaha z betonových dlaždic a střecha z vlnitého plechu, je rozebíratelný na několik částí. Tyto příklady ukazují všestrannost a modularitu betonových staveb.
Skladování sněhu v betonových bunkrech
Stavba zásobníku sněhu u Vysočina Areny dostává reálnější obrysy. Podzemní „bunkr“, sloužící pro dlouhodobé uchovávání umělého sněhu, by měl vzniknout na jednom ze dvou vytipovaných míst. Výběr konkrétního umístění celoročního zásobníku sněhu s kapacitou zhruba 60 tisíc kubíků je důležitým bodem jednání mezi zástupci sportovního klubu a novoměstskou radnicí. „Co se týče samotného uskutečnění projektu, radní nejsou zásadně proti, ale k dříve předpokládanému místu pod sjezdovkou se vybrala ještě malá louka na opačném konci lesa u vlachovické silnice. Jsou tam pozemky soukromých vlastníků a malou část má i město,“ konstatoval místostarosta Stanislav Marek. Peníze se sportovci snaží zajistit ve spolupráci s Krajem Vysočina a ministerstvem školství. Stavba je pro další rozvoj Vysočina Areny zásadní. Cílem organizátorů je získávat atraktivní závody v biatlonu a v běhu na lyžích v prosinci. O toto období není vzhledem k rozmarům počasí v Evropě tak velký zájem. První test efektivity zásobníku by měl přijít již v prosinci 2016, kdy se má ve Vysočina Areně uskutečnit světový pohár v biatlonu. „Tenhle předvánoční termín je již potvrzený,“ informoval prezident biatlonového svazu Jiří Hamza. Aby Novoměstští stihli zásobník příští rok využít, musejí ho postavit a zprovoznit co nejdříve.
Zásobník připomíná betonový sarkofág, který se po naplnění sněhem uzavře poklopem. Ze všech stran jej bude izolovat 30 centimetrů široká vrstva polystyrenu, zasype se metrovou vrstvou pilin a přikryje izolační fólií. Tento systém zajišťuje efektivní uchování sněhu po delší dobu.
Sněhové frézy: Nezbytné vybavení pro zimní údržbu
Pro efektivní úklid sněhu, ať už v souvislosti se zásobníky nebo běžnou údržbou, jsou nezbytné výkonné sněhové frézy. K dispozici jsou různé modely, které splňují odlišné požadavky:
Čtěte také: Jak vybudovat betonový základ pro bránu
- Benzínová fréza s pojezdem - HECHT 9555: Třikrát použitá dvoustupňová sněhová fréza HECHT 9555, ve stavu nového zboží + nový olej na výměnu po záběhu motoru, doporučuji vidět.
- Nová fréza na sníh MTD Garten Select SF 61: Původní cena 16500,-Kč.
- Fréza na sníh MTD M 61: Používána pouze pár měsíců.
- Sněhová fréza Ariens Sno-Tek 20: Robustní a výkonný stroj, který zvládne i ty nejnáročnější úkoly při úklidu sněhu.
- Sněhová fréza Ariens Compact 20E: Vybavena značkovým motorem Ariens, celokovovým odhozovým komínem, světlometem pro práci za tmy, elektrickým startérem i vysoce odolnou litinovou převodovkou šneku.
Historické betonové opevnění a jeho konstrukční detaily
Při průzkumu pevnostních objektů, jako jsou pěchotní sruby, byla věnována zvýšená pozornost těm, které byly nějakým způsobem porušeny jugoslávskou armádou v souvislosti s vytěžováním kovových částí. V případě srubu „U kamionu“ lze snadno demonstrovat průběh jeho betonáže. Vlastní beton je kvalitní s vyváženými frakcemi kameniva, ale směs nebyla ukládána postupně po vrstvách po obvodu, ale do bednění byla sypána většinou z jednoho místa, kde zatuhla, takže vznikly výrazné pracovní spáry. Dle patrného úhlu přirozené sklonitosti byla užívána měkká směs s vyšším vodním součinitelem. Další vrstva byla položena prokazatelně až po počátku tuhnutí vrstvy spodní, což lze při délce srubu 34 metrů a výkonu míchacího centra předpokládat. Mimo to byla zjištěna asi 10 cm tlustá vrstva betonu s nápadně odlišnou barvou, ale směs byla pouze z písku (ne štěrkopísku), bez hrubšího kameniva. V pozdější době (zřejmě po roce 1939) se již v italském opevnění přestaly vyskytovat jakékoliv kovové či pancéřová prvky - snad až na dveře a sporadicky použité nijak tvarované plechy v některých střílnách hlavních zbraní. Střílny i vedlejších zbraní jsou pouze vymodelované v betonu. Právě v těchto případech je nutno vyzvednout velmi vysokou kvalitu práce tesařů, betonářů a na závěr zvláště zedníků na povrchových úpravách, ať již jde o plochy rovné nebo zborcené. V interiéru je používán cementový štuk plstí hlazený (obecně užívaný při úpravách povrchů), vnější plochy střílen mají povrch z cementového potěru ocelí hlazeného při přísném zachování rovinatosti ploch či hran. V poškozených pěchotních tvrzích byla v kulometných kasematách zjištěna zdvojená ochrana stropů z válcovaných nosníků, a to zpravidla I č. 30, 28 a 26.
Typy a rozměry betonových konstrukcí
Veškeré konstrukce pevnostních objektů, a to i včetně povrchových, jsou z prostého betonu. Kasematy, ubikace, strojovny a hlavní galerie pěchotních tvrzí budovaných v otevřeném výkopu mají stropy opatřeny nosníky I č. 30, což platí asi do roku 1939. V ubikacích při světlosti 300 cm je uložení až 100 cm, jinak obecně 30 cm. Nosníky jsou vzájemně spojeny šrouby průměru 30 mm. V pěchotních srubech jsou nosníky ve stropech ve vchodové části, v kasematách a v ubikaci, jinak jsou provedeny klenby.
Schodiště v opevnění
Je více než vhodné zmínit se o schodištích spojujících u tvrzí podzemí s povrchovými objekty. Přístup ke kulometným kasematám byl buď šachtou se stupačkami, nebo točitým schodištěm. Ve tvrzi č. 1 Hruševje je perfektně zachováno betonové točité schodiště sestavené z prefabrikovaných dílů. Tloušťka schodiště je proměnlivá 5-11 cm. Průměr schodišťové šachty je 160 cm a půdorys je přesně kruhový. Aby bylo schodiště při montáži staticky určité, je každý čtvrtý stupeň delší o 5 cm, čímž se přímo dotýká stěny šachty. Sestaveno je tak, že se jednotlivé stupně vzájemně překrývají, takže stupeň svírá v půdoryse zdánlivě úhel 20°. Například ve tvrzi Saga bylo použito točité schodiště ocelové konstrukce. V kruhové šachtě jsou zachovány kotevní pracny pro stupně. Raritou je točité schodiště ve tvrzi v lokalitě Zatolmin. Je betonové, monolitické, délka stupně je jen 70 cm, výška 20 cm. Zrcadlo má průměr 40 cm. Jde o precizní práci tesařskou i zednickou, dokonalá šroubovice má stoupání 3,60 m při 360°.
Galerie a vchodové dveře
Hlavní galerie tvrzí mají rozdílnou světlou šířku, kdy z této míry je možné určit pravděpodobnou dobu výstavby. V počátečním období měly galerie rozměr jen 80/180 cm, později 100/180, nebo 100/200. Později se objevil velmi pohodlný profil 120/200 cm. Všechny vchodové dveře se otevírají ven.
Cihelné zdivo v opevnění
V prostoru Zatolmin je ve skalní stěně rozestavěná pěchotní tvrz číslo 3, ze které je provedeno podzemí, a z povrchových bojových objektů jsou kompletně dokončeny jen obě krajní kaponiéry, pro které jsou připraveny základové desky. Velké překvapení však vyvolal průzkum podzemí, který odhalil opravdovou raritu - veškeré konstrukce byly z cihelného zdiva. I přes slušný rozsah průzkumu italských opevnění na slovinském území bylo toto zjištěno poprvé. Bylo použito cihel 65×14×29 cm, ostře pálených, zděných na cementovou maltu. Zdivo je velmi kvalitně zpracované a nepotřísněné maltou, zvláště pečlivě jsou provedeny valené klenby.
Čtěte také: Montáž betonových plotových panelů
Technická infrastruktura opevnění
Pro hlavní kanalizační systém je užito výhradně kameninového potrubí DN 100 nebo 150 mm. Jinak pro všechny ostatní účely - vzduchové rozvody, drenáže, průchodky elektro i pro kabely - je použito osinkocementových (eternitových) prvků. Kanalizace je vedena mělce pod podlahou hlavních galerií a její sklon prakticky kopíruje spád kanalizace. Ten je minimálně 0,5 %. Ve srubech ani ve tvrzích nejsou vlastní zdroje vody, tj. studny, což mohlo silně snížit bojovou hodnotu objektu. Voda byla potřeba pro organismus vojáka, pro jeho osobní hygienu, ale především pro chlazení zbraní za boje. Voda byla skladována ve velkých betonových nádržích o obsahu cca 8 m3 s výtokovým kohoutem, nebo v menších tvrzích v osinkocementových nádržkách o obsahu cca 300 litrů.
Všechny pevnostní objekty se nacházejí ve vápencovém území a některé oblasti jsou vyloženě vyprahlé a bez vody, zvláště na náhorních planinách. V těch případech jsou úložiště vody výrazně zvětšeny. Například v uzávěru Idrija má srub č. 2 „Nad fabrikou“ kombinovanou fotofoniku s nouzovým výlezem. Ten je ale ve formě průlezné štoly 70/85 cm a je uzavřen dvojicí ocelových dvířek. Ve srubu č. 3 „U staré paní“ je nouzový východ veden samostatně chodbou se schody a je uzavřen pancéřovými dveřmi ven otevíranými.
Maskování a izolace pevnostních objektů
Maskování pevnostních objektů má v italském opevnění velmi vysoký standard a je užíváno vícero prvků či systémů - pohledový beton s nejrozmanitějšími tvary, reliéfy, inverze, plovoucí kameny, kamenné obklady atd. V roce 2012 byly zkoumány protitankové zátarasy v uzávěrách Saga a Idrija. V prvním případě zátaras přetíná celé údolí s komunikací. Stavebně je řešen jako protitankový stupeň o celkové délce 200,25 m. Je plně zachován bez jakýchkoli zásahů, s výjimkou uzávěry hlavní údolní komunikace, kde rozšířením a změnou povrchu došlo k totální likvidaci původních technických úprav. V pevnostní uzávěře XIII, podúseku XXIII/b - Idrija, byl přes celé údolí s řekou a několika komunikacemi vybudován protitankový příkop, který zmizel v současné občanské a průmyslové zástavbě.
Při podrobném průzkumu byl zjištěn zajímavý prvek, a to mezilehlá izolace proti vodě ve stropní desce. Po zakrytí půdorysu válcovanými nosníky (nejčastěji I č. 30) byla položena 20-30 cm tlustá vrstva betonu s urovnáním povrchu, který byl opatřen penetrací a izolační vrstvou 1x asfaltová lepenka + dva asfaltové nátěry. Na to byla dobetonována stropní deska v tloušťce dle odolnosti objektu. I když součet jednotlivých vrstev dává ve výsledku vyžadovanou tloušťku (Strane, „U kamionu“). Nabízí se ještě myšlenka, zda takto nebyly izolace prováděny v italském opevnění obecně. Povrch stropních desek je opatřen 2 cm tlustým cementovým potěrem ocelí hlazeným a s největší pravděpodobností s izolační přísadou. Stejně tak jsou řešeny i omítky konstrukcí zapuštěných do svahu, čili obklopených zeminou. Všechny konstrukce byly zhutněné betonové konstrukce, tlusté dle odolnosti od 150 do 350 cm.
Tepelná izolace a suché podzemí
Výstavba italských opevnění pokračovala i v roce 1939. Ve vysokohorském silně opevněném terénu - uzávěra Zatolmin - byla zkoumána a zaměřena rozestavěná (zřejmě pěchotní) tvrz č. 3, vestavěná do strmé skalní stěny. Konstrukce podzemí nejsou z prostého betonu, ale z kvalitních pálených cihel. Dalším překvapením byla skutečnost, že celé podzemí je dokonale suché. Skalní stěny byly začištěny (tedy s minimálním nadvýlomem) a tyto plochy byly opatřeny torkretovým izolačním nástřikem v tloušťce 3-5 cm. Tato vrstva dodnes plní svoji funkci. Prostory pro posádku v pěchotních srubech či tvrzích jsou ještě opatřeny tepelnou izolací, kterou tvoří odvětrávaná vzduchová mezera, vzácně široká až 8 cm, která přiléhá klenbám. V některých pěchotních srubech jsou tepelné izolace v ubikacích poškozené. Místy bylo zjištěno, že izolace byly někdy zhotoveny dodatečně.
Čtěte také: Jak správně vybrat a instalovat betonové obrubníky?
Poválečné úpravy a destrukce opevnění
Armády snad celého světa se zvláště počátkem 50. let minulého století připravovaly na možnost použití zbraní hromadného ničení, zvláště jaderných. Proto byly požadovány pevnostní objekty, které by byly odolné proti radiaci a tlakové vlně, což bylo obvykle řešeno zesílením hlavně obvodových konstrukcí a maximálním zemním obsypem. Po skončení 2. světové války došlo k posunu hranic mezi Jugoslávií a Itálií na původní čáru. Jugoslávská armáda v omezené míře upravila italské pevnosti tak, aby je mohla využít k obraně. Ve své podstatě se úpravy týkaly vchodové partie, zesílení obvodového zdiva a v neposlední řadě zemních obsypů. Vchodové dveře se nadále otevíraly ven a byly zavěšeny v robustní zárubni z nosníků U č. 30. Aby se snížila možnost poškození, byly dveře v tlakovém provedení a dvoukřídlové. Problémy mohly nastat při nahromadění horniny před dveřmi. U tvrzí byly v prvním zalomení hlavní galerie zřizovány střílny na ochranu vchodu, zevnitř uzavíratelné odolným uzávěrem. Všechny dodatečně osazované kovové prvky lze snadno poznat podle silného pozinkování.
Na zvlášť důležitých místech s rizikem nepřátelského ostřelování bylo dodatečně zesilováno obvodové zdivo, a to v tloušťkách 50 a 100 cm (Petrovo Brdo, Idrija), a to s výztuží sítí s oky 25×25 cm. Tato stavební úprava měla ale demaskující vliv u střílen, kde se při zachování odměru, elevace i deprese výrazně zvětšila pohledová plocha střílny. Zatím nebylo zjištěno zesílení stropních konstrukcí. V upravovaných objektech nebyly nikde zjištěny stopy po případném filtroventilačním zařízení. S ohledem na budoucí dodatečný obsyp byly u vstupu a střílen zřizovány jakési zárubní zídky (křídla). Jejich povrch je vhodnou formou maskován. I když se v 50.-60. letech 20. století v italském opevnění změnila fasáda, pěchotní tvrze měly upraveny vchod nebo vchody již zmíněným způsobem, jinak byly o 1 metr zesilovány stěny povrchových objektů, a to včetně stropů. Fasáda byla opatřena kamufláží většinou z plovoucích kamenů či inverzních prvků. Dobrou ochranou proti postřelování a případné tlakové vlně jaderného výbuchu byly zemní úpravy, které současně dobře sloužily pro zastření objektů. Ve stráních a v málo přístupných místech si zemní práce vyžádaly velkého nasazení, a to zejména při zazubování svahů a následném hutnění.
Destrukce jugoslávskou armádou
Jugoslávská armáda se ale v některých lokalitách podepsala na bývalých italských opevněních velmi negativně, a to měrou vrchovatou. Jedná se o místa nevybraná pro další obranné účely, a proto zde počalo ničení válcovaných nosníků ze stropů. Bylo užíváno trhavin, které odvedly dokonale své ničivé dílo, takže pohyb mezi kusy betonu je nejen namáhavý, ale i nebezpečný. Nejzhoubnější dílo bylo vykonáno na tvrzích, které jsou většinou zničeny celé. U staveb se zbraněmi pod betonem byl odstřelen strop s nosníky a vytržena střílna buď pro kulomet, nebo protitankový kanon. U kopule či zvonu jsou tyto prvky vytrhány a beton rozmetán po okolí. Italové technicky řešili kopule a zvony tak, že je posadili na dolní pancíř, zakotvený v betonu (Dolní pancíř ale chyběl u čtyřstřílnového zvonu FIAT typ 3 /C/). Toto řešení umožňovalo poškozenou kopuli či zvon vyjmout a vyměnit. Při destrukcích povrchových objektů došlo k zasypání vstupních šachet či schodišť troskami, což místy zcela znemožnilo průzkum. Byl zjištěn jen jediný případ, kdy byly dvě kopule obnaženy, z toho jedna vyvrácena, ale zůstaly na místě. Ideální stav pro zdokumentování prvků pro montáž, manipulačních ok či čepů a kotevních prvků.
Vnitřní vybavení a označení
V ubikacích mužstva byly rozmístěny třípatrové postele, a to většinou kovové. Ty byly zakotveny do objímek zabetonovaných do podlahy a fixovány šrouby. Ulička mezi postelemi je jen 40 cm. Rozměr postelí: šířka 70 cm, délka 200 cm a výška 75 cm. Všechny interiéry jsou jen vybíleny, ale vyskytují se případy barevných soklů ve tmavých odstínech s okrajem vzorku naneseného malířským válečkem. Každý pěchotní srub a tvrz má na stěnách orientační nápisy s účelem místností nebo prostorů. Stejné je to i s číslováním kasemat (hlavně kulometných), značených zpravidla No 1 a No 2. Po ukončení průzkumu pevnostní uzávěry XXIII/b - Idrija se třemi pěchotními sruby bylo zjištěno, že číslování kasemat (i kopulí) je posloupné.
Betonový bunkr ve Žďáru nad Sázavou
Podzemní bunkr bývalé střelnice u Žďáru nad Sázavou před několika lety obsadili dva bezdomovci. Majitel střelnice nyní uvažuje o obnovení provozu a betonový bunkr bude znovu potřebovat. Pro matku město našlo místo v domově důchodců, pro syna v azylovém domě. Jak potvrdil sociální kurátor Josef Brůna, soudržná dvojice už z podobných zařízení několikrát dobrovolně odešla: "Mají silný citový vztah. Přesadit je do jiného prostředí je velmi problematické. Vrátili by se zpět. Minulý rok byla paní několik týdnů v léčebně, ale když jí přišel důchod, objednala si taxi a z léčebny ujela."
| Typ betonové konstrukce | Popis | Příklady/Využití |
|---|---|---|
| Monolitická garáž | Kompletní betonové garáže různých rozměrů. | 3,5 x 6 m, 3 x 6 m, 3,5 x 7 m, dvojgaráže, řadové garáže. |
| Dětský domeček/bunkr | Rozebíratelný domeček se stěnami z latí a OSB, betonovou podlahou a plechovou střechou. | Cca 3x3 metry. |
| Zásobník sněhu | Podzemní "bunkr" pro dlouhodobé uchovávání umělého sněhu. | Vysočina Arena (kapacita 60 tisíc kubíků sněhu). |
| Pěchotní sruby a tvrze | Vojenská opevnění s betonovými konstrukcemi, kasematami, ubikacemi a galeriemi. | Srub „U kamionu“, tvrz č. 1 Hruševje, tvrz v Zatolminu. |
| Protitankové zátarasy | Stavebně řešené stupně k zamezení postupu tanků. | Uzávěry Saga a Idrija (délka 200,25 m). |