Stejně jako každé jiné řemeslo si i lití podlah vyžaduje konkrétní podmínky a postup při provádění. Realizace litých pryskyřicových podlah se skládá z několika kroků, které jsou klíčové pro dosažení kvalitního a trvanlivého výsledku. Důležitým kritériem kvalitní podlahy je i rychlost pohybu po ní.
Příprava podkladu
Základem kvalitně vylité podlahy je dobře nachystaný podklad. Mezi nejčastější úpravy patří broušení, tryskání abrazivními materiály, frézování, pemrlování (mechanické opracování kamene a betonu) a další. Příprava podkladu úzce souvisí se spolehlivostí celé podlahy. Nevhodná příprava podkladu je nejčastějším zdrojem poruch vznikajících u podlahových konstrukcí.
Vyrovnávání podkladu
Nerovné podklady se pak vyrovnávají litou, samonivelační, cementovou nebo sulfátovou stěrkovou hmotou či epoxidovými maltami. Vyrovnávat podklad až pomocí potěru není vhodné, měl by být vždy v co nejkonstantnější tloušťce. Na tepelně nebo zvukově izolační vrstvy nejsou kladeny tak vysoké nároky, proto je vhodné použít je zároveň jako vyrovnávací vrstvu. Lokální nerovnosti podkladní konstrukce o rozsahu cca 2-3 cm se nejčastěji řeší podsypáním pískem. Nevýhodou tohoto řešení je migrace písku při vibracích.
Velké nerovnosti, především při dorovnávání spádu podlahy, lze řešit pomocí deskové izolace z polystyrénových desek při kombinaci různých tloušťek. Pod tepelně izolačními deskami by neměly zůstávat nevyplněné dutiny, neboť jejich existence se může projevit zejména vznikem nerovností potěru, případně prasklin v potěru po zatížení. Obdobný problém přináší vyrovnání různých výškových úrovní, kdy desková izolace vykazuje odlišné stlačení v tloušťce 40 mm a odlišné v tloušťce 100 mm, což vede k nerovnoměrnému sednutí a následnému zlomení potěru.
Vhodnou variantou, která vyrovnávání celkově usnadní, je použití moderních litých vyrovnávacích směsí, tzv. pěnobetonů, které vytváří rovnoměrný a nestlačitelný podklad bez závislosti na nerovnostech podkladu nebo objemu podlahových rozvodů. Pěnobeton slouží také ke stabilnímu vyplňování meziklenebních prostor, zejména jako náhrada stávajících sypkých směsí nebo při vyrovnávání podkladů po odstranění podlahových krytin. Jde o řešení mimořádně rychlé, čisté a bezodpadové, přitom velmi spolehlivé. Pěnobeton má navíc velmi dobré tepelně izolační vlastnosti (λ = 0,069 W/m.K).
Čtěte také: Použití lehkých betonových stropů
Stabilizace trhlin
Pokud se v podkladu objevují trhliny, je potřeba je stabilizovat. Trhliny se nasytí epoxidovou pryskyřicí nebo se „sešijí“ vlepenými ocelovými sponami, které se vloží přímo do kolmých řezů provedených přes trhlinu.
Tepelná a kročejová izolace
Zásadní vliv na dodatečné sedání má kvalita a pevnostní třída zvoleného polystyrenu. Sednutí velkých vrstev izolace u pasivních domů, nebo při použití nekvalitních polystyrenů může dosáhnout až 20 mm. V případě pasivních a nízkoenergetických domů s potřebou větší tloušťky tepelných izolací je proto vhodné volit izolace z tužších materiálů (např. EPS 150, 200). Výrazně se tím dlouhodobé sedání podlahy redukuje. V tomto případě je výhodné použít kombinaci materiálů - část provést tužším nestlačitelným materiálem, část materiálem s vyšší tepelně izolační vlastností.
Tepelná izolace nemá a také neplní funkci akustické - kročejové izolace. Pro dosažení kročejového útlumu se používají speciální materiály, tzv. kročejové izolace. Ty mají vyšší „pružnost“ než tepelné izolace, proto je zásadní pokládat je jen v určité tloušťce. Navíc nadměrná tloušťka izolací zhoršuje akustické vlastnosti stropu (subwoofer efekt). Vrstva kročejové izolace musí být maximálně spojitá.
Při použití kročejové izolace z minerální vlny se v místech dilatací lité podlahy doporučuje položit například dřevovláknité desky (HOBRA), čímž se zamezí „houpání“ potěru v těchto místech. Kraj desky akustické izolace tak bude vlastně opřený. Obvykle se síla izolační vrstvy pohybuje v rozmezí 10-20 cm.
Separační vrstva a dilatační pásky
Separační vrstvu nejčastěji tvoří stavební PE fólie. Tato fólie zajišťuje těsnost podlahy vůči protečení litých směsí a zároveň tvoří kluznou vrstvu pod realizovanými potěry. Zvýšením kluznosti podkladu je redukováno kroucení cementových potěrů, které vzniká při nerovnoměrnosti smršťování na horním a spodním povrchu. Čím je proto tato vrstva rovnější a hladší, tím lépe.
Čtěte také: Lehký beton: Pro a proti
Po obvodu se na zdi upevní dilatační pás z pěnového polyethylenu. Okolo stěn a všech konstrukcí, včetně prostupů rozvodů, instalujeme obvodovou dilatační pásku. Tato páska zamezuje vnikání vibrací kročejového hluku do stěn a zároveň umožňuje tepelnou dilataci celé podlahy. Optimální tloušťka obvodové pásky je 5 mm, u podlah s podlahovým vytápěním pak minimálně min. Kotvení okrajových pásek se provádí nejčastěji sponkováním, které je vhodné provést nad úrovní budoucího litého potěru.
Dilatační spáry
Dilatační spáry jsou klíčové z důvodu délkových změn způsobených smršťováním materiálu při vysychání nebo roztahováním při změnách teploty. Se snižující se tloušťkou cementových potěrů a nerovnoměrnosti jejich vysychání se zvyšuje riziko kroucení a vznik prasklin. Určitou prevencí je provádění dilatací - rozdělení vznikajícího napětí do menších celků pomocí smršťovacích spár. V tomto případě naříznutím potěru do cca 1/3 jeho tloušťky. Dilatace se provádějí systémovými prvky (lištami) nebo vložením okrajové pásky k např. plastovému L profilu.
Tyto prvky umožňují teplotní dilataci - roztahování potěru vlivem podlahového topení, nebo při oslunění. Příčina kroucení a praskání potěru spočívá v jeho nerovnoměrném smršťování. Ne vždy musí dojít při smršťování ke vzniku prasklin (překročení meze pevnosti), ale „pouze“ se zvednou rohy, dojde ke kroucení. Tvorbou smršťovacích spár, tj. nařezáním, jednotlivých polí na menší části (ideálně 5 x 5 m) se rozloží vznikající tahové napětí v potěru. Jedná se vlastně o řízené vytvoření prasklin.
Smršťovací spáry se provádějí pouze u cementových potěrů, a to proříznutím (oslabením) do cca 1/3 tloušťky, kde tak dojde ke vzniku praskliny. Cementový potěr nelze používat na plochy bez dilatačních, tj. smršťovacích spár. Je tedy nutné rozdělit je na jednotlivé dilatační celky dle technického listu. Dilatované plochy přitom nemají být větší než 40 m2 a poměr stran dilatované plochy nesmí překročit hodnotu 3:1. Místa provedení a umístění dilatačních spár by měl navrhovat projektant v rámci realizační dokumentace stavby, jejich umístění pak případně upřesnit přímo na stavbě.
Realizace lité podlahy
Lití podlah, které se jednoduše realizuje nalitím směsi, může být podkladem pro další, tzv. finální vrstvy. Díky snadné aplikaci je realizace podlah rodinného domu ve srovnání s jinými řešeními výrazně rychlejší. Perfektně rovných podlahových ploch s vynikající pevností lze během pár hodin dosáhnout realizací litých podlah. Lité potěry se vyrábějí v betonárnách a na stavbu se dopravují v čerstvém stavu autodomíchávači.
Čtěte také: Cementové podlahy s nízkou hmotností
Typy litých směsí
Pro lité podlahy se využívají zejména dva typy směsí: anhydritový nebo cementový potěr. Skupina Českomoravský beton nabízí tyto materiály pod obchodními značkami ANHYMENT® a CEMFLOW®. Obě řešení přitom spojuje snadná a rychlá realizace podlahové plochy. Za jeden den je možné nalít plochu až 1000 m2, u anhydritové podlahy dokonce až 1500 m2. Hotová podlaha je po 24-48 hodinách pochozí, už po 4-5 dnech ji lze zatížit lehkým stavebním provozem.
Oba typy směsí vynikají vysokou tekutostí a absencí pórů, takže dokonale vyplní veškeré prostory mezi trubkami či kabely podlahového topení. Díky tomu podlaha výborně rozvádí a akumuluje teplo a podlahové topení se snadněji reguluje, čímž lze značně ušetřit náklady na vytápění.
Anhydritový potěr ANHYMENT®
Předností anhydritového potěru ANHYMENT® je kromě vysoké pevnosti a odolnosti vůči deformacím i možnost snížení podlahové vrstvy až na 3 cm nad rozvody podlahového topení, takže pak dochází k rychlejšímu průchodu tepla konstrukcí. Anhydritový potěr je známý pro své výborné samonivelační vlastnosti, pevnost i tepelný odpor. Má o 20 % vyšší tepelnou vodivost než beton. Pozor! Anhydritový potěr při kontaktu s vodou nabobtnává, plesniví a časem se rozpadá - je proto nevhodný do vlhkých prostor.
Cementový potěr CEMFLOW®
Vrstva cementového potěru CEMFLOW® oproti potěru anhydritovému obsahuje méně technologické vody, proto se CEMFLOW výborně uplatní například při realizaci podlah v dřevostavbách. Cementový potěr se hodí i pro rekonstrukce a pro prostory s vyšší vlhkostí, jaké jsou v historické zástavbě, garážích, sklepech apod. Podlaha z litého cementového potěru CEMFLOW vyniká rychlým nárůstem pevností po zatvrdnutí a je možno ji brzy zatížit. U cementových potěrů není spádování možné.
Proces lití
Před zahájením lití samonivelačního potěru proveďte zkoušku konzistence. Tu provedete tak, že z hadice naberete vzorek alfa sádry a naplníte jím rozlivový kužel Hagermann - Trichter, umístěn na rovné, hladké podložce. Konzistence cementového potěru se měří na navlhčené a setřené rozlivové desce pomocí maltového kužílku (Haegermannův kužel - dle ČSN EN 1015-3), anhydritové potěry se testují na suché desce. Optimální rozliv cementové lité směsi se pohybuje na úrovni 22-26 cm pro tloušťku potěru do 8 cm a 20-24 cm pro tloušťku nad 8 cm. Maximální povolený rozliv litého cementového potěru je 28 cm. U anhydritového litého potěru se doporučuje ukládání potěru na hodnotě 24 cm rozlivu (tolerance ±2 cm, max. hodnota 26 cm).
Samotné lití se provádí čerpacími hadicemi, vzdálenými cca 20 cm od podkladu, aby nenastalo znečištění stěny. Lití se provádí od nejvzdálenějšího místa až směrem k východu. Směs se lije vždy tak, aby se zamezilo jejímu vniknutí pod separační vrstvu. Nalitá plocha se pomocí speciálních nivelačních hrazd zpracovává tzv. vlněním. Účelem vlnění je usnadnění rozlití a zatečení směsi do všech míst a dutin, například v rozích, pod podlahovým topením apod., a dále odvzdušnění nalité směsi v celé její tloušťce. Následně se plocha rozvlní ve druhém, kolmém směru. Při tomto druhém vlnění se hrazda ponořuje zhruba do poloviny tloušťky uložené vrstvy, tedy o něco jemněji. Vlnění se musí provádět bezprostředně po nalití plochy (uložení), dokud je směs maximálně zpracovatelná.
Pečeticí vrstva podlahy
Litou pryskyřicovou podlahu je vhodné opatřit finální dokončující vrstvou. Za tímto účelem se často používá nátěr nebo lak, který soubor všech vrstev uzavírá a ošetřuje. Pro omezení smrštění z vysychání a vzniku trhlin je u cementových potěrů nutné ihned po znivelování jejich povrch ošetřit ochranným postřikem, který je součástí dodávky lité směsi. Průměrné dávkování postřiku je 0,1 l/m2. Konkrétní dávkování, případně vynechání, závisí na podmínkách v místě ukládky, zejména na rychlosti vysychání potěru.
Ošetření betonových podlah
Betonové podlahy v garážích, sklepech, dílnách nebo balkónech potřebují také ošetřit, aby dlouho vydržely. Zde nalezne své uplatnění speciální barva na beton BETEX 2v1 s2131 od společnosti BARVY A LAKY TELURIA, s.r.o. Jedná se o penetrační a vrchní syntetický nátěr určený ke zhotovení polomatných nátěrů na beton v interiéru i v exteriéru.
Příprava povrchu
Natíraný povrch musí být suchý, soudržný, očištěný, dobře vyzrálý (obvykle 4-6 měsíců) a stavebně izolovaný proti zemní (spodní) vlhkosti. Přípravu povrchu před natíráním provedeme důkladně, odstraníme staré nátěry a v ideálním případě povrch podlahy vysajeme, abychom odstranili všechna volná prachová zrníčka. Pokud to není možné, podlahu alespoň opakovaně velmi pečlivě zameteme. Případné díry a trhliny vyspravíme podlahovou stěrkou.
Penetrační nátěr
První nátěr se provádí jako penetrační. Barvu S 2131 BETEX 2 v 1 na beton naředíme ředidlem S 6005 nebo S 6006 v poměru 1 hmotn. díl barvy : 2 hmotn. dílům ředidla. Penetrační roztok sníží prašnost, scelí a uzavře povrch, takže se z něj přestanou uvolňovat jednotlivé částice. K ochraně stěn před přesahující barvou můžeme použít krycí pásku, kterou oblepíme stěny těsně nad podlahou po celém obvodu místnosti. K nanášení barvy používáme štětec nebo váleček.
Finální nátěr
Po důkladném vyschnutí penetračního nátěru, nejlépe po 24 hodinách, začneme natírat nejlépe válečkem umístěném na teleskopické tyči od jednoho rohu místnosti směrem ke dveřím. Pro zhotovení konečného nátěru se barva nanáší na připravený a dobře vytvrzený napenetrovaný podklad v jedné až dvou vrstvách v doporučené tloušťce 60-80 µm suchého filmu. V případě finálního nátěru se BETEX 2 v 1 na beton již neředí nebo se ředí jen nepatrně, je-li příliš hustá. Vrstva nátěru by měla být vždy stejnoměrná. Nátěr zaschne proti prachu do 2 hodin, na dotyk do 8 hodin a důkladně proschlý bude do 36 hodin. Výsledný nátěr bude hladký, slitý a dlouhodobý.
Doporučené podmínky
- Teplota: Teplota v interiéru by měla být v rozmezí 5 až 30 °C. Při realizaci a tvrdnutí betonu nesmí teplota v objektu klesnout pod +8 °C. V zimních měsících (teploty pod 5 °C) je nutné temperovat objekt alespoň na 8 °C. Při teplotě betonu pod 5 °C se zpomaluje hydratace betonu (zrání betonu) a při teplotě 0 °C se úplně zastavuje. Betonáž v teplotách pod 0 °C není vůbec možná.
- Větrání: Po 48 hodinách od aplikace začněte s větráním. Prostředí při natírání a zasychání nátěru musí být větrané, ne však vlhké.
- Ochrana: Potěr je třeba první tři dny po položení chránit před průvanem i přímým slunečním zářením a prudkou změnou teplot.
- Zrání betonu: Po skončení betonáže je dle ČSN norem ochranná lhůta 28 dní (doba zrání betonu při teplotě 10 až 15 °C). V tuto dobu nesmí být beton zatěžován.
- Vlhkost: Během prvních 14 dnů je nutné udržovat beton v dostatečné vlhkosti, zejména v prvních 7 dnech. Ideální je kropení jedenkrát za den od druhého dne, ale pozor na vymývání cementu přímým proudem vody z dosud nezavadlého povrchu. V letních měsících (teploty nad 25 °C) se doporučuje kropit více, beton nesmí být suchý.
Fáze realizace a ošetřování litého potěru
| Fáze | Doba od pokládky | Poznámka |
|---|---|---|
| Litá podlaha pochozí | 24-48 hodin | |
| Částečně zatížitelná | cca 3 dny | Při teplotách 15-20 °C |
| Větrání | Po 48 hodinách | |
| Řízený náběh topení | 7 dnů | Od pokládky potěru |
| Ochranná lhůta (zrání betonu) | 28 dní | Při teplotě 10-15 °C, beton nesmí být zatěžován |
| Minimální doba pro vytápění do podlahového topení | 21 dní | Od betonáže |
| Pochozí (beton) | 2-3 dny | Doporučuje se nezatěžovat alespoň 14 dní |
| Dostatečná vlhkost (beton) | Prvních 14 dnů | Kropení 1x denně od 2. dne, v létě více |
Doporučení pro realizaci
- Provedení nosné podlahové vrstvy, anhydritového nebo cementového potěru, doporučujeme vždy svěřit odborné realizační firmě.
- Přípravu podkladu pod potěry však může stavebník zvládnout i sám.
- Před aplikací alfa sádry dokončete omítky stěn a zajistěte utěsnění otvorů do exteriéru, abyste zamezili nadměrnému proudění vzduchu.
- Podlahy je vhodnější provádět až po dokončení omítek.
Kvalitní a důkladné ošetřování litého potěru může významně ovlivnit jeho konečné vlastnosti, ale i rychlost jejich dosažení. V případě, že na litou podlahu bude pokládána lepená nášlapná vrstva, je třeba povrch potěru ještě přebrousit a zkontrolovat zbytkovou vlhkost potěru.
tags: #zbrouseni #lite #podlahy #o #5 #mm