V této kapitole se budeme věnovat problematice hydroizolace spodní stavby. Úkolem hydroizolací spodní stavby je zabránit pronikání podpovrchové vody do konstrukcí a dalších prostor podzemních částí budov. K tomu účelu se nejčastěji používají povlakové izolace, vytvářené převážně na bázi asfaltů či plastů, chránící stavební dílo z vnější strany. Správně navržené a kvalitně provedené izolace jsou pro vodu nepropustné. Hydroizolace spodní stavby budov patří v praxi mezi ty z náročnějších úkolů stavební techniky. Do této polohy je především řadí hydroizolační rizika -rizika neúspěchu. Proto je třeba hydroizolacím spodní stavby věnovat odpovídající pozornost.
Izolace: část stavby (stavební prvek) chránící stavební konstrukci nebo její část, popř. vnitřní nebo vnější prostředí, před nežádoucím vnikáním vody, zvuku, tepla nebo jiného fyzikálního účinku.
Hydroizolace: izolace chránící stavební konstrukci nebo její část, popř. vnitřní nebo vnější prostředí, před nežádoucím vnikáním vody.
V horninovém prostředí kolem stavby se může podpovrchová voda vyskytovat v podobě zemní vlhkosti, prosakující vody nebo podzemní vody. Okolí spodní stavby může být syceno puklinovou vodou. Spodní stavba budov může zasahovat pod hladinu podzemní vody. Přesné zjištění možné hydrofyzikální expozice spodní stavby budov v průběhu jejich existence je prvotním předpokladem správného návrhu hydroizolací. Návrh povlakových hydroizolací, resp. hydroizolačních soustav, systémů a konstrukcí vychází z průzkumu prostředí stavby.
Zpráva inženýrskogeologického průzkumu musí být doložena situací sond, součinitelem propustnosti zemin, popř. i křivkou zrnitosti zemin. Má charakterizovat skladbu půdního profilu, úložné poměry, stabilitu vrstev, únosnost základové půdy, očekávaný průběh poklesu, zejména v poddolovaných územích, popř. i zhodnocení seismických vlivů. Musí obsahovat údaje o výskytu podzemní vody, pokud se vyskytuje, stanovit hloubku, ve které byla popř. zastižena úroveň její hladiny při navrtání i po ustálení, uvést změny hladiny v průběhu hloubení sond, stanovit závislost kolísání hladiny na stavu vody v blízkých vodních tocích, nádržích a studnách, teplotu vody, popř. i směr a rychlost proudění přítoku vody do sondy při čerpání a údaje o výsledcích čerpacích zkoušek. Zejména je však nezbytné, aby v hydrogeologickém posudku byla uvedena nejvyšší možná hladina podzemní vody. Výška hladiny vody naražené nebo ustálené v průzkumné sondě je pouze informativní.
Čtěte také: Hydroizolace - zpětný spoj
Z mechanických vlivů je zejména třeba prověřit výskyt nárazů, otřesů i kmitání konstrukcí a působení soustředěných i plošných namáhání, z chemických vlivů možnost vsakování povrchové vody nebo vod technologických s obsahem látek působících nepříznivé na povlakové hydroizolace a konstrukce, dále působení bludných proudů, z tepelných vlivů zejména teplotu médií procházejících v potrubích hydroizolačními souvrstvími nebo vyskytujících se v jejich blízkosti atd.
Režim podzemní vody: charakteristické kolísání hladiny podzemní vody ve vymezeném čase, např.
Hydroizolační povlaky se na stavbě vytváří buď z nátěrových, stěrkových nebo stříkaných hydroizolačních hmot, nanášených v jedné nebo několika vrstvách na podklad, nebo s pomocí prefabrikovaných hydroizolačních pásů, které se podle charakteru výrobku na podklad nalepují, natavují, mechanicky kotví nebo se volně kladou a zatěžují. Mezi sebou se pásy spojují v ploše i ve stycích lepením nebo natavením plamenem či horkým vzduchem, a to v závislosti na konkrétní materiálové bázi a dimenzi povlaku. Do nátěrových, štěrkových nebo stříkaných systémů se zpravidla při realizaci na stavbě vkládá výztužná vložka. Hydroizolační pásy často obsahují nosnou vložku.
Hydroizolační pás (asfaltový, plastový, pryžový aj.): plošný ohebný výrobek z hydroizolačního materiálu dodávaný obvykle svinutý v roli; v závislosti na provedeni může mít i jiné funkce, např. separační, expanzní, ochrannou a další; zpravidla obsahuje nosnou, resp.
Mezi nejstarší hydroizolační hmoty používané ve stavitelství patří asfalty, resp. přírodní asfalty. V hydroizolační praxi donedávna převládalo používání oxidovaných stavebněizolačních asfaltů, příp. asfaltů filerizovaných, které jsou v současnosti nahrazovány pružnějšími asfalty modifikovanými. Z tekutých materiálu se užívají ještě asfaltové hydroizolační suspenze a tmely. Dominantní postavení však mají asfaltové pásy, přičemž původní technologie vytváření povlaků, kdy byly asfaltové pásy bez krycí asfaltové vrstvy, příp. Novější koncepce asfaltových hydroizolačních pásů představují asfaltové pásy bezvložkové a asfaltové pásy samolepící.
Čtěte také: Jak na křížový spoj
Poznámka: České odborné názvosloví používá obecný termín asfalt pro tzv. ropný asfalt, získávaný destilací ropy. V zahraničí (kromě USA) se stejná hmota, používaná pro výrobu hydroizolačních pásů, označuje jako bitumen a hydroizolační pásy se nazývají bitumenové.
Poznámka: "chemický prostředek" zahrnuje přírodní kaučuk, syntetické polymery, siru a některé organokovové sloučeniny, ne však kyslík nebo oxidační katalyzátory jako chlorid železitý, kyselinu fosforečnou a oxid fosforečný. Vlákna a anorganické prášky (filery) se za modifikátory asfaltu nepovažují. Modifikované asfalty se mohou vyrábět přímou úpravou základního asfaltu nebo ve formě ředěných asfaltů, emulzi, nebo ve směsi, např. s přírodním asfaltem.
Poznámka: Používají se plastomery, např. amorfní polypropylen (APP), polyetylén (PE) aj., nebo elastomery, např. styren - butadien - styrenový kaučuk (SBS).
Poznámka: Tloušťka krycích asfaltových vrstev do 1 mm.
Poznámka: Tloušťka krycích asfaltových vrstev je větší než 1 mm, celková tloušťka pásu činí nejméně 4 mm.
Čtěte také: Vlastnosti asfaltových pásů
Poznámka: U celoplošně samolepicího pásu činí tloušťka obvykle 3 mm, u ostatních samolepicích pásu zpravidla 4 mm.
V hydroizolační technice se s úspěchem používají i jiné než asfaltové materiály. Velkým rozvojem prochází plastové hydroizolační pásy (fólie), v menší míře i elastové hydroizolační pásy (fólie). Také silikátové hydroizolační hmoty nachází v odůvodněných případech uplatněni.
- Plastový hydroizolační pás (fólie): pás s vložkou nebo bez vložky s hydroizolačními vrstvami z plastů, jako např. polyvinylchloridu (PVC), polyetylénu (PE-HD, PE-LD), chlorovaného polyetylénu (PE-C), polymerních plastů modifikovaných asfaltem (ECB), vinylacetátu (VAE) apod.
- Elastový hydroizolační pás (fólie): pás s vložkou nebo bez vložky s hydroizolačními vrstvami z elastů, jako např. EPDM, CR, PIB aj.
Návrh povlakových hydroizolací spodní stavby ovlivňuje řada materiálových, konstrukčních, technologických a hydrogeologických okolností. Požadavky, možnosti i zvyklosti se vzájemně prolínají. V podzemí objektů mají hydroizolační povlaky obklopovat chráněnou konstrukci spojitě. Pod hladinou podzemní vody má být tvar izolovaných ploch co nejjednodušší, pokud možno bez prostupů těles, potrubí apod. a bez dilatačních spár. V dilatačních spárách v prostředí podzemní i gravitační vody, kde by neměl izolační povlak oporu o pevný podklad, a kde by hrozilo nebezpečí jeho namáhání v tahu, příp.
V prostředí podzemní vody má být izolační povlak vystaven pouze silám kolmým k jeho povrchu, které mají být co možná rovnoměrné rozloženy. Napětí v tlaku nemá u asfaltových povlaků z modifikovaných pásů překročit 0,5 MPa při teplotě do 20°C. Nosné podklady hydroizolačních povlaků se na vodorovných a šikmých plochách zpravidla navrhují z betonů v tloušťce nejméně 80 mm. Vyskytují-li se v podzákladí propustné zeminy, kladou se přímo na ně. V případě nepropustných zemin se podkládají drenážní vrstvou ze štěrkopísku v tloušťce cca 0,2 m krytou separační vrstvou, např. Na různě stlačitelných a různě ulehlých zeminách podzákladí se betonové podklady armují. Okraje betonových ploch se v šíři 0,8 m zesilují na tloušťku 0,2 m. Stejné zesílení se užívá i v okolí dilatačních spár. Do míst zesílených podkladních vrstev se doporučuje vkládat výztuž, např. Povrch podkladních betonů je zpravidla nutné vyrovnat v tl.
Vyskytují-li se v základové spáře konstrukce pod hladinou podzemní vody vertikální výškové stupně, má je izolační povlak z asfaltových pásů překonávat po přechodových klínech o sklonu nejvýše 45°C. Na šikmých přechodech se hydroizolační soustava po 2,5 m stabilizuje stupni o protisklonu 1 : 10šíře min. 0,3 m. Je-li objekt budován osaměle v otevřené stavební jámě na železobetonové desce, doporučuje se jej i při vodorovném průběhu hydroizolačního povlaku zabezpečit proti posunu. Zpravidla se volí vhodná profilace základové spáry. Tatáž opatření jsou nutná u dlouhých konstrukcí zakládaných ve sklonu. Podklad povlakových hydroizolací na stropních deskách podzemních objektů se doporučuje navrhovat ve sklonu 1° k okrajům ploch. Ochranný plášť nutno zabezpečit proti skluzu, např. betonovými výstupky při okraji či v ploše stropní desky.
Nosné podklady hydroizolačních povlaků na svislých plochách vytváří v závislosti na postupu realizace hydroizolačních soustav buď cihelné, betonové či železobetonové stěny pláště, anebo nosné konstrukce stěn objektů. Povrch nosného podkladu je zpravidla nutno vyrovnat podkladní cementovou omítkou v tloušťce 10 - 20 mm. Cihelné stěny nosného pláště se navrhují z plných mrazuvzdorných, ostře pálených cihel v tloušťce od 65 - 140mm v závislosti na výšce stěn. Vodorovné a šikmé plochy povlakových izolací z asfaltových pásů o sklonu do 45° se mají v průběhu stavby v podmínkách podzemní i gravitační vody chránit betonovými mazaninami vytvářenými z cementové malty tl. min. 50 mm. Svislé části asfaltových povlaků se před armováním a betonáží přilehlých stěn chrání omítkovým postřikem v tl. do 5 mm cementového pačoku nebo cementové malty.
Cihelné stěny ochranných plášťů se přizdívají ke svislým hydroizolačním povlakům s mezerou šíře 20 mm, která je souběžně se zděním vyplňovaná cementovou maltou. K ochraně povlaků lze užít i jiných vhodných výrobků, např. Rovinné i svinovatelné tvarované ochranné pásy (s výstupky, žlábky, příp. krytými separační mřížkou) se nad hladinou podzemní vody výhodně využívají i k drenážní funkci hydroizolačních systémů. Hrozí-li nebezpečí vzniku výrazných tahových či smykových sil v hydroizolačních povlacích z modifikovaných asfaltových pásů, např. Kotvený ochranný plášť vytváří železobetonová deska tl. min. 80 mm, spojená pomocí ocelových kotev s nosnou konstrukcí objektu. Kotvy se rozmísťují 0,5 m od okrajů kotvených plášťů ve vzájemné vzdálenosti ve vodorovném i svislém směru 2 - 2,5 m. Povrch pevné příruby kotvy musí být v jedné rovině s okolní podkladní vrstvou.
Kotvený železobetonový ochranný plášť se také zpravidla navrhuje na těch stěnách izolovaného objektu, zejména pod hladinou podzemní vody, ke kterým přiléhají nebo budou dodatečně přiléhat podzemní části jiných budov, či kde dochází k přímému kontaktu se skalním výlomem, podzemními stěnami apod. Kotvený ochranný plášť se doporučuje oddělit od sousedních objektů, podzemních stěn, skalního výlomu apod.
Poznámka: Kotvené pláště se v současné době používají málo. Hrozí-li nebezpečí přenosu výrazných tahových sil do hydroizolačních povlaků, nahrazuji se asfaltové systémy systémy fóliovými.
- Ochranná vrstva: vrstva chránící hydroizolační vrstvu, popř.
- Skladba hydroizolační vrstvy: uspořádání hydroizolačních a popř.
- Ochranné desky a pásy z plastů či elastů: porézní desky z plastů, příp.
- Cihelná stěna ochranného pláště: trvalé nebo dočasné cihelné zdivo na maltu cementovou nebo nastavovanou, tvořící součást ochranného pláště.
Poznámka : Je-li časově realizována po hydroizolačním povlaku, nazývá se ochranná přizdívka.
- Podkladní vana: podkladní, resp.
V případě nízké vany se asfaltové pásy povlaku napojují vratným (obrácený) spojem. Princip spoje spočívá v postupu, kdy se v první etapě několik posledních řad cihel podkladního pláště vyzdívá na vápennou maltu, a ty se ve druhé etapě prací po realizaci želbet. stěny vany zase odstraní. Tím se odhalí povrch povlaku. Na očištěný povrch povlaku se napojí asfaltový pás, realizovaný na povrch želbet. stěny ve druhé etapě prací z vnější strany. Přesah pásů ve spoji činí 150 mm. U vysoké vany lze u terénu použít převedení povlaku na svrchní část podkladní stěny.
Poznámka: V podmínkách podzemní vody se hydroizolační povlaky vytváří nejméně ze dvou modifikovaných asfaltových pásů. Ty se vzájemně v ploše mezi sebou i v přesazích, které činí 100 mm, spojuji natavením, zpravidla plamenem hořáků na propanbutan. Podmínkou očekávané absolutní hydroizolační funkce povlaků je dokonalé spojeni pásů. Toho se na stavbách zpravidla dociluje ve spojích pásů, nikoliv však v ploše. Je to totiž, zejména na svislých plochách, obtížnější. Nejsou-li ale pásy spojeny, pak může docházet k rozlévání vody mezi pásy v povlaku a výsledný hydroizolační efekt vícevrstvého povlaku je roven povlaku jednovrstvému se všemi riziky propustnosti pro vodu působící hydrostatickým tlakem. Proto je nezbytné kvalitu spojováni pásů na stavbách kontrolovat. V příkladech podle obr.74 a,b jsou v oblasti soklu i navazujících stěn obvodového pláště budovy zakresleny dvouplášťové větrané konstrukce. V prvním případě je užito režné zdivo, ve druhém případě obklad osazený na distanční rošt. V části soklu vytváří termoizolační vrstvu extrudovaný pěnový polystyren zakrývající povlak.
Poznámka: Na režné zdivo soklu nutno užít ostře pálené cihly, vnější povrch cihelného zdiva pod terénem se doporučuje opatřit nátěrovým povlakem na bázi asfaltu; prvky okapového chodníku jsou podsypány štěrkopískem.
Zpětný spoj: spoj umožňující protisměrné napojení povlaku v následné etapě izolačních prací. Dilatační spáry je třeba ve stavební konstrukci umístit tak, aby hydroizolační povlak spolu se zesilujícími vložkami probíhal spojitě v jedné rovině z jednoho dilatačního dílu stavby na druhý. Zesilující vložky hydroizolačního povlaku v místě dilatační spáry se doporučuje umísťovat na vnitřní stranu povlaků. Povlakové izolace z modifikovaných asfaltových pásů se v oblasti expanzních, posuvných a pohybových dilatačních spár v podmínkách zemní vlhkosti a gravitační vody u dilatací stěn zesilují jedním modifikovaným asfaltovým pásem typu Y šíře min. 0,5 m, v případě gravitační vody působící na stropní konstrukce v zásypu třemi modifikovanými asfaltovými pásy.
Pás typu Y šíře 0,5 m se v tom případě vkládá mezi dva základní pásy povlaku dva krycí pásy typu Y šíře 1 m jsou umístěny na vnitřní a vnější povrch povlaků. Povlakové hydroizolace z modifikovaných asfaltových pásů se mohou alternativně v oblasti expanzních, posuvných i pohybových dilatačních spár v podmínkách gravitační a podzemní vody zesilovat pryžovým pásem z chloroprenového kaučuku šíře min. 400 mm, o tloušťce kolísající zpravidla mezi 4-8 mm v závislosti na očekávané velikosti vzájemných pohybů dilatačních celků. Vtlačováni hydroizolačních povlaků do dilatačních spár v podmínkách podzemní vody brání pryžové profily o šířce rovné dv...
Praktický postup: Penetrace a natavení asfaltových pásů
Příprava povrchu
Po dostatečném vyschnutí betonu na základové desce se můžete pustit do plošné hydroizolace. Nejprve desku pečlivě projděte a odsekejte případné nerovnosti nebo ostré hrany betonu. Poté desku pečlivě zamette.
Penetrace
Po přípravě betonu následuje penetrace. Doporučuje se zvolit asfaltovou penetraci a nanášet ji malířským válečkem. Dbejte na to, aby byla nanesena poctivá vrstva, aby nikde neprosvítal beton. Penetraci nechte cca 2-3 dny pořádně zaschnout.
Volba asfaltových pasů
Výběr asfaltových pásů může být složitý, protože na trhu je mnoho druhů a variant. Základní rozdělení je na oxidované a modifikované asfaltové pásy. Dále je třeba zvážit, zda potřebujete pás proti radonu nebo pouze proti vlhkosti, a zda chcete pás s hliníkovou vrstvou nebo bez ní.
Natavování
Natavovat začněte pouze po obvodu, kde bude obvodová zeď a pod nosnou příčku. Obvod s přesahem 15 cm ohněte dolů pro zpětný spoj. Nejprve dávejte vrstvu oxidovaného asfaltového pásu, poté druhou vrstvu modifikovaného. Snažte se pásy co nejvíce natavit, aby dobře držely. Pásy v celé ploše dodělávejte až před zděním vnitřních příček, postup je úplně stejný jako po obvodu. Dva lidé jsou ideální - jeden s hořákem, druhý s tyčkou odmotává asfaltový pás. Vše s přesahem 15 cm. Kolem prostupů a pro všechny detaily použijte tekutou izolaci.
Důležité je nedělat ihned izolaci po celé ploše desky, během zdění se může poškodit od palet, lešení atd.
tags: #zpětný #spoj #asfaltové #pásy #postup