Bazilika je typ kostelní stavby s podélným půdorysem, hlavní lodí a postranními loděmi oddělenými sloupy či pilíři. Slovo bazilika má kořeny v antice, kde označovalo velkou veřejnou halu sloužící správním a obchodním účelům. Antické baziliky byly prostorné a přehledné, což z nich činilo ideální typ stavby pro shromažďování lidí. V raně křesťanském a raně středověkém prostředí se bazilika rozšířila po celé Evropě.
Základní schéma - vyšší hlavní loď s okny (tzv. bazilikální osvětlení) a nižší boční lodi - umožňovalo do interiéru přivést světlo a zároveň členit prostor pro různé části obřadu. Vedle architektonického významu existuje i význam církevní: některé významné kostely získaly čestný titul baziliky (například „bazilika minor“), který vyjadřuje zvláštní postavení v církevní správě a liturgii. To je důležité zejména v katolickém prostředí, kde se titul spojuje s historickou a duchovní významností chrámu.
Bazilika je typicky trojlodní nebo vícelodní stavba, kde je hlavní loď vyšší než boční lodi. Rozdíl výšek umožňuje umístění oken v horní části hlavní lodi, což vytváří charakteristické bazilikální osvětlení. Prostor bývá členěn řadami sloupů nebo pilířů a na východní straně často navazuje presbytář s apsidou. Pro popis baziliky se sleduje šířka a výška lodí, typ podpěr (sloupy/pilíře), tvar oblouků, způsob zastřešení (dřevěný strop, valená klenba, křížová klenba) a vazba na presbytář. Důležitá je i orientace a liturgické členění prostoru.
Pokud se bazilika objevuje jako motiv na minci či medaili, bývá zobrazena buď jako průčelí, nebo jako silueta s věžemi; pro správný popis je pak potřeba uvést, o kterou konkrétní stavbu jde, a jaké architektonické prvky jsou na ražbě zdůrazněny (kupole, věže, portál, růžice).
Stavební Materiály v Historii Bazilik a Jiných Staveb
Publikace shrnuje základní poznatky o přírodních i uměle vyráběných stavebních materiálech (kámen, pálené i nepálené cihly, pálená krytina apod.) a stavebních pojivech (sádra, vápno, cement apod.), které se objevují v historických stavbách. V jednotlivých kapitolách jsou přehledně popsány vztahy mezi strukturou těchto materiálů a jejich vlastnostmi. Pozornost je věnována i procesům, které se podílejí na korozi stavebních materiálů a pojiv včetně nástěnných maleb. Na příkladu průzkumu historických omítek jsou ukázány hlavní zásady i možnosti přírodovědného průzkumu stavebních materiálů. V dalších kapitolách jsou popsány možnosti sanačních zákroků na historických stavbách - čistění, omezení účinků vodorozpustných solí a konzervace, dále metody a prostředky povrchové ochrany stavebních materiálů - umělý kámen, fasádní nátěry, hydrofobizace, odstraňování graffiti apod.
Čtěte také: Vlastnosti modřínového stavebního dřeva
Beton a Starověká Pojiva
Beton jako stavební materiál si sice spojujeme až s 20. stoletím, přesto použití kompozitních stavebních materiálů známe už ze staré Asýrie a Egypta. Ví se, že staří Egypťané znali jako pojivo vápno a zřejmě i sádru. „Pyramidální záhadou proto zůstává to, jak byla například Cheopsova pyramida postavena. Ovšem dále v oblasti anorganických pojiv byli staří Římané. Ten přiznal, že se vědělo z římských pramenů, že byl použit zvětralý sopečný popel a vápno. „Teprve v roce 2014 a 2015 američtí badatelé zveřejnili práce o podstatě tohoto pojiva. To, co drží náš běžný beton pohromadě, jsou hydratované křemičitany vápenaté. Je to dáno zřejmě tím, že byla jako příměs použitá rozdrcená láva nebo sopečný prach a vápno, soudí expert.
„To je pro nás velmi inspirativní záležitost, protože se stále hledá materiál, do kterého bylo možné fixovat jaderné odpady. Hostem Studia Leonardo byl František Škvára z Ústavu skla a keramiky Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Beton přežil tisíciletí.
Dřevo v Historii Stavebnictví
Přestože se vývoj dřevěných staveb vzhledem k přírodnímu původu materiálu hůře prokazuje, existuje řada pevných orientačních bodů na základě archeologických nálezů. Nejstarší prokazatelné stopy nás vedou do starší a střední doby kamenné. Prvními stavbami s nosnou konstrukcí ze dřeva byly v historii lidstva příbytky lovců a rybářů. S odklonem od kočování a přechodem na usedlý způsob života generujícím zemědělství a chovatelství vznikají trvalejší stavby obydlí s delší životností. Uspořádány jsou již do vyšší organizační jednotky - osady či sídliště s ochrannou palisádou a příkopem.
První domy měly nosnou konstrukci ze dřeva, kůly byly zapuštěny do podloží, podlahu tvořil dřevěný rošt podle povahy podloží ukládaný na terén nebo kotvený nad zemí do nosných kůlů stavby. Rozvoj technologické vyspělosti při stavbě obydlí, zejména opracování nosných prvků a jejich spoje, šel ruku v ruce s vývojem nástrojů a klimatickými podmínkami. Stavitelským počinem našich pra- prapředků, na který můžeme být opravdu pyšní, je takzvaný „dlouhý dům“, který se jako typologický druh vyskytoval ve střední Evropě přibližně kolem roku 4000 před Kristem. Konstrukce z dubového dřeva o rozměrech 25 x 7 metrů o výšce 5 metrů měla dřevěnou podlahu zdviženou nad terén, stěny byly z masivní kulatiny, dřevěné krokve nesly vazničky s rákosovou krytinou. Dalším přínosným obdobím pro rozvoj dřevostaveb bylo antické Řecko a Řím. V Číně a Japonsku se dochovaly rozsáhlé mnohapodlažní komplexy zejména sakrálních staveb ze dřeva starých tři tisíce let. Počínaje 7. stoletím se v Evropě rozvíjela znalost těžkých skeletových a hrázděných staveb.
Dřevo v České Stavební Tradici
V českých zemích bylo převládajícím řešením v období středověku pro obytné domy roubení, němečtí osadníci přicházející do české kotliny v průběhu 13. století obohatili tuzemské znalosti o technologii hrázděné stavby. Mistrovským příkladem komplexního tesařského díla v domácích podmínkách byla stavba čtyřbokého dvoru jako hospodářské usedlosti, která se počíná objevovat v středoevropském prostoru počínaje 16. stoletím jako důsledek vzniku lesní lánové vsi s většími rozestupy mezi jednotlivými usedlostmi. V Čechách byl tehdejším vzorem panský dvůr z 19. století.
Čtěte také: Žádost o stavební povolení
Novodobé použití dřeva jako stavebního materiálu zaznamenáváme až na sklonku 18. století. Cena stavebního dříví byla v té době závislá na ceně dřeva pro palivo a k využití v dolech. V druhé polovině 18. století se můžeme v českých zemích a na Moravě setkat s projevy energetické krize: neúměrné nároky na kapacity palivového a důlního dříví tehdy vyčerpaly zásoby dřeva. Dřevo i pro svojí vyšší cenu a menší dostupnost (časté kalamity v monokulturách lesního hospodářství) přestává být oblíbeným stavebním materiálem a celodřevěná stavba se vytrácí i z oblasti lidového stavitelství. To postihuje nejen města (zpřísnění požárních předpisů a nové stavební řády, které užití dřeva pro bytovou výstavbu výrazněji omezují), ale i vesnice. Dřevo (pomineme-li stále rozšířené stavby zemědělské a vedlejší) jako konstrukční materiál je vytlačováno do oblasti návrhu krovů a stropních a střešních konstrukcí, kde lze za něj i v průběhu 19. století jen stěží nalézt vhodnou a ekonomicky přijatelnou náhradu. Určitou výjimkou jsou pouze pozemní stavby pro dráhu, kde se dřevo i nadále uplatňuje pro pomocné objekty remíz, drážních domků, WC a skladišť. Tyto do jisté míry pomocné budovy jsou často řešeny jako stavby pro opakovanou výstavbu - jedná se tak vlastně o první pokusy v oblasti objemové typizace v našich zemích.
Pro období národního obrození v 19. století je charakteristická výstavba dočasných divadelních arén ze dřeva, kterých byly v různých českých městech realizovány asi dvě desítky. Za příklad stojí Nové české divadlo v Praze (1876 - 1885) od architekta A. Přelom 19. a 20. století náleží dřevěným stavbám v oblasti výstavních pavilónů (zejména zemědělské a lesnické expozice) a lázeňských staveb. Na tomto místě nelze nezmínit architekta Dušana Jurkoviče (1868 - 1947), který dokázal transformovat typické detaily, ornamenty a barevnost lidové architektury i do oblasti velkých veřejných staveb v secesním slohu. Rozšířená je rovněž stavba plováren s dřevěnými šatnami, dřevěných sokoloven, turistických a rekreačních chat. Lidové tradice a tvarosloví starších dřevěných staveb je přenášeno i do klasických zděných staveb do členění jejich fasád, uplatňují se rovněž dřevěné dekorace.
Moderní Vývoj Dřevostaveb a Poválečné Období
S poválečným rozvojem průmyslové výroby dochází k prudkému rozvoji dřevěného stavitelství s užitím prvních lepených a lamelových konstrukcí. Významného uplatnění dosahují sbíjené konstrukce. Rozšíření obchodních a hospodářských styků se Spojenými státy vede rovněž k přenosu know how - zejména systému two by four. Stavitelé se inspirují, opouštějí těžké masivní trámové konstrukce a nahrazují je levnějšími fošinkovými z jednotného unifikovaného profilu. Vzniká celá řada úsporných halových konstrukcí, například filmová studia Barrandov, pekárny v Praze Hostivaři, vozovny ve Střešovicích a dalších.
Spolu s technologiemi přichází na kontinent ze Států a z Británie rovněž hnutí „Wood craft“, které obrací často levicově orientovanou dělnickou mládež k zájmu o přírodu a pobyt v přírodě. Podél dosud neregulovaných českých řek vznikají trampské osady a posléze chatové kolonie se svéráznou dřevěnou architekturou, která u nás dosud přetrvává zejména v povodí Sázavy. (Za zmínku stojí, že toto české specifikum dosud čeká na solidní sociologický architektonický a stavební průzkum).
Mezi oběma válkami se rozhodujícím objemem těžby stává dřevo zejména materiálem pro bednění betonových (například pohraniční opevnění) a jiných pomocných konstrukcí. Jeho druhotné využití je problematické, a tak bylo likvidováno zejména veřejnými dražbami. (Bednění pro opakované užití bylo užíváno nikoliv náhodou pouze firmou Baťa…). Docházelo tak k absurdní situaci - potřeba dřeva byla pro pomocné konstrukce stejně vysoká, jako kdyby se ze dřeva stavěly běžné stavby. V prvních letech po osvobození bylo proto východiskem zavedení prefabrikace a produkce konstrukcí bez užití dřeva. Přispěla k tomu rovněž značná zachovalost technické infrastruktury a bytového fondu v poválečném Československu oproti vybombardovanému Německu a Rakousku, které muselo řešit v historicky krátké době bytový problém. Reakcí na to byly rozsáhlé kolonie dřevěných bytových domů.
Čtěte také: Stavební řezivo Brno: Průvodce
V novém poválečném Československu bylo dřevo označeno za strategickou surovinu a degradováno pouze na pomocný stavební materiál a konstrukce pro dočasné stavby. Jak vyplývá z šokujících, v poslední době zveřejněných dokumentů, celá poúnorová produkce a rozvoj plánovaného národního hospodářství (první dvouletka a pětiletky) byla v duchu sovětské vojenské doktríny orientována na třetí světovou válku. Šlo o zajištění dostatku primárních zdrojů uhlí, oceli a cementu pro průmysl. Zákon č. 22/1955 Sb. v podstatě zastavil vývoj dřevěných konstrukcí u nás. Umožnil vznik Státní dřevařské inspekce, která se snažila zcela vyloučit dřevo ze stavebnictví. Ještě v polovině 60. let se tento trend prohloubil. Dřevostavby byly na státní úrovni centrálně řízeného hospodářství v 70. a 80. letech minulého století degradovány zejména na výrobu „Unimo“ buněk pro sovětský těžařský průmysl a tuzemská zařízení staveniště. Omezena však byla rovněž výuka dřevěných konstrukcí na odborných a vysokých školách, nevydávaly se knihy s touto tematikou. Přerušen byl dovoz časopisů a odborných publikací ze zahraničí do knihoven. S tímto dědictvím bojujeme dodnes.
Na západě, kde nikdy nedošlo k přerušení vývoje do té míry jako u nás, se dřevostavby dostávají v souvislosti s první ropnou krizí na počátku 70. let a následně vlivem války mezi Irákem a Íránem do popředí zájmu jako výhodný stavební materiál pro energeticky úsporné stavby. O vývoj a dodávku dřevěných halových staveb pro zemědělství se pokoušel v tuzemsku v souladu s evropskými trendy s dílčími úspěchy podnik Bios Sedlčany. Severomoravské dřevařské závody (dnes RD Rýmařov) rozvíjely projekty rodinných domů a prostorové prvky ze dřeva. Rudné doly Jeseník potom produkovaly licenční výrobu rodinných domů Okal problematické úrovně, která nadále poškozovala pověst dřevěných staveb pro individuální bydlení. Armabeton, závod Tesko se specializoval na lepené nosníky pro velkorozponové haly. V článku autor čerpal z textů přednášek Vladimíra Bílka, Václava Brože, Zdeňky Havířové a Václava Jandáčka, které byly uveřejněny ve sbornících mezinárodního semináře o dřevostavbách ve Volyni v letech 1998 - 2008.
Slavné Baziliky a Jejich Materiály: Bazilika svatého Marka
Zdatní obchodníci, jakými byli Benátčané, čerpali z mezinárodních kontaktů nejen materiální bohatství, ale také duchovní podněty. Jeden příklad za všechny. V roce 828 ukradli benátští obchodníci v Alexandrii ostatky svatého Marka a z muslimy ovládaného města je propašovali v sudu s nasoleným vepřovým. Vsadili na to, že zásilku masa „nečistého zvířete“ nebudou celníci zevrubněji prohlížet. Pro ostatky poté zbudovali stejnojmenný kostel, a to už v letech 828 až 832. Protože byl však na konci 10. století vypálen, byla na tomto místě vystavěna v druhé polovině 11. století impozantní bazilika svatého Marka, která je hlavním benátským chrámem.
V této stavbě se odráží mezinárodní provázanost Benátek se středověkým světem jasněji než v kterékoli jiné budově ve městě. Jsou tu patrné inspirace z tak vzdálených míst, jako je byzantská Konstantinopol, vlámské Bruggy či egyptská Káhira. Architektonická podoba „kopíruje“ vzor kostela Svatých apoštolů v Konstantinopoli a i některé součásti výzdoby baziliky pocházejí přímo z Konstantinopole. Dostaly se do Benátek s účastníky čtvrté křížové výpravy.
Roku 1798 si Napoleon čtyřspřeží odvezl do Paříže, po jeho pádu se však vrátilo zpět do Benátek. Z kořisti křižáků pocházejí například čtyři měděné pozlacené sochy koní vytvořené na přelomu letopočtu. Každý kůň je odlit ze dvou kusů, jejichž spojení se nachází pod pásem na krku. Čtyřspřeží stálo původně na konstantinopolském hipodromu. Poté po staletí zdobilo vchod do baziliky svatého Marka jako symbol svobody a nezávislosti Benátek.
V kostele i okolo něj se nachází kolem pěti stovek sloupů - jde o starověké památky, které Benátčané do města dovezli z cest. Komplikovaný původ mají dva sloupy stojící na piazzetě svatého Marka před kanálem Grande. Žulové sloupy na piazzetě svatého Marka před kanálem Grande. Z prvního sloupu shlíží na město socha sv. Theodora, který byl patronem města před svatým Markem. Hlava sochy je starořecká, trup římský a krokodýl, znázorňující draka zabitého svatým Theodorem, je benátská práce. Na druhém sloupu stojí třítunová socha okřídleného benátského lva. Lva dovezli Benátčané z Orientu.
Když Napoleon ovládl Itálii, nebral si v plenění jejích skvostů žádné servítky a způsobil i nenávratné škody. Část zlatých a stříbrných artefaktů z baziliky svatého Marka byla roztavena do 55 zlatých a stříbrných prutů. Zbytek pokladu se dnes nachází v pokladnici přímo v bazilice - jde o cca 283 zlatých, stříbrných a jinak drahých předmětů často liturgického významu, ale také luxusních skleněných váz a orientálních mís. Poklad však ztenčil nejen Napoleon. Některé drahokamy a perly byly na počátku 19. století nahrazeny. Zlaté oltářní antependium ušlo zkáze jen díky tomu, že kostelník na dotaz Napoleonových vojáků jen opovržlivě mávl rukou a pravil, že je to „jenom sklo“. První část díla byla vytvořena byzantskými zlatníky v 10. století, smalty zachycující výjevy z Nového zákona jsou benátská práce z 12. století. Jiné smalty byly dovezeny křižáky jako kořist z dobyté Konstantinopole.
| Stavební Materiál | Historické Období | Charakteristika / Použití | Příklad |
|---|---|---|---|
| Vápno, Sádra | Starověký Egypt | Pojiva pro stavbu monumentálních staveb | Cheopsova pyramida |
| Zvětralý sopečný popel a vápno (římský beton) | Starověký Řím | Hydratované křemičitany vápenaté jako pojivo | Starověké římské stavby |
| Dřevo | Starší a střední doba kamenná, Antické Řecko a Řím, Středověk, Novodobé období | Nosné konstrukce, obydlí, "dlouhé domy", roubení, hrázděné stavby, krovy, stropní a střešní konstrukce, dočasné arény, výstavní pavilony, rekreační chaty | Dlouhé domy (kolem 4000 př. n. l.), Čínské a Japonské sakrální stavby (3000 let staré), Nové české divadlo v Praze (1876 - 1885) |
| Kámen, pálené/nepálené cihly, pálená krytina | Historické stavby | Základní stavební materiály | Obecné historické stavby |
| Kovy (zlato, stříbro, měď) | Středověk, Novověk | Dekorativní prvky, sochy, liturgické předměty | Pozlacené sochy koní, poklad Baziliky svatého Marka |
| Žula | Středověk (Benátky) | Sloupy, architektonické prvky | Sloupy na piazzetě svatého Marka |
tags: #bazilika #stavebni #materialy #historie