Historie 20. století je plná monumentálních projektů, které měly sloužit propagandě, odpočinku nebo válečným účelům. V Německu se v době Třetí říše začalo s výstavbou mnoha ambiciózních betonových konstrukcí, z nichž některé dodnes stojí jako připomínka megalomanských plánů Adolfa Hitlera.
Prora: Kolos na Rujáně - nedokončený sen o masové rekreaci
Je to tak trochu Frankenstein mezi prázdninovými destinacemi. Betonový kolos o délce téměř 4,5 kilometru, který měl původně sloužit jako nástroj nacistické propagandy, dnes vítá rodiny s dětmi, digitální nomády, cyklisty i snoby, co si koupí apartmán za víc než byt v Berlíně. Místo, kde se historie střetává s realitní horečkou a turismem 21. století.
Zrod nacistického letoviska
Proru začali stavět v roce 1936 jako součást nacistického projektu „Kraft durch Freude” (Síla skrze radost). V plánu bylo vytvořit obří rekreační středisko pro 20 000 (!) německých dělníků, které mělo mít kino, bazény, koncertní haly, dokonce i přístav pro parníky. Rozlehlé letovisko Prora mělo být ukázkou té nejlepší nacistické architektury. V největším přímořském lázeňském komplexu, který vznikl na popud samotného Adolfa Hitlera, se měli rekreovat pracující se svými rodinami. Architekt Clemens Klotz naplánoval kromě osmi traktů o délce 450 metrů obrovskou slavnostní síň a bazény. Za svůj návrh obdržel v roce 1937 Velkou cenu na světové výstavě v Paříži.
Hitler slíbil Němcům práci a za práci odměnu. Součástí odměny měla být dovolená u moře a nacistická organizace Kraft durch Freude (Síla skrz radost), která by se dala přirovnat ke komunistickému ROH, měla své členy vysílat ulevit si k moři od všedního života. Téměř pětikilometrový komplex mohl přivítat až milion hostů ročně. Obřím staveništi pracovaly významné stavební firmy, neboť se jednalo vskutku o obří zakázku. Stavba, která měla časem umožnit každému pracujícímu strávit dovolenou u moře, začala v roce 1933. O luxusu v dnešním slova smyslu se rozhodně nemohlo mluvit. Ampliony, které měly hlásat propagandu, byly v každém z pokojů, které byly poměrně malé. De Toucqueville tvrdí, že měly rozměry 5x2,5 m.
Historikou Gabriele Muschter stojí nad plánem obřího komplexu v dokumentačním centru Prora. „Jeden lůžkový dům měl délku 450 metrů. Bylo v něm 2500 lůžek a pět pater. Cílem bylo, aby všechny pokoje měly výhled na moře,“ dozvídáme se. Hitler ji nikdy neviděl, stejně jako žádný rekreant z nacistické pracovní fronty.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Válka a osud Prory
Jenže přišla válka, stavba se nikdy nedokončila a monstrum zůstalo stát u moře jako opuštěný betonový relikt. Nacisté do vypuknutí druhé světové války nestihli postavit bazény, solária, obchody ani nemocnici a Prora sloužila jako výcvikové středisko pro ozbrojené složky. Později se z ní stala nouzová ubytovna pro lidi, kteří přišli o domovy následkem bombardování, a následně také lazaret. Během války přece jen ta část, kterou se podařilo dokončit, našla své využití jako lazaret pro raněné vojáky Wehrmachtu. Na sklonku války sem přišli utečenci z východního Pruska.
Po válce ho využívali Sověti jako vojenskou základnu, později armáda NDR. Objekt spadl do náruče lidové armády NDR. „Tehdy bylo všechno čisté, v pořádku. Blok číslo jedna byl určen pro důstojníky. Přímo tady byla ubytována vojenská hudba,“ říká bývalý instruktor Karl-Heinz Olschewski.
Prora dnes: mezi ruinou a luxusem
Dnes je z Prory unikát, i když pořád trochu rozpolcený. Prora, kterou v 90. letech postupně objevovali umělci a mezi ruinami vznikaly galerie a ateliéry, je dnes spolu s někdejším areálem pro pořádání srazů NSDAP v Norimberku největším dochovaným architektonickým monumentem z nacistické éry. Část objektů je zrekonstruovaná do luxusních apartmánů, kde se ceny šplhají do nebes (seriózně, některé apartmány tu stojí víc než byty v centru Berlína). Jiné bloky jsou přístupné veřejnosti jako muzea, galerie, zážitkové prostory. A některé části stále zarůstá tráva, rez a čas.
Ponuré betonové stavby s vymlácenými okny připomínající vězení jsou pozůstatkem obrovského prázdninového komplexu, který navrhli Hitlerovi důstojníci jako odměnu pro příkladné pracovníky Třetí říše. Plány na návrat letoviska k turistickému ruchu zbrzdila covidová pandemie, ale nově se znovu oživily plány na luxusní resort. Slovem luxus by se mělo zacházet opatrně. Přece jen se jedná o nacistickou architekturu a celý areál měl sloužit masám. Takže není divu, že vypadá jako kasárna. Stejné pětipatrové obytné bloky. Faktem je, že část komplexu se podařilo zmodernizovat a tak i čeští turisté si tady mohou pronajmout byt a užít si dovolenou u moře. Byty jsou větší, ale pořád komplex evokuje panelákové sídliště.
Obrovský betonový komplex pro dvacet tisíc rekreantů oddaných velkoněmecké Říši dodnes stojí na břehu Baltského moře na Rujáně. Jmenuje se Prora a je jedním z největších architektonických monumentů nacistické éry. A také chráněnou památkou. Problém je, že nikdo neví, co s ní. Žádní rekreanti Proru za války nevyužili, až teprve teď to podnikatelé zkoušejí. „Je to památník, už od devadesátých let, a proto to nemůže být zničeno. Jsou na to různé názory. Někdo to považuje za dobré, jiný za špatné, ale je to tak. Musíme s tím žít,“ říká historička Gabriele Muschter. Problém je, že dvacet let se s budovou nic neudělalo. Rád by tu prý viděl univerzitu cestovního ruchu pro celý baltský region.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Na Rujáně je dodnes k vidění část megalomanského projektu. V hotelu s apartmány a lázněmi Prora Solitaire se ubytuje až 20 000 hostů. Nejlevnější třípokojový apartmán stál 176 tisíc eur (4,7 milionu korun) a nejdražší v přepočtu 33,3 milionu korun. První majitelé, kteří si koupili luxusní apartmány, se nastěhovali do části zvané Kolos Rujána. V létě 2011 se pro rekreanty otevřel hostel DJH Jugendherberge Prora v nejsevernějším bloku stavby s 99 pokoji se 418 lůžky.
Praktické informace pro návštěvníky Prory:
- Ubytování v Proře: Booking i Airbnb nabízejí různé standardy. Ceny se pohybují od 150-400 € za noc za apartmán.
- Stravování: Pár restaurací přímo v komplexu, víc jich je v Binzu nebo Sassnitzu.
- Cyklistika: Skvěle značené stezky. Všude rovina, ideální i pro děti.
- Muzeum Prora Zeitreise: Rozhodně doporučujeme navštívit. Kombinace historie, fotek, interaktivních prvků.
Prora má výhodu, je v srdci Rujány, největšího německého ostrova, který má v rukávu spoustu es. Německý ostrov Rujána je největším ostrovem v Německu - jaký jiný by si mohl Hitler vybrat - a tamní příroda je opravdu nádherná. Ostrov o rozloze 935 km² plný přesypů a dun leží na severovýchodním okraji spolkové země Meklenbursko-Přední Pomořansko v Baltském moři. Na severu ostrova najdeme Národní park Jasmund známý příkrými křídovými skalami, místy vysokými i přes 30 m. Přímo pod okny dnes luxusního komplexu hotelů a bytů se rozprostírá pláž, která vybízí k nekonečným procházkám. V srdci Rujány můžete navštívit Národní park Jasmund s křídovými útesy, které se táhnou jako malovaný horizont, nebo městečko Binz s lázeňskou architekturou, kavárnami a promenádou.
Nedokončené dálnice a mosty
Dálnice v Protektorátu Čechy a Morava
Už v roce 1935 vznikají v Československu projekty na vybudování dálnice, jenže všechny plány na spojení východu země se západem zmaří 29. září 1938 podpis Mnichovské dohody. Dohoda o postavení jasně říká, že Protektorát Čechy a Morava je povinen dát všechny pozemky Třetí říši úplně zdarma. Poprvé se na stavbě kopne do země 11. dubna 1939. Úsek přetínající naše území má být dlouhý 320 kilometrů. Němečtí stavitelé si s dopravní tepnou chtějí poradit rychle, výstavba dálnice má trvat pouhý rok a půl. Velká část dálničních konstrukcí se betonuje a dodávky cementu začínají váznout už během října 1940. Všechno se zpožďuje. Na území Moravy zůstává 83 rozestavěných kilometrů dopravní tepny.
Krymský most
Plán spojit ruskou pevninu s poloostrovem Krym vzniká už na počátku 20. století. Konkrétní obrysy mu dá však teprve Hitler, když Němci po útoku na Sovětský svaz v červnu 1941 obsadí část Ukrajiny, Kavkazu a Krym. Speer proto předkládá vůdci svůj návrh výstavby mostu pro železniční a silniční dopravu. Ten s ním souhlasí. Stavět se začíná v březnu 1943. „Musí stát do šesti měsíců!“ přikazuje Hitler a nechává na Krym poslat moderní stavební stroje z říše. „Už tehdy bylo jasné, že most nikdy nebude dokončený,“ zapisuje si do poznámek Speer, ale přesto se do stavby pouští. Brzy se ale ukazuje, že mu chybí pracovní síly. Sovětská armáda vytrvale útočí a Němcům nezbude než ustoupit.
Betonové bunkry a opevnění
Mazurská jezera a Mamerki
Na severu Polska najdete kromě přístupu k moři i skvost v podobě Mazurských jezer. Mezi velké zajímavosti Mazurských jezer se patří bezpochyby i Mazurský kanál. Je to nedokončené vodní dílo, které mělo spojovat Baltské moře s jezerem Mamry. Po spojení velmi toužili Němci během druhé světové války, aby v jezerech schovávali své válečné ponorky. Důkazy o nacistických plánech v okolí Mazurských jezer najdete v obci Mamerki, kde je k vidění řada betonových bunkrů. A je jich opravdu hodně, na 250 hektarech až 200 bunkrů. Místo se nalézá 18 km severovýchodně od Vlčího doupěte. Leží v lese, jižně od přístaviště u ústí Mazurského kanálu do jezera Mamry a je jedním z nejlépe dochovaných a největších bunkrových komplexů z období druhé světové války. V letech 1940-1944 zde bylo pro potřeby 40 nejlepších generálů a polních maršálů, 1500 důstojníků a vojáků Wehrmachtu postaveno asi 250 objektů, z toho 30 přístřešků ze železobetonu. Některé z nich byly dřevěné stavby, dnes již neexistující. V době vrcholu komplexu bylo v Mamerkách zaměstnáno kolem 1500 lidí, včetně desítek generálů.
Čtěte také: Polské betonové jímky: kvalita
Mamerki navštívil již v červenci 1939 Adolf Hitler, v srpnu 1941 Hitler s Mussolinim, v září 1941 Miklos Horthy, v únoru 1942 Ion Antonescu, v červnu 1942 Carl Gustav Mannerheim a v červenci 1942 Adolf Hitler. Nedaleké Vlčí doupě stavěla Todtova organizace ve třech etapách po celou válku. Od 24. června 1941, dva dny po napadení SSSR, až do 20.
Obranná linie ve Francii
Ze-jména ve Francii se buduje silná obranná linie. „Do tohoto nového úkolu vložím vše. Naší jedinou nadějí jsou pláže, tam je nepřítel nejzranitelnější,“ píše své ženě německý vojevůdce Erwin Rommel (1891-1944). Od této chvíle se obranný val staví mnohem rychleji a efektivněji, ovšem zdaleka ještě není hotovo. Když 6. června 1944 skutečně dojde k invazi spojeneckých vojsk v Normandii, jsou hotovy jenom dílčí části opevňovacího systému. Koordinace proto vázne, situace se mění k lepšímu teprve na základě Hitlerova rozkazu z 23. března 1942.
Další megalomanské projekty
Areál pro srazy NSDAP v Norimberku
Celý areál měl zabírat plochu o rozloze zhruba 1100 hektarů (Václavské náměstí v Praze se rozkládá na ploše něco málo přes čtyři hektary). Už v roce 1933 začínají před Luitpoldovou arénou první stavební práce. Jedinou dokončenou stavbou nakonec zůstává shromaždiště Zeppelinovo pole s 390 metrů dlouhou a 24 metrů vysokou tribunou, vystavěné v letech 1934-1937. Například z plánované obří sjezdové haly vybudují jenom hrubou stavbu tří ze čtyř podlaží podkovovité budovy. Po začátku války jsou peníze potřeba jinde než na ohromujících stavbách, a proto rychle docházejí. Ke stavbě areálu proto nakonec nedojde.
Tyto betonové kolosy, ať už dokončené či nedokončené, zůstávají tichými svědky ambiciózních a často hrůzostrašných plánů nacistického režimu. Dnes nabízejí jedinečný pohled do historie a zároveň inspirují k zamyšlení nad osudem lidských výtvorů.
tags: #betonové #stavby #Severní #moře #Hitler #historie