Hydroizolace spodní stavby je jednou z nejdůležitějších součástí stavby. Chrání objekt před účinky spodní vody a dalšími korozními účinky vnějšího prostředí, jako jsou bludné proudy, radon a chemicky znečištěné horniny. Provádění hydroizolace se musí dělat zvlášť pečlivě, jelikož je to konstrukce chránící stavbu, která je těžce opravovatelná. Někdy je oprava i nemožná nebo velice nákladná.
Na stavbu jako celek působí voda jako atmosférická (srážková), povrchová a podpovrchová. Zabránit vnikání vody do objektu není jenom o položení asfaltového pásu na podkladní desku. Je to daleko širší spektrum metod, které se dělí na přímé a nepřímé.
Nepřímé metody zahrnují už samotný výběr staveniště (bez podzemní vody, nepromáčené půdy), umístění objektu společně s jeho tvarem a úpravou okolním prostředí (vyspádování, zřízení drenáží) přispěje k jeho celkové ochraně před vlhkostí.
Izolační materiály a technologie
V dnešní době nejpoužívanější izolační technologie jsou povlakové (asfaltové pásy nebo fólie) a bezpovlakové (nátěrové hmoty a nástřiky). Ty se liší tloušťkou, skladbou vrstev, nosnou vložkou, a povrchovou úpravou.
Povrchová krycí vrstva hydroizolačního pásu je tvořena z asfaltu. Dříve se používal oxidovaný asfalt, který není odolný proti UV záření a má malou životnost. Asfaltové pásy se dělí do tří základních typů a to A, R, S. Každý z těchto typů slouží pro jiné využití, což je dáno především nosnou vložkou a způsobem připevňování pásu k podkladu.
Čtěte také: Jak správně udělat zpětný spoj u asfaltových pásů
Asfaltové pásy se buď lepí asfaltovým nátěrem, nebo natavují pomocí plamene a horkovzdušné pistole. Pro izolování spodní stavby se používá výhradně pás typu S, popř. modifikované pásy SBS (styrén-butadien-styrén) bez nosné vložky.
Hydroizolační pásy typu S s nosnou vložkou ze skelné, polyesterové rohože nebo kovové vložky mají daleko lepší vlastnosti, a to jak mechanické tak hydroizolační, než pásy typu A a R. Fóliové hydroizolace mají vysokou pevnost v tahu a dokonalou vodotěsnost i odolnost proti agresivním účinkům zemního prostředí. Hydroizolační fólie se k podkladu lepí nebo kladou volně a zatěžují se, spojování sousedních fólií se realizuje pomocí horkého vzduchu nebo mechanicky kotevními prostředky.
Návrh a provedení hydroizolace
Hydroizolace objektu se navrhuje podle hydrofyzikálních podmínek. Záleží na tom, zda je objekt podsklepen či ne, a také na tom jaká voda se zde vyskytuje. U podsklepených budov se kombinuje izolace vodorovná a svislá. Hydroizolace se provádí na rovný, pevný a očištěný povrch. Veškeré hrany podkladu musí být zaobleny, aby se asfaltové pásy při ohýbání nelámaly. Hydroizolaci připevňujeme k podkladu mechanicky (kotvou), lepením asfaltem nebo natavováním plamenem, nebo horkým vzduchem. Napojování musíme věnovat zvláštní pozornost, spoj musí být dokonale těsný.
Zpětný spoj - klíčový detail
Svislá hydroizolace se v přesahu spojuje s vodorovnou hydroizolací tzv. zpětným spojem. Jedním z nejčastějších důvodů reklamací funkčnosti hydroizolace spodní stavby je právě nekvalitní vyhotovení zpětného spoje z důvodu chybějícího přesahu vodorovné podkladové betonové desky nebo základového pásu a nezohlednění způsobu vytváření zpětného spoje.
První krok zpětného spoje spočívá v položení vodorovné hydroizolace s přesahem minimálně 150 mm od budoucí stěny. Ve druhém kroku po vyzdění suterénní zdi se na vodorovnou izolaci nataví svislá část hydroizolace a připevní se ke konstrukci stěny.
Čtěte také: Jak na křížový spoj
Před terénními úpravami bylo nutné zaizolovat spodní část domu. V tzv. zpětném spoji je spojena vodorovná hydroizolace s hydroizolací svislou, která je natavena od ztraceného bednění nad cca 30 cm nad finální terén. Použil jsem stejnou jak u podkladního betonu.
Nejdříve jsem myslel, že budu izolaci natavovat přímo z role, ale pás je moc těžký na to, aby bylo možné jej rovně rozvinovat. Nařezal jsem z něj tedy pruhy cca 1*0,5 m a ty se postupně jeden vedle druhého natavovali na zeď samostatně. Jednotlivé pruhy se samozřejmě musí překrývat, povrch již natavené lepenky se musí předehřát a musí se postupovat opatrně, aby nedošlo k propálení izolace, nebo nějakému většímu nechtěnému tavení.
Provádění izolace prostupů v základech se provádí dokonalým obtažením vedených instalací. Ochranná vrstva u vodorovné izolace se provádí v ideálním případě z betonové mazaniny tl. minimálně 50 mm. V mnoha případech však postačí izolaci chránit pomocí geotextilie. U svislé hydroizolační vrstvy je nutno zabránit poškození pásu od zeminy. - betonová monolitická příčka o tl.
Důležitost ochrany hydroizolace
Dobrý projekt by měl vždy pamatovat na ochranu před mechanickým poškozením, ať už v důsledku manipulace s armaturou nebo pohybu pracovníků, vykonávajících stavební práce. Na ochranu vodorovné plochy hydroizolace je vhodný betonový potěr s tloušťkou 50 mm. Při izolování „do vany“ je nutné do příslušné výšky ochránit i svislou část hydroizolace, např. deskami z polystyrenu nebo jiného materiálu - během ukládání armatury totiž hrozí její poškození.
Hydroizolační fólie se musí standardně uložit mezi syntetické geotextilie s minimální plošnou hmotností 300 g/m2. Svislá izolační fólie může být při zasypávání dodatečně chráněná před mechanickým poškozením profilovanou fólií, která má při zvýšeném radonovém riziku zároveň funkci ventilační vrstvy. Fólii je dále možné ochránit pomocí různých, např. sádrokartonových desek apod., příp. přizdívkou z cihel nebo betonových tvárnic. Během stavby je nevyhnutné při už aplikaci ochranných vrstev zabránit vniknutí ostrých předmětů, jako jsou úlomky tvárnic, betonu apod. do prostoru např. mezi přizdívku a hydroizolaci.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Kontrola kvality
Po položení hydroizolace je nutné zkontrolovat odvedenou práci. Především se kontroluje těsnost v přesazích hydroizolačních pásů, kterou můžeme kontrolovat buď vizuálně, pomocí jehly, ofouknutím horkým vzduchem, vakuovou zkouškou nebo natlakováním komůrkových spojů.
Vzhledem k tomu, že jakékoli dodatečné opravy jsou velmi komplikované, doporučuje se, pokud je to možné, využít v případě každé tlakové izolace služby specialistů, kteří vykonají zkoušky těsnosti hydroizolačního povlaku, a to např. vysokonapěťovou jiskrovou zkoušku, která dokáže poměrně přesně odhalit poškození, příp. nedostatečné svaření, zejm.
Důležitost odborné montáže
Bohužel neexistuje hydroizolační materiál, na jehož funkčnost by neměla vliv nevhodná montáž; to znamená, že výběr kvalitního hydroizolačního materiálu jde ruku v ruce s výběrem kvalitní, prověřené a erudované izolatérské firmy. Taková náročná realizace, jako je hydroizolace proti tlakové vodě, nedává prostor ke kompromisům, takže je třeba využít všech dostupných prostředků ke kontrole a zabezpečení správných technických postupů.
Drenážní systém
Drenážní systém je sestava perforovaných ohebných trubek různé velikosti a čisticích popř. kontrolních šachet. Slouží k odvádění přebytečné podpovrchové vody z pozemku a zabraňuje tak pronikání vody ke stavbě. Drenáže jsou plošné a liniové.
Liniová se zhotoví ve vzdálenosti 0,5 - 1 m od líce obvodových zdí. Tvoří ji perforované trubky o sklonu min. 0,5 %, lépe však 1 %. Trubka je ukládána do štěrkového lože frakce 16/32 mm, nejlépe na betonový podklad, jelikož v případě štěrkového podkladu můžou vznikat prohlubně, trubka nebude lokálně ve správném spádu a v těchto místech se bude držet tlaková voda. Násyp štěrku musí být 300 mm vysoký. Kontrolní šachtice se vyskytují v rozích budovy, popř.
Osa drenážní trubky musí být uložena min. 200 mm pod úrovní hydroizolace. Štěrkový zásyp je ideální obalit geotextilií s plošnou hmotností 500 g/m2 s přesahem 100 mm ve spoji, aby se předcházelo ucpání systému drobnými částicemi.
Plošné drenáže jsou nejčastěji zhotoveny pod podkladní deskou mezi základovými pásy. Jedná se o štěrkový násyp tloušťky 200 mm obalený geotextilií.
tags: #zpětný #spoj #hydroizolace #detaily #provedení