Vyberte stránku

Vnitřní omítky jsou nedílnou součástí stavebnictví už po tisíciletí. Mají zásadní vliv na vzhled i funkčnost interiéru. Dodávají stropům a stěnám základ pro malování, tapetování či pokládku obkladů, proto není dobré jejich výběr podcenit. Jak je správně vybrat, čemu se vyhnout při jejich aplikaci a jaké omítky jsou mezi českými zákazníky aktuálně nejoblíbenější?

Historie a moderní trendy v omítání

Omítání je jedním z nejstarších stavebních postupů. Již ve starověkém Egyptě se používaly směsi bahna a písku k ochraně stěn hliněných staveb. Ve středověku byla běžná hliněná omítka, která se později kombinovala s vápnem. V 19. století došlo k pokroku díky přidání sádry a cementu, což umožnilo rychlejší tvrdnutí a větší odolnost.

Asi nejluxusnější finiš historicky dodávaly panským a církevním budovám sádrové omítky. Mají dlouhou historii, sahající až do starověkého Egypta, kde byly využívány pro svou hladkost a estetický vzhled. V Evropě se jejich popularita zvýšila během 18. a 19. století, kdy zdobily interiéry honosných sídel a paláců. V České republice však nemají dlouhou tradici, což je dáno absencí přirozených nalezišť sádrovce. Dnes jsou sádrové omítky ceněny pro svůj luxusní vzhled a schopnost vytvářet dokonale hladké povrchy.

Pestrá a moderní paleta barev Weber odráží nejnovější barevné trendy a pomůže vám při projektování nových fasád, při renovacích interiérů a exteriérů a modernizacích budov. Pečlivý výběr barev weber colorline vznikl ve spolupráci s českými architekty a projektanty s ohledem na specifický ráz české krajiny. Objevte osvědčená řešení od Weber. V sérií videí vám představíme materiály a systémy, které splňují nejnáročnější požadavky současné výstavby. Navrhněte si barvu fasády. Vyzkoušejte program webercolor architect.

Jak správně vybrat vnitřní omítku?

Ing. Petr Štěpnička ze společnosti CEMIX, Ing. Petr Zlámal, Ph. D. ze společnosti KM Beta a Vít Navrátil ze společnosti Picas, která se zaměřuje na výrobu hliněných omítek, odpovídali na nejčastější otázky týkající se výběru a nanášení vnitřních, ale i vnějších omítek. Existuje mnoho druhů omítek, každá s jinými vlastnostmi i výhodami. Správný výběr omítky může výrazně ovlivnit nejen vizuální stránku, ale také funkčnost interiéru. Proto je dobré si položit několik otázek. Nejsou to úplně všechny, ale jedná se o ty základní otázky.

Čtěte také: Plastová okna a barevné provedení

Typ místnosti a vlhkost

Jednou z prvních otázek je, pro jakou místnost omítku vybíráme. Jedním z důležitých faktorů, co ovlivňují výběr materiálu, ze kterého se omítka skládá, je vlhkost v místnosti. Není dobré použití omítky na bázi sádry v místnostech, jako jsou například koupelny, kde může být i 90% vlhkost vzduchu, nebo sklepních prostor. Sádra je hydrofilní materiál, tzn. lidově řečeno přitahuje vodu. To pak může vést k degradaci a problémům. Například vápenocementové omítky jsou vhodnější do těchto prostor, zatímco hliněné nebo sádrové omítky se dobře uplatní v obývacích pokojích a ložnicích.

Doporučené omítky pro různé místnosti:

  • Obývací pokoje, ložnice a reprezentativní prostory: Sádrové omítky se vyznačují svojí hladkostí, díky čemuž je můžete použít i v reprezentativních/společenských prostorech. Je to aktivní materiál, takže stěna s nimi dobře dýchá. Sádrové omítky jsou ideální pro hladký povrch, který lze snadno malovat nebo tapetovat. Mají dobré tepelně-izolační vlastnosti a díky své hladkosti zvyšují estetiku interiéru. Dekorativní omítky nabízejí možnost vytvořit unikátní designový efekt. Mohou být jemně strukturované nebo obsahovat metalické pigmenty, což je perfektní pro moderní nebo luxusní interiéry. Díky hře s tvary a texturami můžeme zdůraznit některá místa na zdech. Záporem sádrových omítek je to, že pohlcují cigaretový dým a kvůli tomu mohou po čase zapáchat a zešedivět.
  • Koupelny, kuchyně a místnosti se zvýšenou vlhkostí: Vápenné omítky jsou skvělou volbou, protože jsou přirozeně prodyšné, antibakteriální a odolné proti vlhkosti. Regulují mikroklima tím, že absorbují přebytečnou vlhkost a při suchu ji zase uvolňují zpět. Impregnované varianty mohou být použity na stěnách v blízkosti sporáku nebo dřezu, kde hrozí kontakt s vodou nebo párou. Tyto omítky jsou vhodné do místností se zvýšenou vlhkostí. Zároveň dokážou v porovnání se sádrovými omítkami lépe akumulovat teplo a vytvářet příznivější akustiku.
  • Prádelny, garáže, sklepy a dílny: Cementové omítky jsou pevné, odolné vůči mechanickému poškození a snadno zvládají zvýšenou vlhkost. Jsou vhodné pro stěny sklepů, garáží nebo dílen, kde mohou být vystaveny náročným podmínkám, jako je zvýšené zatížení nebo kontakt s vodou. Mají nižší estetickou hodnotu, ale jejich výhoda spočívá v dlouhé životnosti a schopnosti odolat i drsnějším podmínkám. Pálené cementové omítky jsou využitelné i mimo klasická obydlí, protože jsou částečně vodotěsné.
  • Ekologické stavby a místnosti s potřebou regulace vlhkosti: Hliněné omítky - přírodní materiál s regulací vlhkosti vzduchu. Skvělá volba pro alergiky, děti a ekologické stavby. V ekologických stavbách a interiérech zaměřených na přírodní materiály a udržitelnost jsou hlinité omítky stále oblíbenější. Tyto omítky jsou vyrobeny z jílu, písku a vody, často s příměsí přírodních vláken, jako je sláma. Jsou 100% ekologické, recyklovatelné a šetrné k přírodě. Jejich výjimečnou vlastností je schopnost regulovat vlhkost a přispívat k příjemnému vnitřnímu klimatu.

Podklad a rovinnost zdiva

Další otázkou je, pro jakou rovinnost vyzdění se omítka má použít. Buď jsou to již moderní přesné bloky, které jsou zděny na velkou přesnost, nebo ještě klasické cihly pálené, které je potřeba vyrovnat větší vrstvou. Tato skutečnost má vliv následně taktéž na volbu materiálu ohledně aplikačních tl. vrstvy v jednom kroku anebo na volbu systému. Dále je důležité, aby podklad byl dostatečně a správně upraven dle tloušťky či pracovního postupu. Musí být dobře napenetrovaný nebo dostatečně zvlhčený, případně lze použít podhoz. Tato vrstva (příprava podkladu) je velice důležitá, neboť ovlivňuje následnou přilnavost souvrství k podkladu a eliminuje se i různorodost savosti podkladu a následné praskání či odpadávání.

  • Cihly: Cihlové zdivo se může omítat jednou i dvěma vrstvami - záleží na rovinnosti povrchu. Také je důležité prostředí, požadavky na funkční vlastnosti a chtěný vzhled. Na pálené cihly se zase musí používat cementový špric, který zajistí maximální přídržnost hrubé omítky.
  • Porobeton: Tyto tvárnice jsou vyráběné z přírodních materiálů a jsou vysoce paropropustné. Pokud se jedná o zdivo smíšené nebo zdivo, které není dotvarováno nebo dostatečně vyschnuto (např. Pórobeton) a může u něj dojít k smrštění vlivem dotvarování, je nutné do 1/3 tloušťky vrstvy omítky vložit síťovinu tzv. perlinku.
  • Betonové panely: Sádrové omítky jsou aplikovatelné na betonové panely.
  • Dřevěné podklady: Na dřevěné podklady se používá rákosová rohož, na níž se následně nanáší hrubá omítka v síle 1,5 cm.

Účel omítky a funkční vlastnosti

Musíme si taktéž položit otázku vnitřního mikroklima v místnosti. Omítky by měly být dostatečně vzdušné, aby zdi nepodléhaly vlhkosti. Pro eliminaci pachů, cigaretového kouře jsou nejlepší hliněné omítky. Další vlastností omítek by měla být dostatečná izolace - ať už tepelná, nebo zvuková. Na trhu dnes najdeme celou řadu druhů vnitřních omítek, od tradičních vápenných a cementových, přes designové s kreativními prvky až po udržitelné hliněné varianty, které začínají být v Česku stále oblíbenější.

Kromě estetiky hrají roli i speciální vlastnosti:

  • Sanační omítky: Speciální druh omítky, který se používá na ošetřování vlhkého zdiva. Na téma odstranění vlhkého zdiva vypracovali KM Beta článek, kde se dozvíte, jak odstranit vlhkost za pomoci sanačních omítek, jak tyto omítky fungují i jak je správně aplikovat. Při její aplikaci je důležité zajistit dostatečné větrání.
  • Klimatické omítky: Pokud omítáte prostor, kde je problémem vlhkost, tak doporučujeme klimatické omítky.
  • Tepelněizolační omítky: Pro zlepšení teplotní pohody v místnosti a úspoře nákladů.

Design a povrchová úprava

V neposlední řadě do toho vstupují otázky designu a povrchů, které se v dnešní době velice často objevují. Volba systému je spojená taktéž s otázkou rychlosti výstavby. Tzn. jestli chceme jednovrstvý omítkový systém (jedna vrstva současně s finálně upravená) anebo vícevrstvý systém (dvě a více vrstev - jádrová vrstva nebo vyrovnávací vrstva a následně finální vrstva - štuková, pohledová vrstva.)

Jádrová omítka

Jádrová omítka je základní vrstva nanášená na zdivo, která slouží k vyrovnání povrchu a vytvoření pevného podkladu pro finální úpravy, jako je štukování nebo malování. Obvykle se skládá z cementu, vápna, písku a vody, což zajišťuje její pevnost a přilnavost k různým stavebním materiálům. V některých případech může jádrová omítka sloužit jako finální vrstva, zejména tam, kde estetický vzhled není prioritou, například v garážích, sklepech nebo technických místnostech.

Čtěte také: Vše o barevných pigmentech do betonu

Typy finálních omítek dle vzhledu a struktury

  • Sádrové omítky: Hladké, vhodné do suchých prostor, ideální pod malování nebo tapetování.
  • Vápenné omítky bez cementu:
    • Hrubé: Tento typ jednovrstvé vápenné omítky se nanáší v tloušťce 10 až 12 mm.
    • Hladké: Může se nahazovat i jako jednovrstvá omítka v tloušťce 15 mm, i jako dvojvrstvá, kde je doporučená tloušťka 20 mm.
    • Štukové: Tato jemnozrnná omítka se využívá hlavně jako podklad pro malování nebo tapetování. Nanáší se ve dvou vrstvách v tloušťkách 15 mm a 3 až 5 mm. Na výrobu se používá velmi jemný písek a pro maximální hladkost se do ní může přidat sádra.
  • Hliněné omítky: Na jejich přípravu se používá jíl a písek různých zrnitostí a tyto dvě složky se kombinují v poměru 20 ku 80. Jejich výhodou je to, že na nich můžete vytvářet různé vzory, takže pokud se chcete kreativně "vybouřit" na vlastním bydlení, hliněné omítky vám dají dobrou možnost se realizovat. Jsou trvanlivé a můžete si je opatřit v různých barvách od bílé až po červenou.
  • Dekorativní omítky: Nabízíme několik druhů omítek, vyzkoušíte decentní Ottocento, imitující sametový povrch, nebo použijete efektní omítku Galaxy, obsahující skleněnou mikrosféru odrážející světelné paprsky? Díky strukturované omítce Marmorino, docílíte imitace mramoru, travertinového kamene nebo betonu. Dekorativní omítka Arabesk se díky obsahu skleněných mikro-částic a mramorového prachu hodí pro míst s vysokým obsahem světelných paprsků, které nádherně odráží. Veškeré dekorativní omítky lze snadno barevně tónovat pomocí pigmentů Farbex Color. Využijte penetraci pro zvýšení kvality a přilnavosti podkladu. Dekorativní omítka je povrchová úprava stěn a fasád, která plní zároveň estetickou i ochrannou funkci. Dekorativní omítky se hodí do obývacích pokojů, ložnic, kuchyní i koupelen (při správném výběru voděodolného produktu), ale také na fasádu domu nebo sokl.

Dekorativní omítky vs. Betonová stěrka

Tato otázka patří k nejčastějším, protože oba materiály dokáží v interiéru vypadat podobně.

  • Vrstva a technika nanášení: Betonová stěrka se nanáší ve vrstvě 1-3 mm pomocí hladítka, výsledný povrch je hladký a lesklý (po nalakování).
  • Výsledný vzhled: Betonová stěrka napodobuje pohledový beton nebo cement - jde tedy o industriální, minimalistický styl.
  • Použití na podlahu: Betonová stěrka je primárně určena i na podlahy, kde musí odolat mechanickému zatížení - k tomu slouží speciální stěrka na podlahu s tvrzeným lakem.
  • Odolnost vůči vlhkosti: Standardní dekorativní omítky nejsou voděodolné. Betonová stěrka do koupelny nebo sprchového koutu musí být správně zatmelená, opatřená hydroizolací a přelakovaná - jinak voda pronikne do struktury.

Shrnutí: Chcete moderní beton na stěně nebo podlaze? Sáhněte po betonové stěrce. Hledáte luxusní povrch s efektem, texturou nebo přírodním charakterem? Pak zvažte dekorativní omítky, jako je například Benátský štuk - luxusní vnitřní omítka s hebkým, mramorovým leskem. Ideální do obývacích pokojů, reprezentativních prostor a koupelen.

Aplikační postupy a techniky

Ing. Petr Zlámal, Ph. D. ze společnosti KM Beta doporučuje: Nejdříve je třeba rozhodnout se, co od omítky očekávám. Bude omítka použitá v interiéru nebo exteriéru? Na jaký podklad bude omítka aplikována? Její aplikace bude probíhat ručně nebo strojně? Očekávám od ní vyšší pevnost? Má zanechat hladký nebo preferuji spíše hrubší povrch stěny? Uvažuji o odstranění vlhkosti ze zdiva? Poté, co máme zodpovězeny předchozí otázky a vybraný typ omítky, je čas se zamyslet nad skladbou jednotlivých omítek a dle podkladu zvolit správnou penetrační (adhezní) vrstvu, samotnou vrstvu omítky (nebo omítek) a barevný nátěr/finální úprava stěny. V technické příručce suchých maltových směsí od KM Beta, která je ke stažení zde, najdete jednoduchý návod, jak postupovat při nahazování omítek. Postup je rozdělen do jednotlivých kroků doplněn přehlednou grafikou.

Klíčem k úspěchu je vždy správná příprava podkladu: čistý, suchý a rovný povrch, penetrace a dodržení doby schnutí mezi vrstvami.

Struktury omítek

  • Škrábaná struktura: Škrábaná omítka weber.top je určena pro povrch zateplovacích systémů, renovace starých břizolitů a fasády novostaveb. Provádí se bez penetrace na podklad ze stěrkového tmele webertherm min 740 (zateplovací systémy + renovace břizolitů), upraveného zubovou stěrkou na horizontální vlny, do výšky vlny 3 - 4 mm, nebo na zvrásněnou lehčenou omítku weberdur 130 u novostaveb. 24 hod. po aplikaci se provede seškrábání povrchu omítky speciálním škrabákem s hroty na tl.
  • Roztíraná struktura: Roztíraná struktura se vytváří kruhovým pohybem plastového hladítka.
  • Zrnitá struktura - vytvořená válečkem: Penetrace se provádí weberpodkladem A. Pro vytvoření pravidelné struktury je třeba napojovat vždy tzv.
  • Zrnitá struktura - vytvořená stříkáním: Penetrace se provádí weberpodkladem A. Pro vytvoření pravidelné struktury je třeba napojovat vždy tzv.

Strukturované a mozaikové omítky zvládne nanést šikovný kutil s trochou trpělivosti - podrobné návody jsou součástí každého produktu.

Spotřeba a údržba

Spotřeba se liší podle druhu omítky a tloušťky vrstvy. Tenkovrstvé vnitřní omítky (benátský štuk, štuky): 0,3-0,8 kg/m² na vrstvu. Mozaikové fasádní omítky: 3-5 kg/m² při zrnitosti 1-2 mm. Přesnou spotřebu pro váš projekt vždy najdete v technickém listu konkrétního produktu nebo vám ji rádi spočítáme.

Čtěte také: Zkušenosti s aplikací barevných fólií na okna

Většina interiérových dekorativních omítek vyžaduje pouze minimální údržbu. Nelakované nebo neimpregnované povrchy otírejte vlhkým hadříkem bez agresivních čisticích prostředků. Fasádní mozaikové omítky jsou odolné vůči povětrnosti a lze je opláchnout vodou pod tlakem.

Nejoblíbenější vnitřní omítky a budoucí trendy

Ing. Petr Štěpnička ze společnosti CEMIX uvádí: Faktorů, jež ovlivňují výběr, je mnoho, avšak lidé se ve většině případů rozhodují dle hladkosti povrchu omítky, její estetičnosti (designového řešení) a příliš neřeší, z čeho se skládá. Trend je v hladkých površích (gletovaných) s co nejmenší zrnitostí. Proto se daří klasickým finálním štukovým omítkám s velice jemnou zrnitostí na vápenné bázi, jako je Cemix 4411, a dále pak sádrovým omítkám, např. Cemix 4230 nebo 4240, které poskytují již výše zmíněný hladký a jemný povrch. Lidé tyto hladké povrchy mají spojený právě se sádrovými gletovanými omítkami a i s tím, že se jedná i o zdravé bydlení (omítky). Pozorujeme také trend, že se lidé začínají zajímat i o hliněné omítky, jako je řada Cemix 4600, neboť jsou ekologičtější a podporují udržitelnost. Tyto omítky jsou však ale více populárnější v jiných státech než u nás, kde ještě stále převládá spojení hliněných omítek a nějakých ekologických domů, místo například spojení s klasickou novostavbou či rekonstrukcí. Další skupinou omítek jsou disperzní stěrkové hmoty či omítky, jako je např. Cemix 4440. Tyto hmoty jsou již připraveny k přímému použití a jejich rozšíření je spojeno hlavně s rozvojem suché výstavby a rekonstrukcemi. Umožňují eliminaci nepořádku při míchání suché směsi s vodou a tím, že jsou již připraveny k použití, jsou velice oblíbené hlavně u výše uvedených činností (např. rekonstrukce v bytech). V neposlední řadě vzrůstá i trend spojení omítek s kreativními technikami. U nás je to např. řada MAGIC DECOR.

Ing. Petr Zlámal, Ph. D. z KM Beta dodává: Z nabídky omítek KM Beta je největší zájem o produkt Jednovrstvá omítka ruční a strojní vápenocementová, známá pod označením JM-303. Mezi její výhody spadá použití v interiéru a exteriéru a její vhodnost na všechny typy zdiva za současného provádění vyrovnávací a finální úpravy povrchu v jednom kroku. Tím odpadá technologická přestávka mezi prováděním jádrové a finální vrstvy což urychlí omítkářské práce. „Podle materiálu, na který se strojní omítka nanáší, je třeba zvolit správný technický postup,“ vysvětluje omítkář Roman Burša z ROBU omítky s.r.o., která se na aplikaci strojních omítek specializuje.

Vít Navrátil ze společnosti Picas doplňuje: Obecně v posledních měsících zaznamenáváme u našich zákazníků zájem o méně nákladné materiály. Naši zákazníci preferují omítky v přírodních barvách, jako je hnědá. Mezi nejoblíbenější druh omítky u našich zákazníků dlouhodobě patří série ECONOM, jelikož si tyto omítky zachovávají přírodní vzhled a charakter typický pro hliněnou omítku. Druhou početnou skupinou zákazníků jsou ti, kteří preferují bílý vzhled omítky ze série ART. Díky speciálním příměsím se nám podařilo vyrobit nejbělejší hliněnou omítku bez použití chemických přísad. K výrobě například používáme nejbělejší mramory v Evropě, tzv. Carrarské mramory.

Budoucnost interiérových omítek

Ing. Petr Štěpnička vidí budoucnost interiérových omítek dle současných trendů v několika směrech. První je jemnost struktury finální vrstvy, tzn. co nejhladší povrch. Dále budoucnost vidím v předem připravených disperzních stěrkách, které jsou vhodné jak pro rekonstrukce povrchů před tapetováním, nátěry apod., tak pro suchou výstavbu (sádrokartony apod.). V neposlední řadě vidíme směr v materiálech nahrazujících a umožňujících stejné vlastnosti jako sádrové omítky a ve vysoce hladkém povrchu. A taktéž v materiálech na čistě přírodní bázi (hliněné omítky). Oblibu hladkých omítek pozoruje u zákazníků i omítkář Roman Burša: „V posledních letech obliba sádrových omítek s gletovaným povrchem výrazně stoupá.“

Ing. Petr Zlámal, Ph. D. z KM Beta se vyjadřuje k budoucnosti: Ambicí KM Beta je usnadnit stavebníkům cestu k spokojenému bydlení. Samozřejmostí je pro nás výroba hlavních konstrukčních prvků - zdicích bloků, střešní krytiny, stropních systémů a suchých maltových směsí. Naše produktové portfolio maltovin chceme dále rozšiřovat o sádrové omítky a stěrky. Obrovský potenciál vidíme v rychlosti aplikace, úsporách materiálu, v jejich možnosti aplikace tenké vrstvy a snadném použití na naše přesné cihly Sendwix. Zákazníka často zajímá, kolik naše produkty budou stát. A tak vyvíjíme bezplatnou a nezávaznou webovou službu Kalkulačku materiálu, v níž uživatel na 3 kliknutí zjistí cenu a spotřebu materiálu. Pokud už má zákazník hotový projekt, může využít naši Kalkulačku materiálu na základě projektu.

Vít Navrátil ze společnosti Picas se zaměřuje na hliněné omítky: Hliněné omítky při své výrobě nezatěžují přírodu tolik jako většina jiných stavebních materiálů. V Evropě se stále více dbá na to, aby nové budovy zatěžovaly přírodu co nejméně a s touto filozofií jsou hliněné omítky v harmonii. Pokud se ale oprostíme od ekologického hlediska, tak hliněné omítky v sobě skrývají mnoho jiných pozitiv, která mohou být prospěšná člověku. V tuto chvíli se kromě rozšiřování stávajícího sortimentu zaměřujeme primárně na výzkum a zdokonalování stávajících omítek. Hliněná omítka je živý materiál v pravém slova smyslu. Je v ní spousta půdních mikroorganismů, které mají vliv na zdraví člověka. Půdní mikroorganismy se s člověkem vyvíjely od počátku vzniku Země a patří přirozeně do našeho ekosystému.

Časté problémy a jak se jim vyhnout (např. praskání omítek)

Ing. Petr Štěpnička se zamýšlí nad praskáním omítek: Dalo by se říci, že bude taktéž jednoduché odpovědět. Avšak není. Rozhodně by se měl dodržovat pracovní postup, technický list, technologický předpis apod. Na první pohled je patrno, že těch podmínek a doporučení je celá řada. Pokud to budu chtít velice, ale velice zjednodušit, tak by se měl klást důraz na poměr vody, tl. aplikovaných vrstev, dodržování technologických pauz, povětrnostních podmínek (přímý sluneční osvit, teplota, průvan, aj.), stabilitu podkladu, přípravu podkladu apod. Praskání omítky se zcela vyhnout dle mého úplně nelze. Vždy vám tam mohou vzniknout tzv. vlásečnicové trhliny. Tyto trhliny nejsou v chráněných prostorách na závadu a nemají vliv na funkci. Jsou však mnohdy estetické. Tyto praskliny se dají překrýt speciálním nátěrem, takže bych se o nich ani nezmiňoval, avšak jsou docela častým předmětem svárů. Takže zpátky, praskání omítek může být zapříčiněno kromě již zmiňovaného vyššího poměru vody a dalšími příčinami uvedenými výše, tak i nestejnoměrnou tloušťkou vrstvy, která při následném tvrdnutí a vysychání může způsobit nerovnoměrné vysychání a následné praskání povrchu. Dále je důležité, aby podklad byl dostatečně a správně upraven dle tloušťky či pracovního postupu. Tzn. musí být dobře napenetrovaný nebo dostatečně zvlhčený, případně lze použít podhoz. Tato vrstva (příprava podkladu) je velice důležitá, neboť ovlivňuje následnou přilnavost souvrství k podkladu a eliminuje se i různorodost savosti podkladu a následné praskání či odpadávání. Pro klasické cementovápenné omítkové systémy je stále dle mého nejbezpečnější použití podhozu. U těchto systémů je nutné dodržení i technologických pauz (např. aby jádro tzv. vypráskalo před nanášením finální vrstvy). Dalším důležitým faktorem je i objemová stálost podkladu. Toto se nejvíce řeší hlavně u pórobetonu. Zde dochází často ještě během výstavby k dotvarování. Zkrátka je hrozně moc vlivů ovlivňujících následné případné praskání omítkového souvrství.

Ing. Petr Zlámal, Ph. D. z KM Beta k praskání dodává: Zde je nutno věnovat pozornost při výběru správné omítky a zohlednit, na jaký typ zdiva bude omítka aplikovaná. Pokud je zdivo vyzrálé a již dotvarované od zatížení stačí použít cementový postřik. To platí pro klasické pálené prvky. Pokud se jedná o zdivo z vápenopískových cihel, cementovláknitých desek nebo betonu, použijte adhezní můstek k úpravě podkladu před omítáním. Jedná-li se o zdivo smíšené nebo zdivo, které není dotvarováno nebo dostatečně vyschnuto (např. Pórobeton) a může u něj dojít k smrštění vlivem dotvarování, je nutné do 1/3 tloušťky vrstvy omítky vložit síťovinu tzv. perlinku.

Vít Navrátil ze společnosti Picas popisuje praskání u hliněných omítek: Skladba hliněné omítky se skládá z dvou typů omítek, hrubé a jemné. U hrubé omítky je praskání přirozený a žádoucí jev, vzhledem k faktu, že hliněná omítka při změně vlhkosti mění svůj objem. Praskliny ji umožňují dilataci. Standartní praskání (do 20 cm) se na následné finální vrstvě jemné omítky neprojeví. Hliněná omítka se ke stěně váže pouze mechanicky - to znamená, že je důležité zajistit drsný povrch pro správné přichycení k podkladu. Na dřevěné podklady se používá rákosová rohož, na níž se následně nanáší hrubá omítka v síle 1,5 cm. Na pálené cihly se zase musí používat cementový špric, který zajistí maximální přídržnost hrubé omítky.

tags: #barevne #omitky #interierove #pruvodce

Oblíbené příspěvky: