Správná funkce střešního systému není jen otázkou kvalitní krytiny, ale také efektivního odvodu dešťové vody. Střešní žlaby hrají v tomto procesu klíčovou roli, protože zabraňují hromadění vody a minimalizují riziko poškození konstrukce domu. Plechové zaatikové a mezistřešní žlaby jsou poměrně často zdrojem zatékání u plochých, ale také u šikmých střech. Výběr správné velikosti a typu žlabu je proto zásadní.
Faktory ovlivňující velikost a hloubku žlabu
Velikost střešního žlabu, který je součástí okapového systému, určuje jeho schopnost odvádět dešťovou vodu z plochy střechy. Pokud je žlab příliš malý, voda může přetéct a způsobovat poškození fasády, základů nebo dalších částí domu. Naopak příliš velké žlaby mohou být zbytečně nákladné a esteticky nevyhovující. Při výběru je třeba zohlednit několik klíčových faktorů:
- Velikost střešní plochy: Základním faktorem je velikost střechy, protože určuje množství vody, které bude žlab muset odvádět.
- Sklon střechy: Strmější střechy odvádějí vodu rychleji, což může zvýšit okamžitou zátěž na žlaby a svody.
- Intenzita dešťových srážek: V některých oblastech bývají srážky intenzivnější.
- Průměr svodů: Velikost svodů musí odpovídat kapacitě žlabů.
Na trhu jsou k dispozici různé velikosti žlabů, nejběžnější mají rozvinutou šířku mezi 250-330 mm. Délky okapových žlabů závisí na několika faktorech, včetně typu a materiálu žlabu, klimatických podmínek a konstrukce střechy. Obvykle se minimální délka žlabu pohybuje kolem 2 metrů, zatímco maximální délka může dosáhnout až 6 metrů. V případě potřeby delších žlabů je možné spojit více žlabů dohromady.
Typy spojení okapových žlabů
- Mechanické spojení: Mechanické spojení je jednou z nejběžnějších metod, jak efektivně spojit okapové žlaby.
- Systémové řešení: Žlaby se spojují pomocí spojek, které nepotřebují žádné nářadí.
- Silikonové nebo klempířské tmely: V některých případech se používá silikon nebo jiná těsnicí hmota k zajištění vodotěsných spojů.
- Letování: Letování je efektivní metodou pro spojení žlabů, která zaručuje vodotěsnost a dlouhou životnost.
Materiály žlabů
Kromě velikosti je důležitý také materiál žlabu:
- Pozinkované lakované žlaby: Jedná se o vyšší třídu klasických pozinkovaných okapů.
- Titanzinkové žlaby: Titanzinek nevyžaduje žádné ochranné nátěry, časem pouze ztrácí lesklou barvu.
- Měděné žlaby: Estetické a odolné, ale dražší varianta okapového systému.
- Hliníkové žlaby: Lehké, odolné vůči korozi, snadno se instalují.
Rozvinutá šířka a průměr svodů
Okapové žlaby jsou vyráběny v různých průměrech, které je zvykem udávat spíše v rozměru rozvinuté šířky (zapisována r.š. či RŠ). Tu volíme podle plochy odvodňované střešní roviny. Průměr svodové roury závisí na rozvinuté šířce okapového žlabu a na počtu okapových svodů připadajících na odvodňovanou střešní rovinu. Pokud například zvolíme podokapní žlaby rozvinuté šířky 250 mm, máme u převážné většiny výrobců na výběr pouze jeden průměr svodu - a to 80 mm. K půlkruhovému žlabu o r.š. 250 mm, který odpovídá průměru cca 100 mm, nelze připojit svodovou rouru o větším průměru, než je 100 mm. U půlkruhových žlabů však nepoužíváme ani svody stejného průměru jako žlab - kotlíky, které propojují žlaby a svodové roury, se v takových kombinacích průměrů ani nevyrábí. U hranatých žlabů a svodů se naopak spojují žlaby a svody odpovídajících průměrů - takže pro okapový žlab o průměru 100 mm použijeme i okapové svody o průměru 100 mm. Ke hranatým žlabům je možné připojit i kruhové svody.
Čtěte také: Vše o zaatikových žlabech na bytových domech
Problematika zaatikových a mezistřešních žlabů
U průmyslových budov je spádování plochých střech obvykle řešeno pultovými střechami s odvodněním do žlabů. Starší průmyslové budovy, výrobní a skladové haly mají většinou ploché střechy pokryté povlakovými hydroizolacemi z asfaltových pásů a žlaby mají z plechu různého druhu a tvaru. Zaatikové nebo mezistřešní žlaby v mnoha případech bohužel nemají dostatečný spád. V případě přívalových dešťů se takové žlaby zaplní vodou a především spoje plechů v nich jsou opakovaně namáhány tlakovou vodou. K problematickým místům v oblasti žlabů patří také ukončení asfaltových pásů na oplechování, kde jsou hydroizolace nataveny na plech. V těchto detailech dochází mezi hydroizolacemi a oplechováním v důsledku jejich rozdílné teplotní roztažnosti k poměrně velkým dilatačním pohybům. V uvedených detailech jsou jednotlivé materiály během jejich životnosti vystaveny velkému namáhání.
Nerovnosti konstrukcí, zatížení plechů ve žlabech vodou, nesprávné vyspádování žlabů spolu s nekvalitním provedením oplechování nebo izolací jsou některé z dalších obvyklých příčin jejich zatékání. Problémy se zatékáním se vyskytují v oblasti žlabů například i u šedových střech nebo střech ve tvaru oblouku. U plechových žlabů se někdy bohužel vyskytují i boční odvodňovací prvky, které při deštích brání plynulému odtoku dešťové vody ze střechy. Určitá část žlabu nebo úžlabí střechy s bočními vtoky se totiž většinou zaplní vodou i za dešťů menší intenzity. Situace je kritická především u plochých střech s vrchní krytinou z trapézových plechů, protože skladba takové střechy je většinou z boku v oblasti žlabu otevřená, tedy nevodotěsná. Při kontrolách a průzkumech střech se můžeme v oblasti žlabů hlavně u starších střech setkat s množstvím záplat z asfaltových pásů, které byly nataveny na oplechování. Zaatikové a mezistřešní žlaby je nutné pravidelně kontrolovat a odstraňovat z nich nečistoty. Zanedbávání údržby střech rovněž nepříznivě ovlivňuje jejich vodotěsnost.
Spádování žlabů a normy
Minimální spád žlabů u budov, které byly postaveny před novelizací normy ČSN 73 1901 Navrhování střech, tj. před lednem 1999, byl stanoven spolu s požadavky ČSN 73 3610 Stavební práce přidružené klempířské pro podokapní a nástřešní žlaby 0,5 % a pro mezistřešní a zaatikové žlaby 1 %. Mezistřešní a zaatikové žlaby se nyní doporučuje provádět z povlakových krytin. Na spád povlakových krytin se ovšem podle ČSN 73 1901 vztahuje tento požadavek: sklon povlakových hydroizolací má být nejméně 1° (1,75 %) k odvodňovacím prvkům, a to včetně úžlabí. Ohledně žlabů a úžlabí je v ČSN 73 3610 z března 2008 čl. 13.9 uvedeno: „Mezistřešní a zaatikové žlaby se nedoporučuje řešit klempířskou konstrukcí.“ V normě ČSN 73 1901 Navrhování střech jsou ve více článcích uvedeny požadavky na minimální spád sklonové (spádové) vrstvy, parozábrany, podkladní vrstvy i povlakové vrstvy. Při provádění spádování střechy je třeba zohlednit např. i průhyby nosné konstrukce střechy. I při dodržení těchto požadavků se mnohdy na ploché střeše vyskytují místa, kde po deštích stojí voda.
Řešení opravy zaatikových žlabů
Prostor původních plechových žlabů se při opravě střech zaplní tepelnou izolací, z tepelné izolace se dále v odpovídajícím tvaru vybudují klíny a řádně vyspádovaná oblast se pokryje povlakovými hydroizolacemi. Při úpravách žlabů a montáži izolací je z hlediska postupu prací určitý rozdíl při provádění opravy střechy v alternativě se zateplením a bez zateplení. Provádíme-li opravu střechy bez zateplení, pak je možné nejdříve zaplnit žlaby tepelnou izolací, vybudovat klíny z tepelné izolace a dále postupně provádět montáž hydroizolací od vpustí až k nejvyšším místům na střeše. Jestliže provádíme opravu klasické jednoplášťové střechy se zateplením, obvykle je potřeba nejprve provést skladbu střechy s hydroizolacemi v ploše střechy, a to před provedením, resp. dokončením příslušných úprav u žlabů. Při opravě střechy je potřeba zohlednit rozměry střechy a reálné možnosti pracovníků izolatérů provést skladbu střešního pláště na určité části plochy střechy tzv. na jeden záběr, aby skladba (tepelná izolace) byla při opravě střechy zajištěna proti zatečení. Problémy se zatékáním zaatikovými a mezistřešními žlaby lze u střech s krytinou z trapézových plechů.
Původní střecha se zaatikovými žlaby z plechu během více než dvacetiletého provozu budovy často zatékala. Po provedených modelových tepelnětechnických výpočtech střešního pláště a po vyhodnocení stávajícího stavu střešního pláště a různých možností řešení opravy střechy byla stávající plechová krytina na střeše ponechána, střecha byla zateplena pěnovým polystyrenem a byla realizována nová dvouvrstvá krytina z modifikovaných asfaltových pásů. Před montáží nových vrstev izolací byly alespoň části stěn atik a vyšších částí budovy v oblastech, kde byly následně položeny nové vrstvy izolací, zednicky opraveny a upraveny pro natavování hydroizolací. Plechový zaatikový žlab byl nejdříve zaplněn tepelnou izolací z minerálních vláken o konstantní tloušťce se spádem k místům budoucích vpustí. Spád ve žlabu zatím kopíroval původní spád plechového zaatikového žlabu. Uprostřed vzdálenosti mezi vpustmi byl žlab naplněn pouze do výšky vrstvy nové parozábrany. Na krytinu z pozinkovaného plechu byly do plochy mezi drážky plechové krytiny položeny přířezy z desek pěnového polystyrenu EPS 100 S o tloušťce 3 cm. Na vyrovnanou plochu střechy byla volně položena parozábrana (asfaltový SBS modifikovaný pás o tloušťce 4 mm, s nosnou vložkou z hliníkové fólie a ze skleněné zesílené rohože). Parozábrana byla v přesazích kotvená skrz původní plechovou krytinu až do podkladní vrstvy betonu a v přesazích byla řádně natavena. Na povrch parozábrany byly nalepeny desky pěnového polystyrenu o tloušťce 120 mm. Nalepeny byly aktivováním THERM pruhů na povrchu parozábrany plamenem hořáku. Na desky pěnového polystyrenu byla nalepena vrstva hydroizolace: samolepicí SBS modifikovaný asfaltový pás. Okraj u zaatikového a mezistřešního žlabu byl pod úrovní parozábrany vyztužen dřevěnými deskami. V oblasti nad původním zaatikovým žlabem byl vybudován klín z pěnového polystyrenu, který vytvořil podél atiky dvě úžlabí. Podél atik byly provedeny klíny s příčným spádem 10 %. Na klín z tepelné izolace byl z plochy střechy nalepen samolepicí modifikovaný asfaltový pás. Nyní je již možné dát si klíny z pěnového polystyrenu vyrobit s různým spádem na míru a na střeše je „jen“ správně přiříznout do příslušného tvaru. Vybudování klínů v oblasti zaatikových žlabů a vybudování úžlabí na střeše vyžaduje určitou zručnost a představivost. Technická příprava, technologický postup jednotlivých prací anebo projektová příprava by se neměla podceňovat. U střechy byly osazeny sanační vtoky a manžety vpustí byly řádně vodotěsně nataveny. Jako vrchní pás byl na celé rozvinuté ploše nataven SBS modifikovaný asfaltový pás shora s ochranným posypem z drcené břidlice proti UV a tepelnému záření.
Čtěte také: Funkce a typy okapů
Vyrovnávací asfaltová drť
Povrch podkladních konstrukcí včetně okolí žlabů je někdy nerovný a ani desky tepelné izolace spádových klínů se ne vždy podaří položit tak, aby vytvořily plynulý přechod z plochy střechy na klín (klíny). Pro vyrovnání drobných nerovností u přechodů ploch, pro vybudování rozvodí na části střechy nebo pro vybudování náběhů u detailů (u strojoven výtahů, u nástaveb pro vzduchotechnické zařízení) lze použít například vyrovnávací asfaltovou drť Villaplan. Asfaltová drť se poměrně snadno aplikuje na podklad, na tepelné izolace i na asfaltové hydroizolace. Při zpracování asfaltové vyrovnávací drtě nejsou potřeba žádná lepidla, jedná se o tzv. studenou aplikaci. Asfaltová drť se vysype z pytle na místo, na plochu, na které potřebujeme upravit spád, vyrovnat nerovnosti apod. Pokud vyrovnáváme nebo upravujeme větší plochu střechy, doporučuje se drť postupně nasypávat mezi vodítka (například mezi příslušně upravené dřevěné latě osazené ve spádu). Vyrovnávací drť se hutní, a proto se při tloušťce vrstvy, kterou vyrovnáváme, tj. cca do 4 cm, nasype vyrovnávací drť přibližně do výšky o 1/3 vyšší, než je požadovaná tloušťka zhutněné vrstvy. Zhutnění vyrovnávací drtě se provádí ručně mírným tlakem ocelovým pěchem na vyrovnávací asfaltovou směs, resp. obdobným nářadím. Pro vyrovnávací vrstvy o tloušťkách větších než 6 cm je nutné nasypat vyrovnávací drť a hutnit ji postupně po menších vrstvách. Po zhutnění vyrovnávací drti je možné na zhutněné ploše okamžitě pokračovat v práci, tedy prakticky ihned natavovat asfaltové hydroizolační pásy. U sanací střech, kde se vyrovnávací asfaltová drť většinou používá pro úpravu spádů na povrchu ploché střechy pouze lokálně, jen u některých míst, detailů apod., většinou není nutné vrchní povlakovou krytinu vzhledem k použité vyrovnávací drti dokotvovat. U podkladů z asfaltových hydroizolací je vhodné ještě před vysypáním vyrovnávací drtě na místo, které vyrovnáváme, povrch hydroizolací lehce nahřát plamenem hořáku. Velkou výhodou vyrovnávací drtě je, že při jejím zpracování lze přebytečný materiál včetně již zhutněného opět zpracovat na jiném místě. Při zpracování vyrovnávací asfaltové drtě nevzniká odpad. Vyrovnávací asfaltová drť má ve srovnání s asfaltovými pásy i poměrně dobré tepelnětechnické vlastnosti. Součinitel tepelné vodivosti zhutněné asfaltové drti je 0,07 W/(m.K).
Problémy se spádováním a průhyby konstrukcí
Nejen mezistřešní žlaby u starších budov, ale například i úžlabí nových střech mohou mít někdy problémy s množstvím vody, které po deštích zůstává na střeše. Ke spádování plochých střech a k průhybům konstrukcí je nutné poznamenat, že střešní vpusti jsou převážně umístěny v blízkosti sloupů a nosných stěn, tedy v místech, kde bývá průhyb konstrukcí u střechy nejmenší. Pokud se část střechy po deštích zaplní vodou, střešní plášť se ještě více přitíží a u konstrukce střechy dojde k dalším deformacím, ke zvětšení průhybů konstrukcí. Ke vzniku jezer v oblasti úžlabí by na ploché střeše vůbec nemuselo dojít, kdyby byly při výstavbě střechy použity spádové (úžlabní) klíny z tepelné izolace například z desek z minerálních vláken. Klíny z minerálních vláken mohou být vyrobeny v jednostranném spádu například 2 %, většinou se používají k úpravě spádu v ploše střechy. Úžlabí můžeme také vyspádovat ke vpustím úžlabními klíny. Jejich podélný spád je 2 % a příčný 8 %.
Lůžkové žlaby a jejich konstrukce
Lůžkové žlaby mohou být zavěšeny na háky a potom je úprava podobná jako u žlabu podokapního. Častěji však bývají mezistřešní žlaby vytvořeny jako žlaby lůžkové, v dřevěném nebo betonovém lůžku. Tvar i průřez žlabu je dán konstrukčním uspořádáním střech. Obvykle bývají obdélníkového průřezu se zkosenými nebo zaoblenými rohy s oblým nebo rovným dnem. Jejich šířka je okolo 250 mm, až do 400 mm. Pro ploché střechy stačí žlab s okapovými plechy vcelku. Pro strmější sklony střech se spojí žlab se samostatnými okapovými plechy na dvojitou ležatou drážku. Protože je u průmyslových budov možnost značného zanášení žlabu popílkem nebo jinou nečistotou, doporučuje se do hrdel vkládat drátěné košíčky a žlaby často čistit, aby se odpadní trouby neucpaly. Také se do mezistřešních žlabů vkládají laťové mříže jako ochrana proti zavalení sněhem a proti zdeformování při chůzi osob čistících žlab, nebo opravujících střechy. Náš obrázek ilustruje použití mezistřešního žlabu u krytiny z drátoskla. Lůžko je vyspádováno a je vyloženo žlabem. Do drážky žlabu je zapnuto oplechování okapu střechy. Toto oplechování je zataženo daleko pod drátosklo a zde uchyceno ležatou příponkou. Mnohem lepší je způsob, kdy je žlabové lůžko tvarováno a do něho je položen přiměřeně veliký žlab, který je z jednoho kusu plechu se stejnou úpravou pod skleněnou krytinou. 120 mm překryvka příponky sklem je ovšem minimum. Tato vzdálenost je závislá na úhlu střešní roviny. Se vzrůstajícím sklonem střechy se snižuje.
Oblý žlab nástřešní
Oblý žlab nástřešní je vhodný pro strmější střechy přes 35°. Nutná je však hladká krytina - azbestocementová, břidlová, nebo tašková. Rozvinutá šíře žlabu bývá 500 až 600 mm, tloušťka pozinkovaného plechu 0,63-1,0 mm. Žlab zabraňuje padání úlomků krytiny a malty ze střechy a do jisté míry chrání i před sesouváním sněhu. Cenově vychází dražší než žlab podokapní, ale jeho montáž je snadnější a bezpečnější. Jako podklad vyžaduje zpravidla bednění. Při montáži se přibije na krajní prkno bednění závětrný plech, který tvoří zároveň podkladní pás pro lemování okapu. Krajní prkno tesař nesmí definitivně přibít ale jen provizorně přichytit, aby je mohl klempíř snadno odtrhnout a osadit závětrný plech. Potom klempíř prkno přibije tak, aby jeho hrana běžela rovnoběžně s hranou římsy. Dále zasune okapnicí okapový plech na podkladní pás a připevní je na bednění. Rozvinutá šířka plechu bývá 400 až 500 mm, na stykových hranách se provede kolmý ohyb pro spoj na dvojitou stojatou drážku a horní hrana se opatří vodní drážkou. Nyní se mohou již montovat žlabové háky, obdobným způsobem, jako u žlabů podokapních, ale háky stejně dlouhé a připevněné v různé výši. Připevňujeme je vruty. V nejnižším místě žlabu se proseká do římsy otvor pro odpadní troubu, vyplechuje se manžetou, jejíž horní hrana se rozklepe do obruby široké 10-15 mm dosedající na okapový plech, se kterým se spojí na drážku nebo se snýtuje a utěsní pájkou. Když je vše připraveno, vloží se žlab do háků a naválka se přichytí příponkami.
Sprchové žlaby
Sprchový žlab se zdá jako maličkost, ale při špatném výběru může nadělat škodu. Volba odtokového žlabu je vhodná především pro koupelny na míru. Nejen že sprchový kout s minimalistickým žlabem dělá koupelnu esteticky hezčí, ale i řeší bezbariérový přístup. Tato výhoda však odpadá, pokud pro realizaci není možné zasahovat do podlahy. Poté se musí vytvořit pár centimetrů vysoký schůdek, díky kterému bude možné udělat spádování a sifon. Při výběru je třeba dbát nejen na vzhled, ale i materiál a další faktory.
Čtěte také: Montáž betonových žlabů Hornbach
Vybírejte žlab podle jeho kapacity průtoku tak, aby souhlasila s průtokem sprchy, stropní sprchy nebo masážního panelu. Neměla by se vám tedy při sprchování nikde hromadit voda. Obvyklý průtok bývá mezi 40 - 60 litry za minutu. Vyberte podle místa určení zda do bytu či veřejných prostor. Pro namáhané prostory plaváren bude třeba zvolit odtokový žlab, co vydrží zátěž, snadno se čistí a má vysoký průtok. Zvažte, jak často bude sprchový kout používán. Pokud ho máte na chatě nebo v práci, který využíváte pouze občasně, je vhodnější pouze podlahová vpusť. V opačném případě a umístění například v koupelně, u bazénu, ve wellness je sprchový odtokový žlab skvělou volbou.
Zvolte si umístění, které vám bude vyhovovat. Můžete zvolit nejběžnější využití u stěny, je ale důležité dbát na spádování v jednom směru. Další možnosti umístění jsou do prostoru, rohu nebo pod obklad. Sprchové žlaby se liší také způsobem odtoku. Boční vývod odtoku se hodí tam, kde je málo místa a odpadní potrubí vede vodorovně - typicky u rekonstrukcí, kdy nechcete zbytečně sekat do podlahy. Naopak spodní vývod odtoku je ideální pro novostavby nebo koupelny, kde je možné napojení přímo pod podlahou.
Parametry sprchových žlabů
- Délka: By měla odpovídat šířce sprchového koutu. U lineárních žlabů doporučujeme zvolit délku o 5-10 cm menší než je celková šířka sprchové plochy, aby po stranách zůstal dostatečný okraj dlažby. Nabízíme žlaby o délce od 30 do 150 cm.
- Šířka: Standardně se žlaby vyrábějí v šířce kolem 6-8 cm. To poskytuje dostatečnou kapacitu průtoku. Širší modely mohou mít obvykle větší průtok.
- Výška: Pozornost ji věnujte především při rekonstrukcích. Nízké žlaby (cca 6-7 cm) volte, když nemůžete příliš zapustit do podlahy.
- Sifon: Sifon by měl být určen přímo pro odtokové žlaby, bývá spojený se zápachovou uzávěrou, která může být i zdvojená. Ty levnější bývají jen nasazeny na vaničkový sifon. Hloubka umístění sifonu začíná zhruba na šesti centimetrech.
Design a materiály sprchových žlabů
Výběr je hned z několika variant. Od klasických nerezových žlabů, přes plastové či skleněné. Nenápadné minimalistické žlaby, které umožňují zabudování odřezku přímo vaší dlažby, se stanou téměř neviditelnými a nic nenarušuje vzhled sprchového koutu. Ani délka odtokových žlabů vám nemusí dělat starost, vyrábí se od 30 až do 150 centimetrů. Novinkou a vychytaným designovým doplňkem jsou podlahové žlaby s LED podsvícením. Výběr barvy sprchového žlabu dokáže zásadně ovlivnit celkový vzhled koupelny. Elegantní černé provedení je ideální pro moderní interiéry, kde vynikne v kontrastu se světlou dlažbou a podtrhne luxusní charakter prostoru. Zlatá varianta působí odvážně a přináší do koupelny nádech exkluzivity - skvěle ladí s mramorovými obklady nebo tmavými tóny. Nerezové žlaby jsou nadčasovou klasikou, která kombinuje vysokou odolnost, snadnou údržbu a univerzální vzhled.
Instalace a údržba sprchového žlabu
Instalace sprchového žlabu obnáší přípravu několika vrstev betonu, správné hydroizolace a nalepení dlažby. V tomto bodě nesmíte zapomenout, že je nutné, aby dlažba s lepidlem a hydroizolací byla ve stejné výšce s okrajem žlabu. Spádování by mělo být nejvhodněji řešeno k jedné straně a to směrem k odtoku ve sklonu 2%. Existují různé typy sprchových žlabů, například lineární žlaby, rohové žlaby nebo centrální žlaby. Lineární žlaby jsou nejoblíbenější díky svému minimalistickému designu a snadné údržbě. Při výběru sprchového žlabu zvažte průtok vody. Ideální průtok se pohybuje kolem 30-60 litrů za minutu. Údržba sprchového žlabu je poměrně jednoduchá. Pravidelně odstraňujte nečistoty a vlasy a mastnotu. Výhody sprchových žlabů zahrnují moderní vzhled, snadnou údržbu a možnost bezbariérového přístupu. Na druhé straně jsou dražší a vyžadují pečlivější instalaci a hydroizolaci.
tags: #zaatikovy #zlab #hloubka