Zlaté výrobky v ruském parlamentu
Zlaté cihly, zlaté náušnice zdobené státním znakem nebo kalíšky na vodku z drahého kovu si mohou zájemci pořídit v budově dolní komory ruského parlamentu, Státní dumy. Podle listu Komsomolskaja pravda jdou v tamním zlatnictví na dračku zejména zlaté cihličky i klíčenky k luxusním vozům značek Infinity nebo Lexus. O "levné" přívěsky k mazdám či oplům ale zájem není.
Zlatnictví pod střechou budovy zákonodárného sboru objevili novináři vedle poslanecké jídelny. Největší zájem je prý o výrobky ozdobené státním znakem. Například prsten a náušnice s orlicí se dvěma hlavami obloženými brilianty přijde téměř na 61.000 rublů (asi 42.500 korun). Zlaté kalíšky přijdou na 20.000 rublů (14.000 korun).
"Nejvzácnější je tam ale zlatá cihla téměř za milion rublů. Leží si tam tak důležitě, jakoby věděla, jakou má cenu, a čeká na majitele. Ne jako její 'bratři' o váze sto gramů, kteří se rozprodávají jako tvarohové placky v jídelně," uvedl deník. Zlaté výrobky prý vzbudily v parlamentu velký zájem. Kolem stánku vznikl v široké chodbě viditelný nápor.
Ruské zlaté rezervy: Historie a současnost
Téma zlatých rezerv se stalo v mezinárodních médiích hojně diskutované. Rusko má 6. největší rezervy zlata na světě a Ruská centrální banka (RCB) uvádí, že vlastní 1.614,27 tuny zlata (poslední stav 31.12.2016), což je o 15 % více než před rokem. RCB je jednou z předních světových kupců zlata a loni v říjnu provedla jeden z největších měsíčních nákupů zlata v historii, když zvýšila rezervy o 1,3 milionu uncí.
„Když je cena zlata nízko, vlády poté zvyšují své zlaté rezervy jak z tradičních, tak i z historických důvodů,“ uvedl Anton Tabakh, ekonom a profesor na Higher School of Economics. Experti vnímají pozitivně ruskou tendenci ke zvyšování zlatých rezerv během světové ekonomické nejistoty. „Zvýšit podíl zlatých rezerv je velmi dobrým rozhodnutím v dnešním ekonomickém a politickém klimatu,“ uvádí Sakharovsky. „Trump je nepředvídatelný a nečekaně se mohou vynořit další nové sankce a „zmrazení“ některých aktiv. Zlato Rusku pomůže udržet a ubránit svá aktiva.“
Čtěte také: Uchování hodnoty: Zlaté cihly
Přestože Rusko nemá Fort Knox, téměř 2/3 jeho zlata jsou uschovány v trezorech patřících centrální bance v Moskvě. Zbytek zlata se nalézá v Petrohradě a Jekatěrinburgu. Váhové kategorie jsou od 100 gramů po 14 kilogramů. V roce 2011 navštívil Vladimír Putin prostory o rozloze 17.000 čtverečních metrů, v nichž by mělo být zlato uskladněno, ale detaily o jeho návštěvě nebyly poskytnuty.
Historické pozadí ruské náklonnosti ke zlatu
Ruská náklonnost ke zlatu spadá až do období vlády cara, který používal zlato k posílení národní měny. Až do roku 1914 vlastnilo Ruské carství největší zlaté rezervy na světě - 1.400 tun. 1. světová válka vyprázdnila zlaté rezervy, aby Rusko získalo úvěry od zahraničních bank.
Po Velké říjnové revoluci v roce 1917 byla část carského zlata převezena na Sibiř vojskem admirála Alexandera Kolchaka, který velel bílé armádě. Část z tohoto zlata zůstala v Rusku, ale nikoliv všechno zlato, uvádí Vladlen Sirotkin, profesor na Russian State University, který se zabývá „Kolchakovým zlatem“. Admirál poslal velkou část zlatých rezerv do Japonska k nákupu zbraní, ale neobdržel ani zbraně a ani zlato. Tak jako Spojené státy dnes, nabízelo i carské Rusko možnost uskladnění zahraničního zlata na svém území.
Bolševická vláda utratila carovo zlato velmi rychle, jelikož za něj kupovala potraviny a průmyslové a vojenské zařízení. V Sovětském svazu se tak v roce 1928 nacházelo jen 150 tun zlata. Během Stalinovy vlády se zlaté rezervy země podstatně navyšovaly, neboť tehdejší sovětský vůdce věřil, že tyto rezervy jsou důležitým pilířem pro rychlou industrializaci ekonomiky.
Zlaté doly a těžba
Mnoho těžebních dolů se nachází na Dálném východě v regionu města Magadan. Toto místo je známé díky nechvalně proslulým gulagovým táborům, ve kterých za Stalinovy vlády zemřelo mnoho lidí. V roce 2005 se v Magadanu konala vládní konference pod vedením Vladimíra Putina, jejímž cílem bylo vyřešit kritickou situaci ohledně výše státních rezerv zlata.
Čtěte také: Standardní hmotnost zlaté cihly
V té době dosahovaly zlaté rezervy 387 tun a podmínky v těžebním průmyslu byly katastrofální. Našly se však způsoby, jak do oblasti geologického průzkumu a těžby přitáhnout nové investory, přičemž základním požadavkem byla vysoká transparentnost. Za doby Sovětského svazu byla totiž produkce zlata jedním z nejzkorumpovanějších odvětví. „Ředitel státní těžební společnosti zlata nevydrží zpravidla ve své funkci příliš dlouho,“ napsal sovětský geolog Alexander Surkov ve své knize „Tiší nádeníci a piráti z Karibiku“.
Ročně těžařské společnosti na světě vytěží kolem 80 milionů uncí zlata. Velká část z toho pochází jen z několika málo dolů. Jedním z nich je ruské naleziště Olympiada v Krasnojarsku. Těžební komplex Olympiada v ruském Krasnojarsku je pátým největším zlatým dolem na světě. Největší ruský zlatý důl má podle odhadů celkové zásoby zlata přesahující 47 milionů uncí. Přestože bylo ložisko zlata objevené už v sedmdesátých letech, naplno se v něm těžba rozběhla až v roce 1996.
Příběh rumunského zlatého pokladu v Rusku
Už přes sto let se v Rusku nachází více než 90 tun ze zlatých rezerv Rumunska. Rusové je původně slíbili "pohlídat" během první světové války. Část sice vrátili, ale další bloky zlata zůstaly v moskevských trezorech. Právě z nich nyní Rusko uvolňuje a prodává zlaté rezervy, které mají podpořit ekonomiku poznamenanou válkou na Ukrajině.
Psal se rok 1916 a v Evropě probíhala první světová válka. Rumunské království, které bylo po první dva roky neutrální, se rozhodlo do konfliktu zapojit po boku Dohody. Pro zemi to však mělo vážné dopady. Rumunům se zprvu podařilo zatlačit rakouská vojska do Maďarska, protivníkovi ale rychle dorazily posily a rumunský postup se zastavil.
Rumunské velení a administrativa se časem kvůli tlaku protivníka musely přesunout z Bukurešti do města Jasy. Přesunula se i rumunská královská rodina a národní banka. A tehdy se do města u hranic Moldavska přesunul i rumunský zlatý poklad, respektive národní rezervy. Uvažovalo se o přesunu do Londýna, ale kvůli německým ponorkám v Severním moři plán padl. Nakonec volba padla na Rusko, které tehdy ještě ovládala dynastie Romanovců. Během příštích měsíců tak z Rumunska do trezorů Ruské národní banky v Kremlu putovaly vlaky, v nichž bylo přes 91 tun zlata a další tuny zlatých mincí, šperků královské rodiny a jiných cenností.
Čtěte také: Investice do zlata v nejisté době
Carské Rusko už ale nemělo dlouhého trvání. Rusko po říjnové revoluci v roce 1917 s Bukureští ukončilo diplomatické styky. A ohledně pokladu vzkázalo, že jej "vrátí rumunskému lidu, a nikoli oligarchii". Přestože Sovětský svaz slíbil, že vrátí zlato rumunskému lidu, Kreml s jeho vydáním nepospíchal, neboť neměl důvěru v rumunského komunistického vůdce Nicolae Ceaușescu, jehož vztahy s Moskvou byly napjaté.
Po první světové válce zůstal poklad v Rusku. Část se do Rumunska vrátila v roce 1935. Velká část ale zůstala u jeho souseda. Není přitom úplně jasné, co se se zlatem dělo během druhé světové války. V roce 1956 se pak do země svého původu vrátila například různá umělecká díla a další hodnotné předměty, které byly součástí pokladu. Zlato o hmotnosti přes 91 tun ale zůstalo v Rusku. Počátkem jednadvacátého století pak do Rumunska putovala další malá část pokladu. Tuny zlata opět chyběly. A do země svého původu už se nikdy nevrátily.
Rumuni na svůj poklad ale nikdy nezapomněli a o jeho navrácení se snaží dodnes - a to skrz akce v Evropském parlamentu. Zatím neúspěšně. Do popředí zájmu se poklad dostal ve chvíli, kdy Rusko začalo kvůli válce na Ukrajině rozprodávat své zlaté rezervy. "Vzhledem k tomu, že likvidita domácího trhu se zlatem se v posledních letech zvýšila, nyní Ruská centrální banka provádí ekvivalentní operace na domácím trhu nejen prostřednictvím transakcí v jüanech, ale částečně i se zlatem," uvedl pro agenturu Interfax mluvčí ruské centrální banky.
Zlaté kopule Moskvy
Bohatství, které ruské náboženství a stát sdílely po staletí, je viditelné i na zlatých kupolích, které září na vrcholcích chrámů a klášterů. Příběh zlatých kopulí Moskvy začíná ve 12. století. Církev byla jedním z hlavních pilířů ruského státu a první kamenné chrámy už tehdy vnímaly zlato jako symbol božského světla. Kopule měly stejnou duchovní i estetickou roli.
Významným příkladem je Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Kremlu, která byla dokončena na konci 15. století. Tato katedrála se stala centrem duchovního života a korunovačním místem ruských carů. Její zlaté kopule symbolizují Ježíše Krista a čtyři evangelisty a nejsou jen dekorativním prvkem, ale i způsobem, jak chrám odlišit od světského světa.
Zlaté kopule Moskevského Kremlu jsou však jen začátkem příběhu. Moskva je plná zlatých kopulí, které zdobí chrámy a kláštery. Mnozí ruští panovníci přispěli k jejich rozvoji. Když se v 17. století upevnila pozice církve, význam zlatých kopulí ještě vzrostl. Staly se nejen symbolem víry, ale i politickým prohlášením, které odráželo ambice ruského státu.
Zlaté kopule byly vždy nákladné a symbolizovaly luxus a víru. Kateřina Veliká, známá svým mecenášstvím, podporovala obnovu a zdobení mnoha chrámů v Moskvě. Zlaté kopule se staly symbolem její vlády, která spojovala osvícenství s tradičními hodnotami a krásou.
Během sovětské éry však zlaté kopule zažily těžké časy. Mnoho chrámů bylo zničeno nebo přeměněno na světské budovy. Zlato z kopulí bylo často použito na financování průmyslových projektů. Jen několik málo chrámů bylo ušetřeno díky své historické hodnotě nebo strategické poloze. Po pádu Sovětského svazu se začaly chrámy a jejich kopule obnovovat. Zlaté kopule se opět staly jedním z nejvýraznějších rysů města a připomínají jeho duchovní význam, který přesahuje jednotlivé epochy ruských dějin.
Zlaté kopule Moskvy nejsou jen architektonickým prvkem. Jsou ztělesněním historie, náboženské identity a kulturní hrdosti. Bez ohledu na změny, jimiž Rusko prošlo, zůstávají kopule symbolem, který spojuje minulost s přítomností.
tags: #zlate #cihly #v #rusku #informace