Pardubický kraj se již více než rok snaží o zvýšení podílu asfaltového recyklátu při opravách silnic II. a III. tříd. Tento takzvaný R-materiál, získaný z původní vozovky, nahrazuje část kameniva a přináší ekologické i ekonomické výhody.
Využití recyklátu v Pardubickém kraji
Krajská samospráva používá tuto metodu již od roku 2022 a plánuje ji v příštích letech aplikovat ve větší míře. V současnosti je podíl recyklátu ve finální směsi 15 procent a cílem je toto číslo výrazně zvýšit. Pardubický kraj má ve správě přes 3.300 kilometrů silnic, které průběžně opravuje. Letos na tyto účely poputují téměř tři miliardy korun a zajímavostí je, že při zachování stejné technologické kvality budou všechny tyto stavby výrazně ekologičtější.
První náměstek hejtmana pro dopravu Michal Kortyš vysvětluje: „Laicky řečeno, část staré silnice rozemeleme a použijeme jako podklad pro novou. Změní se jenom to, kolik recyklátu budeme používat. R-materiál se osvědčil, šetří přírodu i krajskou kasu, takže jsme zadali analýzu, na jejímž základě vzniknou pro stavebníky pokyny, aby do ložné vrstvy dávali od 20 do 40 procent recyklátu. Do podkladové vrstvy pak mezi 20 a 50 procenty. Do obrusných vrstev zatím R-materiál dávat nebudeme. Nechceme nic uspěchat, pokračujeme postupně, ale s jasným cílem. Tím je využívat materiál, který by jinak zbytečně končil na skládkách.“
Podle Správy a údržby silnic Pardubického kraje (SÚS Pk) využívání recyklátu nesnižuje výslednou kvalitu komunikace, takže je možné bez obav objem R-materiálu zvyšovat. Ředitel SÚS Pk Zdeněk Vašák dodává: „Asfaltové směsi s použitím R-materiálu se používají v silničním hospodářství již více než 10 let, ale v menších poměrech do 10 procent. Aktuálně požadujeme 15 procent a do budoucna se toto číslo bude ještě zvyšovat. Vše konzultujeme s odborníky z praxe a naše záměry jsou v souladu s platnými normami, takže v tom není problém. S ohledem na nedostatek kameniva z tuzemských lomů či jeho nutnost ho transportovat na velké vzdálenosti bude poptávka po R-materiálu růst.“
Recyklace betonu a snižování uhlíkové stopy
Kromě asfaltu a kameniva se bude ze starých silnic do budoucna recyklovat i beton. Při sanacích spodních vrstev se bude používat v 50 až 100 procentech. „Zpracovatelé zmíněné studie nám mimo jiné dodají data, o kolik snížíme uhlíkovou stopu při rekonstrukcích, pokud budeme více využívat R-materiál. I to je věc, která se bude muset do budoucna řešit, a chceme na to být v předstihu připraveni. Asfaltová směs s recyklátem vychází i ekonomičtěji, protože se jeho použitím snižuje výsledná cena. To ale není ten hlavní důvod, proč jsme se vydali touto cestou.
Čtěte také: Jak lepit dlažbu na asfaltový pás?
Je důležité, aby zájem o R-materiál deklarovaly další kraje a Ředitelství silnic a dálnic, protože pak mohou obalovny bez obav investovat do nových technologií a připravovat pro rekonstrukce obalové směsi s vysokým podílem recyklátu. Pro ilustraci dodám, že nové vybavení stojí mezi 40 a 50 miliony korun. A jaká je finanční úspora při používání R-materiálu? Prvotní je v tom, že se ušetří peníze, které by se jinak musely vynaložit za uložení materiálu na skládku. Další je pak při přípravě směsí, v případě betonu se jedná o úsporu od zhruba 80 do 250 korun za tunu v závislosti na jeho kvalitě. U asfaltu se pak jedná v průměru o 120 korun za tunu.
Legislativní aspekty a třídy ZAS
Dne 1. 6. 2019 nabyla účinnosti vyhláška č. 130/2019 Sb., O kritériích, při jejichž splnění je asfaltová směs vedlejším produktem nebo přestává být odpadem. Je nutné říct, že tato vyhláška je velice důležitá a dlouho se na ni čekalo. Její vznik vyvolaly i potřeby stavebních firem, které tento materiál zpracovávají, stejně jako úřady, které řešily stížnosti při uložení asfaltových ker nebo obrusů při rekonstrukci komunikací na veřejných pozemcích.
Vyhláška přináší jasná pravidla v rozdělení asfaltů, které byly, nebo budou z komunikací vybourány a způsoby jejich zpracování, takže dnes máme definovány znovuzískané asfaltové směsi (ZAS), se kterými budeme dále pracovat s jako využitelnými, a také byly nastaveny postupy jejich zpracování, nakládání s nimi. Tím vzniklo jasné rozdělení na vedlejší produkty a na odpady.
Při aplikaci nové legislativy v praxi je tedy potřeba postupovat tak, že je nejprve nutné posoudit možnosti zpracování ZAS. Ty jsou ve vyhlášce rozděleny na čtyři třídy (T1 až T4), kdy limitní hodnotou je obsah PAU v sušině. Podle všeho je obsah PAU v sušině správně navržené kritérium zaprvé proto, že je dobře hodnotitelné i z pohledu kvality asfaltů, které se na komunikace ukládaly (i zde výroba procházela vývojem a postupným zlepšováním s ohledem na životní prostředí). Zadruhé proto, že se na jeho základě určí, kdy se znovuzískaná asfaltová směs stane vedlejším produktem a její zpracování tak nebude zásadně omezováno, a kdy odpadem.
Pokud je ZAS vedlejším produktem, není to materiál v režimu odpadu, ale je běžně užívanou surovinou, určenou pro vznik výrobku. Jestliže se ZAS stane odpadem, je nutné postupovat podle § 6 vyhlášky.
Čtěte také: Asfaltový pás OBI - recenze a aplikace
U ZAS vyhovujících třídě T1 a T2, které na výstupu zcela automaticky splňují požadované parametry, je možné zpracování za studena nebo za tepla. Jsou v režimu vedlejšího produktu a takto i zpracovány. Složitější situace je u ZAS odpovídajících třídám T3 a T4. Zde je nutné posoudit, zda jejich zpracování je možné a v jakém množství. Důležité je, že pro limitní hodnotu PAU při zařazení do T3 je max. 300 mg/kg v sušině. Tomu odpovídá největší množství asfaltových ker a obrusů, které jsou aktuálně v praxi z komunikací vytěžovány (běžná hodnota PAU je cca 150 mg/kg v sušině). Vyhláška hovoří o jejich využití jako vedlejšího produktu, pouze při zpracování za studena na místě. To je technologie, které se využívá například pro obsypy krajnic, pro nezátěžové cesty k zahrádkám, domům apod., to znamená sice často, ale v malém množství. Zbytek bude muset být zpracován za tepla, ale již pouze v režimu odpadů a to v zařízeních provozovaných podle zákona o odpadech ve smyslu § 14 odst. 1.
Ekonomický pohled a budoucí vývoj
Při využívání ZAS je rovněž důležitý nejen technologický, ale i ekonomický pohled. V případě určení vhodné technologie lze např. zvažovat, jak velké množství ZAS bude možné přimíchat do nové směsi, aby výsledná hodnota PAU nepřekročila 25 mg/kg v sušině výrobku. Je možné očekávat hodnotu zhruba okolo 10 % příměsi. Otázkou zůstává, zda je toto pro zpracovatele zajímavá technologie. V ČR existuje asi 20 zařízení provozovaných podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech, které umožňují zpracovávat ZAS za tepla společně s novým materiálem.
Z ekonomického pohledu nová vyhláška samozřejmě bude znamenat v mnoha případech i změnu nákladů při využití ZAS. Již nyní o tom napovídají některé požadavky na změnu investic ve městech a obcích. Navýšení nákladů, jak jsem již výše naznačil, bude souviset s provedením analýzy asfaltů, s případným převedením ZAS do režimu odpadů atp.
Nebezpečné látky v recyklátech a změna limitů
V rámci experimentálního programu zaměřeného na možné využití stavebních recyklátů byla na Stavební fakultě ČVUT provedena analýza hodnocení ekologických rizik. Pozornost byla zaměřena především na obsah nebezpečných látek v sušině a ve výluhu, aktivitu radionuklidů a ekotoxicitu. Laboratorní zkoušky byly provedeny společností ALS Czech republic, s. r. o.
Na základě naměřených výsledných hodnot se prokázalo, že nejrizikovějšími látkami u stavebních recyklátů jsou arsen, ropné uhlovodíky C10-C40 a suma extrahovatelných aromatických uhlovodíků - suma 12 PAU. Nejčastěji byl překročen limit ropných uhlovodíků C10-C40 u betonového recyklátu.
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Jestliže chceme, aby se intertní stavební odpady (jako jsou zeminy, betony a cihelné sutě) vracely zpět do stavební výroby ve formě recyklátů, je třeba najít vhodný poměr mezi nastavenými limity pro opětovné využití těchto odpadů a rizikhrozících při jejich použití na lidské zdraví či životní prostředí v místěpoužití.
Výsledky analýz vzorků recyklátů z recyklačních center stavebních odpadů ukazují, že v praxi je využitelných do zhruba 20 % všech recyklátů, které splnípodmínky nastavených limitů škodlivin v sušině.
Příspěvek byl vypracován v rámci řešení projektu FRVŠ 915/2013 B1d.
Autoři:
Ondřej Vrbík
Ing. Vladimíra Vytlačilová, PhD.
Fakulta stavební ČVUT, Praha
tags: #asfaltový #recyklát #použití #v #cestách