Plechové zaatikové a mezistřešní žlaby jsou poměrně často zdrojem zatékání u plochých, ale také u šikmých střech. U průmyslových budov je spádování plochých střech obvykle řešeno pultovými střechami s odvodněním do žlabů. Starší průmyslové budovy, výrobní a skladové haly mají většinou ploché střechy pokryté povlakovými hydroizolacemi z asfaltových pásů a žlaby mají z plechu různého druhu a tvaru.
Problémy s plechovými žlaby a jejich příčiny
Zaatikové nebo mezistřešní žlaby v mnoha případech bohužel nemají dostatečný spád. V případě přívalových dešťů se takové žlaby zaplní vodou a především spoje plechů v nich jsou opakovaně namáhány tlakovou vodou. K problematickým místům v oblasti žlabů patří také ukončení asfaltových pásů na oplechování, kde jsou hydroizolace nataveny na plech. V těchto detailech dochází mezi hydroizolacemi a oplechováním v důsledku jejich rozdílné teplotní roztažnosti k poměrně velkým dilatačním pohybům. V uvedených detailech jsou jednotlivé materiály během jejich životnosti vystaveny velkému namáhání. Nerovnosti konstrukcí, zatížení plechů ve žlabech vodou, nesprávné vyspádování žlabů spolu s nekvalitním provedením oplechování nebo izolací jsou některé z dalších obvyklých příčin jejich zatékání. Problémy se zatékáním se vyskytují v oblasti žlabů například i u šedových střech nebo střech ve tvaru oblouku.
U plechových žlabů se někdy bohužel vyskytují i boční odvodňovací prvky, které při deštích brání plynulému odtoku dešťové vody ze střechy. Určitá část žlabu nebo úžlabí střechy s bočními vtoky se totiž většinou zaplní vodou i za dešťů menší intenzity. Situace je kritická především u plochých střech s vrchní krytinou z trapézových plechů, protože skladba takové střechy je většinou z boku v oblasti žlabu otevřená, tedy nevodotěsná. Při kontrolách a průzkumech střech se můžeme v oblasti žlabů hlavně u starších střech setkat s množstvím záplat z asfaltových pásů, které byly nataveny na oplechování.
Normativní požadavky na spád žlabů
Minimální spád žlabů u budov, které byly postaveny před novelizací normy ČSN 73 1901 Navrhování střech, tj. před lednem 1999, byl stanoven spolu s požadavky ČSN 73 3610 Stavební práce přidružené klempířské pro podokapní a nástřešní žlaby 0,5 % a pro mezistřešní a zaatikové žlaby 1 %. Mezistřešní a zaatikové žlaby se nyní doporučuje provádět z povlakových krytin. Na spád povlakových krytin se ovšem podle ČSN 73 1901 vztahuje tento požadavek: sklon povlakových hydroizolací má být nejméně 1° (1,75 %) k odvodňovacím prvkům, a to včetně úžlabí. Ohledně žlabů a úžlabí je v ČSN 73 3610 z března 2008 čl. 13.9 uvedeno: „Mezistřešní a zaatikové žlaby se nedoporučuje řešit klempířskou konstrukcí.“ V normě ČSN 73 1901 Navrhování střech jsou ve více článcích uvedeny požadavky na minimální spád sklonové (spádové) vrstvy, parozábrany, podkladní vrstvy i povlakové vrstvy. Při provádění spádování střechy je třeba zohlednit např. i průhyby nosné konstrukce střechy. I při dodržení těchto požadavků se mnohdy na ploché střeše vyskytují místa, kde po deštích stojí voda.
Důsledky nedostatečného spádování a absence okapnice
Množství dešťové vody, které je nutno odvést do kanalizace, je dáno intenzitou deště, velikostí odvodňované plochy a činitelem odtoku. Průtoková rychlost ve žlabu má být tak velká, aby její unášecí schopnost byla dostatečná k odplavení nerozpuštěných součástí vod. Z tohoto důvodu se doporučuje nejmenší rychlost 0,6 až 0,8 m.s-1.
Čtěte také: Informace o zaatikových žlabech
Střešní krytina z trapézových plechů není u mezistřešních ani zaatikových žlabů zakončena okapnicí. Tím, že ochranné krycí vložky tepelné izolace z měkkého polyuretanu se postupně uvolňují, dešťová voda i sníh jak při silném větru, tak v době tání tak může pronikat do nechráněné tepelné izolace nejen při větším průtoku vody žlabem, ale též v důsledku chybějící okapnice. Jelikož je hala temperována a vodní pára může pronikat jednak netěsnostmi mezi nosnými ocelovými plechy, jednak mezerami kolem svislých prostupů k hornímu povrchu střechy, dostane se tak i pod žlab, kde může kondenzovat na spodním líci venkovního žlabu. Je-li zkondenzovaná voda pod žlabem silně ochlazována (zvláště v zimním období), může dokonce i zmrznout a zvětšit tak svůj objem. Pokud je tedy pod žlabem ocelový průvlak, lze předpokládat vydutí dna žlabu. Po rozmrznutí ledu sice voda odteče směrem dolů, ale zdeformovaný žlab se již do původní polohy nevrátí. Nelze vyloučit ani zatékání vody trhlinami v titanzinkovém žlabu. Ve srovnání s pozinkovaným nebo měděným plechem, titanzinek je mnohem křehčí a při nižších teplotách (pod 10 oC) náchylnější ke křehkému lomu. Tím, že voda má možnost dostat se do vnitřní skladby střechy zatékáním nebo sníh navátím do tepelné izolace lichoběžníkovými otvory a škvírami v horní části žlabu, voda v kapalném stavu dále trhlinami a také srážením vodních par pod žlabem, prosakuje propustnou tepelnou izolací a vytéká do interiéru v obnažených a netěsných mezerách.
Řešení problémů a sanace žlabů
Zaatikové a mezistřešní žlaby je nutné pravidelně kontrolovat a odstraňovat z nich nečistoty. Zanedbávání údržby střech rovněž nepříznivě ovlivňuje jejich vodotěsnost. Prostor původních plechových žlabů se při opravě střech zaplní tepelnou izolací, z tepelné izolace se dále v odpovídajícím tvaru vybudují klíny a řádně vyspádovaná oblast se pokryje povlakovými hydroizolacemi. Při úpravách žlabů a montáži izolací je z hlediska postupu prací určitý rozdíl při provádění opravy střechy v alternativě se zateplením a bez zateplení.
Postup sanace s ohledem na zateplení
Oprava střechy bez zateplení: Je možné nejdříve zaplnit žlaby tepelnou izolací, vybudovat klíny z tepelné izolace a dále postupně provádět montáž hydroizolací od vpustí až k nejvyšším místům na střeše.
Oprava klasické jednoplášťové střechy se zateplením: Obvykle je potřeba nejprve provést skladbu střechy s hydroizolacemi v ploše střechy, a to před provedením, resp. dokončením příslušných úprav u žlabů.
Při opravě střechy je potřeba zohlednit rozměry střechy a reálné možnosti pracovníků izolatérů provést skladbu střešního pláště na určité části plochy střechy tzv. na jeden záběr, aby skladba (tepelná izolace) byla při opravě střechy zajištěna proti zatečení.
Čtěte také: Montáž betonových žlabů
Příklad realizace úpravy zaatikových žlabů
Plechovými zaatikovými žlaby během více než dvacetiletého provozu budovy často zatékalo. Po provedených modelových tepelnětechnických výpočtech střešního pláště a po vyhodnocení stávajícího stavu střešního pláště a různých možností řešení opravy střechy byla stávající plechová krytina na střeše ponechána, střecha byla zateplena pěnovým polystyrenem a byla realizována nová dvouvrstvá krytina z modifikovaných asfaltových pásů. Před montáží nových vrstev izolací byly alespoň části stěn atik a vyšších částí budovy v oblastech, kde byly následně položeny nové vrstvy izolací, zednicky opraveny a upraveny pro natavování hydroizolací. Plechový zaatikový žlab byl nejdříve zaplněn tepelnou izolací z minerálních vláken o konstantní tloušťce se spádem k místům budoucích vpustí. Spád ve žlabu zatím kopíroval původní spád plechového zaatikovéno žlabu. Uprostřed vzdálenosti mezi vpustmi byl žlab naplněn pouze do výšky vrstvy nové parozábrany. Na krytinu z pozinkovaného plechu byly do plochy mezi drážky plechové krytiny položeny přířezy z desek pěnového polystyrenu EPS 100 S o tloušťce 3 cm. Na vyrovnanou plochu střechy byla volně položena parozábrana (asfaltový SBS modifikovaný pás o tloušťce 4 mm, s nosnou vložkou z hliníkové fólie a ze skleněné zesílené rohože). Parozábrana byla v přesazích kotvená skrz původní plechovou krytinu až do podkladní vrstvy betonu a v přesazích byla řádně natavena. Na povrch parozábrany byly nalepeny desky pěnového polystyrenu o tloušťce 120 mm. Nalepeny byly aktivováním THERM pruhů na povrchu parozábrany plamenem hořáku. Na desky pěnového polystyrenu byla nalepena vrstva hydroizolace: samolepicí SBS modifikovaný asfaltový pás. Okraj u zaatikového a mezistřešního žlabu byl pod úrovní parozábrany vyztužen dřevěnými deskami. V oblasti nad původním zaatikovým žlabem byl vybudován klín z pěnového polystyrenu, který vytvořil podél atiky dvě úžlabí. Podél atik byly provedeny klíny s příčným spádem 10 %. Na klín z tepelné izolace byl z plochy střechy nalepen samolepicí modifikovaný asfaltový pás. Nyní je již možné dát si klíny z pěnového polystyrenu vyrobit s různým spádem na míru a na střeše je „jen“ správně přiříznout do příslušného tvaru. Vybudování klínů v oblasti zaatikových žlabů a vybudování úžlabí na střeše vyžaduje určitou zručnost a představivost. Technická příprava, technologický postup jednotlivých prací anebo projektová příprava by se neměla podceňovat. U střechy byly osazeny sanační vtoky a manžety vpustí byly řádně vodotěsně nataveny. Jako vrchní pás byl na celé rozvinuté ploše nataven SBS modifikovaný asfaltový pás shora s ochranným posypem z drcené břidlice proti UV a tepelnému záření.
Použití vyrovnávací asfaltové drtě Villaplan
Povrch podkladních konstrukcí včetně okolí žlabů je někdy nerovný a ani desky tepelné izolace spádových klínů se ne vždy podaří položit tak, aby vytvořily plynulý přechod z plochy střechy na klín (klíny). Pro vyrovnání drobných nerovností u přechodů ploch, pro vybudování rozvodí na části střechy nebo pro vybudování náběhů u detailů (u strojoven výtahů, u nástaveb pro vzduchotechnické zařízení) lze použít například vyrovnávací asfaltovou drť Villaplan. Asfaltová drť se poměrně snadno aplikuje na podklad, na tepelné izolace i na asfaltové hydroizolace. Při zpracování asfaltové vyrovnávací drtě nejsou potřeba žádná lepidla. Asfaltová drť se vysype z pytle na místo, na plochu, na které potřebujeme upravit spád, vyrovnat nerovnosti apod. Pokud vyrovnáváme nebo upravujeme větší plochu střechy, doporučuje se drť postupně nasypávat mezi vodítka (například mezi příslušně upravené dřevěné latě osazené ve spádu). Vyrovnávací drť se hutní, a proto se při tloušťce vrstvy, kterou vyrovnáváme, tj. cca do 4 cm, nasype vyrovnávací drť přibližně do výšky o 1/3 vyšší, než je požadovaná tloušťka zhutněné vrstvy. Zhutnění vyrovnávací drtě se provádí ručně mírným tlakem ocelovým pěchem na vyrovnávací asfaltovou směs, resp. obdobným nářadím. Pro vyrovnávací vrstvy o tloušťkách větších než 6 cm je nutné nasypat vyrovnávací drť a hutnit ji postupně po menších vrstvách. Po zhutnění vyrovnávací drti je možné na zhutněné ploše okamžitě pokračovat v práci, tedy prakticky ihned natavovat asfaltové hydroizolační pásy. U sanací střech, kde se vyrovnávací asfaltová drť většinou používá pro úpravu spádů na povrchu ploché střechy pouze lokálně, jen u některých míst, detailů apod., většinou není nutné vrchní povlakovou krytinu vzhledem k použité vyrovnávací drti dokotvovat. U podkladů z asfaltových hydroizolací je vhodné ještě před vysypáním vyrovnávací drtě na místo, které vyrovnáváme, povrch hydroizolací lehce nahřát plamenem hořáku. Velkou výhodou vyrovnávací drtě je, že při jejím zpracování lze přebytečný materiál včetně již zhutněného opět zpracovat na jiném místě. Při zpracování vyrovnávací asfaltové drtě nevzniká odpad. Vyrovnávací asfaltová drť má ve srovnání s asfaltovými pásy i poměrně dobré tepelnětechnické vlastnosti. Součinitel tepelné vodivosti zhutněné asfaltové drti je 0,07 W/(m.K).
Nejen mezistřešní žlaby u starších budov, ale například i úžlabí nových střech mohou mít někdy problémy s množstvím vody, které po deštích zůstává na střeše. Ke spádování plochých střech a k průhybům konstrukcí je nutné poznamenat, že střešní vpusti jsou převážně umístěny v blízkosti sloupů a nosných stěn, tedy v místech, kde bývá průhyb konstrukcí u střechy nejmenší. Pokud se část střechy po deštích zaplní vodou, střešní plášť se ještě více přitíží a u konstrukce střechy dojde k dalším deformacím, ke zvětšení průhybů konstrukcí. Ke vzniku jezer v oblasti úžlabí by na ploché střeše vůbec nemuselo dojít, kdyby byly při výstavbě střechy použity spádové (úžlabní) klíny z tepelné izolace například z desek z minerálních vláken. Klíny z minerálních vláken mohou být vyrobeny v jednostranném spádu například 2 %, většinou se používají k úpravě spádu v ploše střechy. Úžlabí můžeme také vyspádovat ke vpustím úžlabními klíny. Jejich podélný spád je 2 % a příčný 8 %.
Při sanaci střech, kde se vyrovnávací asfaltová drť většinou používá pro úpravu spádů na povrchu ploché střechy pouze lokálně, jen u některých míst, detailů apod., většinou není nutné vrchní povlakovou krytinu vzhledem k použité vyrovnávací drti dokotvovat. U podkladů z asfaltových hydroizolací je vhodné ještě před vysypáním vyrovnávací drtě na místo, které vyrovnáváme, povrch hydroizolací lehce nahřát plamenem hořáku.
Doporučení pro opravy a prevenci
Vzhledem k tomu, že střešní krytina z plátovaných trapézových plechů nevykazuje větší prokazatelná poškození, zdá se být výhodné jak z finančních důvodů, tak z hlediska pracnosti, délky trvání a rizika zatékání v průběhu oprav, vyměnit pouze žlaby se zajištěním sousedních konstrukcí proti zatékání a vnikání sněhu dovnitř. Po vyschnutí tepelné izolace z minerálních vláken lze doporučit její utěsnění a zpevnění stříkanou tvrdou polyuretanovou pěnou, která samotná má též funkci hydroizolační. Konce střešních trapézových plechů, které přesahují hrany žlabů by měly být opatřeny okapnicí. Jelikož střešní dílce jsou vystaveny poměrně vysokým teplotám, podléhají značným objemovým změnám. Proto mezi pěnovým polyuretanem a spodním lícem plechu se vytvoří spára, kterou vzhledem k délkovým změnám plechu lze velmi obtížně zakrýt trvale pružným silikonovým tmelem. Právě z tohoto důvodu by byl vhodnější mechanický spoj. Z technologického hlediska je jedna z možností přinýtování zahnutého plechu s ohybem ke spodnímu líci plechu tak, že mezi plechem a okapnicí bude vložena pryžový pásek zajišťující vodotěsnost spoje (obdobný spoj se používá při uchycování vlnitých desek k podkladu). Každá strana trapézového plechu by tak měla svoji samostatnou okapnici, takže v zalomení stran by se okapnice překrývaly. Zvláště důležité jsou okapnice na vodorovných stranách okrajů. Tím, že povrch trapézových plechů tvoří plastová vrstva, je kontaktní styk různých kovů (spojovacího nýtu a plechu) způsobující elektrochemickou korozi přerušen touto vrstvou.
Čtěte také: Vlastnosti betonových odtokových žlabů
Technické detaily a materiály
Níže uvedená tabulka shrnuje klíčové vlastnosti a materiály používané při sanaci žlabů a střech.
| Materiál/Prvek | Popis/Vlastnost | Doporučené použití |
|---|---|---|
| Plechové zaatikové/mezistřešní žlaby | Častý zdroj zatékání, zejména u starších budov. | Pravidelná kontrola a údržba; doporučuje se nahradit povlakovými krytinami. |
| Povlakové hydroizolace (asfaltové pásy) | Moderní řešení pro žlaby s minimálním sklonem 1° (1,75%). | Vhodné pro sanace a nové konstrukce, zajišťují dlouhodobou vodotěsnost. |
| Tepelná izolace (minerální vlákna, pěnový polystyren) | Používá se k zaplnění žlabů a vytvoření spádových klínů. | Zlepšuje tepelněizolační vlastnosti střechy a zajišťuje správné spádování. |
| Spádové (úžlabní) klíny | Vytvářejí potřebný spád ve žlabech a úžlabích. | Prevence vzniku vodních jezer na střeše, mohou být z minerálních vláken nebo polystyrenu. |
| Vyrovnávací asfaltová drť Villaplan | Pro vyrovnání nerovností a úpravu spádů lokálně. | Snadná aplikace, bez odpadu, dobré tepelnětechnické vlastnosti. |
| Okapnice | Zakrytí konců trapézových plechů. | Prevence pronikání vody a sněhu do tepelné izolace, doporučuje se mechanický spoj. |
| Titanzinkový plech | Křehčí než pozinkovaný nebo měděný plech, náchylný k lomu při nižších teplotách. | Vyžaduje zvýšenou opatrnost při instalaci a v chladném počasí. |
Ing. Jaroslav Brychta, CSc., Siplast - Icopal, s.r.o.
tags: #zaatikove #zlaby #ploche #strechy