Nejlepší tipy na zdobení fasády: Objevte moderní technologie a klíčové pojmy

Fasáda, z francouzského „face“ (tvář, líc), je vnější stěna budovy a její konečná úprava. Fasáda bývá prolomena okny a vchody a členěna různými architektonickými prvky, například římsou, pilastrem, lisénou. Zdařilá provedení fasády jsou častým důvodem, proč se vydáváme na cesty po celém světě i v tuzemsku, abychom obdivovali nadčasovou práci našich předků.

Povrchová úprava fasády by se mohla přirovnat k lidské kůži. Stejně jako ona, musí i fasáda bránit vše, co je pod ní, proti všemu škodlivému (např. chlad, vítr, déšť, hluk, nadměrné teplo aj.), ale zároveň musí i dýchat a samozřejmě k tomu všemu musí být krásná, vždy je to vizitka Vašeho domu. Fasádou nesmí proniknout dovnitř žádná voda, ať je to déšť, sníh nebo ranní rosa. Naproti tomu vlhkost z vnitřních prostor by měla naprosto bez problémů procházet ven. Pro dosažení stálé pokojové teploty je kvalitní tepelná izolace velmi důležitá. Povrch stěn je také zatížen velkými výkyvy teplot. Na fasádu působí v různých ročních obdobích slunce i mráz a rozdíl teplot může na jednom místě v průběhu jednoho dne dosáhnout i 50°C. Stává se to především na jaře a na podzim, kdy k ránu klesne teplota mírně pod nulu, ale jakmile vyjde sluníčko, začne se fasáda ohřívat a v deset hodin dopoledne se může teplota povrchu vyšplhat ke 45°C. Zda fasáda dobře plní své poslání, pozná majitel domu nejen na nákladech za vytápění. Různé materiály zdiva i různá využití budov si žádají individuální kombinace materiálů. Optimální řešení znamenají správnou volbu zdiva, omítky i povrchové úpravy. O kombinaci těchto tří prvků se vyplatí přemýšlet ještě před zahájením stavby ve fázi projektování.

Typy fasád

Dnešní trh nabízí pestrý výběr fasád a typů fasád od klasických omítek až po provětrávané moderní fasády. Fasádní systémy nabízí nepřeberné možnosti výběru.

Nezateplené fasády a omítky

Nezateplené fasády jsou obdobou tradičního způsobu, který známe z již zmíněných památek. Na zdivo se nanese omítka a následně i některá z mnoha nabízených povrchových úprav. Moderní stavitelství samozřejmě využívá vylepšené receptury, ale použité materiály jsou často stejné jako v minulosti - písek, vápno, cement. U novostaveb se nejčastěji omítají domy vyzděné z cihel tloušťek 380-500 mm (Heluz, Porotherm), porobetonu tloušťek 375-500 mm (Ytong, Porfix) a vápenopískových cihel. Přestože tyto tloušťky zdiva již splňují požadavky dané náročnými stavebními normami, výrobci cihel nabízí pro vylepšení tepelné bilance stavby obvodové bloky plněné vatou nebo polystyrenem.

V přípravné fázi se musíme rozhodnout, zda budeme omítat strojně nebo ručně. To samozřejmě závisí nejen na velikosti omítané plochy, ale také na možnosti přistavit ke stavbě silo a dostatku místa pro omítací stroje. Práce se strojním nanášením velmi zrychlí a zefektivní, takže je v současnosti používána prakticky u všech novostaveb. Ruční nanášení je fyzicky namáhavé a vyžaduje manuální zručnost a praxi, což je při současném nedostatku kvalifikovaných sil velký problém.

Čtěte také: Recenze cihlových obkladů: co potřebujete vědět

Typy omítek

Klasické vápenocementové omítky: Tyto tradiční omítky jsou vhodné pro nové i starší objekty z cihel i vápenopískových bloků. Podle stavu zdiva se před nanášením omítky povrch plochy obvykle zvlhčí nebo penetrují penetrací, někdy i hloubkovou. Zvlhčení nebo penetrování zlepšují přilnavost omítky ke zdivu během nanášení.
Lehčené omítky: Přidáním perlitu nebo polystyrenu se z běžných vápenocementových omítek vytvoří lehčené omítky. Tyto omítky se nanáší téměř výhradně u novostaveb a to strojním způsobem. Nanašená vrstva 3-4 cm je obvykle silnější než při strojním nanášení vápenocementových omítek, kde je obvyklá vrstva okolo 2 cm. Také cena tuny lehčených omítek je vyšší než u vápenocementových, ale použitím perlitu nebo polystyrenu objem nabyde.
Vápenné omítky: Tento druh omítek je vyráběn podle tradičních receptur bez cementu. Vápno použité pro výrobu musí být odleželé a vyzrálé, což zvyšuje cenu výroby i následnou prodejní cenu.
Sanační omítky: Sanační omítky pracují na principu odvodu vodních par z vlhkého zdiva do atmosféry. Aby mohly vodní páry omítkou snáze procházet, jsou sanační omítky velmi porézní. Pokud není odstraněna příčina vzniku vlhkosti, tak je často použití sanačních omítek zbytečným nebo dočasným řešením. Fasáda časem zase zdegraduje a někdy i opadá. Před aplikací samotné omítky se provádí sanační přednástřik na 50-100 % plochy zdiva. Ten zpevní podklad a pomůže nanášené sanační omítce se snáze udržet. Také vrchní vrstva musí být systémovým prvkem, takže se používá sanační štuk. Všechny uvedené sanační materiály výborně vzájemně korelují a pomáhají správnému odvodu vodních par do vnějšího prostředí. Také volba vrchní vrstvy, většinou fasádní barvy, musí být v souladu s použitými sanačními vrstvami. Pokud by se použila nevhodná barva, např. akrylátová, budou se hromadit vodní páry pod vrstvičkou barvy a budou vznikat na fasádě puchýře.
Omítky pro přesné zdění: Pro přesné zdivo, zejména porobetonové a vápenopískové, se podařilo výrobcům vyvinout novou generaci omítek.
Speciální omítky a stěrky: V nabídce všech dodavatelů se objevuje celá řada specializovaných fasádních omítek a stěrek, které doplňují základní nabídku. Jako ukázku můžeme uvést např. přednástřiky, rychletuhnoucí směsi, sádrové omítky, omítky s výztužnými vlákny nebo omítkové stěrky.

Fasádní nátěry

Různobarevnou fasádu nejjednodušeji zajistí barevný nátěr. Protože nátěry jsou obvykle i vodoodpudivé, používají se jako povrchová úprava omítek.

V poválečné éře se u nás v Česku nejvíce používala klasická štuková omítka nebo břízolit. Obě povrchové úpravy jsou jednoduché na nanášení, což bylo výhodné zejména pro svépomocné stavitele. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě hladítkem na jádrovou omítku a pak již jen natře fasádní barvou. Naopak břízolit je již sám o sobě finální povrchovou úpravu a nanáší se na omítku speciálním strojkem, nazývaným čert.

Po sametové revoluci se na českém trhu etablovala řada předních světových výrobců s širokou nabídkou finálních fasádních hmot. Jedním z příkladů je pastovitá tenkovrstvá omítka s multifunkčním drypor efektem bránícím biologickému znečištění a unikátní recepturou zvyšující efektivitu při zpracování. Vysoce paropropustná, odolná vůči znečištění, snadno zpracovatelná, použitelná v exteriéru.

Zateplené fasády

Zateplení je u některých objektů pouze vylepšením stávající tepelné bilance, ale u velké skupiny staveb nutností pro zajištění jejich funkčnosti. Projektují se novostavby, kde je již zateplení nezbytným stavebním prvkem. Jako příklad můžeme uvést stavby z cihel nebo porobetonu v tloušťkách obvykle 300-400 mm, kde teprve po realizaci zateplení se stane dům způsobilým pro bydlení. Stejně tak montované stavby, které jako nosný konstrukční prvek používají ocelové profily, by bez zateplení nebyly prakticky obyvatelné. Kromě zlepšení tepelných vlastností domu umožňuje zateplení sjednotit vzhled fasády z různých materiálů, například u přístavby k již stávajícímu objektu. Zateplením může překrýt různé praskliny a trhliny ve zdivu. Nevýhodou zateplení je obtížná oprava při mechanickém poškození - tím mohou být i vyklovaná hnízda ptáků.

Kontaktní zateplovací systémy

Kontaktní systémy patří mezi oblíbené typy fasád, které se instalují přímo na vnější plášť budovy bez vzduchové mezery. Základem tohoto druhu fasády je tepelně izolační materiál, jako je polystyren nebo minerální vata, který se lepí a následně mechanicky kotví přímo na zdivo. Na izolační vrstvu se nanáší armovací vrstva tvořená lepidlem a výztužnou síťovinou. Finální úpravu pak zajišťuje tenkovrstvá omítka, například minerální, silikonová nebo akrylátová.

Čtěte také: Cihlové obklady: Estetika a funkčnost

Polystyren (EPS): Lehký materiál s uzavřenou strukturou drobných kulovitých částic naplněných vzduchem. Specifické složení materiálu EPS z něj činí perfektní volbu při výrobě tepelně izolačních materiálů, stejně jako při výrobě architektonických profilů a dekorací, protože na rozdíl od své lehké struktury (nezatěžuje fasádu) je EPS pevný, nerozložitelný, nedeformovatelný, s nízkou paropropustností a šetrný k životnímu prostředí. Nabízí výbornou tepelnou izolaci, snadnou montáž a nízkou hmotnost.
Minerální vata: Paropropustný a nehořlavý izolační materiál. Kvůli jeho vysoké nasákavosti je nezbytné jej chránit vhodnou povrchovou úpravou, nejčastěji omítkou.

Provětrávané fasády

Provětrávaná fasáda je jedním z moderních a odolných typů fasád, které zajišťují účinné odvětrávání vlhkosti díky vzduchové mezeře mezi vnějším plášťem budovy a obkladovými prvky. Tento druh fasády využívá nosnou konstrukci, obvykle z dřevěných latí nebo kovových profilů, na které se zavěšují různé obkladové materiály, jako jsou plastové panely, betonové obklady, kovové či skleněné tabule. Provětrávané fasády se vyznačují vyšší pořizovací cenou, avšak poskytují mimořádnou odolnost, dlouhou životnost a moderní vzhled.

Dřevěné lamely: Přírodní a esteticky atraktivní fasádní obklad.
Stavoblock: Prefabrikovaný fasádní systém z betonových bloků, který spojuje odolnost, moderní vzhled a snadnou montáž.

Obklady fasád

Obklady je možné na fasády aplikovat dvěma způsoby, buď je přímo nalepit nebo zavěsit na pomocný rošt. U lepení je důležité zajistit pevný podklad a soudržnost všech vrstev, aby nehrozilo opadávání obkladu. Nejen, že je to neestetické, ale může dojít i k ohrožení lidí a majetku. Pro lepené fasády se jako obkladový materiál používá keramika nebo kámen. Hlavním problémem lepených obkladů je jejich paronepropustnost a vznik kondenzace. U zavěšených obkladů tento problém řeší vytvoření větrací mezery mezi předsazenou fasádou a nosnou stěnou. Aby měla nosná obvodová konstrukce potřebné tepelně izolační parametry, obkládá se zvenčí tepelnou izolací. Tepelně izolační desky se lepí, a navíc i kotví přímo na obvodovou stěnu, finální povrch tvoří omítka. Jiným řešením jsou odvětrávané zateplovací systémy, kde může být tepelná izolace přilepená nebo vložená do nosného roštu.

Nejčastěji používané architektonické termíny pro zdobení fasád

A

Abakus: Vyčnívající tlusté a ploché desky, obvykle umístěné v horní části hlavice (konce sloupu). Hlavní funkcí abakusu je zajistit stabilitu a širokou podporu prvků nad ním - obvykle oblouků nebo architrávů.
Achát: Druh polodrahokamu, který se užívá k leštění ploch pokrytých plátkovým zlatem.
Akant: Název je odvozený z řečtiny, jedná se o výraz pro bodlákovitou rostlinu. Ve výtvarném umění je akant často užívaným zdobným prvkem, je složený z rozvilin. Akantů se původně užívalo ve starověkém Řecku jako dekorativního prvku u sloupů, zvláště u antických chrámů s korintskými sloupy, jejichž hlavice jsou tvořeny právě akanty. Architektonické uplatnění akantu je známé ve třech hlavních formách - zaoblené, špičaté a silně protažené. Zaoblený tvar rostliny je typický pro římskou architekturu, zatímco protažený je běžný u gotických staveb. Co se týče akantu zaobleného - ten je často doplněn o různé druhy doplňkových rostlin jako je dub, břečťan a mnoho dalších. Nejstarší doloženou aplikací architektonického detailu v podobě akantu je Apollónův chrám z roku 429 př. n. l.
Architráv: Hlavní trám, který spočívá na abaku sloupů a v mnoha architektonických stylech tvoří nejnižší část kladí. Může být ponechán zcela hladký, nebo může být zdoben reliéfy. Je umístěn přímo nad sloupy a nese váhu vlysu a římsy nad ním, jakož i střešní konstrukce. Bloky architrávu jsou připevněny nejen k abaku, ale také k sobě nad sloupy.
Arkády (slepé arkády): Pojem pochází ze slova „arcus“, což je výraz pro oblouk. V architektuře se jedná o typ oblouku spojující dva sloupy či pilíře, mezi nimiž se nachází volně průchozí prostor. Častým typem je taktéž slepá arkáda (arkatura), v tomto případě se jedná o dekorativní architektonický prvek, který stěnu neotvírá, ale pouze zdobí uzavřené zdivo. Arkatura se uplatňovala od antiky až po historizující slohy 19. století.
Arkýř: Jedná se o výčnělek budovy, díky němuž se rozšířil prostor interiéru. Okna arkýře umožňovala výhled do stran a zároveň působila dekorativně.
Armatura: Zpevnění určité části stavby - nároží či opěrných pilířů. Armatury se užívalo zvláště v období gotiky.
Attika (atika): Jedná se o zeď nad hlavní římsou. Výška dosahuje maximálně jedné třetiny z celkové výšky stavby. Attika tak kryje pohled na střechu a zároveň plní zdobnou funkci. Bývá zakončena sochami, cimbuřím, stříškou, obloučky, balustrádou a dalšími dekorativními prvky. Většinou není opatřena okny.

B

Baldachýn: Stříška (často látková či dřevěná) nad trůnem, kazatelnou či obrazem.
Balustráda: Zábradlí tvořené balustrami (kuželkami). Balustra může mít okrouhlý či čtverhranný tvar. Balustráda se skládá ze tří hlavních prvků - zábradlí (madla) a balusterů. Sloupky jsou často krásně zdobené v různých řezech, tvarech a reliéfech. Právě pro svůj krásný vzhled byla prvotní aplikace těchto malých sloupků především jako dekorativní prvek v exteriéru budov a také pro oplocení oken ve fasádě.
Baroko: Umělecký sloh vznikl v 16. století v Itálii, odkud se šířil po celé Evropě. Barokní architektura upřednostňuje pohyb - tedy oblouky, elipsy, kopule. Dalším znakem baroka je úsilí o souměrnost, často se užívá štuků, mramorování a zlacení.
Bosáž: Jedná se o typ zdobného zdiva, kde se napodobuje vzhled kamenných kvádrů. Napodobenina kvádru je ve formě vystouplého reliéfu.

D

Dýha: Tenký plát dřeva o mocnosti maximálně kolem půl centimetru, který se užívá k výrobě svrchní části povrchu nábytku, případně překližky.

E

Empír: Též se užívá názvu císařský sloh. Umělecký směr, který vznikl ve Francii a intenzivně se rozvíjel zejména za vlády Napoleona Bonaparte (1804-1815). Tento styl dozníval až do poloviny 19. století. Empírem byl v té době inspirován užitý design i architektura. Císařský sloh nastupuje po klasicismu, z něhož programově vychází. Inspiruje se tak římskou a řeckou starověkou architekturou, tedy typickým sloupovím, trojúhelníkovými štíty s reliéfy apod.
EPS (polystyren): Lehký materiál s uzavřenou strukturou drobných kulovitých částic naplněných vzduchem. Specifické složení materiálu EPS z něj činí perfektní volbu při výrobě tepelně izolačních materiálů, stejně jako při výrobě architektonických profilů a dekorací, protože na rozdíl od své lehké struktury (nezatěžuje fasádu) je EPS pevný, nerozložitelný, nedeformovatelný, s nízkou paropropustností a šetrný k životnímu prostředí.
Etážový štít: Jde o zdivo zakrývající střechu a iluzivně navyšující stavbu. Pokud je štít členěn římsou, jedná se o etážový štít.

F

Festony: Typ dekorativní výzdoby připomínající polověnec. Je složen z drobných lístků, květů či ovoce.
Fiály: Jedná se o štíhlý osmiboký či čtyřboký sloupek, který dekorativně zakončuje pilíře opěrného systému.

K

Kapitál: Široká oblast typu vertikální podpory, jako je sloup, polosloupek, pilastr atd., která se nachází v jejich horní části. Hlavním úkolem kapitálu je poskytnout horizontální podporu kladí nebo oblouku, součásti společného prvku.
Kladí: Uzel, pro řadu architektonických stylů, prvek umístěný v prostoru mezi střechou a kolonádou. Kladení se skládá ze tří hlavních částí - římsy, vlysu a architrávu.
Krb: Kromě toho, že je krb symbolem útulnosti a pohodlí, je v architektuře krb běžným prostředkem k obnovení klasického a aristokratického stylu v jedné místnosti. Krb je velmi často akcentem v prostoru, který na první pohled upoutá pozornost místnosti.
Kolonáda: Dlouhá řada jednotlivých sloupů spojených společnou střechou. Kolonády lze obvykle vidět v ikonických reprezentativních budovách minulosti. Kolonády jsou rozmístěny jako součást budov i jako samostatné stavby.
Kopule: Architektonický detail, silně připomínající dutou holou polovinu koule. Kopule je přítomna v historii architektury od starověku. Architektonický prvek nachází uplatnění pro potřeby estetického řešení velkých otvorů se zděnými konstrukcemi, podobně jako u oblouků a oblouků. Kopule se stejně jako oblouk vyznačuje výraznou nosností a pevností konstrukce.

L

Lineární profil: Horizontální dekorativní profil, který je obvykle řadou několika samostatných detailů spojených navzájem ve formě pásu na fasádě nebo v interiéru. Hlavní funkcí lineárních profilů je diskrétní vymezení různých úrovní budovy.

M

Mezipatro: Jedno nebo více mezilehlých podlaží, která jsou otevřena do podlaží v budově pod ním. Mezipatro se obvykle nepočítá jako samostatné podlaží a nebere se v úvahu při výpočtu celkové plochy budovy.
Mutula: Tenká kamenná hranolová deska, obvykle s mírným sklonem, která je umístěna přímo pod římsou. To je zvláště běžná praxe při navrhování říms v dórském stylu, což znamená harmonickou integraci do celkového konceptu.

N

Niká (výklenek): Speciálně vytvořené vybrání ve stěně budovy, určené k ozdobení místnosti vázou, sochou nebo jiným akcentem. Výklenky jsou obzvláště oblíbeným nástrojem pro snadné vytvoření samostatného rohu místnosti, kde potřebujete dodat jinou atmosféru.

O

Ornament: Dekorativní detail sloužící k obohacení stávajícího interiéru o další prvek. Ornamenty se obvykle vybírají podle obecného architektonického stylu místnosti a mohou se lišit - od minimalistických po klasické a abstraktní.

P

Pergola: Samostatný zahradní prvek, obvykle jednoduchá stavba v podobě oblouku s rámem. Pergola je většinou zcela nebo částečně zakryta rostlinami (hlavně pnoucími nebo popínavými). Pergola je vyrobena z bočních sloupků a příčných nosníků. Na rozdíl od tradičního altánu však pergola nemá vlastní stěny a střechu.
Profily s rustikálními žlábky: Tento typ profilů je velmi běžný u fasád, jejichž ideologická vize implikuje autentický, rustikální vzhled. S jejich pomocí můžete snadno a efektivně obnovit krásu tradičních rustikálních kanálů v jedné fasádě.

R

Římsa: Tento typ architektonického prvku je charakteristickým dekorativním profilem jak pro fasádu budovy, tak pro její interiér. V designu fasády, v závislosti na místě použití římsy, může být několik typů - sokl, parapet, parapet, svatba, mezipatro, stejně jako nad pódiem a podstavci. Pokud jde o interiérovou aplikaci, jedním z nejoblíbenějších detailů je stropní římsa.

S

Sloup: Vertikální podpora, tvořená třemi částmi - základnou, tělem a kapitálem. Sloup je jedním z předních dekorativních prvků ve většině stylů architektury. S jeho pomocí lze například snadno obnovit klasické, barokní a neotrendy.
Svorník: Klínovitý kámen používaný k označení vrcholu oblouků a kleneb. Architektonickou funkcí svorníků bylo v minulosti především zajištění konstruktivního zesílení prvků a jejich spojení jako celku.

V

Veranda: Vestavěná nebo přistavěná polokrytá plocha se střechou a sloupy.

Moderní trendy a řešení pro fasády

Trendem dnešní doby, a nejen v architektuře, je odlišit se. Není k tomu za každou cenu nutné vždy projektovat speciální fasádní architektonické prvky. Společnost Sto, světový lídr v oblasti kontaktních zateplovacích systémů, se tomuto trendu věnuje již více než 20 let, přičemž inspirací jsou především architekti.

Systém Sto Beton: Umožňuje získat vzhled pohledového betonu, a to jak na standardní stavební povrchy v interiéru i exteriéru, tak i na kontaktní zateplovací systémy StoTherm.
Povrchy se strukturou dřeva StoWood: Ve variantách struktura prken (popř. překližky) nebo struktura kůry stromu lze realizovat celoplošně nebo vhodně kombinovat s ostatními typy povrchových úprav.
Metalické povrchy: Lze povrch opatřit metalickým nátěrem StoColor Metallic, který se vyrábí v různých odstínech.
Fasádní prvky StoDeco: Ověřené profily vypadají jako pravý, tažený štuk a používají se dokonce i na památkově chráněných objektech. Sto má v nabídce více než 250 profilů a prvků StoDeco profilů, vhodných pro historické fasády. Moderní StoDeco profily jsou určené především na zateplovací systémy a vyznačují se nízkou tepelnou vodivostí a minimální tepelnou roztažností.
Předsazený provětrávaný zateplovací systém StoVentec: Nabízí, vedle svých nesporných tepelně-technických předností, především bezespárou povrchovou úpravu, kterou lze kombinovat s různými povrchovými úpravami. V sortimentu Sto mezi ně patří omítky, přírodní kámen, keramický obklad, skleněná mozaika a sklo.

Fasády plnící nejvyšší požadavky na vzhled a odolnost lze realizovat i ze systémů s přiznanými spárami - s panely z přírodního kamene nebo ze skleněných panelů. Téměř nevyčerpatelný je výběr fasádních omítek v nejrůznějších zrnitostech a barvách, které lze použít pro téměř všechny druhy podkladu a k jakémukoliv účelu užití. Široká nabídka nabízí klasické škrábané a rýhované omítky, univerzální modelační omítky i mimořádně odolné omítky z přírodních kamínků. Barevný program Sto splňuje vysoce estetické nároky a je založen na lidském vnímání barev.

I malý a skromný domeček může díky nápaditému řešení být malým uměleckým dílem a zaujmout více, než nudná nabubřelá stavba. Nabídka materiálů a barev je ale tak široká a tak rychle se obohacuje o nové prvky, že ani profesionální architekti a designéři nejsou schopni všechny znát a vstřebat.

Čtěte také: Vše o fasádních obkladech z tvrdého dřeva

Nejčastější problémy s fasádou

Solný výkvět: Na fasádě je signálem zavlhání. Chcete-li se jej zbavit, musíte odstranit příčinu (porušenou hydroizolaci, prasklý svod, ucpaný okap, netěsnost vodovodního potrubí atd.).
Praskliny ve fasádě: Kolem oken jsou signálem tepelného mostu.
Koroze kovových prvků: Na fasádě podléhají korozi, která zabarvuje omítku a špatně se odstraňuje.

Následující tabulka shrnuje základní vlastnosti vybraných typů fasád:

Typ fasády	Popis	Klíčové vlastnosti	Použití
Nezateplená omítka	Tradiční způsob úpravy zdiva omítkou a povrchovou úpravou.	Ekonomické, široká škála barev a struktur.	Nové i starší objekty z cihel, porobetonu, vápenopískových cihel.
Kontaktní zateplení (EPS/Minerální vata)	Izolační materiál (polystyren nebo minerální vata) lepený a kotvený přímo na zdivo.	Výborná tepelná izolace, snadná montáž, sjednocení vzhledu.	Novostavby, rekonstrukce, zlepšení tepelné bilance.
Provětrávaná fasáda	Nosná konstrukce s obkladovými prvky a vzduchovou mezerou pro odvětrávání.	Účinné odvětrávání vlhkosti, dlouhá životnost, moderní vzhled.	Moderní stavby, objekty s vysokými nároky na odolnost.

tags: #zdobení #fasády #vysvětlení #pojmů

Zdobení fasády: Vysvětlení pojmů a technologií