Pokud se vydáme do nejvyšší středočeské vrchoviny, nevyhneme se cestám a pěšinám, které nám jsou častými společníky. Důležitější komunikace pro chůzi už nelze pro stále narůstající množství cyklistů, čtyřkolek, motorek a aut doporučit, snad jen v noci. Přestože v knize Z brdských lesů F. X. Svoboda líčí příhodu přepadeného povozníka z Obecnice nedaleko studánky U panny Lídy na jedné z dnešních nejfrekventovanějších asfaltek, ukazuje to na dlouhou historii využívání těchto cest.
Počátky cestní sítě a její vývoj
Nejstarší cesty jsou spojeny s nejstarším osídlením. Uvnitř pralesů byl jedním z mála obydlených míst ve 14. století (byť na relativně krátkou dobu) Teslínský klášter. Cestní síť se pak vyvíjela dlouho výhradně lokálně - dle vlastníka, jeho hospodářství a politiky - v rámci dílčích panství. Obchodní stezky vedly mezi městy a cestní síť končila s okrajemi dominií.
V době rozvoje železářství začali sousedé více obchodovat, a tak vznikaly další spojovací "přeshraniční" cesty. Na druhou stranu rovnoběžně s hraničními liniemi už od 17. století vedly cesty obsluhující i ty nejzapadlejší kouty. Odtud asi pochází jméno cesty "Příkopová linie" nedaleko Sádky. Brdské lesy postupně protkávaly drobné nitky sporadicky nebo nárazově udržovaných cest dřevařských a uhlířských. Vedle obchodních a obslužných cest vznikaly v 19. století ještě průseky pro vyměřování a pro lepší obhospodařování lesů.
Příklad spojení měřické a hospodářské průsekové lesní sítě můžeme vidět na Čihadle u Lázu, na hřebenovém průseku západního masivu Brdců též zvaného Spálený dub a na hřebeni Paterák - Kočka až po někdejší Čákův mezník. Zajímavé jsou rozdělovací sítě rožmitálské a poříčské, které na sebe navazují, přičemž ale rastr poříčský je dvojnásobně hustý, až skoro přehuštělý, zejména v oblasti Marásku.
Rozvoj silniční infrastruktury ve 20. století a vliv vojenství
Od 20. let 20. století se začaly otevírat lomy a vznikaly společnosti, které opravovaly a budovaly silnice, například kamenolom na Růžku u Tění nebo na Plešivci. Obce vynakládaly nemalé prostředky na údržbu cest, později i na provozování pravidelných nebo méně pravidelných spojů. Zároveň s turismem přišla i doba vojenského využití lesního komplexu.
Čtěte také: Nejlepší běžecké boty na silnici
Vojákům především by měli poděkovat dnešní cyklisté a vyznavači běžecké stopy za to, že je na Brdech tolik lesních asfaltek a dobrých cest, které sice třeba často "nikam nevedou", ale na druhou stranu směřují tam, kam by noha dnešního člověka bez nich asi stěží zabloudila. V době okupace přibylo zpevněných cest hlavně v západní části vrchoviny, kvůli zpracovávání větrné kalamity a díky výstavbě německých vojenských objektů. V dobách totality přibyly některé komunikace se vznikem nových cvičišť nebo útvarů, ale obecně se dá říci, že od 70. let cestní síť už doznávala pouze dílčích změn a práce na komunikacích představovala až na výjimky zkvalitňování povrchu nebo jeho údržbu.
Přesto nejspíš z doby totality pochází jakési široké až průmyslové velkorysé cesty s mírným podélným spádem na jižních Brdech v poměrně svažitých terénech, mám na mysli východní svahy Hengstu, východní svahy Štěrbiny a jižní svahy Vrchů u Třemšína. Z posledních let uveďme například propojení Havelské cesty od Plešce k cestě Skelná Huť - Brdce, pár set metrů dlouhé propojení, které překonalo historickou hranici rožmitálských a dobříšských lesů a spojilo tak donedávna pro pocestného téměř "dva sousední světy". Nebo klikatou cestu po hřebeni Ohrádky.
Povrchy cest a jejich specifika
Panely nebo kostky nám signalizují, k jakému účelu byla silnice vystavěna nebo zrekonstruována. Mám na mysli Alianku, jejíž serpentiny jsou vyskládány právě dlažebními kostkami. Ty nalezneme i na cestě od Přední Záběhlé k Rovinám, byť už jich byla značná část vyměněna za asfaltový příkrov. Drobné kostkované úseky lze objevit i na Padrti, Kolvíně, v okolí Strašic a na některých křižovatkách, například U Bílého křížku.
Panely se může "pochlubit" dlouhá příjezdová cesta od Holoubkova ke Strašicím, velká panelová plocha u Hejláku pocházející ze 40. let 20. století honosící se vzletným názvem "Göringovo letiště", několik set metrů dlouhý a rovný úsek silnice u bývalé hájovny Tři Trubky, seřazovací prostory na některých cvičištích a někdy i drobnější a kratší příjezdové cesty k vojenským objektům. Panely se na rozdíl od kostek asfaltem nevyměňují, nýbrž překrývají. Zcela jiný obraz o minulosti cesty nám mohou poskytnout nejčastěji silou vody odkryté vyskládané kameny ve skladbě zemního tělesa. Tento jev můžeme vidět u Zlámané lávky ve strmém stoupání lesní cesty do svahu Vrchů. Jan Čáka připomíná na Toku místní název Dřevěnka, v tomto případě to byly vyskládané opracované kmeny.
Serpentiny a jejich historie
Zajímavějšími "objekty" jsou serpentiny. Nejstarší serpentiny jsou nade všechny známé, byť jsou vytvořené dodatečně. Nechal je vystavět Vilém Florentin kníže Salm-Salm, pražský arcibiskup, na začátku 19. století. Když jsme zkoumali uhlířské cesty pod Březovým vrchem, neušla nám veliká a velkoryse zaříznutá zákruta dnes málo používané cesty ve východním prudkém svahu. Nakoukneme-li do starých map, neujde nám její zákres ani na mapě 3. vojenského mapování. Bývala to od poloviny 19. století jedna ze dvou hlavních cest od Rovin do povodí Třítrubeckého potoka. Druhou je úzká silnička od Rovin nejprve k Voložnému a dále k Třítrubeckému potoku.
Čtěte také: Jak ochránit lak auta při čištění asfaltu
Od Svatého Jana jižním směrem vedou už od 2. vojenského mapování trojité serpentiny v prudce ukloněném svahu dále k Nepomuku. Jsou stále používané a vcelku úpravné s odvodňovacími žlaby. Zde opravdu platí, že z důvodu vodní eroze není vhodné zkracovat si cestu mezi nad sebou položenými zákrutami. Další opravdové serpentiny najdeme pod Borem, vinou se od Třítrubeckého potoka v dnešní podobě zhruba od 40. let 20. století. Největší množství zákrut ale zcela suveréně najdeme na Aliance, která také překonává velké převýšení od obecnické silnice přes Dlouhý kámen na Toku a znovu se noří do hlubokého údolí potoka Rezervy až ke Třem Trubkám. Alianku nalezneme na 3. vojenském mapování.
Ještě před druhou světovou válkou se cesta podle Reservy více klikatila a překonávala její koryto čtyřmi mostky. Také na východním svahu Toku blíže k Obecnici se dnešní silnička dle map z 19. století. Další, dokonce s popiskem "Serpentýny" na katastrální mapě, můžeme nalézt jihozápadně od Bílé skály u Lázu, na mapách se objevují od 30. let 20. století. Po roce 1930 vznikly dvě nové alternativy, jak se dostat přes hřeben Brd z rožmitálska na spálenopoříčsko. Jedna vedla z Bukové okolo Varty a dnešní Václavky k Teslínům, druhá - později významnější - z Věšína přes vrch Sklář do Teslínů. Cesta dál pokračovala na Míšov a Borovno po již existujících komunikacích.
Kus zapadlé historie dnešní státní silnice č. 19 můžeme vidět i v narovnání serpentin, k čemuž došlo někdy kolem roku 1960. Při této úpravě byla zmírněna zákruta nad Borovnem, byly zrušeny dvě ostré zatáčky od Míšova na Teslíny (nad hranicí krajů), ostrá pravotočivá zákruta těsně před hlavním brdským hřebenem byla nahrazena pozvolnější a rovněž byly opuštěny serpentiny ve velkém klesání před Věšínem, kde dodnes na katastrální mapě existují pozemky staré trasy. I mezi Míšovem a Borovnem je dodnes znát (nejen na mapách) původní kroutící se zemní těleso. Zbývá dodat, že průjezd přes míšovský Bělehrad byl přeložen a napřímen v období 2. světové války. Poblíž Chocholaté skály byly údajně vládním vojskem za 2. světové války vystavěny serpentiny spojující tak cestu od Zadní Záběhlé s hájovnou Tři Trubky. Je ale zvláštní, že na prvních poválečných mapách není jejich zákres k nalezení.
Pojmenování cest a místní specifika
Josefka je jméno úzké asfaltky podle Padrťského potoka mezi Kočkou a Kamennou od loveckého zámečku na Stodůlky. Za císaře Františka Josefa I. (1830-1916) byla stará východní část cesty zrekonstruována, byl vystavěn přechod potoka a nová celá západní polovina. Je však znám i jiný Josef, který tuhle cestu a její romantické údolí velmi navštěvoval - je jím Josef Šefl, bývalý strašický hajný, všímavý člověk a velký brdský pamětník.
- Cesta Rudolfa Richarda Hofmeistera - tento popis se objevuje na předválečných turistických mapách podle červeně značené stezky Strašice - lovecký zámeček - Padrť - Teslíny - Třemšín - Rožmitál.
- Vojanova cesta - obdobně i herec Eduard Vojan (1853-1920) chodíval do Strašic, tentokrát z Příbrami - přes Třemošnou, Pilku, Bor a Tři Trubky.
- Alianka - asi nejznámější pojmenování brdské cesty z poslední čtvrtiny 19. století. Colloredo - Mansfeld ji nechal vystavět poté, když se jeho državy včetně Dobříše rozrostly o panství Zbiroh.
Jména cestám se dala v roce 2003 po vzoru divize v Horní Plané na Šumavě a označníky se v terénu realizovaly v roce 2003 (starší dřevěné) a v druhé vlně pak v roce 2013. Asi se shodneme, že průsekový systém není zlý. Ale v případě asfaltové cesty kolem Václavky v délce zhruba 4,5 km v přímé linii a s mírně řečeno fádním okolím kyselé podmáčené smrčiny to není právě ono pro duši ba i tělo pocestného.
Čtěte také: Asfaltové práce
Zajímavosti a zapomenuté cesty
Sejdeme-li z vrcholu jihobrdského Kokšína na jih pod skalnatý svah do vysokého mechového lesa, po několika výškových metrech dalšího klesání narážíme na nepoužívanou lesní cestu. Směrem doprava se stáčí pod prudší svah, a ten překonává terasovitě skrze zazemněné kamenné moře. Jiné místo, odkud na nás hledí zašlá sláva starých cest, nalezneme na východním svahu Toku. Z něho stéká úzkým a mělkým údolíčkem jeden osamocený potok beze jména. V místech, kde se říká U břízy, jej protíná protipožární pás tocké dopadovky. Vydáme-li se odtud proti proudu potoka, nemůže nám ujít zemní těleso. Ba co víc, staří mistři svého řemesla překlenuli s touto milíři lemovanou cestou přes kameny vyskládaný propustek i sledovanou vodoteč.
Jinou sympatickou cestu naleznete nedaleko Svatého Jana u Nepomuku. Scházíte-li od tohoto vysoko položeného sedla k výše popsaným serpentinám, nemeškáte a dáte se hned první odbočkou vlevo. Zprvu nic netuše skrze hustší smrkový porost, později do stále příkřeji ukloněného terénu, scházíte jen mírným klesáním po úzké mechové lavici, kteroužto tvoří starobylá cesta. Na opravdové staré cesty mne zavedl Pavel Bolina během jedné archeologické vycházky po Brdech. Zabývá se totiž starými cestami nejen na Brdech, které spojovaly důležitá hospodářská, politická a vojenská místa ve středověku. Kupodivu nevedly údolím řek, ale často stoupaly do nečekaných výšek, aby se vyhnuly močálům. Vodní toky překračovaly tyto komunikace v uzavřenějších údolích kolmo. Přitom se jen nenápadně klikatily a vedly zpravidla velmi přímo, přes hřebeny často přelézaly konstantním stoupáním a klesáním. Na stáří cest může ukazovat i barvínek menší, zajímavá květinka, na níž mne upozornil Petr Karlík při jedné botanické vycházce. Z výskytu této konstantní rychlostí rozlézavé rostliny totiž zpětně umíme odvodit, kdy bylo konkrétní místo ustanoveno, zejména církevními.
Infrastruktura a omezení v CHKO Brdy
CHKO Brdy nabízí 34 500 hektarů lesů, luk a rybníků, je domovem jelení, daňčí a mufloní zvěře. Padrťské rybníky představují soustavu malebných rybníků. Oblast je protkána sítí lesních cest ideálních pro pěší turistiku a cyklistiku. V mnoha částech CHKO není mobilní signál a na lesní účelové komunikace je zakázán vjezd motorovými vozidly. Rovněž platí zákaz táboření a nejsou zde odpadkové koše ani stravovací či jiné služby.
Bezpečnost vody ze studánek: Ne všechna voda ze studánek v CHKO Brdy je pitná. Kvalitu vody ovlivňuje mnoho faktorů a může se měnit i po dešti.
Omezení v zvláště chráněných územích (ZCHÚ)
V řadě zvláště chráněných území (dále jen „ZCHÚ“) jsou zakázány či limitovány vjezdy motorovými a občas i nemotorovými vozidly. Někdy dokonce i vstupy. Ostatní zvláště chráněná území (národní přírodní památka (NPP), přírodní památka a rezervace (PP a PR) - zpravidla bez zákonného zákazu, pokud nedochází k překryvu s územím se zákazem, nicméně uplatní se obecné limity zákazu území poškodit a způsobit v něm změny a dále může omezení stanovit individuálně bližší ochranné podmínky zvláště chráněného území. V některých maloplošných ZCHÚ může být omezení vstupů, vjezdů či parkování stanoveno individuálně v bližších ochranných podmínkách v příslušném právním předpisu.
Výjimku ze zákonných zákazů v dotčeném ZCHÚ dle § 43 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen „ZOPK“), či případně souhlas s činností vymezenou v bližších ochranných podmínkách dle § 44 odst. Výjimku či souhlas vydává AOPK ČR pouze na žádost. Žádost musí obsahovat obecné náležitosti žádosti dle § 37 odst. 2 a § 45 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dále speciální obsahové náležitosti stanovené v § 83a ZOPK. Jedná-li se o záměr na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti s potenciálním vlivem na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, je třeba si vždy přednostně zajistit stanovisko dle § 45i odst. 1 ZOPK. Vaše úplná identifikace - jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiná adresa pro doručování, resp. musí z ní být patrné, o co přesně žádáte (výjimka dle § 43 odst. 1 ZOPK, souhlas dle § 44 odst.).
Tipy na výlety a zajímavá místa v Brdech
Brdy nejsou jen kopečky u Příbrami. Jsou to lesy, hřebeny, skály, památky i klid, který ve středních Čechách jinde nenajdete. Fabián, duch brdských hor a lesů, zkrátka řídí naše kroky po Brdech správně.
Zde je přehled některých zajímavých míst a tras:
- Hřebeny: Oblíbený cíl pro jednodenní výlety z Prahy. Táhlý hřeben, který začíná hned za pražskou Zbraslaví a končí až u Příbrami, se vine přibližně 35 kilometrů jihozápadním směrem a tvoří zalesněnou páteř středních Čech.
- Trasa Jince - Hostomice: Tato zhruba 18 kilometrů dlouhá trasa vede přes brdský klenot Kuchyňku a druhý nejvyšší vrchol Hřebenů Studený vrch až do Hostomic. Cestou se můžete těšit na nádherné rozhledy do kraje z hřebenu Kuchyňky a z rozhledny na Studeném vrchu.
- Studený vrch: Druhý nejvyšší vrchol Hřebenů (660 m n. m.), kde stojí zeměměřičská věž, nyní rozhledna, provozovaná od dubna do konce září o sobotách a nedělích. Nabízí dechberoucí výhledy od Šumavy po Krušné hory, Křivoklátsko, České Středohoří, Říp, Bezděz i Českou Sibiř.
- Rozhledna na Studeném vrchu: Šestiboká, 17,5 metrů vysoká věž postavená v letech 1940 až 1942. Zde se nachází občerstvení s domácími klobásami.
- Trasa Příbram - Hořovice: Trasa dlouhá asi 35 kilometrů, která slouží jako tréninková. Vede přes Třemošnou, Ohrádku, Malou Ohrádku, okraj bývalé dopadové plochy Tok, Jordán, bunkry na Houpáku a zříceninu hradu Valdek.
Doporučení pro turisty a cyklisty
- Obuv: Lehké, odpružené a voděodolné boty jsou ideální pro měkký terén i kamenité výstupy.
- Batoh: Batoh o objemu 20-30 l s bederním pásem je doporučený.
- Občerstvení: Na většině tras v Brdech nejsou žádné stravovací ani jiné služby, proto je důležité mít s sebou dostatek jídla a pití.
- Vlakem do Brd: Cestování vlakem do Brd je stylové a pohodlné. Například do Jinec se dostanete snadno z Prahy, Příbrami či Českých Budějovic.
- Mapa: Vždy mějte s sebou aktuální mapu oblasti.
Kulturní a historické památky
- Kamenná rozhledna z let 1940-1942 s panoramatickými výhledy až na Ještěd.
- Naučná stezka k masivnímu křemennému balvanu, který se historicky dal rozhoupat.
- Lovecká chata "Dzúrovka", studna s pitnou vodou, historické fotografie.
- Zřícenina hradu Valdek.
- Benediktinský klášter s gotickým kostelem sv. Jana Křtitele (51m dlouhý), zničený 8.2.1421 a nikdy neobnoven.
- Královský hrad ze 13. století, založen kolem 1240 Václavem I. jako letní sídlo.
- Barokní kostelík sv. Jana Křtitele, poustevna.
tags: #asfalt #pres #brdy #informace