Meliorace se v dnešním chápání omezily na odvodnění pozemku s cílem jeho lepšího zužitkování, nicméně v současnosti to často představuje spíš problém než výhodu.
Historie a současný stav odvodňovacích systémů
Odvodňovací systémy se na našem území začaly stavět za první republiky. Největší boom nastal během 70. a 80. let minulého století. Podle údajů Státního pozemkového úřadu jenom páteřní kanály měří asi devět tisíc kilometrů.
Problém je, že stát nemá přehled o tom, kde přesně se tyto systémy, zejména plošné odvodnění, nachází. Když v roce 1991 vešel v platnost zákon o půdě, stali se majitelé pozemku i vlastníky takzvaných melioračních detailů (tedy podrobných odvodňovacích zařízení), které se na jejich půdě nacházely. Noví vlastníci si mohli na tehdejším správci Státní meliorační správě vyžádat dokumenty ohledně umístění melioračních detailů na svých pozemcích. Učinili tak ale jen někteří. Přesto, že Státní meliorační správě a následně Zemědělská vodohospodářská správa už neměly povinnost dokumentaci archivovat, snažily se záznamy zachovat. Zachránit se podařila asi polovina záznamů. Ty byly po zrušení Zemědělské vodohospodářské správy následně převezeny do archivů státních podniků Povodí a Lesů ČR, případně uloženy ve státních archivech. Zjistit přesné umístění odvodňovacích systémů je dnes tedy často velkým problémem.
V současnosti jsou objekty odvodňovacích staveb často zanedbané (ucpané drény, výustě, zazemněné a rozbité šachtice), ať již z důvodu stárnutí, mechanického poškození nebo absence údržby.
Mapování odvodňovacích staveb a projekt Státního pozemkového úřadu
Státní pozemkový úřad (SPÚ) ve spolupráci s dalšími institucemi řeší problém s chybějícími daty o odvodňovacích stavbách. V časopise Geodetický a kartografický obzor vyšel článek “Analýza možností zisku nových datových zdrojů a postupů zjištění reálné polohy odvodňovacích staveb ve vazbě na proces komplexních pozemkových úprav”. Jednou z možností pořízení aktuálních dat, ve prospěch komplexních pozemkových úprav, jsou bezkontaktní měřické metody leteckého snímkování a metody dálkového průzkumu Země.
Čtěte také: Práce projektanta ve Znojmě
Jak již řešitelský tým projektu „Postupy komplementace geodat a specifických dat bezkontaktními měřickými metodami ve prospěch důsledného uplatňování koncepčních nástrojů komplexních pozemkových úprav“, složený z řešitelů z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd, v. v. i., Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického, v. v. i., firmy Agroprojekce Litomyšl, spol. s r. o. a firmy PRIMIS, spol. s r. o. Jedná se tedy o neopominutelný zdroj, který je postupně v posledních letech využíván pro určení polohy zemědělského odvodnění díky zpracovaným programům dostupným na [4].
Pro začátek mapování proběhne ve čtyřech oblastech, které tvoří šest katastrálních území. Těmi jsou Dolní a Horní Roveň, Prachovice u Dašic, Chlumín, Krty a Chornice ve východních Čechách. Tyto katastry splňovaly dvě základní kritéria. Samotné mapování proběhne pomocí letadel a doprovodného geodetického měření přímo v terénu. „Fotografování pozemků probíhá hlavně na jaře a na podzim, kdy klimatické podmínky, stav porostu i vlhkost půdy umožňují pohled na linie odvodnění v půdě," říká Milan Rybka, ředitel odboru vodohospodářských staveb Státního pozemkového úřadu. Součástí projektu je také ověření, jestli je k dané oblasti dostupná archivní dokumentace odvodňovacího systému, prověření její přesnosti, porovnání s reálným stavem v terénu a následné vytvoření digitálního archivu. Výsledky projektu by zároveň měly pomoci při realizacích pozemkových úprav a následných směnách pozemků, kdy budoucí vlastník bude mít přesné informace o tom, zda se v místě nachází stavba vodního díla, tedy odvodnění. Projekt bude zároveň podkladem pro případné další mapování reálného stavu odvodnění v rámci větších územních celků či celé České republiky.
Informační systém melioračních staveb
V Informačním systému melioračních staveb lze najít informace o plošném odvodnění pozemků trubkovou drenáží a o závlahách. Existence obou typů melioračních opatření přináší určitá omezení, je proto dobré vědět, jestli se na vašem pozemku nachází. Bohužel dokumentace není zcela kompletní, a tak se může stát, že v informačním systému údaj o žádném zařízení nenajdete, a přesto se na pozemku nachází.
Při otevření aplikace můžete vyhledávat územní celky, stejně jako v Monitoringu eroze, na úrovni kraje, okresu, ORP, obce nebo katastrálního území. Při zadávání hledaného celku vám vyhledávač automaticky začne nabízet vyhovující území. Jakmile zvolíte požadované území, ukáže se vám daná lokalita na mapovém podkladu. Ten můžete upravovat pomocí panelu v levé části obrazovky. V panelu “Strom vrstev” klikněte na ikonu “+” u záložky “Podkladové mapy”. Zde můžete vybrat požadovaný mapový podklad. K dispozici jsou ortofotomapy, základní mapa ČR a přehledová mapa. Pozor, jednotlivé mapové vrstvy jsou viditelné jen při konkrétních měřítkách. Například přehledová mapa je viditelná pouze pokud mapu oddálíte na měřítko 1:250 000, naopak ortofotomapa se zdrojem LPIS je viditelná pouze při přiblížení na 1:20 000. Měřítko lze nastavit buď kolečkem myši nebo manuálně v horní liště vedle vyhledávače územního celku. V levém panelu můžeme následně zapínat jednotlivé meliorační vrstvy. Na výběr jsou kategorie “Závlahy”, “Pilotní stavby závlah” a “Odvodnění” s příslušnými podkategoriemi. Vše, co se zobrazí v mapě, je obsaženo i v legendě, která se nachází v dolní části stejného panelu a zobrazíte ji kliknutím na ikonu “+” vedle nápisu “Legendy”. Rozlišit lze například provozované či neprovozované meliorace, recipienty atd. Pokud v mapě kliknete na ikonu obrázku (v ukázce je několik těchto ikon v pravé dolní části mapového podkladu), zobrazí se vám fotodokumentace dané meliorace s popisem.
Ochranná pásma melioračních staveb
Bezpečný provoz inženýrských sítí je tradičně zajištěn ochrannými pásmy. Tato pásma slouží též k ochraně lidí a majetku v okolí inženýrské sítě (plynovodu, vodovodu, vedení elektřiny, kanalizace). Ochranné pásmo je prostor okolo trasy inženýrské sítě, v němž jsou stanoveny zvláštní podmínky pro výstavbu a provozování staveb, vedení komunikací a další činnosti (např. výsadbu stromů, terénní úpravy apod.). Ochranné pásmo nepřímo také přispívá ke snadnému přístupu k inženýrské síti pro údržbu, opravy a další potřeby. Velikost ochranného pásma se liší zejména v závislosti na typu inženýrské sítě (srov. např. § 46 energetického zákona). Ochranné pásmo vzniká ze zákona a to nejčastěji ke dni nabytí právní moci územního rozhodnutí, kterým je stavba sítě na pozemku povolena.
Čtěte také: Zjistěte více o pasportizaci staveb
Meliorační stavby patří mezi inženýrské sítě, které za zákona (srov. § 56 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách) ochranné pásmo nemají. Neměly ho ani za předchozí právní úpravy: zákona č. 138/1973 Sb. Oba dva uvedené zákony ovšem umožňují, aby se vlastník meliorační stavby (bez ohledu na to, zda slouží k závlaze nebo odvodnění) obrátil na vodoprávní úřad, aby v zájmu její ochrany opatřením obecné povahy stanovil ochranné pásmo podél tohoto vodního díla a zakázal nebo omezil v něm podle povahy vodního díla umísťování a provádění některých staveb nebo činností. Provozovatelé melioračních staveb by však měli mít na paměti, že podle § 58 vodního zákona mají vlastníci pozemků a staveb v ochranném pásmu vůči vlastníkovi vodního díla nárok na náhradu majetkové újmy, která jim uvedeným zákazem nebo omezením vznikne. Výše finanční náhrady je zpravidla stanovena na základě znaleckého posudku, přičemž soudy ve svém rozhodování zohledňují především:
- nakolik ochranné pásmo vlastníka ve využívání jeho pozemku skutečně omezuje,
- jak dlouho ochranné pásmo trvá,
- jaký byl dosavadní a do budoucna předpokládaný způsob využití zasaženého pozemku,
- vliv příslušného omezení na obvyklou cenu pozemku (blíže srov. rozsudek ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. ze dne 29.
Povinnosti a práva vlastníků meliorovaných pozemků
Meliorační stavby zrušených vodních družstev spravují, provozují a udržují zemědělské vodohospodářské organizace v oboru působnosti ministerstva zemědělství (dále jen "vodohospodářské organizace"). Příslušná je vodohospodářská organizace, v jejímž obvodě je vodohospodářské dílo.
Pomoc a účast vlastníků (uživatelů) meliorovaných pozemků na provozu a udržování (včetně generálních oprav) na částech melioračních staveb uvedených v § 2 odst. 1 (dále jen "meliorační detail") spočívá ve výkonu fyzických prací a v dodávkách potřebných potahů, a to podle míry prospěchu. Vodohospodářská organizace projedná s vlastníky (uživateli) meliorovaných pozemků jejich účast a pomoc při provádění udržovacích prací na melioračním detailu (§ 3), jakož i dobu provádění prací. Vlastníci (uživatelé) meliorovaných pozemků, se kterými bylo podle odstavce 1 projednáno, že se zúčastní prací, popřípadě dodají potahy, jsou povinni účastnit se prací (dodat potahy) ve stanovené době nebo poslat k provádění prací způsobilé pracovníky. Vodohospodářské organizace vypracují výkaz prací provedených vlastníky (uživateli) meliorovaných pozemků podle druhů s ohodnocením podle platných mzdových zásad. Tento výkaz bude podkladem pro odměňování pracovníků jejich zemědělským závodem. Jestliže vlastníci (uživatelé) meliorovaných pozemků odmítnou jednat o účasti a pomoci při provádění udržovacích prací na melioračním detailu nebo neprovedou-li projednané práce nebo nedodají-li potahy, provede potřebné práce vodohospodářská organizace a vyúčtuje jim částky vynaložené na provedení těchto prací.
Závlaha meliorovaných pozemků se provádí na náklad jejich vlastníků (uživatelů), a to v rozsahu stanoveném rozhodnutím vodohospodářského orgánu a podle schváleného závlahového řádu. Spotřebitelé vody se musí podrobit závlahovému řádu a nepřekážet provozu závlahového zařízení; nesmějí proto svémocně otevírat nebo zavírat stavidla, zdymadla, výustě a jiná zařízení, prokopávat hrázky nebo jinak ovlivňovat provoz.
Čtěte také: Vzdělávání v dopravním stavitelství
tags: #co #je #zakres #melioracnich #staveb