Loubinec, lidově známý jako psí víno, je oblíbená opadavá popínavá rostlina, která se často využívá pro své dekorativní květy a plody. Jeho jemné, bílé květy vykvetou na jaře a později se vyvinou v modré plody, které jsou oblíbenou potravou pro ptáky. Přísavník (česky také loubinec nebo lidově psí víno) je rod rostlin z čeledi révovitých. Díky svému poměrně rychlému růstu a krásným listům se řadí mezi nejvyhledávanější pnoucí dřeviny.
Charakteristika loubince
Rostlina pochází z čeledi Vitaceae - révovité a rodu loubinec. Dorůstá cca 15 metrů do délky a přibližně 10 metrů do šířky. Jedná se o opadavou dřevitou liánu. Mladé výhony a pupeny jsou načervenalé. Listy jsou pětičetné, dlanitě složené. Jednotlivé lístečky mají pilovitý okraj a mají vejčitě kopinatý tvar. V sezóně jsou zelené, na podzim se však výrazně zbarvují do ruda. Kůra je žlutohnědá. Květy jsou malé, nevýrazné, zelené barvy. Kvete od července do září. Plodem jsou tmavé modročerné bobule. Ty jsou pro savce lehce toxické, ptákům slouží jako potrava.
Druhy loubince
Rodu přísavníků dominují dva druhy. Jedná se o přísavník trojcípý (tříprstý) a přísavník pětilistý. První zmíněný druh zaujme svými lesklými světle zelenými listy, které se pyšní třemi výraznými hroty. Odtud ostatně pochází i jeho pojmenování. Loubinec trojlaločný je krásný po celý rok, nicméně úplně nejvíce vynikne na podzim.
Přísavník trojcípý (tříprstý)
- Pochází z Asie, u nás se pěstuje zhruba od roku 1860.
- Vyniká vysokou odolností vůči průmyslovému znečištění a dobře snáší zastřihávání.
- Vytváří vzdušné kořeny a úpony dlouhé až 3 cm, které vylučují látku podobnou lepidlu, umožňující pnutí i po hladkém povrchu.
Přísavník pětilistý
- Listy se na podzim vybarvují do krásné červené barvy.
- Ke svému růstu potřebuje oporu nebo alespoň drsný podklad, ke kterému se přichytává příčepivými kořínky.
- Je více expanzivní než přísavník tříprstý.
Pěstování loubince
Všechny druhy loubinců vyžadují slunná až polostinná stanoviště. Dařit se jim bude v jakémkoliv typu půdy. Pouze je třeba se vyhnout zamokřené půdě, a to především v prvních letech pěstování. V chladnějších oblastech můžete mladou rostlinu chránit před mrazem. Při pěstování přísavníku pamatujte také na to, že tato rostlina ke svému růstu potřebuje dostatek místa. Vzdálenost mezi rostlinami by se proto měla pohybovat kolem dvou metrů. Při výsadbě je třeba vyhloubit jámu hlubokou alespoň 50 cm. Vždy se řiďte konkrétní velikostí balu sazenice. Přísavník roste velmi rychle a pro porovnání je jeho růst ještě rychlejší než u břečťanu. Snadno může dorůst až do 20 metrů. V prvním roce pěstování je přírůstek minimální, sazenice totiž zatím jen koření. Ve druhém roce můžete očekávat přírůstek zhruba 1,5 metru, v dalších letech poté až 3 metry.
Podmínky pro pěstování přísavníku pětilistého jsou prakticky totožné jako u přísavníku tříprstého. Alespoň co se půdy a stanoviště týče.
Čtěte také: Bezúdržbový živý plot
Rostliny lze poměrně snadno množit vegetativní cestou. Během vegetace můžete přistoupit k řízkování polovyzrálými řízky. Ty následně zapíchněte do truhlíku s vhodným substrátem, zakryjte fólií a nechte zakořenit. Někdy mohou výhony zakořenit i ve sklenici s vodou.
Pamatujte na to, že oba přísavníky hodně odnožují, vytvářejí nové a nové rostliny od kořenů, rostoucí výhony polehlé na zemi také rychle zakoření. Výsadba by měla být přemyslená a uvážená. Jenom ucelené plochy dodají podzimní efekt a ozdobu vašemu plotu nebo zdi.
Využití loubince v zahradě
Díky svému poměrně rychlému růstu a krásným listům se řadí mezi nejvyhledávanější pnoucí dřeviny. Přísavník se využívá na popínání zdí, pergol, sloupů, ale také jako půdopokryvná rostlina. Je ideální volbou pro pokrytí větších ploch nebo i fasád domů. Zde však doporučujeme, aby byla fasáda v perfektním stavu.
Jeho úpony s přísavnými destičkami mu umožňují se pnout po podkladě. Destičky na úponku vzniknou, až když se dotkne opory. Buňky na spodku destičky produkují tuhnoucí tmel, který rostlinu k podkladu prakticky přilepí.
Na přísavníky narážíme v zahradách a parcích, kde se dá, ostatně stejně jako na břečťan. Rozdíl je mezi nimi zásadní, břečťan je neopadavý, loubince jsou opadavé, odmění se nám však na podzim nádherným až krvavě rudým a vínovým zbarvením listů, které postupně přechází do žluté, až všechny listy skončí na zemi. Rozhodně se ale loubince nehodí do interiérů, jelikož jsou především opadavé.
Čtěte také: Teleskopické nůžky
Zelená fasáda z popínavých rostlin určitě má své kouzlo, pokud navíc zvolíte stálezelené druhy, funguje dokonce i jako tepelný izolant.
Loubinec jako živý plot
Mnoho lidí si pořizuje živé ploty hlavně pro ohraničení svého pozemku, k tomu, aby od sebe oddělili pracovní a rekreační části zahrady nebo ochránili zahradu před nezvanými návštěvníky. Živé ploty mají ještě řadu dalších předností, pokud jsou upraveny do vhodného tvaru a výšky, mohou příznivě působit na tepelný i světelný režim a účinně ovlivňovat mikroklimatické poměry na svém stanovišti. Jsou také jakousi vizuální ochranou zahrady i zábranou proti větru, nečistotám, prachu a hluku. V neposlední řadě pak poskytují životní prostor a obživu řadě živočichů.
Nejjednodušším způsobem, jak pořídit živý plot, je vyrazit do některého z hobbymarketů nebo zahradnictví a koupit tam dostatečný počet rostlin. Vysazování je možné od jara až do podzimu. Vždy je dobré nakoupit o několik rostlin více, než ve skutečnosti potřebujeme. Ne všechny se totiž musí ujmout a v tomto případě je snadno nahradíte jinými. Před samotnou výsadbou je však nutné si přichystat půdu - to znamená do hloubky ji pročistit, odstranit z ní plevel, obohatit ji kompostem či zahradnickým substrátem.
Základem pro výsadku živých plotů je správný výběr místa. Stanoviště by mělo být dostatečně prosluněné, otevřené a mělo by mít kvalitní, vlhkou zeminu. Možný je i polostín.
Vzdálenost výsadby závisí na konkrétním typu živého plotu, který jsme vybrali. Obecně však platí, že čím vyšší plot chceme mít, tím dále od sebe jednotlivé rostliny umisťujeme.
Čtěte také: Břečťanový živý plot: návod k pěstování
Pokud si myslíte, že živý plot je jen jeden, mýlíte se. Tvarované živé ploty jsou ideální do rodinných zahrad, oblíbené jsou také volně rostoucí živé ploty, které však vyžadují vyšší nároky na prostor. Při výběru vhodné rostliny vždy uvažujte, kam chcete živý plot umístit a jakou má mít úlohu.
Pro podpoření růstu rostlin během vegetace se nemusíme bát ani razantnějšího prořezu. Dotvarování je možné na konci června nebo počátkem července. Pravidelný sestřih je nutný z důvodu zamezení nežádoucího rozrostení. Stříháním ploty navíc pěkně houstnou a vytvářejí tak plné ochranné stěny.
Poprvé můžeme živý plot stříhat až v době, kdy rostliny pevně zakoření, což bývá zpravidla po dvou letech od vysazení. Aby byl zaručen rovnoměrný, hustý a pěkný růst, měli bychom živé ploty stříhat vždy do tvaru lichoběžníku a směrem nahoru by se měly zužovat.
Pro bezproblémové stříhání bychom měli používat plotové nůžky, které se mohou lišit vzdáleností nožů, délkou lišt a výkonem motoru. Nejdůležitější je, aby byly plotové nůžky vybaveny oboustrannou střižnou lištou vyrobenou z kvalitní oceli.
Na co si dát pozor
- Jedovatost: Bobule loubince jsou pro člověka a další savce slabě jedovaté. Nicméně mají odpornou chuť, a proto otrava většinou nehrozí.
- Expanzivnost: Přísavník pětilistý je více expanzivní než přísavník tříprstý. Je daleko víc expanzivnější než přísavník tříprstý. Pokud tedy chcete umírněnou plochu, volte přísavník tříprstý. Pamatujte na to, že oba přísavníky hodně odnožují, vytvářejí nové a nové rostliny od kořenů, rostoucí výhony polehlé na zemi také rychle zakoření.
Tipy pro kombinaci s dalšími rostlinami
TIP: Mezi další krásné popínavé rostliny do zahrady lze zařadit například rostlinu clematis.
Můžete si ji vypěstovat jak do bylinkového záhonu, tak i do truhlíku či jiné nádoby.
Další popínavé rostliny vhodné pro živý plot
Při výběru popínavé rostliny na plot je nutné vědět, zda budeme upřednostňovat rostlinu kvetoucí, opadavou nebo stálezelenou, zda bude její stanoviště ve stínu nebo na slunci. Důležitým aspektem je i robustnost podkladu a druh plotu, po kterém se má rostlina popínat. Někdo bude volit i mezi variantou rychle rostoucí popínavé rostliny nebo takové, které jsou nenáročné na údržbu.
- Břečťan popínavý (Hedera helix): Je nejoblíbenějším druhem popínavé rostliny, protože je nenáročný na své stanoviště i na péči. Je stálezelený, neopadavý, s nevýraznými květy a plody. Díky svým příčepivým kořínkům, které vyrůstají po celé délce stonku, se dokáže udržet na zděném plotu, ale i plotu ze dřeva nebo pletivu.
- Zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica): Vhodný jako popínavá rostlina na plot je zimolez kamčatský nebo také lidově kamčatská borůvka. Jedná se o nízký opadavý keř dorůstající do výšky 1,5 - 2 metrů. Není náročný, snese půdy chudší na živiny a daří se mu v kyselých, neutrálních i zásaditých půdách.
- Vistárie čínská (Wisterie sinensis): Velmi odolná rychle rostoucí popínavá rostlina. Dorůstá do výšky 20 metrů a šířky až 10 metrů. Snese vápenitou půdu chudou na živiny. Listy opadávají na podzim. Kvete dlouhým květenstvím složeným z pětizubého kalichu, pavézy, člunku, dorůstá do délky 10-80 cm v barvách purpurové, namodralé, růžové nebo bílé.
tags: #živý #plot #psi #víno #pěstování