Živý plot je vynikajícím řešením pro zajištění soukromí i ochrany pozemku a zabránění nežádoucímu vstupu na něj. Živé ploty nás ochrání i před hlukem a zadrží mnoho prachu. Kromě toho poskytnete mnoha zvířatům, jako jsou ježci, ptáci a hlodavci v živém plotě bezpečné útočiště. Proto jsou stálezelené živé ploty dobrou alternativou k zahradním plotům ze dřeva nebo kovu, protože pozitivně ovlivňují mikroklima na zahradě.
Všeobecné informace o jehličnanech
Jehličnany patří k zahradním rostlinám s nejlehčí péčí. Předpokladem pro jejich zdárný růst je dobrá humózní půda bez trvalého zamokření.
Výsadba jehličnanů
Doba výsadby: Březen až květen a od poloviny září až do zámrazu, rostliny v nádobách celoročně.
Jehličnany se dodávají se zemními baly, které jsou obaleny jutou a případně drátěným opletením. Je bezpodmínečně nutné toto opletení u kmene uvolnit a u juty nastřihnout uzly, aby se předešlo pozdějšímu zarůstání. Nádoby z umělé hmoty, hliněné květináče nebo kontejnery, které nepropouštějí vodu, se musí odstranit.
Pro rychlejší zakořenění rostlin je potřeba předem dobře nakypřená půda a sázecí jamky o velikosti minimálně dvojnásobku průměru kořenového balu. Ten nikdy nesmí být do sázecí jamky násilně vtěsnán. Rostlinu s balem postavíme do jamky a tu zpola zaplníme zeminou. Nyní ji několikrát opakovaně prolijeme vodou (zbahníme) a to jak při jarní, tak i podzimní výsadbě. Pak sázecí jamku zahrneme a zeminu okolo dobře přišlápneme.
Čtěte také: Správné hnojení živých plotů
Kořenový bal by měl být tak hluboko, aby byl nahoře zakryt několika cm zeminy. Pak ze zeminy okolo sázecí jamky vytvoříme zálivkovou mísu, aby se voda při zalévání a při dešti mohla zadržovat v oblasti kořenů. Větší rostliny, které svou nadzemní plochou tvoří oporu větru, se musí dobře zakotvit, aby se předešlo jejich neustálému pohybu sem a tam, který zabraňuje a znesnadňuje jejich zakořenění. Jestliže se vysazuje za extrémního horka a sucha nebo se vysazují velké exempláře, je nezbytně nutné rostliny zastínit před sluncem plachtou. V suchých oblastech před příchodem zimy všechny jehličnany dobře prolijte vodou. Pokrytím sázecích ploch mulčovací kůrou zabráníme vysoušení. V suchých dnech by se měly také postříkat nadzemní části rostlin.
Výsadba jehličnanů na balkoně
Jehličnany můžete také dobře pěstovat v květináči na balkoně a terase. Nejlepší je použít pomalu rostoucí druhy. Základní pravidlo: čím je větší květináč, tím je lepší růst.
- Velikost květináče: od 20 litrů - ve dně květináčů musí být díry tak, aby mohla přebytečná voda odtékat.
- Dejte na dno květináče 5 cm „LECA“ nebo hrubý štěrk pro lepší odvodnění. Tyto zakryjte fleecem tak, aby se zemina nemohla smíchat s drenážní vrstvou.
- Použijte pro vaši výsadbu směs z dobré zahradní půdy a rašeliny (směs 1:1).
- Zajistěte okraj na zalévání tak, aby jste mohli později lépe zavodňovat.
Pro jehličnany v květináči použijte nejlépe STARKL Kvalitní hnojivo pro jehličnany. S tímto speciálním hnojivem porostou vaše jehličnany rychleji a barva bude bohatá a silná.
Rostliny v květináči potřebují hodně vody. Normálně byste je měli zalévat každý den. Postavte květináče blízko u sebe na chráněné místo. Květináče byste měli při silných mrazech zakrýt fleecem. Rostliny by měly být také v zimě v teplých dnech lehce zalévány. Mráz odebírá ze země vlhkost. Rostliny většinou nezmrznou, ale vyschnou.
Vzdálenost rostlin při výsadbě
- Silně vzrůstné druhy: 2-4 m
- Středně vzrůstné druhy: 0,8-1,5 m
- Zakrslé druhy: 0,5-1 m
Zavlažování jehličnanů
Dlouhé sucho je nepřítelem všech neopadavých jehličnanů. Jemně rozvětvené vlásečnicové kořeny mnohých druhů jehličnanů (např. jedlí, cypříšků, tisů a jedlovců) nevyvíjejí silný růst do hloubky ani šířky, a proto jsou odkázány na vlhkost v bezprostřední blízkosti rostliny. Proto se musí při dlouhodobém suchu zalévat. Jehličnany v truhlících na balkonech nebo terasách se musí zalévat i během zimy ve dnech s mírnějším počasím.
Čtěte také: Péče o listnatý živý plot
Zimní ochrana jehličnanů
Větve poléhavě rostoucích druhů (čínské jalovce, nižší druhy tisů) se mohou pod tíhou vlhké sněhové pokrývky zlomit. U sloupovitě rostoucích druhů (některé jalovce a tisy) může ze stejných příčin dojít k rozvrácení větví.
- Ochrana: Opatrné oklepávání sněhu z větví pomocí hole, pro větší šetrnost ovinuté látkou (tedy ne setřásání).
- Prevence: Svázání větví sloupovitých jalovců a tisů dohromady drátem potaženým bužírkou.
Hnojení jehličnanů
Jehličnany mají nepatrnou, málo kolísající, ale stálou potřebu živin. Pro dobrý vývoj rostlin je nejlepší zárukou dobrá humózní půda. Dlouhodobě se dobře osvědčila hnojiva s podílem pomalu rozpustných živin a speciální organická hnojiva pro jehličnany. Přidáním vlhké rašeliny, kompostu apod. se půda vylepší a vytvoří se příznivé předpoklady pro rychlou tvorbu vlásečnicových kořenů a tím i pro velmi rychlou adaptaci rostlin na nové stanoviště.
Řez jehličnanů
V principu se nechají řezat všechny jehličnany. U některých je možný pouze lehký tvarovací řez, u jiných silnější seříznutí až na staré dřevo. Lehce se seřezávají: jedle, cedry, cypříšky (s výjimkou druhů vhodných pro živé ploty), smrky (zvláště zakrslé), borovice, jedlovce a jalovce. Je-li řez veden pod mladým výhonem, zůstanou místa řezu zakryta. Silnější řez snesou: tisy, metasekvoje, modříny a tisovce. Tyto druhy mají schopnost znovu vyrašit ze staršího dřeva, ale jen při jednom všestranném seříznutí.
Řez u borovic
Vyštípnutím mladých, měkkých, svíčce podobných výhonů na polovinu či více, rostou všechny zakrslé borovice hustěji a zůstávají déle malé. Termín: konec května.
Ochrana rostlin - škůdci a nemoci jehličnanů
- Mšice smrková: Saje na spodní straně jehlic, které následně žloutnou, později hnědnou a opadávají. Při silném výskytu napadá také mladé výhony. Ochrana: Postřik prostředky proti savému hmyzu.
- Mšice vlnatky: Jsou patrné jako bílé tečky na jehlicích a na kůře, nejčastěji však jako celé kolonie sající na mladých výhonech borovic, douglasek, modřínů a smrků. Často jako následek dočasného sucha. Ochrana: Postřik prostředky proti savému hmyzu.
- Korovnice: Dalším možným projevem napadení mšicemi vlnatkami u smrku jsou ananasu podobné hálky (nádorky) vyvolané sáním kolonií korovnic. Ochrana: Při zjevném napadení nejlépe pomáhá odříznutí a spálení napadených výhonů. Při nebezpečí napadení z předešlého roku, je potřeba s chemickou ochranou začít ještě před vyrašením, pokud možno už v březnu.
- Obaleč borový: Napadení se projevuje zhnědnutím a usycháním vrcholků výhonů. Po odlomení jsou patrné duté požerkové chodbičky hnědavých larev. Ochrana: Optimální dobou pro chemickou ochranu je konec dubna až začátek května. Při napadení v předešlém roce je potřeba provést preventivní postřik.
Druhy jehličnanů vhodné pro živé ploty
Živé ploty z jehličnanů jsou oblíbené pro svou schopnost vytvořit celoroční pohledovou bariéru. Vybírat můžete z různých druhů, které se liší rychlostí růstu, náročností na péči a vzhledem.
Čtěte také: Druhy neopadavých živých plotů
- Tis (Taxus): Velmi robustní, potřebuje jen jeden řez ročně. Má rád stejnou měrou slunce i stín. Roste pomalu a je vhodný pro nízký živý plot.
- Cypřišek (Chamaecyparis): Pro malé zahrady je cypřišek nejlepší volba. Vypadá podobně jako túje, ale roste vzpřímeněji a o něco pomaleji.
- Túje (Thuja): Obzvlášť oblíbená pro stálezelené živé ploty. Tato cenově výhodná a všestranná rostlina je známá také jako strom život. Pro živé ploty se hodí především druhy Smaragd a Sunkist.
- Cypřišovec Leylandův (Cupressus × leylandii): Roste velice rychle (v průměru 1 metr za rok). Výborně odolává mrazu, suchu i městskému znečištění a snadno se množí řízky.
- Jalovec (Juniperus): Vytvoří doslova neproniknutelné živé stěny, ovšem právě jako živé ploty jsou vysazovány jen zřídka. Při přesazování se totiž dosti špatně ujímají.
Tvarované nebo volně rostoucí živé ploty?
Pokud si např. chcete založit živý plot v prostoru, který je asi 1-1,5 m široký, bude vhodnější tvarovaný živý plot. Hodí se do městských a moderních zahrad, ale poslouží i v předzahrádce.
Tvarované živé ploty jsou na pohled velmi efektní, časem pěkně zhoustnou a budou praktickou i užitečnou kulisou květinových záhonů a vhodným společníkem trávníků v moderně koncipované zahradě. Na údržbu a čas jsou však mnohem více náročné než volně rostoucí.
Ve větších zahradách je nejlepší založit volně rostoucí živý plot s jedním, případně více druhy dřevin. Ideální výška je 1,5-2 m. Takové živé ploty jsou celoročně proměnlivé, na jaře, někdy i v létě hezky kvetou, dekorují je pěkné a leckdy zajímavé plody a na podzim barevné listy. Nedoporučuje se však zakomponovat do takového porostu příliš mnoho druhů dřevin, protože výsledný efekt by působil spíše chaoticky.
Kdy řezat živý plot?
Základem pěkně zeleného, rovnoměrně olistěného a hustého živého plotu je i správný řez. První řez je třeba provést u opadavých keřů hned po výsadbě - nadzemní část zkrátíme o třetinu až polovinu. Toto je důležité tehdy, pokud sázíme rostliny prostokořenné (u sazenic v kontejneru řez není potřeba). V druhém roce po výsadbě zkrátíme opadavý živý plot o polovinu, tím podpoříme bohaté rozvětvení. Novým letorostům pak během vegetace stříháme jen špičky výhonů), což usnadní růst spodních a bočních větviček.
Stálezelené dřeviny a jehličnany nestříháme v nejbližších dvou letech po výsadbě vůbec, výjimkou je bobkovišeň - té zkracujeme příliš dlouhé výhonky asi o polovinu.
Živé ploty stříháme do kónického tvaru. Hlavně u světlomilnějších druhů dřevin by měla být koruna o 20 cm užší než spodní část keře. Jen tak bude mít i spodní část keře dostatek světla a nebude prosychat. Řez je nežádoucí pouze pro keře přirozeně kulovitého, kuželovitého nebo jiného tvaru. Neprospívá ani většině jehličnanů.
Živé ploty by se v dalších letech měly řezat dvakrát ročně - na jaře a počátkem léta. Ovšem není to pravidlo - někdy je k udržení atraktivního tvaru potřebné sáhnout po nůžkách i vícekrát. Jedné zásady bychom se měli vždy držet: Nikdy neprovádět řez ani střih keřů v době letních veder. Pak se často stane, že letorosty začnou zasychat.
Co dělat, když živý plot zestárne?
V mnoha případech pomůže radikální zásah - ořezat a nechat znovu vyrůst. Některé rostliny bez udržovacího řezu s přibývajícími léty ztrácejí množství květů a bohatě rozkvetou až po prořezání, spousta letorostů keř zahustí a ztratí tím svůj původní vzhled i tvar.
Silný zpětný řez je určen například pro v létě kvetoucí tavolníky (Spiraea japonica, Spiraea bumalda) atd. Všechny letorosty ve včasném předjaří bez milosti seřízneme nad zemí na šířku dlaně. Výhony znovu vyrostou ze starého dřeva a keře budou opět husté a kompaktní a znovu bohatě pokvetou.
Ušetříme si spoustu práce se zmlazováním dřevin, pokud každé tři až čtyři roky uděláme prosvětlovací řez. Vyřezávají se při něm nejstarší výhony těsně nad povrchem půdy. Pravidelný prosvětlovací řez udrží keř v charakteristickém tvaru a zaručí bohatou násadu květů. Kromě starých rozvětvených výhonů zkrátíme také postranní, překřížené a suché větve.
tags: #zive #ploty #z #jehlicnanu #druhy