Projektanti i stavební firmy často uvažují o tom, kolik podlaží je schopné unést cihelné zdivo. I mezi odbornou veřejností přežívá názor, že pro cihly jsou hraniční tři podlaží. Není problém takováto tvrzení nalézt i v odborném tisku a nevyvolávají u odborné veřejnosti žádnou reakci. V tomto článku chceme ukázat, že se jedná spíše o předsudek.
Klíčovou vlastností stavebních materiálů je u vícepodlažních budov únosnost zdiva, budovy však musí splňovat stále přísnější tepelnětechnické požadavky. Současné moderní pálené materiály však dokážou splnit obě kritéria a při správném návrhu není výstavba budov s pěti či šesti podlažími nic neřešitelného.
Cihelné zdivo Porotherm má charakteristickou hodnotu pevnosti zdiva v tlaku fk od 1,6 MPa až do 9,88 MPa podle druhu cihelných bloků a druhu malty. Z uvedených hodnot je zřejmé, že si vybere každý. Obecně platí, čím lepší tepelněizolační vlastnosti, tím nižší pevnost a obráceně. Jedinou výjimkou je nová řada tepelněizolačního zdiva řady Porotherm T Profi, u kterého je i při pevnosti P8 díky masivním žebrům dosaženo fk = 3,5 MPa, což odpovídá běžným cihelným blokům pevnosti P14.
Zkušenosti s vícepodlažními budovami v ČR
Průkopníkem ve stavbě vícepodlažních budov, v nichž je cihlové zdivo použito jako nosná konstrukce, je v ČR např. firma Skanska. Skanska má bohaté zkušenosti s výstavbou a následným užíváním vícepodlažních budov a dospěla k tomu, že se ve svých nových projektech snaží o maximální využití cihelného zdiva. Důvody jsou jasné - odpadají komplikace při napojování zdiva k železobetonovým konstrukcím a minimalizují se tak akustické mosty. Zároveň je ve zděných objektech prokazatelně příjemnější vnitřní mikroklima. Nezanedbatelnou skutečností je i fakt, že byty ve zděných domech jsou dlouhodobě nejžádanější, a tím i lépe prodejné.
Konstrukční řešení a posouzení konstrukce
Na základě zadání byla provedena analýza konstrukce. Převážná část stropní konstrukce je panelová, po obvodě přechází z důvodu proveditelnosti balkónů na monolitickou desku o šířce 2 m pro uchycení balkónů. Dohromady včetně balkónů je na obvodě zatěžovací šířka 3,5 m. Pro jednodušší představu: tato hodnota odpovídá zatížení od stropní desky s rozpětím 7 m. Balkóny jsou prefabrikované se zabudovanými ISO nosníky. Pro výpočet jsme s kolegou Ing. Fiurym použili program FIN EC 2D. Použití 2D programu považuji za bezpečnější a lépe vystihující chování zdiva než varianty 3D.
Čtěte také: Odolná dlažba: Vše, co potřebujete vědět
Při použití metodiky výpočtu dle EC 6 je obvykle nejproblematičtějším prvkem obvodové zdivo. Původní návrh uvažoval pro zdivo cihly Porotherm 25 SK Profi + zateplení 15 cm na obvodové železobetonové konstrukci (schodiště) a 12 cm na zdivu. Tato varianta se však při posouzení ukázala jako nedostatečně únosná a v některých místech ji bylo nutné nahradit akustickými cihlami Porotherm 25 AKU P+D s třídou pevnosti v tlaku P20 na maltu M15. Z důvodu možné nechtěné záměny zdiva při realizaci bylo následně se souhlasem stavební firmy rozhodnuto použít tyto cihelné bloky po celém obvodě.
Pro posouzení zdiva byl použit volně přístupný program Statika zdiva POROTHERM. V horních podlažích je poměrně malá normálová síla a ta v kombinaci s ohybovým momentem vykazuje excentricitu až mimo průřez. Zdivo proto při zohlednění kombinace Md a Nd vykazuje nulovou únosnost. Proto jsme horní podlaží posuzovali podle zjednodušeného výpočtu dle EC 6 ČSN EN 1996-1-1 Příloha C: Zjednodušená metoda výpočtu výstřednosti zatížení stěn, odst. 5, který umožňuje zanedbat excentricitu, pokud svislé zatížení přenese jedna desetina tloušťky zdiva.
Statika versus tepelnětechnické požadavky
Problém se ale objevil při zjištění požadavků tepelných techniků. Přes celoplošné zateplení požadovali v čele stropní desky zvětšit tepelnou izolaci ještě o 3 cm, což v součtu (12 + 3 cm) odpovídá zateplení obvodových železobetonových prvků.
V současnosti projektanti často začínají projektovat rozvržením tepelné izolace a teprve potom zvolí i nějakou „nepodstatnou“ konstrukci, která tu izolaci podrží. Vznikají pak absurdní situace, kdy projektant zašle dokumentaci s dotazem na možnost vykonzolování soklového zdiva a o vykonzolování nadezdívky nad stropní deskou se nezajímá. Přitom z hlediska statiky je to stejná situace jako u soklu (prakticky stejné zatížení) a často díky vložené tepelné izolaci s ještě větším vyložením.
Vykonzolování zdiva
Při posuzování vykonzolovaného zdiva se jedná především o smykové napětí na hraně stropní desky, případně u soklu na hraně u vyložení. Metodiku posouzení EC 6 neřeší, a proto se stává neznámou pro všechny „křehké“ materiály. Únosnost vychází z výsledků desítek zkoušek kolegů z Rakouska a především z Německa. Na základě výsledků laboratorních zkoušek se jako hraniční ukázal maximální přesah cihel 20 mm.
Čtěte také: betonové zátěže pro bleskosvody
Běžně se v praxi uplatňuje doporučení vykonzolovávat zdivo maximálně o 1/6 tloušťky horního cihelného bloku. Tato poučka však byla převzata před mnoha lety od kolegů z Rakouska na základě jejich dlouhodobých zkušeností. Je třeba si ale uvědomit, že v době vzniku tohoto pravidla se objekty zateplovaly jen minimálně a pro dosažení dostatečného tepelného odporu se používaly cihelné bloky s šířkou kolem 40 cm. Díky velké kontaktní ploše bylo tlakové a tím i smykové napětí ve spáře podstatně menší než u zateplovaných objektů s menší tloušťkou zdiva.
V současnosti však vlivem zateplování ztrácejí někdy projektanti a investoři soudnost a zdivo berou jen jako nutné zlo. Dochází pak k minimalizaci tloušťky zdiva a vznikají tak extrémy, jako je např. domek, kde je veškeré nosné zdivo tl. 17,5 cm. A když se k tomu ještě přidá vynechání těžké stropní desky se značně uvolněnou dispozicí (oblíbená varianta zejména u bungalovů), je v takovém domě při intenzivním větru nebezpečné pobývat. Také proto omezuje v současnosti připravovaná aktualizovaná příručka firmy Wienerberger Podklady pro navrhování č. 4.
Co se týče vnitřního nosného zdiva, nebyly s únosností navrženého řešení pomocí cihel Porotherm problémy. U horních pater se dokonce jako limitní pro tloušťku stěn ukázala nikoliv únosnost, ale požadavek na dostatečné uložení stropních panelů.
Vícepodlažní budovy v zahraničí
V současnosti v zemích na západ od našich hranic probíhá renesance výstavby nezateplovaných objektů. Tento návrat k osvědčenému způsobu stavění je umožněn především novou generací cihelných bloků, u kterých již postrádá smysl jakékoliv dodatečné zateplení. V popředí je v současnosti především řada cihel Porotherm T Profi plněných vatou. Následující tabulka ukazuje maximální počet podlaží podle tloušťky zdiva s použitím 3. dílu EC 6 (zde DIN EN 1996-3/NA).
| Tloušťka zdiva (t) | Charakteristická hodnota pevnosti zdiva v tlaku (MPa) | Maximální počet podlaží |
|---|---|---|
| 42,5 cm (modrá úsečka) | 2,0 MPa | Až 7 podlaží |
| 36,5 cm (červená úsečka) | 2,0 MPa | Až 6 podlaží |
| (cihly plněné vatou, Německo) | 5,2 MPa | Až 9 podlaží |
Zde je třeba upozornit, že v současnosti v Německu vyrábí firma Wienerberger již cihelné bloky plněné vatou s charakteristickou hodnotou pevnosti zdiva v tlaku 5,2 MPa. Výrobce uvádí, že z nich lze realizovat až devítipodlažní budovy!
Čtěte také: Výběr vinylové podlahy s ohledem na zatížení nábytkem
Zásady návrhu a provádění cihelného zdiva
Hlavním ze základních stavebních požadavků, který nikdo nezpochybňuje, je požadavek na mechanickou odolnost a stabilitu v průběhu celého životního cyklu staveb. V případě zděných staveb se však často mnohem více řeší tepelné mosty, úspora energie a v poslední době akustika. Ve statických výpočtech často posouzení zdiva není buď vůbec a nebo se odehraje na jednom formátu A4.
Doba se nám mění. Změnily se jednak materiály - místo cihel plných nebo prvních cihel děrovaných CD, CDm nebo CD Týn s pevností cihel P7 až P25 vyzdívaných nejčastěji na vápenocementové malty, tu dnes máme cihly nejčastěji v pevnosti P8 a P10, rozměrově podstatně větší, s velkým procentem děrování a s vylehčeným cihlářským střepem. Současně se ale změnily i představy o bydlení. Dnešní rodinné domy jsou často velmi prostorné, nechceme se příliš svazovat, takže preferujeme volné dispozice, z čehož vyplývají velká rozpětí místností, s minimem vnitřních nosných zdí, chceme široká okna nebo i celé prosklenné stěny. Navíc se ani nedodržuje zásada, že by nosné stěny měly probíhat od základu nad sebou přes všechna podlaží, často mají domy předsazená nebo naopak uskočená patra apod.
Vždy je třeba pamatovat na to, že zdivo se skládá z cihel a malty. A není cihla jako cihla. Cihly se podle materiálu řadí ještě do několika skupin podle způsobu a procenta děrování. Proto je třeba při návrhu zděných stěn nebo pilířů používat “rozumné” kombinace cihel a malt. Hodně namáhané zděné pilíře navrhovat tedy např. z cihel pevnosti P15, P20 nebo i P25. Na výslednou (skutečnou) únosnost zdiva pak nemají vliv jen mechanické parametry těchto základních materiálů (cihel a malty), ale také jejich vzájemné uspořádání, tj. především správná převazba zdiva, a to proto, aby se stěna nebo zděný pilíř choval jako jeden nosný prvek. Vzájemná převazba cihel je daná normou ČSN EN 1996-1-1. Pro cihly o výšce h do 250 mm má být vzájemný přesah cihel ≥ 0,4 h nebo min. 40 mm (platí větší z hodnot). V dnešní době se na stavební trh dodávají ze sortimentu cihel pálených nejčastěji cihly broušené s výškou h = 249 mm a u těchto je tedy vzájemná převazba min. 100 mm.
Pro snadné provádění je výhodné navrhovat půdorysnou dipozici v modulu 250 mm (alt. 125 mm), a to včetně polohy dveří a oken nebo velikosti vnitřních pilířů. Často se při návrhu ovšem zapomíná na fakt, že tento modul 250 mm se měří od vnitřního rohu zdiva. I proto výrobci pálených cihel vyrábějí tzv. doplňkové (poloviční) cihly.
Pokud je na stavbě nutné cihly řezat, pak se mají zásadně dělit pilou, nikoliv zednickým kladívkem či sekyrou apod. U cihel, které jsou upravovány řezem, nebo nejsou cihly těsně u sebe na sraz a na tzv. pero a drážku, je důležité svislou styčnou spáru mezi cihlami vyplnit maltou (svislé spáry do šířky 5 mm lze výjimečně vyplnit PU pěnou v případě technologie zdění na PU pěnu). Při zdění se nemají nikdy osazovat cihly svou řezanou stranou směrem do ostění stavebního otvoru, ale řezanou stranou cihel se mají „schovat“ dovnitř stěny nebo pilíře a v místě řezu mezi cihlami se promaltuje svislá spára. Pokud by v ostění zůstala cihla osazená svou řezanou stranou do líce, pak vlivem odstranění obvodového cihelného žebírka dojde k jejímu oslabení, a to zrovna v místě, kde je zvýšené svislé namáhání (např. v místě uložení překladu).
U cihel broušených je nutné nanášet tenkovrstvé maltové lože podle technologických předpisů výrobce - zpravidla pomocí nanášecích válců. Nanášení tenkovrstvé malty malířskými nebo jinými válečky je určitě rychlejší, ale touto technologií zpracování malty nelze zajistit její správné nanesení jednak v dostatečném množství, ale i v požadované materiálové struktuře malty, a tak nelze při tomto způsobu nanášení malty zaručit takové pevnosti zdiva, kterou deklarují výrobci.
Dále je třeba při návrhu zajistit prostorovou tuhost a stabilitu celého objektu. Pokud má objekt tuhou stropní konstrukci, pak postačí obvodovou stěnu ztužit po délce příčnými stěnami tloušťky alespoň 250 mm ve vzdálenosti max. 25 m. Pokud ale strop není ve své rovině tuhý, pak by ztužení příčnými stěnami mělo být po max. 12,0 m. Tuhost objektu v tomto případě pak zajišťují ztužující věnce navrhnuté jako tzv. větrové nosníky.
Vykonzolování zdiva a rosný bod
Obecně je známo, že u cihelného zdiva je možné vykonzolovat zdivo v šířce vyložení rovné 1/6 šířky cihly, avšak „podklady“ se rozchází v tom, zda jde o šířku širší nebo užší cihly. To ale neznamená, že nejde zdivo vykonzolovat více. Zde je již nutné ověřit statickým výpočtem, že je dostatečná únosnost styčné spáry zdiva v patě stěny. Nejslabší místo průřezu však zpravidla není „užší“ cihla v místě soklu, ale první „širší“ cihla. Tato cihla totiž musí zajistit roznesení vnitřních namáhání (z šířky X na šířku Y) a to ve své výšce - většinou 250 mm. Čím větší je excentricita vykonzolované stěny, tím dochází ke zvýšení mimostředného působení svislého zatížení, které v konečném důsledku snižuje výslednou únosnost v základové spáře (taženou část průřezu je nutné vyloučit ze započitatelné plochy průřezu stěny). Tento výpočet podle základů stavební mechaniky ale neumí zohlednit vnitřní namáhání v průřezu (zde přichází v úvahu hlavně smykové napětí v samotné cihle, které vzniká při rozdílných normálových (tj. tlakových) zatížení na horní a „užší“ spodní styčné spáře cihel). Ani v žádné normě není zatím stanovena metodika, jak by bylo možné toto vnitřní namáhání do statického výpočtu zahrnout. Čím větší vyložení (vykonzolování), tím samozřejmě větší namáhání, které lze zohlednit například snížením využití průřezu.
Ještě se nabízí i jiné technické řešení soklu a to využití plněných cihel v první řadě. Buď první řadu cihel vysypat přímo na stavbě polystyrénem nebo využít cihly již plněné z výroby. Pro zdivo z cihel FAMILY 50 toto provedení detailu při tepelně technickém posouzení na lineární činitel prostupu tepla vyhoví i doporučeným normativním hodnotám pro nízkoenergetické domy. V praxi se tento detail relativně často řeší a na stavbách tak nevznikají poruchy.
Cihelná konstrukce a zateplení
Každá obvodová stěna musí přenášet účinky od svislého zatížení a od bočního zatížení větrem. Na našem stavebním trhu se sice také vyskytují zděné obvodové stěny vícevrstvé, sendvičové nebo s nějakým typem obkladu, ale investor se většinou rozhoduje mezi dvěma základními variantami - jednovrstvá konstrukce bez zateplení nebo zdivo se zateplením. Podle toho jakých tepelněizolačních vlastností (parametrů) požaduje uživatel dosáhnout, se navrhuje tloušťka stěny. U zdiva se zateplením při použití vápenopískových cihel s pevnostmi bloků P15 (P20) vyhoví někdy ze statického hlediska už tloušťka zdiva 175 mm (při stropní konstrukci tuhé ve své rovině). Pro obvodovou stěnu z pálených cihel děrovaných s pevností P8 (P10) nebo zděnou z pórobetonu se doporučuje optimální tloušťka zdiva 250 nebo 300 mm.
Každé řešení i zvolený materiál má své výhody i nevýhody. Zjednodušeně se dá říci, že jednovrstvá konstrukce bez zateplení je jednodušší na provádění z důvodů omezení různých technologických procesů, což přináší při vlastním zdění minimalizaci chyb. U zdiva se zateplením je zase jednodušší řešení detailů po tepelně technické stránce.
Firma HELUZ doporučuje v místě uložení stropů na zdivo v místě styku vložit asfaltový pás pod i nad stropní konstrukci, a to z důvodů statických, tepelněizolačních a akustických. V případě jednovrstvého zdiva někdy dochází v tomto detailu ke „konfliktu“ mezi statiky a tepelnými techniky, jaká má být ideální tloušťka tepelné izolace v úrovni stropu. Pro tepelnětechnické posouzení je nejvýhodnější mít v tomto detailu co největší tloušťku tepelné izolace, z pohledu statiků by postačilo tak okolo 100 mm, protože větší tloušťky tepelné izolace mají již vliv na únosnost obvodového zdiva v hlavě a patě stěny (zvětšuje se excentricita reakce od uložení stropu a současně se zmenšuje zatěžovaná plocha). Např. pro rodinné domy (jedno a dvoupodlažní) byly vzájemným průnikem těchto oborů stanoveny u zdiva z cihel FAMILY maximální tloušťky tepelné izolace. Plněné cihly FAMILY 25 2in1 jsou optimální cihly pro řešení detailů ve zdivu šířky 500 mm, kde se zde vhodně doplňuje jak jejich pevnost, tak i nízký součinitel prostupu tepla. V případě takovýchto větších tlouštěk tepelné izolace je samozřejmě potřebné statickým výpočtem ověřit únosnost zdiva v hlavě a patě s uvažováním „nezatížené“ plochy zdiva.
Obecně je třeba v místě uložení překladů nebo průvlaků apod. posoudit v kontaktní ploše zdivo na napětí v soustředěném namáhání. Pokud zdivo nevyhoví, pak je třeba v místě uložení pod překlady nebo průvlaky apod. zdivo vyztužit ocelovou nebo železobetonovou roznášecí deskou.
Ideální poloha pozednice je ze statického hlediska nejvhodnější za osou nadezdívky, blíž k vnitřnímu povrchu, neboť pak svislé zatížení od krovu bude přispívat ke stabilizaci nadezdívky. Pokud je to dispozičně možné, pak je výhodné také pozednici kotvit šikmými táhly (např. přes tesařské ztužující konstrukce).
Omítnuté jednovrstvé zdivo je obecně nejosvědčenější a jedna z nejtrvanlivějších povrchových úprav zdiva. I omítek je dnes ale velmi mnoho druhů. Správný návrh vyžaduje nejen dobrý projekt, ale i kvalitní materiál a nakonec dobrou prováděcí stavební firmu, která s konkrétním materiálem umí pracovat a má také „rozumný harmonogram” postupu prací.
Cihlové vazby
Cihlová konstrukce je jedním z nejdéle trvajících a nejbezpečnějších způsobů vytvoření struktury. Existuje mnoho druhů staveb s použitím cihel a mnoha různých produktů, které lze vytvořit. V průběhu staletí bylo vytvořeno mnoho stavebních technik, které usnadňují mnoho různých struktur, jako jsou domy, krby, stěny a jednoduché chodníky nebo terasy.
Vázání, je způsob uložení cihel ve stěně. Je velice důležité pro koncový vzhled fasády, stejně jako pro její trvanlivost. Lepení neboli spojování jednotlivých cihel a bloků lze provádět několika způsoby. Ať už se provádí jakkoli, je nutné, aby se dosáhlo maximální možné pevnosti pro úkol zdi. Lepení zdiva z cihel nebo tvárnic by mělo být před začátkem pokládáno na sucho, aby bylo zajištěno, že lepení bude fungovat. Dlouhý líc, který můžete vidět v cihlové zdi, se nazývá nosný líc.
Typy cihlových vazeb
- Komínová vazba: Cihly se kladou přímo na sebe, spoje jsou vyrovnané a probíhají svisle po celé stěně. Cihly lze skládat buď vodorovně, nebo svisle. Vyrovnání spojů vede k minimálnímu spojení, což znamená, že tato vazba je slabá a často konstrukčně nepevná, pokud není v každé vodorovné vrstvě nebo při mírném zatížení v každé střídavé vrstvě umístěna drátěná výztuž ložných spár.
- Límcová vazba: Dvě stěny lze postavit zády k sobě a svázat je pomocí stěnových vazeb, čímž vznikne dvojitý (jednocihelný) plášť.
- Natahovací vazba: Při použití natahovací vazby se v půlené nebo jednoplášťové stěně používá 60 cihel na metr čtvereční. Existují dva způsoby, jak zakončit natahovací zeď pilíři.
- Vazby s použití zavírače: V některých vazbách zdiva vzniká mezera, která není stejně velká jako plná nebo poloviční cihla. Některé vazby se bez zavírače vůbec neobejdou a v každé (nebo každé druhé) vrstvě se používá stejná velikost/typ zavírače. Tam, kde má zavírač běžné použití, je často pojmenován (např. „král“ nebo „královna“).
- Běhounové vazby: Vazby, které spočívají ve svém celém provedení na běhounech, jsou mnohem rychlejší a jednodušší na provedení. Běhounové vazby se mezi sebou odlišují způsobem položení cihly. Cihla může být posunutá o ½ délky (tzv. střední vazba) nebo o ¼ délky (tzv. zvedací vazba).
- Vazákové vazby: Mají mnoho forem, protože zdění stěn tak, abychom mohli vidět vazák vně, můžeme provádět na různé způsoby. Relativně populární jsou divoké vazby, tj. nepravidelné umístění vazáků v rovině stěny.
- Vlámské nebo kovadlinové vazby: Ty, odvozené z vlámské architektury, se skládají ze střídavého pokládání cihel běhounem a vazákem, díky čemuž vzniká šachovnice. Kovadlinová vazba je téměř totožná, ale místo jednoho běhounu mezi vazáky pokládáme dva.
- Nizozemská vazba: Kratší a delší strana cihel je střídavě používána v jednom řádku, zatímco v řádku níže jsou používány pouze vazáky. Výhodou této vazby je estetický vzhled líce, nevýhodou - těžší zednická práce.
- Slezská vazba: Jsou-li mezi vazáky místo jednoho běhounu vloženy dva, z gotické vazby se nám vytvoří slezská vazba.
- Křížová vazba: Spočívá na střídavém pokládání běhounů a vazáků takovým způsobem, že se nám při pokládce tvoří tvar kříže.
Jaký rozdíl ve vzhledu stěny může být způsoben typem použité vazby, lze jasně vidět na příkladu vazby vazákové a blokové. Úplně jinak potom působí stěna z blokové vazby, která je z veliké části vyzděná běhounovou stranou - vazák se objevuje zhruba každou čtvrtou cihlu.
Pro zakončení horní části zdi se často pokládá vrstva cihel na jednu z jejich nosných hran. Tomu se opět vynalézavě říká průběh cihel na hraně. Dalším způsobem zakončení zahradní zdi je použití kamenů.
Z výše popsaného je zřejmé, že nic nebrání výstavbě výškových cihelných budov ku prospěchu jak stavitele, tak i uživatele.
IVO PETRÁŠEK, foto archiv firmy Wienerberger cihlářský průmysl, a. s.
Ing. Ivo Petrášek (*1960) absolvoval Fakultu stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Je autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, statiku a dynamiku staveb. Je zaměstnán jako statik u firmy Wienerberger cihlářský průmysl, a. s.
tags: #zatez #cihla #pod #zlab #informace