Příčky plní v rámci objektů především dispoziční a dělicí funkci. Rozdělují prostor nejen vizuálně, ale také z hlediska hluku, požární odolnosti nebo tepelné izolace. Z těchto důvodů jsou požadavky na příčky stanoveny normami dle typu a funkcí, které příčka zastává. V první řadě je třeba zdůraznit, že jakékoli zásahy do objektu vyžadují posouzení statikem.
Výběr materiálu pro příčky: Cihla, pórobeton, sádrokarton a další
Příčky mohou být prakticky z jakéhokoli materiálu - zděné, pórobetonové, sádrokartonové nebo betonové. Víceméně vždy záleží na pevnosti konstrukcí, na kterých chceme příčky stavět, a na ostatních použitých materiálech v objektu.
Zděné příčky
Zděné příčky jsou patrně nejvíce tradičním řešením a jasnou volbou například pro zděný dům. Mezi cihlové materiály, které lze na příčky využít, patří cihelné bloky na pero a drážku, příčkové zdivo nebo plné cihly na příčky vyžadující vysokou pevnost. Zděné příčky se jednoznačně vyznačují vyšší pevností a dlouhou životností. Zároveň vykazují dobrou izolaci proti hluku a teplu. Ty navíc skvěle izolují teplo, absorbují vlhkost a snadno se s nimi pracuje. Taková příčka má ovšem i své nevýhody, jednak při stavbě samotné (dlouho vysychá a musí se omítat), jednak v praktickém provozu domácnosti (málo zvukově izoluje).
Pórobetonové příčky (Ytong)
Neméně odolné a pevné jsou také příčky z pórobetonu či Ytongů. Oproti cihelným příčkám je pórobeton znatelně lehčí a méně zatěžuje stropní konstrukce. Například upravit rozměry Ytongu je opravdu jednoduché, postačí k tomu běžná pilka. Obdobně jednoduché je vkládat do pórobetonu například elektrické rozvody. K dispozici jsou buďto přesné pórobetonové příčkovky, které se k sobě lepí tenkou vrstvou malty nebo příčkové dílce z prefabrikovaných panelů, vyráběné přímo na míru, které se k sobě smontují. Tyto přesné příčkovky Ytong mají ve srovnání s keramickými příčkovkami nižší objemovou hmotnost a větší variabilitu (změna dispozičního řešení včetně změny instalací). Skvěle tepelně izolují a při větší tloušťce mají navíc schopnost akumulovat teplo. Materiál vykazuje vysokou požární odolnost i pevnost v tlaku, je snadno opracovatelný, ekologicky nezávadný a ve všech směrech má stejné technické vlastnosti. Díky tomu, že dokáže přirozeně regulovat vlhkost vzduchu v interiéru, vytváří zdravé a příjemné klima. Vysoká přesnost příčkovky umožňuje zdění na tenkou vrstvu malty (1-3 mm) a úsporu materiálu při omítání. Právě povrchová úprava se může stát kamenem úrazu: společnost Xella CZ totiž nemá vlastní systém pro omítání. Na trhu je ovšem hned několik sádrových či sádrovápenných omítek, které jsou vhodné (výrobcem přímo označené) k omítání pórobetonu. Stačí jen přesně dodržet technologický postup provádění, který výrobce omítky určí (příprava podkladu, tloušťka vrstev, doba zrání, povrchová úprava).
Příčky lze v sortimentu Xella najít jak u pórobetonu Ytong, tak i u vápenopískových tvárnic Silka. Zaoblené tvary lze vyzdít z prefabrikovaných oblých příček Ytong. Příčkovky Ytong Klasik v tloušťkách 150, 200 a 250 mm plní požadavky současné akustické normy. Ten lze ještě vylepšit akustickou omítkou Ytong.
Čtěte také: Jak postavit zděný plot
Betonové a sádrokartonové příčky
Méně tradičním, nákladnějším, ale účinným způsobem výstavby příčky je použití tvárnic z odlehčeného betonu, jako je například lehký keramický beton nebo skořepinové tvárnice. Práce s betonem je snadná a obdobně jako do cihel nebo Ytongu lze i do betonu snadno vyřezat drážky například pro elektroinstalaci. Poslední zmíněnou možnost, tedy sádrokartonové desky, využijete nejlépe na nezatěžovaných příčkách. Sádrokarton je snadno dostupný a skvěle odolává požáru. Jeho výhodou je také relativně snadná montáž, při které desky vkládáte do kovové konstrukce. Tu lze vybudovat v podstatě za plného provozu místnosti. Její konstrukce je snadná a levná. Hlavní nevýhodou takové příčky je pak ale nízká akustická izolace prostoru. Pro suchou montáž jsou ideální sádrokartonové příčky. Oproti zděným příčkám jsou sádrokartonové příčky lehčí, jejich montáž je rychlá a snadná a probíhá „suchou“ výstavbou. Sádrokartonové desky se montují na nosnou konstrukci, která je buďto z ocelových profilů nebo může být i dřevěná. Sádrokartonové příčky se hodí zejména na rekonstrukci podkroví. Lze je však použít i do technické místnosti, garáže, koupelny, kuchyně - tedy v celém domě.
Dřevěné příčky
Dřevěné příčky se tak hodí spíše pro designovou úpravu interiéru než pro jeho trvalé rozdělení. Na rozdíl například od zděné příčky se té dřevěné také snadno zbavíte v případě, že by se vám již v domě nelíbila. Dřevěné příčky jsou vhodné zejména v dřevostavbách. Dají se snadno postavit a stejně tak snadno rozmontovat. Výhodou výstavby dřevěné příčky je snadná dostupnost materiálu, dřevěná příčka navíc nijak podstatně nezatíží konstrukci stropu.
Příprava a postup výstavby zděné příčky
Pokud se u sebe doma rozhodnete pro stavbu zděné příčky, je vždy nutné začít pečlivou přípravou. Prvním krokem, bez kterého se neobejde v podstatě žádná stavební činnost, je vše dobře vyměřit. Když už máte jasnou představu o tom, kde bude příčka stát a jak bude dlouhá, vyčistěte podlahu, na které příčku vyzdíte, a naneste na její budoucí místo pruh hydroizolace - například asfaltovou lepenku. Pod příčku rozprostřeme separační folii, např. asfaltovou lepenku, toto platí i pro založení příčky v patře. Pozor, příčku nikdy nestavte na dlažbu ani jinou podobnou krytinu, vždy pouze na holý stavební podklad. Než se pustíte do zdění, nechte vrstvu hydroizolace pořádně zaschnout. Založení prvního řádku příčkovek musí být precizní, zakládá se do maltového lože. Pro založení příčky je nejlepší volbou takzvaná zakládací malta, která je pro tuto činnost přímo vyvinuta. Zakládáme na Ytong tepelněizolační maltu tloušťky min. 10 mm pod celou plochou tvárnice. Na hydroizolaci položte asi centimetrovou vrstvu zakládací malty, na kterou můžete posléze vyzdít první řadu vámi zvolených cihelných bloků. Při zdění dalších vrstev už namísto zakládací použijte maltu zdící, kterou vždy naneste na cihelné bloky ze všech stran, nejen zespod a seshora. Mezi jednotlivými řadami cihelných bloků by měla být vrstva zdící malty silná alespoň několik milimetrů. Zdicí maltu Ytong nanášíme celoplošně i na svislé plochy tvárnic.
Polohu budoucí příčky si vyznačíme podle projektu s pomocí vodováhy tužkou na nosné stěně, vyznačíme si vždy obě hrany příčky a při značení dbáme na svislost. Samotné zdění není žádná velká věda. Největším pomocníkem vám kromě zdící malty a cihelných bloků bude vodováha, kterou si pohlídáte, že máte jednotlivé řady neustále v rovině. Dejte si na tom, aby byla příčka skutečně rovně, raději opravdu záležet. Postupujte vzhůru s trpělivostí a rozvahou, cihlu po cihle a řadu po řadě.
Spojení příčky s nosnou stěnou a stropem
Nezapomeňte také na to, že je třeba první cihlu každé druhé řady přikotvit k nosné stěně, ze které příčka vychází. Mezi nosnou stěnou a příčkou necháme dilatační mezeru min. 10 mm - do této mezery vložíme pás minerální vlny nebo ji po vyzdění příčky vyplníme nízkoexpanzní montážní pěnou. Tyto spojky zdiva podmázneme zdicí maltou a následně přetáhneme maltou se zednickou lžící Ytong. Další možností je, že spojky zdiva ve spáře montážně fixujeme hřebíky s protikorozní povrchovou úpravou. Opět tak, aby polovina vyčnívala ven ze zdiva. Před zděním příček bylo potřeba vytvořit možnost pro provázání do nosného zdiva. To bylo zajištěno pomocí „kapes“, které bylo nutné vysekat do nosných zdí (u některých zděných systémů je možné provázání do zdiva vytvořit pomocí kovových kotev „L“). Kapsy se sekají do každého druhého řádku a příčkovka se osadí do kapsy na maltu. Pozor, toto řešení lze použít jen v případě, že se jedná o dodatečně zateplované zdivo. V případě jednovrstvého zdiva se používá kotvení výhradně na nerezové ploché kotvy!
Čtěte také: Stavíme zděné sloupky na plot
Příčka je oddělena od nosných stěn a v horní části od stropní konstrukce pružným stykem - vloženým pásem minerální vlny nebo nízkoexpanzní montážní pěnou. Mezera mezi horní řadou tvárnic a stropní konstrukcí je min. 20 mm, ale může být i větší v závislosti na průhybu stropní konstrukce. Po vyzdění posledního řádku příčkových cihel se vzniklá spára cca 1-2 cm u stropu vyplní PUR pěnou. Ta zajistí provázání příčky se stropem. Při běžných rozměrech místností, jaké se v rodinných domech vyskytují, toto zakončení zdiva zpravidla postačí.
Otvory v příčkách a povrchová úprava
Otvory v příčkách jsou převážně pro interiérové dveře. Do příček Heluz se při běžné výšce podlaží osazují ploché překlady Heluz. Jejich uložení je obdobné jako uložení nosných překladů. Pod překlad se totiž vytvoří maltové lože, na které se po zatuhnutí překlad osadí. Systémové překlady se vyrábí na celou šířku příčkového zdiva. Výšku otvoru je nutné uvažovat od budoucí čisté podlahy! V případě, že chcete příčkou vést například elektroinstalaci, bude vaším dalším úkolem vysekání drážek pro kabely. Pokud nic takového v plánu nemáte, zbývá už jen příčku omítnout, a pak se z ní co nejdéle těšit.
Akustické příčky a jejich vlastnosti
Akustické či zdvojené příčky se klidně mohou dostat až na 250 mm tloušťky, což už je zároveň tloušťka slabších nosných zdí. Akustické příčky se používají z důvodu odhlučnění prostor, buďto opět jako dělící příčky nebo i jako akustická přizdívka ke stávající stěně. Můžete opět použít sádrokarton určený konkrétně pro akustické příčky nebo zděnou příčku ze speciálních akustických cihel. Jde vlastně o příčkovku se vzduchovými dutinami, v nichž je vložena zvuková izolace.
Nejtenčí příčkou, která splňuje požadavky normy na akustické příčky v hotelech, penzionech, školách a nemocnicích, je zvukoizolační příčka Supertherm AKU 14 P+D (tloušťka 14 cm, výrobce Heluz), která se uvnitř vylévá cementovou maltou nebo betonem. Ještě kvalitnějšího parametru vážené laboratorní neprůzvučnosti (R W = 52 dB) dosahuje příčka Porotherm 19 AKU, ovšem za cenu zesílení stěny o 5 cm. Pravý opak - příčku tloušťky pouhých 8 cm - nabízí další novinka od firmy Wienerberger: velkoformátová cihla Porotherm 8 P+D. Neprůzvučnost omítnutého zdiva dosahuje i zde velmi slušných parametrů (R W = 39 dB).
| Typ příčky | Tloušťka | Vážená laboratorní neprůzvučnost (RW) | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Supertherm AKU 14 P+D (Heluz) | 14 cm | Splňuje normu pro hotely, školy atd. | Vylévá se cementovou maltou/betonem |
| Porotherm 19 AKU (Wienerberger) | 19 cm | 52 dB | |
| Porotherm 8 P+D (Wienerberger) | 8 cm | 39 dB (omítnuté zdivo) | Velkoformátová cihla |
| Příčkovky Ytong Klasik | 150, 200, 250 mm | Plní požadavky současné akustické normy | Lze vylepšit akustickou omítkou Ytong |
Podkladní beton a jeho role
Podkladní betonová deska neboli podkladní beton není nosnou konstrukcí základů (nosnou konstrukci základů tvoří základové pasy), nýbrž o podkladní vrstvu betonu pro uložení hydroizolačního souvrství, protiradonové izolace a skladby podlahy. Mezi tvárnicemi ztraceného bednění vzniká často prostor, který je nutné vyplnit. Již při výkopech a dle geotechnického průzkumu zjistíme, jakou zeminu vlastně vyhloubíme v rámci základových pasů. Tuto zeminu lze využít pro tyto zásypy. Skrývku ornice zásadně nepoužíváme. Nelze používat ani zeminu s kusy kořenů a organických příměsí - ty následně vyhnívají a tzv. prosedají. Jako nevhodné jsou soudržné zeminy třídy F5-F8 (jíly a hlíny se střední, vysokou, velmi vysokou a extrémní plasticitou), které v podstatě nelze hutnit a jsou objemově nestálé. Všechny ostatní zeminy lze pro zásypy použít, případně je nahradit štěrkovým podsypem. Abychom mohli na tyto nasypané zeminy provést podkladní betonovou desku, je nutné je zhutnit. Hutnění se u těchto jednoduchých staveb provádí pro nesoudržné zeminy (štěrky, písky, hlína štěrkovitá) vibrováním a válcováním. U soudržných zemin pak pouze válcováním. Při zhutňování je nutné dbát, aby nedošlo k porušení svodného potrubí kanalizace a ostatních přípojek. Obecně se u těchto jednoduchých staveb kvalita zhutnění nijak neměří a lokálně tak může docházet k nerovnoměrnému zhutnění, které má za následek vytváření lokálních prohlubní pod podkladním betonem.
Čtěte také: Recenze plotů v Plzni a okolí
Štěrkové podsypy ani polštáře se pod podkladní ani základové desky zpravidla nedělají. Desky jsou navrhovány s ohledem na únosnost stávající zeminy a zlepšování zeminy je v takovýchto plochách neekonomické. V případě podkladních betonových desek se podsyp u hrubozrnných zemin většinou neprovádí, jelikož ty jsou dostatečně únosné a štěrkem již únosnosti významně nepomůžete. Je nutné si však uvědomit, že případná vložená štěrková vrstva má svou mezerovitost, a tedy i vzduch, ve kterém se hromadí radon. Dle příslušné normy musí být všechny štěrkové podsypy a zeminy o mocnosti nad 50 mm odvětrány nad střechu. V rámci jemnozrnných zemin obsahujících jíly a hlíny střední a vysoké plasticity, které po celou dobu zůstávají mezi základovými pasy, jsou vždy nasyceny vodou a je nutné provést štěrkový podsyp. Tyto zeminy je nutné důkladně nechat vyschnout, následně zaválcovat štěrkem frakce 16-32 tloušťky 100 mm a následně uložit frakci 8-16 tloušťky 150 mm a provést zhutnění vibrační deskou. Štěrkový podsyp se zde dává z jediného důvodu, a to z důvodu urychlení konsolidace neboli postupného vytlačování vody z pórů zeminy při zhutňování. Po vylití podkladní desky betonem se již nepředpokládá znovu nasycení vodou. Pokud by i přesto k němu došlo, stěrkový podsyp při bobtnání jílovitých částí zachytí tuto vodu a nevznikne tak pórový tlak vody zespoda na desku. Velmi nedoporučuji používat jako podsyp štěrkopísek, zejména ve větších vrstvách. Pokud jej použijeme u podkladního betonu, únosnost ani sedání nijak neovlivníme, ovšem zaděláme si na skrytý problém v další fázi stavby, kdy na tuto vrstvu vylijeme podkladní betonovou desku. Proto doporučuji v případě štěrkopísku separovat jej od následného betonu polyetylénovou fólií. Stejný postup se aplikuje při odvětrání radonu, kdy nechceme, aby cementové mléko protékalo do vrstvy štěrku a snižovalo tak jeho účinnost na odvětrání. Folii lze u štěrkového podsypu také nahradit geotextílií. V případě použití fólie je betonová vrstva odseparována od podkladu a beton tak není přímo namáhán vlhkostí. Ještě upozorním, že pokud je v domě instalováno teplovodní nebo elektrické podlahové topení nebo štěrková vrstva o mocnosti nad 50 mm, nebo je-li radonový index stavby vysoký, je nutné provést vždy odvětrání radonu přes štěrkové lože nad střechu objektu nebo vložení ventilační vrstvy do kontaktní konstrukce (tedy souvrství podlahy). Sálání tepla z podlahy totiž urychluje také prostup radonu do interiéru stavby.
tags: #zdene #pricky #na #betonovou #mazaninu #nebo