Živé ploty jsou stále hitem všech zahrad, ať už klasických nebo moderních. Zákazníci většinou raději volí neopadavé živé ploty, protože zabezpečují soukromí po celý rok. Navíc velmi dobře vypadají. Objevte živé ploty za výhodné ceny v nabídce našeho zahradnictví. Mezi ty nejoblíbenější patří stálezelené živé ploty jako jsou thuje, které velmi rychle rostou. U nás jich najdete nespočet.
Velkou výhodou živých plotů je nenáročnost na pěstování, nemusíte se o ně téměř vůbec starat. O živé ploty se nemusíte denně starat, ale měli byste je pravidelně zastřihávat. Jedině tak dosáhnete krásného vzhledu a výšky, kterou potřebujete. O péči konkrétního živého plotu se dozvíte v detailu produktu. Naleznete zde informace o půdě, hnojení, zastřihávání, výšce nebo zálivce. V této kategorii naleznete velké množství zajímavých druhů živých plotů.
Pokud potřebujete, aby vám živý plot vyrostl co nejrychleji, pak je ideální volbou rychle rostoucí živý plot. V této kategorii takové najdete, jde o kultivary, které rostou nejrychleji. Pokud ale nejste pro klasiku a hledáte něco odlišného, nezapomeňte si prohlédnout živé ploty kvetoucí, které jsou výjimečné svými barevnými květy zpestřující celou zahradu.
Oblíbené druhy neopadavých živých plotů
Pro stále zelený živý plot jsou ideální dřeviny a rostliny, které mají po celý rok barevné listy a jsou odolné vůči změnám počasí. Ať už hledáte neopadavý živý plot listnatý nebo jehličnatý, vybírejte pečlivě, ať vám dělá radost.
Túje (Zerav)
Pro živé ploty jsou u nás některé dřeviny vyloženě v oblibě, například jehličnaté túje - zerav západní (Thuja occidentalis), ovšem vhodné jsou pro tento účel jen některé kultivary, třeba Thuja occidentalis Smaragd. Tůje sice řadíme mezi jehličnany a jsou neopadavé, ale nevytvářejí jehlice v pravém slova smyslu. Nerostou příliš rychle (za rok 20 cm) a proto je nemusíme často upravovat. Dorůstají však po čase značné výšky a hodně obrůstají, proto vysazujeme pouze 2 sazenice na 1 metr.
Čtěte také: Správné hnojení živých plotů
Mnohem rychleji roste Thuja occidentalis Brabant, ale je také náročnější na péči. Sazenice tújí se vysazují do živých plotů o velikosti cca 40-60 cm. Pořídit si ale můžeme dvouleté sazenice vypěstované ze semen. Dopěstujeme je na záhonu, kdy vysadíme cca 100 ks na 1 m2, nejlépe do stínu. Pravidelně zaléváme a plejeme, od jara je můžeme přihnojovat hnojivy pro jehličnany, ovšem až několik týdnů po přesazení, kdy už jsou dobře prokořeněné. Po roce můžeme sazenice vysadit na trvalé stanoviště, nejlépe na jaře nebo začátkem podzimu. Takto lze srazit cenu sazenic i na 1000 korun za 100 kusů, jinak jsou dostatečně vysoké sazenice pro živé ploty poměrně drahé.
Cypřišky
Pokud chcete živý plot hodně rychle, je vhodný cypřišek (Chamaecyparis) Leylandův, který povyroste za 1 rok o metr. Je ale náročný na řez, vyžaduje intenzivní zastříhávání, jinak bude doslova průhledný. Rychlý růst je vyvážen řídkým vzhledem, což nevypadá dobře.
Pro vyšší stříhané živé ploty jsou nejvhodnější odrůdy cypřišku Lawsonova (Chamaecyparis lawsoniana). Tyto prošlechtěné odrůdy mají šupiny v barevné škále od žluté přes zelenou až po modrošedou. Cypřišky dobře prospívají na chráněných stanovištích s vlhkým vzduchem a čerstvou, mírně vlhkou půdou. Mladé rostlinky jsou choulostivější, ovšem ty starší už dobře snášejí sucho.
Odrůdy cypřišků rozdílně reagují na působení slunečních paprsků. Kultivary s modrými jehlicemi, např. 'Alumii' nebo 'Columnaris', rozvinou svou modrošedou krásu jen na plném slunci. Žluté odrůdy, např. 'Golden Wonder' nebo 'Star Dust', sice také potřebují slunce, protože ve stínu zelenají, ale v poloze s celodenním plným sluncem dochází k popálení šupinatých větviček. Konečky větví odrůdy 'Naberi' jsou v létě sírově žluté a v zimě mléčně bílé.
Cypřišky mají malé kulovité šišky, semena v šiškách vyzobávají ptáci. Plané cypřišky jsou vysoké až 15 m, jejich odrůdy jsou vhodné prom živé ploty o výšce 1 - 3 m. Cypřišky stříháme jen jednou v roce, koncem června a nesmíme stříhat hluboko do starého dřeva. Vysazujeme do čerstvé až vlhké půdy, písčité až hlinité. Jsou vhodné na slunné až polostinné stanoviště, mají rády vyšší vzdušnou vlhkost a ochranu před suchým větrem.
Čtěte také: Péče o listnatý živý plot
Zimostráz (Buxus)
Pro svůj honosný a elegantní vzhled je zase oblíben zimostráz (Buxus). Jeho pomalejší růst snižuje nároky na péči, zimostráz je navíc mrazuvzdorný. Nejoblíbenější je u nás zimostráz obecný (Buxus sempervirens) a zimostráz malolistý (Buxus microphylla).
Zimostrázy milují polostín a dostatečnou závlahu, přímé sluneční záření zesvětluje listy a ty dokonce až hnědnou. Zimostrázy trpí kroucením listům způsobovaným škůdci (mšicemi, puklicemi a jinými), proto je v květnu a červnu chemicky ošetřujeme, napadené části přitom ostříháme a spálíme. Zimostráz dorůstá výšky až 10 metrů. Listy má podlouhle vejčité, dlouhé asi 2 cm a široké 1 cm, krátce zašpičatělé a na zimu neopadávají.
Svrchu jsou listy lesklé, tmavozelené, na rubu žlutozelené. Květy mají drobné, světle zelené, jednodomé a různopohlavné. Květy rostou v paždí listů. Zimostráz kvete v březnu až dubnu. Plodem je třírohá tobolka dozrávající v říjnu až listopadu. Rostlina obsahuje alkaloid buxin, který způsobuje po požití otravu zvířat i lidí. V živých plotech vytváří stromkovité, 2 až 3 m vysoké a bohatě rozvětvené keře s drobnými, 1,5 až 3 cm dlouhými vejčitými, kožovitými a tmavozelenými, lesklými listy.
Rostlina páchne a je háklivá na psí moč. Buxus se používá pro volně rostoucí živé ploty i pro tvarované různé výšky. K osazování stěn až do 1,5 m výšky se hodí zvlášť forma B. semp. arborescens L., k vysazování nízkých obrub třeba i jen 15 cm vysokých záhonových B. sem p. suffruticosa KIRCHN. Zimostráz snáší dobře i velmi hluboký řez, býval zvlášť oblíbený v barokních a biedermeierových zahradách, sestřihovaný do nejrůznějších tvarů (koulí, kuželů, válců, hranolů, kuželek, jehlanců a dokonce i zvířat).
Hlohyně
Hlohyně (Pyracantha) je typická barevnými (třeba červenými) bobulkami (hlohyně šarlatová - Pyracantha mohave). Hlohyně jsou trnité keře, což zvyšuje jejich neprostupnost, hlohyním se dokonce vyhnou i kočky. Hlohyně dorůstají výšky až 3 metry. Jsou to stálezelené keře z rodu jabloňovitých (Malaceae).
Čtěte také: Péče o nízké živé ploty
Kvetou v květnu a červnu drobnými bílými květy seskupenými do bohatého květenství chocholíků. Malvičky bývají 5-6 mm velké, obsahují pět semen a na keři zůstávají dlouho do zimy, v podstatě tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Kromě živých plotů lze hlohyně i vyvazovat na konstrukcích zdí a v podobě zelených stěn. Dobře snáší řez, proto je často vedena po stěnách budov.
Hlohyni se daří na slunci i ve stínu a dobře snáší i sucho. Hlohyně je prostě nenáročná, daří se jí skoro všude, přesto upřednostňuje těžší, živné, hlinité až hlinito-jílovité půdy. Nesnáší ale teplotní změny a mladé a nepříliš dobře zakořeněné rostliny (v tuhých zimách i starší exempláře) mohou v zimě namrznout. Hlubokým řezem na jaře odstraňujeme namrzlé části až do živého dřeva a je velká pravděpodobnost, že rostlina zcela zregeneruje.
Ptačí zob
Ptačí zob (Lingustum vulgare Atrovirens) je oblíben jako neopadavý keř a je nabízen s listy zlatými, zelenými a nebo panašovanými. Velmi vhodné je kombinovat různé olistění. Je to hustý, pomalu rostoucí keř patřící do čeledi olivníkovitých (Oleaceae). Jako jediný z rodu ptačí zob (Ligustrum) je rozšířen v Evropě. Dorůstá do výšky 2 - 3 metry.
Pokud chceme zlatavé odstíny listů, je třeba umístit tyto keře na slunné místo, jinak bude olistění „jen“ zelené. Živé ploty z ptačího zobu dorostou až tří metrů a vysazujeme 3 až 4 sazenice na jeden metr. Keře stříháme dvakrát ročně - poprvé na přelomu března a dubna a podruhé v srpnu. A pozor, při střihu později než v srpnu mohou vyrašené výhonky v zimě zmrznout.
Už podle jména lze usuzovat, že plody ptačího zobu přilákají ptáky a zahrada tak ožije. A to přesto, že mají plody svíravě trpkou chuť. Pro ptactvo nejsou bobule ptačího zobu jedovaté. Ptačí zob obecný rozkvétá drobnými čtyřčetnými květy uspořádanými ve vzpřímených vrcholových latách.
Květenství dorůstá do délky okolo 6 cm, kalich je zvonkovitý a nevýrazně zoubkovaný, koruna je nálevkovitě rozložitá a její průměr může být až 6 mm. Korunní lístky mají zelenobílou až bílou barvu se zelenými cípy na špičkách. Vonné laty kvetou v květnu až červenci. Plodem je až 8 mm velká, téměř kulovitá nebo vejčitá, lesklá černá bobule s fialovohnědými semeny.
Bobule dozrávají na konci léta v srpnu a září. Ve všech částech rostliny, ale nejvíce právě v plodu, se objevují blíže nespecifikované glykosidy, ovšem nejsou příliš toxické, případná otrava se projevuje zvracením a průjmem. Ptačímu zobu se nejlépe daří na živných vápenatých půdách. Je to rostlina poměrně nenáročná a mrazuvzdorná.
Jalovec
Jalovec (Juniperus) je u nás běžnou divoce rostoucí dřevinou (na štěrkovitých, písčitých a kamenitých stráních), ovšem v živém plotu dovede vytvořit neproniknutelnou stěnu. Při přesazování se ale špatně ujímá, proto je pro tento účel využíván jen zřídka.
Lépe roste vysazen v malých exemplářích, kvůli pomalému růstu trvá vývoj živého plotu velmi dlouho. Pokud se pro něj rozhodneme, přesazujeme zásadně odrůdy pěstované ve školkách, jejich růst je rychlejší. Ale pozor - sazenice jsou drahé. Jalovec navíc promrzá na jižní straně. Ideální je rozsochatá odrůda čínského jalovce (Juniperus chinensis pfitzeriana) - dorůstá dvou metrů a plot bude široký 2,5 až 3 m, proto vyžaduje dostatek místa na velkém pozemku. A pozor - jalovce nelze přísně tvarovat.
Mahonie
Mahonie (Mahonia aquifolium) pochází ze severní Ameriky, dorůstá výšky 1,5 až 2 m a průměru 1 až 1,5 m. Bohatě se větví, má lesklé tmavozelené lichozpeřené listy, mírně vykrajované a na okrajích ostře pichlavé. Brzy na jaře bohatě kvete, žluté kvítky jsou sestavené ve složených klasech. Plody má v září černomodré.
Za prudkých holomrazů a při větrném počasí mohou být listy spálené, ovšem regenerační schopnosti mahónie jsou neskutečné. Na dobrém stanovišti a za příznivého počasí vždy znovu obrůstá. Mahónii snadno zmladíme hlubokým řezem, normální řez se jinak omezuje pouze na zkrácení příliš bujných výhonů, což platí pro všechny velkolisté keře.
Mahónie jsou ideální jako přechod mezi přísně tvarovaným živým plotem a plotem volně rostoucím.
Tis obecný
Tis obecný (Taxus baccata L.) má tvrdé a pružné dřevo (dříve se z něj vyráběly luky), dnes je u nás v přírodě jen na omezených lokalitách. Rostlina je celá jedovatá s výjimkou červeného plodního míšku, který uzavírá semeno. Tis může dorůst výšky až 20 m, ale roste pomalu. Množí se řízkováním a vytváří rozsochaté keře. Jeho jehlice jsou měkké a tmavozelené, při rašení na jaře světlejší.
Pro živé ploty se nejlépe hodí odrostlé semenáče, které jsou poměrně drahé. Tis můžeme nechat volně růst a nebo nepravidelně sestřihovat - tvarovat. Pro tvarování je ještě vhodnější než Buxus. Jinak není tis příliš náročný, hodí se na slunné místo i do stínu, nesnese ale příliš suché stanoviště a vysušující větry, stejně jako mrazové kotliny. Vyžaduje v půdě dostatek vápna.
Velmi snadno zmlazuje, i když byl poškozen mrazem nebo suchem, protože raší i z adventivních pupenů. Stačí hluboký řez a vlhké počasí a nebo častější zálivka a rány se brzy zahojí. Pomohou mu i vlhčené rohože a hadry, čímž omezíme výpar a zajistíme vzdušnou vláhu.
Bobkovišeň
Bobkovišeň (Prunus) je stále zelený neopadavý keř, který pochází z Asie a jižní Evropy. Má výraznou sytě zelenu barvu a je jedovatá, proto se nehodí třeba kolem dětských hřišť. Vyžaduje dostatečně humózní půdu s přídavkem kompostu a s mírně zásaditou reakcí. Je vhodná k silnici, protože dobře odolává znečištění exhalacemi.
Bobkovišeň musíme chránit před ostrým zimním sluncem výhodnou výsadbou či přistíněním. Vyžaduje vydatnou zálivku na konci podzimu a během bezmrazých zimních dnů. A jelikož má podobné nároky na místo jako rododendrony, vysazujeme ji společně s nimi, ale i s azalkami a cesmínami. Pro živé ploty u nás využíváme druhy Prunus Schipkaensis nebo Prunus Caucasica. Sázíme asi 2-3 rostliny na metr, obvykle sazenice pořídíme kontejnerované a výsadba je proto možná téměř celoročně.
Další tipy pro výběr a pěstování živých plotů
- Funkce plotu: Zvažte, zda má plot sloužit pouze jako okrasný prvek, nebo má plnit i funkci ochrannou či zvukovou izolaci.
- Rychlost růstu: Podle toho, jak rychle chcete dosáhnout požadované výšky a hustoty plotu, vyberte vhodný druh dřeviny.
- Nároky na údržbu: Některé dřeviny vyžadují pravidelný řez a hnojení, jiné jsou nenáročné na údržbu.
- Půda: Ujistěte se, že půda je vhodná pro vybrané rostliny.
- Stanoviště: Zohledněte sluneční expozici a větrné podmínky na místě výsadby.
Tabulka srovnání vybraných druhů neopadavých živých plotů
| Druh | Rychlost růstu | Nároky na údržbu | Odolnost | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| Túje (Thuja) | Střední až rychlá | Nízké | Vysoká | Oblíbená pro svou hustotu a snadné tvarování |
| Cypřišek (Chamaecyparis) | Rychlá | Střední | Střední | Náročnější na řez, vyžaduje intenzivní zastřihávání |
| Zimostráz (Buxus) | Pomalá | Střední | Vysoká | Ideální pro nízké a tvarované živé ploty |
| Hlohyně (Pyracantha) | Střední | Nízké | Vysoká | Trnitý keř s barevnými bobulkami |
| Tis (Taxus) | Pomalá | Nízké | Vysoká | Celá rostlina je jedovatá (kromě červeného míšku) |
| Bobkovišeň (Prunus laurocerasus) | Střední | Střední | Střední | Vyžaduje ochranu před ostrým zimním sluncem |
tags: #zive #ploty #neopadave #druhy