Plechové zaatikové a mezistřešní žlaby jsou poměrně často zdrojem zatékání u plochých, ale také u šikmých střech. U průmyslových budov je spádování plochých střech obvykle řešeno pultovými střechami s odvodněním do žlabů. Starší průmyslové budovy, výrobní a skladové haly mají většinou ploché střechy pokryté povlakovými hydroizolacemi z asfaltových pásů a žlaby mají z plechu různého druhu a tvaru.
Problematická místa a příčiny zatékání
Zaatikové nebo mezistřešní žlaby v mnoha případech bohužel nemají dostatečný spád. V případě přívalových dešťů se takové žlaby zaplní vodou a především spoje plechů v nich jsou opakovaně namáhány tlakovou vodou. K problematickým místům v oblasti žlabů patří také ukončení asfaltových pásů na oplechování, kde jsou hydroizolace nataveny na plech. V těchto detailech dochází mezi hydroizolacemi a oplechováním v důsledku jejich rozdílné teplotní roztažnosti k poměrně velkým dilatačním pohybům.
V uvedených detailech jsou jednotlivé materiály během jejich životnosti vystaveny velkému namáhání. Nerovnosti konstrukcí, zatížení plechů ve žlabech vodou, nesprávné vyspádování žlabů spolu s nekvalitním provedením oplechování nebo izolací jsou některé z dalších obvyklých příčin jejich zatékání. Problémy se zatékáním se vyskytují v oblasti žlabů například i u šedových střech nebo střech ve tvaru oblouku.
U plechových žlabů se někdy bohužel vyskytují i boční odvodňovací prvky, které při deštích brání plynulému odtoku dešťové vody ze střechy. Určitá část žlabu nebo úžlabí střechy s bočními vtoky se totiž většinou zaplní vodou i za dešťů menší intenzity. Situace je kritická především u plochých střech s vrchní krytinou z trapézových plechů, protože skladba takové střechy je většinou z boku v oblasti žlabu otevřená, tedy nevodotěsná. Při kontrolách a průzkumech střech se můžeme v oblasti žlabů hlavně u starších střech setkat s množstvím záplat z asfaltových pásů, které byly nataveny na oplechování. Zaatikové a mezistřešní žlaby je nutné pravidelně kontrolovat a odstraňovat z nich nečistoty. Zanedbávání údržby střech rovněž nepříznivě ovlivňuje jejich vodotěsnost.
Normativní požadavky na spád žlabů
Minimální spád žlabů u budov, které byly postaveny před novelizací normy ČSN 73 1901 Navrhování střech, tj. před lednem 1999, byl stanoven spolu s požadavky ČSN 73 3610 Stavební práce přidružené klempířské pro podokapní a nástřešní žlaby 0,5 % a pro mezistřešní a zaatikové žlaby 1 %. Mezistřešní a zaatikové žlaby se nyní doporučuje provádět z povlakových krytin. Na spád povlakových krytin se ovšem podle ČSN 73 1901 vztahuje tento požadavek: sklon povlakových hydroizolací má být nejméně 1° (1,75 %) k odvodňovacím prvkům, a to včetně úžlabí.
Čtěte také: Vše o zaatikových žlabech na bytových domech
Ohledně žlabů a úžlabí je v ČSN 73 3610 z března 2008 čl. 13.9 uvedeno: „Mezistřešní a zaatikové žlaby se nedoporučuje řešit klempířskou konstrukcí.“ V normě ČSN 73 1901 Navrhování střech jsou ve více článcích uvedeny požadavky na minimální spád sklonové (spádové) vrstvy, parozábrany, podkladní vrstvy i povlakové vrstvy. Při provádění spádování střechy je třeba zohlednit např. i průhyby nosné konstrukce střechy. I při dodržení těchto požadavků se mnohdy na ploché střeše vyskytují místa, kde po deštích stojí voda.
Při provádění spádování střechy je třeba zohlednit např. i průhyby nosné konstrukce střechy. Nejen mezistřešní žlaby u starších budov, ale například i úžlabí nových střech mohou mít někdy problémy s množstvím vody, které po deštích zůstává na střeše. Ke spádování plochých střech a k průhybům konstrukcí je nutné poznamenat, že střešní vpusti jsou převážně umístěny v blízkosti sloupů a nosných stěn, tedy v místech, kde bývá průhyb konstrukcí u střechy nejmenší. Pokud se část střechy po deštích zaplní vodou, střešní plášť se ještě více přitíží a u konstrukce střechy dojde k dalším deformacím, ke zvětšení průhybů konstrukcí.
Řešení opravy žlabů a odvodnění
Obecný postup při opravách žlabů
Prostor původních plechových žlabů se při opravě střech zaplní tepelnou izolací, z tepelné izolace se dále v odpovídajícím tvaru vybudují klíny a řádně vyspádovaná oblast se pokryje povlakovými hydroizolacemi. Při úpravách žlabů a montáži izolací je z hlediska postupu prací určitý rozdíl při provádění opravy střechy v alternativě se zateplením a bez zateplení.
Provádíme-li opravu střechy bez zateplení, pak je možné nejdříve zaplnit žlaby tepelnou izolací, vybudovat klíny z tepelné izolace a dále postupně provádět montáž hydroizolací od vpustí až k nejvyšším místům na střeše. Jestliže provádíme opravu klasické jednoplášťové střechy se zateplením, obvykle je potřeba nejprve provést skladbu střechy s hydroizolacemi v ploše střechy, a to před provedením, resp. dokončením příslušných úprav u žlabů. Při opravě střechy je potřeba zohlednit rozměry střechy a reálné možnosti pracovníků izolatérů provést skladbu střešního pláště na určité části plochy střechy tzv. na jeden záběr, aby skladba (tepelná izolace) byla při opravě střechy zajištěna proti zatečení.
Příklad realizace úpravy zaatikových žlabů
Problémy se zatékáním zaatikovými a mezistřešními žlaby lze u střech s krytinou z trapézových plechů řešit komplexní úpravou. Původní střecha se zaatikovými žlaby z plechu, která během více než dvacetiletého provozu budovy často zatékala, vyžadovala komplexní sanaci. Po provedených modelových tepelnětechnických výpočtech střešního pláště a po vyhodnocení stávajícího stavu střešního pláště a různých možností řešení opravy střechy byla stávající plechová krytina na střeše ponechána, střecha byla zateplena pěnovým polystyrenem a byla realizována nová dvouvrstvá krytina z modifikovaných asfaltových pásů.
Čtěte také: Funkce a typy okapů
Před montáží nových vrstev izolací byly alespoň části stěn atik a vyšších částí budovy v oblastech, kde byly následně položeny nové vrstvy izolací, zednicky opraveny a upraveny pro natavování hydroizolací. Plechový zaatikový žlab byl nejdříve zaplněn tepelnou izolací z minerálních vláken o konstantní tloušťce se spádem k místům budoucích vpustí. Spád ve žlabu zatím kopíroval původní spád plechového zaatikovéno žlabu. Uprostřed vzdálenosti mezi vpustmi byl žlab naplněn pouze do výšky vrstvy nové parozábrany.
Na krytinu z pozinkovaného plechu byly do plochy mezi drážky plechové krytiny položeny přířezy z desek pěnového polystyrenu EPS 100 S o tloušťce 3 cm. Na vyrovnanou plochu střechy byla volně položena parozábrana (asfaltový SBS modifikovaný pás o tloušťce 4 mm, s nosnou vložkou z hliníkové fólie a ze skleněné zesílené rohože). Parozábrana byla v přesazích kotvená skrz původní plechovou krytinu až do podkladní vrstvy betonu a v přesazích byla řádně natavena. Na povrch parozábrany byly nalepeny desky pěnového polystyrenu o tloušťce 120 mm. Nalepeny byly aktivováním THERM pruhů na povrchu parozábrany plamenem hořáku. Na desky pěnového polystyrenu byla nalepena vrstva hydroizolace: samolepicí SBS modifikovaný asfaltový pás. Okraj u zaatikového a mezistřešního žlabu byl pod úrovní parozábrany vyztužen dřevěnými deskami.
V oblasti nad původním zaatikovým žlabem byl vybudován klín z pěnového polystyrenu, který vytvořil podél atiky dvě úžlabí. Podél atik byly provedeny klíny s příčným spádem 10 %. Na klín z tepelné izolace byl z plochy střechy nalepen samolepicí modifikovaný asfaltový pás. Nyní je již možné dát si klíny z pěnového polystyrenu vyrobit s různým spádem na míru a na střeše je „jen“ správně přiříznout do příslušného tvaru. Vybudování klínů v oblasti zaatikových žlabů a vybudování úžlabí na střeše vyžaduje určitou zručnost a představivost. Technická příprava, technologický postup jednotlivých prací anebo projektová příprava by se neměla podceňovat. U střechy byly osazeny sanační vtoky a manžety vpustí byly řádně vodotěsně nataveny. Jako vrchní pás byl na celé rozvinuté ploše nataven SBS modifikovaný asfaltový pás shora s ochranným posypem z drcené břidlice proti UV a tepelnému záření.
Vyrovnávací asfaltová drť Villaplan
Povrch podkladních konstrukcí včetně okolí žlabů je někdy nerovný a ani desky tepelné izolace spádových klínů se ne vždy podaří položit tak, aby vytvořily plynulý přechod z plochy střechy na klín (klíny). Pro vyrovnání drobných nerovností u přechodů ploch, pro vybudování rozvodí na části střechy nebo pro vybudování náběhů u detailů (u strojoven výtahů, u nástaveb pro vzduchotechnické zařízení) lze použít například vyrovnávací asfaltovou drť Villaplan. Asfaltová drť se poměrně snadno aplikuje na podklad, na tepelné izolace i na asfaltové hydroizolace. Při zpracování asfaltové vyrovnávací drtě nejsou potřeba žádná lepidla, jedná se o tzv. „studenou“ aplikaci.
Asfaltová drť se vysype z pytle na místo, na plochu, na které potřebujeme upravit spád, vyrovnat nerovnosti apod. Pokud vyrovnáváme nebo upravujeme větší plochu střechy, doporučuje se drť postupně nasypávat mezi vodítka (například mezi příslušně upravené dřevěné latě osazené ve spádu). Vyrovnávací drť se hutní, a proto se při tloušťce vrstvy, kterou vyrovnáváme, tj. cca do 4 cm, nasype vyrovnávací drť přibližně do výšky o 1/3 vyšší, než je požadovaná tloušťka zhutněné vrstvy. Zhutnění vyrovnávací drtě se provádí ručně mírným tlakem ocelovým pěchem na vyrovnávací asfaltovou směs, resp. obdobným nářadím. Pro vyrovnávací vrstvy o tloušťkách větších než 6 cm je nutné nasypat vyrovnávací drť a hutnit ji postupně po menších vrstvách. Po zhutnění vyrovnávací drti je možné na zhutněné ploše okamžitě pokračovat v práci, tedy prakticky ihned natavovat asfaltové hydroizolační pásy.
Čtěte také: Problematika hloubky mezistřešních a zaatikových žlabů
U sanací střech, kde se vyrovnávací asfaltová drť většinou používá pro úpravu spádů na povrchu ploché střechy pouze lokálně, jen u některých míst, detailů apod., většinou není nutné vrchní povlakovou krytinu vzhledem k použité vyrovnávací drti dokotvovat. U podkladů z asfaltových hydroizolací je vhodné ještě před vysypáním vyrovnávací drtě na místo, které vyrovnáváme, povrch hydroizolací lehce nahřát plamenem hořáku. Velkou výhodou vyrovnávací drtě je, že při jejím zpracování lze přebytečný materiál včetně již zhutněného opět zpracovat na jiném místě. Při zpracování vyrovnávací asfaltové drtě nevzniká odpad. Vyrovnávací asfaltová drť má ve srovnání s asfaltovými pásy i poměrně dobré tepelnětechnické vlastnosti. Součinitel tepelné vodivosti zhutněné asfaltové drti je 0,07 W/(m.K).
Spádové klíny
Ke vzniku jezer v oblasti úžlabí by na ploché střeše vůbec nemuselo dojít, kdyby byly při výstavbě střechy použity spádové (úžlabní) klíny z tepelné izolace například z desek z minerálních vláken. Klíny z minerálních vláken mohou být vyrobeny v jednostranném spádu například 2 %, většinou se používají k úpravě spádu v ploše střechy. Úžlabí můžeme také vyspádovat ke vpustím úžlabními klíny. Jejich podélný spád je 2 % a příčný 8 %.
Odvodnění podtlakovými systémy
Problémy s odvodněním střech lze řešit podtlakovými systémy. U podtlakových systémů dochází k úplnému zaplnění potrubí při výpočtovém průtoku. Podtlakové odvodnění je vedeno pod střechou s nulovým spádem. Odvodňovaná plocha by měla být osazena minimálně dvěma odtokovými místy. Minimální průměr vtoku by měl být větší než 100 mm. Vtoky by se měly umisťovat minimálně 15 m od atik nebo jiných svislých konstrukcí obklopujících střešní plášť, a to v návětrné části vyčnívající konstrukce. Vtoky je třeba vyhřívat, zásadně se používá napětí 24V.
Typy žlabů a jejich montáž
Lůžkové žlaby mohou být zavěšeny na háky a potom je úprava podobná jako u žlabu podokapního. Častěji však bývají mezistřešní žlaby vytvořeny jako žlaby lůžkové, v dřevěném nebo betonovém lůžku. Tvar i průřez žlabu je dán konstrukčním uspořádáním střech. Obvykle bývají obdélníkového průřezu se zkosenými nebo zaoblenými rohy s oblým nebo rovným dnem. Jejich šířka je okolo 250 mm, až do 400 mm. Pro ploché střechy stačí žlab s okapovými plechy vcelku. Pro strmější sklony střech se spojí žlab se samostatnými okapovými plechy na dvojitou ležatou drážku.
Protože je u průmyslových budov možnost značného zanášení žlabu popílkem nebo jinou nečistotou, doporučuje se do hrdel vkládat drátěné košíčky a žlaby často činit, aby se odpadní trouby neucpaly. Také se do mezistřešních žlabů vkládají laťové mříže jako ochrana proti zavalení sněhem a proti zdeformování při chůzi osob čistících žlab, nebo opravujících střechy.
Oblý žlab nástřešní je vhodný pro strmější střechy přes 35°. Nutná je však hladká krytina - azbestocementová, břidlicová, nebo tašková. Rozvinutá šíře žlabu bývá 500 až 600 mm, tloušťka pozinkovaného plechu 0,63-1,0 mm. Žlab zabraňuje padání úlomků krytiny a malty ze střechy a do jisté míry chrání i před sesouváním sněhu. Cenově vychází dražší než žlab podokapní, ale jeho montáž je snadnější a bezpečnější. Jako podklad vyžaduje zpravidla bednění.
Při montáži se přibije na krajní prkno bednění závětrný plech, který tvoří zároveň podkladní pás pro lemování okapu. Krajní prkno tesař nesmí definitivně přibít ale jen provizorně přichytit, aby je mohl klempíř snadno odtrhnout a osadit závětrný plech. Potom klempíř prkno přibije tak, aby jeho hrana běžela rovnoběžně s hranou římsy. Dále zasune okapnicí okapový plech na podkladní pás a připevní je na bednění. Rozvinutá šířka plechu bývá 400 až 500 mm, na stykových hranách se provede kolmý ohyb pro spoj na dvojitou stojatou drážku a horní hrana se opatří vodní drážkou. Nyní se mohou již montovat žlabové háky, obdobným způsobem, jako u žlabů podokapních, ale háky stejně dlouhé a připevněné v různé výši. Připevňujeme je vruty. V nejnižším místě žlabu se proseká do římsy otvor pro odpadní troubu, vyplechuje se manžetou, jejíž horní hrana se rozklepe do obruby široké 10-15 mm dosedající na okapový plech, se kterým se spojí na drážku nebo se snýtuje a utěsní pájkou. Když je vše připraveno, vloží se žlab do háků a naválka se přichytí příponkami.
Doporučení pro odvodnění a spádování
Každá odvodňovaná plocha by měla být osazena minimálně dvěma odtokovými místy. Plocha do 400 m² by měla mít minimálně dvě odtoková místa. Střešní pláště s obráceným pořadím vrstev vyžadují odvodnění s větším průměrem vtoku. Oblast vpustí musí být zapuštěna minimálně 30 mm pod úroveň střešního pláště.
Profil střešních vtoků
Na základě dovoleného průtoku dešťových vod Qd = qd * ψ * S se doporučuje stanovit profil střešních vtoků a odpadního potrubí, kde qd je vydatnost deště, ψ je součinitel odtoku a S je půdorysný průmět odvodňované plochy v (m²). Pro střechy se součinitel odtoku ψ rovná 1.
| Prvek | Minimální spád (ČSN 73 1901) | Optimální spád |
|---|---|---|
| Podokapní a nástřešní žlaby (do 1999) | 0,5 % | |
| Mezistřešní a zaatikové žlaby (do 1999) | 1 % | |
| Povlakové hydroizolace | 1° (1,75 %) | |
| Plocha střechy | 3 % | |
| Úžlabí | 1 % | |
| Klín podél atiky | 10 % (příčný) | |
| Úžlabní klíny | 2 % (podélný), 8 % (příčný) |
V úžlabí jezero na ploché střeše. Lze řešit vyspádováním úžlabí pomocí spádových klínů z tepelné izolace.
tags: #zaatikovy #zlab #vtok #informace