Ať už roste kolem zahrady nebo odděluje terasu - hustý vysoký plot vás ochrání nejen před zvídavými pohledy sousedů a nepříjemným větrem, ale poskytne také životní prostor zvířatům. A navíc i skvěle vypadá.
Zahradní architektura s tradicí
O užitné a okrasné hodnotě keřů se vědělo už v době egyptských faraonů. Vrchol zastřihávaných keřů přišel v období baroka v rozlehlých anglických parcích a francouzských zámeckých zahradách, kde měly keře funkci zahradních stavebních prvků. I zde sloužily zejména k ohraničení, některé však měly i hravou formu, např. labyrint.
Výhody živých plotů
Tyto „přírodní stěny“ jsou velmi oblíbené i v dnešní době. Vypadají hezky a upraveně a zároveň je snadná jak výsadba, tak následná péče o ně. Pokud jsou keře dostatečně husté, zvládnou zamezit vstupu nechtěných návštěvníků stejně dobře jako zdi nebo mříže. Tak vám ze zahrady neuteče váš mazlíček ani se k vám nezatoulají cizí zvířata. I pro děti může být živý plot atraktivním místem - nabízí totiž spoustu možností, jak nahlédnout do světa přírody. Keře jsou útočištěm spousty malých pomocníků a životním prostorem menších zvířat od hmyzu až po zpěvné ptáky. Jejich pozorování bude pro děti zábavou.
Jak správně začít s výsadbou živého plotu
Pokud si osvojíte pár základních pravidel, vytvoříte živému plotu ideální startovací podmínky. Čerstvě koupené rostlinky by měly mít dostatek vody. Sazenice s holými kořeny dejte nejméně na dvě hodiny - nejlépe však přes noc - do vody. Pokud není možné rostliny rovnou zasadit na určené místo, dejte je zatím do země. Při rozsazování rostlin je rozhodující správný rozestup a velikost připravených děr. Keře se sází v rozestupech od 30 do 40 cm. Stromky potřebují rozestupy mezi 80 až 100 cm.
Díru vykopejte minimálně dvakrát tak širší a hlubší, než je velikost kořenového balu. Aby bylo dlouhodobě možné zastřihávat plot ze všech stran, doporučuje se hraniční vzdálenost minimálně 150 cm. Zároveň je vhodné odstranit ze země, do které keře přijdou, plevel včetně kořenů. Poté zkontrolujte kořeny rostlin. Poškozené části odstřihněte ostrými zahradnickými nůžkami a celkově kořeny trochu zkraťte. Nyní vyplňte díru směsí vykopané půdy, čerstvého substrátu a kompostu. Rostlinu zasaďte stejně hluboko, jako rostla doteď. Směs půdy nasypte okolo, sazenicemi jemně zatřeste, aby se půda dostala mezi kořínky, a půdu opatrně přitlačte.
Čtěte také: Bezúdržbový živý plot
Pro jednodušší zavlažování můžete kolem rostliny vyhloubit mělčí jámu, aby vám voda neodtékala pryč. Sazenice vydatně zalijte - a to i v případě, že prší! Když se voda vsákne, nakypřete nejvrchnější vrstvu půdy a zakryjte kůrovým mulčem. Pravidelným zaléváním v roce výsadby přispějete k tomu, aby vám živý plot hezky rostl a sílil.
Kdy stříhat živý plot?
U stálezelených plotů použijte nůžky na živé ploty ideálně až poté, co rostliny dorostly do své konečné výšky. Túje a další jehličnany potřebují rok klidu, aby dobře narostly, nestříhejte je tedy rovnou po zasazení. Výjimkou jsou nepřiměřeně dlouhé boční výhony, nikdy však hlavní výhon. Listnaté a kvetoucí živé ploty by se měly stříhat vždy na jaře. K sestříhání v tuto roční dobu byste měli přikročit vždy, bez ohledu na to, kdy jste keř zasadili. Těsně po výsadbě zastřihněte výhony na polovinu, čímž poměrově vyrovnáte nadzemní a podzemní část rostliny. Ideální doba pro střih listnatých živých plotů je po Svatojánské noci (24. červen), to už skončil jarní růst a také období rozmnožování většiny druhů ptáků.
Přehled živých plotů
Stálezelené živé ploty
- Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare): Je ideální volbou pro ty, kdo chtějí větší živý plot, protože velice dobře snáší stříhání, je robustní a rychle roste. Na šířku může mít až jeden metr. Do výšky vyroste ročně až o jeden metr, takže to netrvá dlouho a máte na zahradě statný hustý keř. Ptačí zob má rád slunce i polostín.
- Zerav západní/Túje (Thuja occidentalis): Pokud nemáte dostatek místa, pak pro vás bude ideální túje. Stříhá se až tehdy, kdy hlavní výhony dorostou do žádané výšky a okouzlují okolí svojí vůní éterických olejů. Tújím se daří jak na slunci, tak v polostínu.
- Blýskalka (Photinia): Blýskalka má v létě zelené listy, které v zimě získávají zářivě červenou barvu. Stálezelený keř má rád místa, která nejsou příliš mokrá. Blýskalky rostou relativně rychle. Už tři roky po zasazení poskytují neprůhledné ohraničení zahrady. Zastřihává se až po odkvětu.
- Tis červený (Taxus baccata): Nenáročný jehličnan, který velmi dobře snáší stinná i slunná místa. Je dlouhověký a snadno tvarovatelný řezem. Na úzké živé ploty je vhodné použít sloupovité kompaktní odrůdy. Pro větší živé stěny na slunná stanoviště můžeme použít i kultivary se zlatým jehličím. Musíme počítat s tím, že roste pomaleji.
Listnaté živé ploty
- Habr obecný (Carpinus betulus): Habr dobře poroste jak na slunném, tak stinném místě. Z dočasného sucha si nic nedělá, pokud jej potom vydatně zalijete. Za rok vyroste zhruba o půl metru do šířky i výšky a vyžaduje stříhání dvakrát do roka. Listí habru opadává až na konci zimy, když začnou rašit nové listy.
- Buk lesní červenolistý (Fagus sylvatica ‘Purpurea‘): Tahle okrasná forma buku lesního upoutá pozornost svým listím, které má vínově červené až černočervené zbarvení. V květnu ho ozdobí ještě červenohnědé květy. Buk není náročný a dobře snáší stříhání. Daří se mu na slunci nebo v polostínu, nemá ale rád přemokření. Pokud dáte na 1 metr 3 až 4 rostliny, vytvoří krásně hustý živý plot.
Kvetoucí keře
- Kdoulovec (Chaenomeles x superba): Nenáročný trnitý keř patří k těm nejkrásnějším jarním kvetoucím rostlinám. Červené květy jsou k vidění ještě dříve než listy. Na slunečných až polostinných místech vyroste do výšky 1 až 2 metry a vytvoří neproniknutelný živý plot. Z malých žlutých plodů kdoulovce lze připravit želé nebo likér.
- Zlatice (Forsythia x intermedia): V době, kdy je zbytek zahrady ještě ponořen do zimního spánku, vytváří tento skromný keř z čeledi olivovníkovitých 1 až 3 metry vysokou žlutě kvetoucí stěnu. Zlatici se daří v normální zahradní půdě, na slunci i v polostínu. Po odkvetení poskytují listy ochranu před zvídavými pohledy až do podzimu.
Buk lesní (Fagus sylvatica) - elegantní a odolný živý plot
Buk lesní (Fagus sylvatica) je majestátní listnatý strom, který se skvěle hodí i pro živé ploty. Díky své husté koruně, atraktivnímu listí a dobré snášenlivosti řezu patří mezi nejoblíbenější dřeviny pro formální i volně rostoucí živé ploty.
Jako živý plot dorůstá běžné výška 4,5-4 metry, volně rostoucí exempláře mohou dosáhnout až 30 m. Roste středně rychle, přibližně 30-60 cm ročně. Listy na jaře jsou svěže zelené, na podzim zlatavě hnědé, v zimě uschlé listy zůstávají na větvích, což zajišťuje celoroční clonu. Kořeny jsou hluboké a hustě rozvětvené, pomáhají stabilizovat půdu.
Buk lesní je skvělou volbou pro ty, kdo chtějí vytvořit hustý, elegantní a dlouhověký živý plot. Jeho přirozená krása, odolnost a snadná údržba z něj činí ideální dřevinu pro formální i přírodní zahrady.
Čtěte také: Teleskopické nůžky
Výhody živého plotu z buku lesního
- Celoroční soukromí: Opadané listy na jaře nahradí nové, uschlé listy zůstávají na větvích přes zimu.
- Přirozený vzhled: Elegantní a přizpůsobivý živý plot vhodný do každé zahrady.
- Dlouhověkost: Bukové živé ploty mohou vydržet desítky let s minimální údržbou.
- Ekologická hodnota: Poskytuje útočiště ptákům a dalším živočichům.
Výsadba a péče o buk lesní
Buk lesní nejlépe prospívá na slunném až polostinném stanovišti. Preferuje hlubokou, humózní a mírně vlhkou půdu s neutrálním až mírně kyselým pH. Nesnáší přemokření ani příliš suché půdy.
Půdu prokypřete a obohaťte kompostem nebo zahradním substrátem. Doporučená vzdálenost mezi sazenicemi je 30-40 cm. Sazenice sázejte do přepravených jamek, zasypte zeminou a důkladně zalijte.
Pravidelná zálivka je vhodné v prvním roce výsadby, poté snáší i sušší období. Na jaře doporučujeme přihnojit kompostem nebo hnojivem pro listnaté dřeviny.
| Vlastnost | Hodnota |
|---|---|
| Výška růstu | Až 30 m (jako strom), 4-5 m (jako živý plot) |
| Rychlost růstu | 30-60 cm ročně |
| Stanoviště | Slunné až polostinné |
| Půda | Hluboká, humózní, mírně vlhká |
Další informace o buku lesním
Buk lesní je domácí druh, který roste v našich lesích. V nižších horských oblastech tvoří dokonce celé pásy - bučiny. Je to rozložitý strom s hustou korunou, která dává tolik stínu, že pod bukem může růst jen málokterá rostlina. Buky obvykle dorůstají 20 až 30 m. Mají hladkou kůru šedé barvy. Na jaře tvoří nápadně dlouhé pupeny, později vejčitě eliptické listy, které jsou tmavě zelené a lesklé. Na podzim se zbarvují do žluté a oranžové barvy. Květy jsou nenápadné, málokdo si jich vůbec povšimne. Plody zvané bukvice mají jedlé jádro. Jsou složeny z lesklého, hnědého oříšku sedícícho v hnědé číšce.
Sušené plody se používají na nejrůznější aranžování nebo ve vazačství. Protože jde o mohutný strom, hodí se pro parkovou výsadbu nebo do prostorných zahrad, kde poroste jako solitéra. Pro menší zahrady volíme druhy s převislými větvemi. Často buky nacházejí využití v živých plotech. Jejich suché, hnědé olistění vydrží na větvích i přes celou zimu. Je to nenáročná dřevina. V živých plotech buky stříháme uprostřed léta. Buky množíme semeny, kultivary roubováním na semenáče. Při výsadbě vybíráme prostorné stanoviště. Plody - bukvice se hodí k sušení.
Čtěte také: Břečťanový živý plot: návod k pěstování
Buk lesní je známá dřevina, která v minulosti sloužila v mnoha směrech. Skvělé palivo, vynikající i na uzení, skvělý stavební materiál a surovina pro truhláře, z bukvic, které jsou jedlé, si chudina dokonce připravovala mouku. Bukové porosty, takzvané bučiny, tvořily kdysi až 40 % lesních porostů v naší zemi. Dnes buky představují jen cca 13 % všech dřevin v našich lesích a tradiční bukové lesy jsou často chráněné.
Zmlazování živých plotů
Živé ploty jsou prakticky bezúdržbové, pokud je necháme růst volně, ne vždy je to ale možné. Záleží na výběru dřeviny i architektuře, představě zahradníka a také prostoru. Ne všude je možné, aby živý plot rostl třeba až 2 metry do šířky. A mnohé živé ploty prostě bez pravidelného tvarování nevypadají dobře.
Běžné zmlazení a hluboký řez jsou odlišné pojmy. Zmlazení obvykle snese většina dřevin vhodných pro živé ploty. Hluboký řez, při kterém dřeviny ztrácí i 50 % zelené hmoty anebo dokonce veškerou, ale již ne. A někdy je pak lepší zdevastovaný a starý porost vyměnit za nový. Hluboký řez má jednu špatnou vlastnost, dosti dlouho je totiž vidět. Vždy záleží na rychlosti růstu konkrétní dřeviny, aby se „rány“ v živém plotu co nejrychleji zacelily. A u některých pomalu rostoucích dřevin pak může jít i o více let.
Pokud již k radikálnímu řezu musíme přistoupit, není to možné u všech dřevin ve stejnou dobu. Záleží kromě druhu také na počasí a klimatických podmínkách lokality. Například snadno vymrzající dřeviny nesmíme nikdy radikálně prořezávat před příchodem mrazíků. Nízké teploty by poškodily rašící výhony snažící se nahradit původní větve.
Nejhůř si přitom dovedou poradit s radikálním řezem dřeviny stálezelené. Tedy některé z nich. Obzvláště ty, které rostou pomalu. Nejsnáze si s radikálním řezem obvykle poradí odolné dřeviny opadavé. Řez v předjaří či brzy na jaře rostlinám umožní se během jediné sezóny s řezem dobře vyrovnat. Některé obzvláště zanedbané živé ploty z opadavých dřevin se dokonce dají zmladit až takzvaně na pařez. Ovšem jen v případě, že konkrétní druh dovede znova obrůst a to jsou obvykle druhy rychle rostoucí s dobrou regenerační schopností.
Ze stálezelených jehličnanů dobře snáší radikální zmlazení zeravy (Thuja), kterým můžeme vzít až 50 % hmoty a rychle rostoucí cypřišovec Leylandův (Cupressocyparis x leylandii), kterému můžeme výrazně snížit výšku. Bohužel stálezelené jehličnany sice snesou i větší snížení výšky, jejich boční stěny však již většinou nemůžeme zásadně upravovat, protože na postranních větvích nemusí vyrůst mladé zelené výhony.
I v tomto případě se ale najde výjimka, totiž jedovatý tis červený (Taxus baccata). Ten dobře obráží i z výrazně zkrácených postranních větví, proto je tak oblíben v podobě tvarovaných živých plotů v zámeckých parcích.
Navíc to není jen o zmlazení, ale i následné péči, i když dřeviny zmladíme včas na jaře. Potřebují pak hojnou zálivku obzvláště za veder a sucha. Dobrý je též mulč pod zmlazenými dřevinami, který sníží výpar vody.
Musíme mít na paměti, že radikální zmlazení je pro každou dřevinu necitlivý zásah, při kterém přijdou o velkou část své zelené hmoty. A to znamená, že dřeviny přichází o hmotu schopnou fotosyntézy. Je proto třeba dostatečně hnojit, bez kvalitní výživy to nepůjde, fotosyntéza s energií tolik nepomůže. Nejvhodnější jsou pomalu rozpustná granulovaná hnojiva a kvalitní kompost zapravený do vrchní vrstvy zeminy. Vlastně stačí zeminu opatrně nakypřit a kompost přidat.
Které dřeviny snáší radikální zmlazení (hluboký řez) naopak špatně? Předně duby (Quercus), u kterých trvá dlouho, než přestanou být vidět řezné rány, pak zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), který nahrazuje větší ztráty zelené hmoty velice pomalu a poté i Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana).
tags: #živý #plot #z #buku #lesního #pěstování