Úvod do pálených cihel a jejich historie
Pálené cihly se ve stavebnictví používají po tisíce let. Jsou jedním z nejtradičnějších a zároveň stále velmi aktuálních řešení pro moderní stavbu, které nabízí vyvážený poměr mezi cenou, kvalitou a technickými vlastnostmi. Pálené cihly mají za sebou bohatou historii sahající až do starověkých civilizací. První důkazy o jejich používání pocházejí z období kolem 7 500 př. n. l. v oblasti Blízkého východu, konkrétně z dnešního Turecka a Jericha. Tehdy se před pálenými cihlami dalo stavět jen ze dřeva a kamení, a to v místech, kde bylo dřevo a kamení hojné. Cihla jako produkt, uměle vytvořený stavební kámen, umožnila stavět lidem prakticky všude, kde zrovna chtěli. A vytvářet z nich prakticky cokoliv. Dodatečný proces vypalování, zprvu se hlinito-slámovo-jílovité cihly sušily jen na slunci, jim přidal na trvanlivosti a odolnosti. Stavba z cihel izolovala teplo, zvyšovala kvalitu mikroklimatu obývaného prostoru a perfektně pracovala s vlhkostí.
První pálená cihla tak spatřila světlo světa někdy kolem roku 3000 př. n. l. v povodí Indu a o tisíc let později s nimi pracovali staří Řekové. Pro Evropu je zpopularizovali frekventovaným využíváním a mobilními cihlářskými pecemi zcestovalí Římané. Ve středověku se cihly staly běžným stavebním materiálem, zejména v oblastech s nedostatkem kamene. Průmyslová revoluce v 19. století pak přinesla zásadní změny ve výrobě cihel. Už od těchto prapočátků se při masové výrobě cihel živě experimentovalo s materiálem i technologií, jako je drcení směsi nabrané v hliništi, přídavek jílů, míšení a protlačování. Začlenění procesu vysoušení zvýšilo kvalitu a snížilo dopad. Bločkování nebo řezání a krájení hmoty zase šetřilo materiál. Glazování, impregnace a dvojité vypalování hrálo také roli. Dnes splňují požadavky na dobré tepelně izolační vlastnosti, nízkou hmotnost a dostatečnou únosnost.
Charakteristika pálených cihel
Tvar, rozměry a hustota cihel
Standardní tvar ideální cihly je obdélníkový. Má definované rozměry a ostré hrany. Povrch cihel je pravidelný a rovný. Cihly pro speciální účely však mohou být buď broušené, nebo vyráběné v různých jiných tvarech. Velikost cihel používaných ve stavebnictví se v jednotlivých zemích a na různých místech téže země liší. V České republice je tradičním rozměrem klasické normované pálené cihly 290 × 140 × 65 mm. Mezinárodně standardizovaná jednotka pro lícové cihly, tzv. Waalformat (WF), popisuje cihlu o rozměrech 210 x 100 x 50 mm. V Indii je doporučený standardní rozměr ideální cihly 19 x 9 x 9 cm, což při použití maltové spáry dává čisté rozměry 20 x 10 x 10 cm.
Hustota cihel neboli hmotnost na jednotku objemu závisí především na druhu použité hlíny a způsobu tvarování cihel (měkké bláto, tuhé bláto, tvrdě lisované atd.). V případě standardních cihel se hustota pohybuje od 1600 kg/m3 do 1900 kg/m3.
Barva pálených cihel: Původ a variace
Cihlová barva je teplý, zemitý odstín, který přináší do jakéhokoli uměleckého díla nebo designu pohodlí a nostalgie. Je to bohatý, teplý odstín červené, který často obsahuje nádechy hnědé nebo oranžové. Je to tradiční barva, která evokuje obrázky pálených cihel a rustikálních scenérií. Nejběžnější barva stavebních cihel spadá do třídy červená. Může se lišit od sytě červené přes světle červenou až po fialovou. Kvalitní cihla má jednotnou barvu a strukturu po celém těle.
Čtěte také: Aplikace epoxidové barvy na beton
Červená, klasická barva, je způsobena sloučeninami železa. Obecně (velmi zjednodušeně) lze říci, že čím tmavší barva, tím vyšší teplota výpalu nebo méně kyslíku při výpalu. Nerovnoměrnost zbarvení, a to i v rámci jednoho kusu výrobku, může být způsobena v průběhu výpalu. Výrobek na pecním vozíku prochází tunelovou, zpravidla plynem topenou pecí a může být "ožehnut" plamenem. Prostředí při výpalu může být oxidační, kdy se sloučeniny železa vybarvují klasicky do červena, neutrální (kyslíku akorát pro hoření) nebo redukční (kyslíku málo, oxidy železa redukují a tmavnou až černají). Dále do toho vstupují i vápenaté sloučeniny, barvící do světla - žluta, a spousta dalších prvků ovlivňujících v závislosti na výše uvedeném výslednou barvu. Cihly z mořských sedimentů jsou světlejší, ze sprašových hlín s vyšší přítomností oxidů železa zase červenější.
Barva je důležitým indikátorem kvality. Obecně by barva měla být co možná stejnoměrná, a to jak na povrchu výrobku, tak v síle střepu (uvnitř). Nerovnoměrnost výpalu způsobuje i nerovnoměrnost v rozměrech - více pálené výrobky mají větší smrštění, jsou menší než níže pálené. Je-li barva nerovnoměrná (v rámci kusu, nebo ucelené série palet z krátkého období, kdy se vstupní parametry suroviny nemohly mnoho změnit), ukazuje to na nerovnoměrné podmínky při výpalu a z toho plynoucí možné problémy. Nicméně, kvalitu lze posuzovat pouze podmíněně, neboť cihly se vyrábí v mnoha závodech z různých hlín, které vyžadují odlišné podmínky výpalu a mají různé zastoupení složek ovlivňujících barvu výrobku. Proto je možné kvalitu podle barvy posoudit orientačně pouze v rámci jednoho závodu a to ještě nemusí být pravda, protože hlína se odebírá z různých částí ložiska a může mít odlišné vlastnosti.
Fyzikální a mechanické vlastnosti
Pálené cihly jsou vysoce ceněny pro své vlastnosti. Kvalitní stavební cihla by měla mít požadovanou pevnost v tlaku, která by měla být 15-80 MPa. Pevnost cihel v tlaku je nejdůležitější vlastnost cihel, zejména pokud se používají v nosných stěnách. Závisí na složení hlíny a stupni vypálení. Cihly se často používají v situacích, kdy je v budově možné zatížení v ohybu, a jako takové by měly mít dostatečnou pevnost proti příčnému zatížení. Cihly mají obecně vysokou pevnost, například speciální výrobky dosahují pevnosti v tlaku 30-40 MPa. Dobrá stavební cihla by neměla absorbovat více než 15 % své suché hmotnosti vody, absorpce by v žádném případě neměla překročit 20 procent.
Vlastnosti cihel lze orientačně zjistit i jednoduchými testy. To, zda je cihla řádně vypálená, lze zjistit tak, že se dvě cihly drží volně, jedna v každé ruce, a udeří se do nich. Ostrý kovový zvuk znamená dobré vypálení, zatímco tupý úder by znamenal neúplné vypálení. Přibližnou zkouškou pevnosti cihly je nechat ji volně spadnout z výšky asi jednoho metru na tvrdou podlahu. Cihla by se neměla rozbít. Dále by cihla měla být dostatečně tvrdá, aby se nedala poškrábat nehtem.
Mezi další klíčové vlastnosti pálených cihel patří schopnost akumulovat teplo. V zimě ho udrží v interiéru, v létě naopak zabraňují přehřívání. Díky své hustotě a hmotnosti mají pálené cihly výborné akustické vlastnosti. Jíl, základní surovina pro výrobu cihel, je přírodní a ekologický materiál, a během výroby se nepřidávají žádné zdraví škodlivé látky. Cihly jsou nehořlavé (třída reakce na oheň A1), což zvyšuje bezpečnost stavby. Cihelné zdivo si udržuje příjemné vlhkostní i teplotní mikroklima, vyznačuje se dobrou propustností vodných par i schopností dobře akumulovat teplo. Podstatnější jsou zejména pro majitele chalup příznivé schopnosti pálených cihel vyrovnávat se s vlhkostí.
Čtěte také: Jak vybrat vodou ředitelnou barvu na beton
Výroba pálených cihel
Pálené cihly se vyrábějí z přírodního jílu, který se tvaruje do cihelných formátů a následně se vypaluje v pecích při teplotách 800-1100 °C. Hlína je těžena pomocí korečkových bagrů a rypadel v tzv. hliništích. Po těžbě je hlína přepravena na odležovací haldu, kde dochází k jejímu promíchání a homogenizaci. Následně je materiál dopravován do přípravny, kde se upravuje přidáním lehčiv. Homogenizovaná směs je tvarována ve vakuových šnekových lisech, které z těsta odvádějí vzduch. Po sušení jsou cihly vypalovány v tunelových pecích po dobu 24-35 hodin. Vzhledem k tomu, že během sušení a vypalování dochází ke smrštění materiálu, jsou cihly po vypálení broušeny na požadovaný rozměr pomocí diamantových brusných kotoučů.
Typy pálených cihel a jejich použití
Pálené cihly se rozdělují podle tvaru, rozměrů, provedení a účelu využití. Obecně se dělí na plné a děrované. Vývoj stavebních technologií se stejně jako výroba cihel nezastavil, a proto dnes existuje celá řada velikostí, tvarů a formátů pálených cihel či tvárnic.
Klasické plné cihly
Tradičním typem cihly je plná ve tvaru kvádru. Vyznačuje se pevností, nosností, odolností i trvanlivostí. V současnosti se klasické plné cihly používají zejména ke stavbě obezdívek komínů, podezdívek plotů a dalších dekoračních prvků. Nacházejí využití i při rekonstrukcích některých historických budov a mohou posloužit i při rekonstrukcích či dostavbách venkovských domů včetně rekreačních chalup, kde byl tento materiál použit i v původní konstrukci stavby. Ke stavbě obvodového zdiva rodinných domů se dnes plné cihly nevyužívají, a to zejména kvůli vyšší hmotnosti. Cena klasické pálené cihly se v současné době na trhu stavebnin pohybuje nejčastěji od 7 do 10 korun za 1 kus včetně DPH, přičemž můžete narazit i na výhodnější ceny pro druhou jakost, množstevní slevy.
Lícové cihly a zvonivky (klinkery)
Elegantní lícové cihly se používají na fasády a zídky, kde je žádoucí dosažení rustikálního vzhledu. Jsou to cihly pro parádu, se všemi klady a zápory, které z takového přirovnání plynou. Jejich technické vlastnosti nejsou na extrémní výši, pevnost v tlaku je kolem 20 MPa a nasákavost kolem 18 %. Musí se ale nechat, že prostě vypadají dobře. Jejich lehce zvrásněný povrch jim garantuje vysokou odolnost vůči vlivům nepříznivého počasí, jsou mrazuvzdorné a nízkoúdržbové. V katalozích narazíte na stovky jednotlivých typů, barev a melírů, protože se u nich předpokládá, že vyniknou na konkrétním povrchu. Při propočtu množství materiálu se u lícovek nenechte nachytat. Jsou přibližně o čtvrtinu menší (WF rozměry 210 x 100 x 50 mm), takže jich na obklad bude zapotřebí o něco víc. Výhodou je, že fasáda obložená lícovkami funguje nezávisle na okolních konstrukcích a vytváří samostatnou, odloučenou „ostrovní“ jednotku. Samostatnou dimenzí lícovek jsou lícové cihly ražené. Chcete-li rustikální, režně-tkaný nebo stařený vzhled, tohle je ideální cesta. Jako navýsost schůdné řešení se jeví i cihelné obkladové pásky, což jsou v podstatě zúžené profily lícového formátu s požadovanou texturou.
Zvonivým efektem se slyšitelným „klink“ po ťuknutí proslula cihla klinker. Přezdívá se jim také zvonivky nebo slínovky. Patří ke špičce s takovými materiálovými kvalitami (a cenou), že se s nimi při běžné stavbě většinou nepotkáme. Za jejich vznikem stojí extrémně vysoké teploty v peci (až 1200°C), že se povrchové póry cihly „slijí“ a uzavřou slinovacím procesem. Tato povrchová krusta pak znamená, že cihly minimálně absorbují vodu (s nasákavostí do 6 %), jsou hladké na povrchu a velmi odolné. V minulosti to byl poměrně luxusní stavební materiál, takže se s nimi setkáváme převážně u sakrálních staveb. V 19. století zase vévodili železničním budovám, kde se stavělo „na dlouhá léta“. Dnes najdou své uplatnění na fajnových pohledových fasádách domů, při obestavění komínů, budování pilířů plotů a obvodových zdí. A také pro větší a nákladnější vzhlednost v interiéru, u přiznaných a zpoza omítek zdí vystupujících prvků. Prostě všude tam, kde záleží na vzhledu i maximální odolnosti. Zajímavostí je, že se nejedná úplně o klasickou cihlu, a tak se trochu liší pracovní postupy, jen tak štípat kladívkem nejdou, i složení malty. Klinkery se dnes většinou vyrábí tažením hmoty ze šnekového lisu, proto mají tři strany pohledové a jednu technologickou, takže opravdu záleží na tom, jak je do stavby zapasujete. Cihly zvonivky, jejichž cena přesahuje 20 korun za kus, se používají zejména na pohledové zdivo bez dalších povrchových úprav, stavbu krbů, plotových sloupků, nebo jako cihlová dlažba.
Čtěte také: Použití dvousložkové epoxidové barvy
Moderní děrované a broušené cihly (např. THERM)
Plný a pevný objem pálených cihel byl po staletí jejich předností a výhodou. Jenže jak stavbám přibývalo pater a místností, začala být jejich hmotnost na obtíž. Stejně jako příliš rigidní rozměry, které ukusovaly z užitné plochy interiéru. Výkop tímto směrem provedly nejprve cihly odlehčené, pro chráněné vnitřní zdivo a po sériích experimentů pak evoluce stavebního materiálu dospěla k cihlám zúženým, kráceným a dutým. Dutá cihla byla druhým nejvýraznějším krokem pro stavebnictví od příchodu pálených cihel plných. Vývoj se po zavedení dutin rozhodně nezastavil. Začaly vznikat celé duté cihelné bloky: hurdisky, věncovky pro překlady a stropy. A taky cihelné tvárnice, u nichž podstatnou část „objemu“ tvoří vzduchové dutinky a komůrky.
Moderní děrované a broušené cihly jsou výsledkem evoluce ve stavebnictví. I když se k jejich výrobě využívají přírodní suroviny, splňují řadu přísných požadavků od izolačních vlastností po nízkou hmotnost. Díky dutinám jsou lehké, a tak nepřetěžují podklad a usnadňují manipulaci s materiálem. Broušené pálené cihly vynikají přesnými rozměry, což usnadňuje proces zdění a umožňuje využití tenké vrstvy lepidla či pěny. Díky minimálním spárám nedochází k výraznějším únikům tepla. Dnes existují v různých rozměrech pro obvodové, nosné a příčkové zdivo, pro překlady a stropní konstrukce. Cihelné tvarovky typu THERM jsou standardně dodávány s pevnostmi 8, 10 a 15 MPa. Tyto tvarovky sice nedosahují nejlepších hodnot ani v pevnosti, ani v prostupu tepla, ale v kombinaci obou vlastností jsou mezi stavebními materiály nejlepší. Jejich předností je dobrá prostupnost pro vodní páry a částečné zachování tepelně-izolačních vlastností. Požadavky na tepelně izolační vlastnosti staveb jsou stále přísnější, což znamená, že obvodové zdi budete muset opatřit i tepelnou izolací, ať už z polystyrenu, nebo minerální vaty. Při použití cihel typu THERM je důležité dbát na kvalitní provedení, jelikož zdivem mohou protahovat styčné spáry i ložné, což může ovlivnit tepelněizolační vlastnosti.
Cihly pro specifické účely
V souvislosti s cihlami nesmíme opomenout ani typy určené pro specifické účely využití. Při stavbě krbů využijte žáruvzdorné šamotové cihly. Šamot odolá teplotě až 1 650 °C. Má typickou šedobílou až béžovou barvu a z více než poloviny ho tvoří oxid křemičitý. Druhou polovinu pak tvoří oxid hlinitý a různé příměsi, ať už jde o hořčík, železo nebo vápník. Při výběru šamotových cihel se zaměřte na složení materiálu, neboť některé cihly se jako šamotové jen tváří svým zbarvením a tvarem, obsahují však jiné suroviny, kvůli kterým nejsou tak tepelně odolné.
Přehled vlastností vybraných typů pálených cihel:
| Typ cihly | Příkladný rozměr (ČR) | Pevnost v tlaku (MPa) | Nasákavost vody | Hlavní využití |
|---|---|---|---|---|
| Klasická plná cihla | 290 × 140 × 65 mm | 15-80 | ≤ 15-20 % | Komíny, podezdívky plotů, dekorační prvky, rekonstrukce |
| Lícová cihla (WF) | 210 × 100 × 50 mm | ~20 | ~18 % | Pohledové fasády, zídky, rustikální vzhled |
| Zvonivka (klinker) | Nespecifikováno v textu | Vysoká | ≤ 6 % | Pohledové zdivo, krby, plotové sloupky, dlažba |
| THERM (děrovaná) | Různé formáty | 8, 10, 15 | Nespecifikováno v textu | Obvodové, nosné a příčkové zdivo s tepelnou izolací |
| Šamotová cihla | Nespecifikováno v textu | Nespecifikováno v textu | Nespecifikováno v textu | Stavba krbů a ohnišť (odolnost až 1650 °C) |
Principy a postup zdění z cihel
Vazba zdiva
Základem úspěšného zdění z cihel je dodržení některé ze základních typů vazeb. Zdění ve vazbě znamená, že cihly v druhé a dalších řadách je nutné klást tak, aby vždy celý kus překryl styčnou spáru cihel v předchozí řadě. Pro budoucí pevnost a stabilitu zdí je nezbytné docílit toho, aby v jednotlivých řadách kladených na sebe nevznikala průběžná linie styčných spár. Princip správné vazby ostatně neplatí jen pro klasické cihly, ale uplatní se i při použití tvárnic či opracovaných kamenů. Jejich dodržení velmi usnadňuje normovaná velikost: jsou-li cihly rozměrově shodné, není problém dodržet rytmus pravidelně se opakujících vzorců. A zvolíte-li cihly pro jejich specifickou krásu i jako pohledový materiál bez dalšího omítání, je dodržení vazby nezbytné, jinak by fasády či zídky působily disharmonicky. Volba toho či onoho typu vazby se odvíjí jednak od zamýšlené tloušťky zdi, ale také podle toho, jakého vzorce chcete docílit v případě, že má jít o zdivo pohledové.
Základní typy vazeb
- Běhounová vazba je nejjednodušší cihelná vazba používaná především pro zdění příček. Nehodí se pro zdi, které mají nést další konstrukce. Tloušťka bývá při použití běžných cihel 15 cm. Cihly se převazují o polovinu nebo čtvrtinu své délky.
- Vazáková vazba se používá pro zdění stěny o tloušťce 30 cm. Takto vyzděná stěna má již vyšší nosnost a může být použita pro uložení například stropních konstrukcí. Cihly se převazují o polovinu své šířky.
- Polokřížová vazba připadá v úvahu pro zdění zdí tloušťky 45 cm. Zeď vyzděná polokřížovou vazbou může být použita jako nosná i obvodová stěna. V líci se v tomto případě střídají běhounové a vazákové vazby.
- Křížová vazba je určena pro vyzdívání zdí tloušťky 60 cm. Také takto vyzděná stěna může sloužit jako nosná nebo obvodová. Kombinují se u ní rovněž běhounové a vazákové vazby, ale oproti polokřížové jsou u této vazby běhouny v líci nad sebou a kryjí se jen ve vrstvě první, páté, deváté atd.
- Gotická vazba se rovněž nazývá polská a je založena na zděných hlavách ve sloupci, přičemž každá kratší strana je posunuta o polovinu délky cihel v řadě nad a pod ní. Je to pracná vazba, jejíž hlavní výhodou je možnost vytvoření atraktivního pohledového vzoru.
Praktický postup zdění
Při zdění je důležité dodržování vodorovných a svislých rovin. Zdí se vždy na vodorovný podklad, případné nerovnosti základu je potřeba vyrovnat maltou. Mezi základové pasy a cihlovou zeď se vkládá izolační asfaltový pás. U zdění na šířku jedné cihly je pro správné vyrovnání nutné silné maltové lože. Na oba konce zamýšlené zdi položte do malty cihlu, vyrovnejte ji pomocí vodováhy a pak mezi obě cihly napněte provázek, podle nějž se dorovnávají další cihly v řadě. Tloušťka maltou vyplněné spáry by neměla přesáhnout 1,5 cm. Cihly se vyrovnávají poklepem kladívka nebo gumové paličky, rovinu kontrolujte vodováhou. Mezi položenými cihlami se nechává mezera asi 1 cm, která se vyplňuje maltou. Přebytečná stékající malta se hned odstraňuje zednickou lžící. Přilnavost malty posílíte navlhčením cihel. Při žádné ze zvolených vazeb se styčné (svislé) spáry v jednotlivých řadách nesmějí opakovat nad sebou na stejném místě. Posouvejte je do vazby o 1/4 až o 1/2 cihly. Vyzdívání rohu nebo napojení dvou zdí do sebe vyžaduje správné provázání. To znamená, že je nutné zachovat vazbu (posunutí svislých styčných spár) mezi sousedními vrstvami cihel minimálně o 1/4 cihly. Kříží-li se vám zdi, necháte vždy jednu proběhnout a druhou přizdíte. V další vrstvě je to naopak, druhá probíhá, první je přizděna. Pokud přizdíváte novou příčku ke stávající nosné konstrukci, svážete je vysekáním kapes nebo vložením armovacího železa do spáry nové zdi a zavrtáním do zdi stávající. Chcete-li si směs pro zdění namíchat z jednotlivých složek, doporučuje se míchat běžnou vápenocementovou maltu v poměru 6 dílů písku k jednomu dílu cementu a jednomu dílu vápenného hydrátu. Jinou doporučenou variantou jsou 4 díly písku, 3 díly vápna a 1 díl cementu.
Udávaná spotřeba klasické normované pálené cihly na metr čtvereční se u různých prodejců v detailech liší, ale podle tloušťky zdi se udává nejčastěji v hodnotách 89 / 45 / 22 ks/m², přičemž 89 cihel budete potřebovat na zeď o tloušťce 290 mm, 45 kusů na zeď o tloušťce 140 mm a 22 cihel na zeď, tlustou 65 mm. Počet cihel ovlivní i tloušťka vrstvy malty, takže poměrně silný nános klasické zdicí malty může spotřebu cihel o něco snížit, zatímco případné zdění na tenkovrstvou cementovou maltu zase ušetří zpracovávaný objem pojiva.
Ekonomické a environmentální aspekty
Zlaté časy klasických pálených cihel už jsou zřejmě pryč. O to víc je třeba všímat si jedinečnosti, kterou se tento staletími prověřený materiál vyznačuje, a použít ho tam, kde je jen těžko nahraditelný. V současné době se ceny keramických pálených cihel pohybují v širokém rozpětí v závislosti na typu, rozměrech a tepelněizolačních vlastnostech. Při plánování stavby je důležité zohlednit nejen cenu samotných cihel, ale i náklady na zdicí materiály, jako jsou malty nebo pěny, které mohou být součástí dodávky nebo je nutné je dokoupit zvlášť. Pálená cihla váží zhruba 4 kg. Důvody ústupu od masového používání klasických cihel spočívají zejména v pracnosti a zdlouhavosti stavění z cihel: zeď shodných parametrů jednoduše postavíte z rozměrných keramických či pórobetonových tvárnic rychleji, než když ji musíte vyzdívat a složitě provazovat z cihel podélně i napříč. Pracnost cihlové stavby výrazně zvýší cenu práce ve srovnání s jinými materiály víceméně shodných parametrů, proto zvláště při dodavatelském způsobu stavění příliš nedává smysl. Jiná věc je samozřejmě stavba menšího rozsahu svépomocí, zvláště když připadá v úvahu i použití recyklovaných očištěných cihel. Ty se dají podle kvality a míry znečištění pořídit i za odvoz nebo za cenu od jedné do tří korun za kus.
Je potřebné také se zmínit o snadné recyklaci použitých cihel bez škodlivých zásahů do životního prostředí a opět zdůraznit všestrannost cihelných tvarovek.
Srovnání pálených cihel s jinými stavebními materiály
Pálené cihly vs. pórobeton
Váháte nad použitím pórobetonu či pálené cihly na vaši stavbu? Stavění domu je náročné na rozhodování, protože na internetu je přehršel informací, navíc vaši známí ví všechno nejlépe a do toho mluví stavaři s mnohdy protichůdnými názory. Pálené cihly jsou oproti pórobetonu sice pevnější. Pórobeton je obecně dražším řešením. Nasákavost je u pórobetonu vyšší než u cihel a při nesprávném zacházení může pórobeton navlhnout, což vám způsobí komplikace a stavba se kvůli tomu může zpozdit. Při důkladné péči o stavbu i dům se není u pórobetonu čeho bát. Stavba s pomocí pórobetonu je rychlejší, lépe se tvaruje, ořezává a neztrácí tím nic na svých vlastnostech. Lepší tepelné vlastnosti se udávají u pórobetonu. Jestliže vám pórobeton na stavbě navlhne, tak jeho tepelné vlastnosti klesají, na což upozorňuje řada stavařů. Druhým v současnosti nejrozšířenějším materiálem jsou pórobetonové cihly vyrobené z přírodních materiálů. Díky vzduchovým dutinám, které vznikly při výrobě hmoty, jsou lehké a snadněji opracovatelné. I když sníží hmotnost konstrukce, na její pevnosti to nebude znát. Tyto lehké betony koupíte v různých pevnostech, a tak s nimi snadno a rychle postavíte i několikapatrové domy. Snadná manipulace patří mezi další výhody pórobetonových cihel. Materiál nařežete i ruční pilou a při pokládce spotřebujete méně malty než u běžných tvárnic. Pórobetonové cihly ve formě tvárnic, tvarovek či desek využijete především pro stavbu stěn, příček a stropů. Pro nezateplené stavby, jako jsou základy, dozdívky a zděné konstrukce jsou vhodné betonové cihly. I když tvarem a rozměry připomínají pálené cihly, jsou oproti nim pevnější a téměř nenasákavé, tudíž trvanlivější. Navíc odolají mrazu, chemickým rozmrazovacím látkám i žáru. Jsou proto vhodné tam, kde běžné cihly nevyužijete - pro stavbu sklepů, šachet a jiných technických prostor pod úrovní země.
tags: #barva #pálených #cihel #informace