Podobně jako celá česká ekonomika, i obory průmyslu výroby stavebních hmot pocítily v loňském roce významné změny v důsledku probíhající celosvětové hospodářské krize. Při hodnocení vývoje průmyslu výroby stavebních hmot je potřeba mít na zřeteli jeho bezprostřední vazbu na sektor stavebnictví.
Dopady hospodářské krize na stavebnictví a výrobu cementu
České stavebnictví v roce 2009 zaznamenalo ve srovnání s předchozím rokem pokles o 1,0 % (v s. c.). Během celého roku procházel index stavební produkce značnými výkyvy. Do meziročně růstových hodnot se index výrazněji přehoupl až v listopadu, kdy již byla stavební produkce porovnávána se slabými výsledky posledních měsíců roku 2008 ovlivněnými krizí. Jistý vliv měly také příznivé klimatické podmínky.
První polovina roku 2010 však přinesla další pokles stavební produkce. V 1. pololetí 2010 poklesla stavební produkce meziročně (2009 = 100) o 12,2 %, z toho pozemní stavitelství o 14,6 % a inženýrské stavitelství o 6,7 %. Pokles poptávky na stavebním trhu zřejmě ještě nedosáhl svého dna. Problematickým může být propad poptávky v inženýrském stavitelství, zejména staveb dopravní infrastruktury, kde rozhodující roli mají veřejné zakázky a vtažení soukromého sektoru formou PPP projektů je teprve v začátcích. Rovněž se v nejbližší době nedá očekávat výrazný nárůst poptávky soukromého sektoru a obyvatelstva po produkci pozemního stavitelství.
Objem tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb v roce 2009 proti předchozímu roku poklesl o 5,1 % (nově za firmy s 50 a více zaměstnanci). Pro srovnání: v roce 2008 byl zaznamenán pokles (za firmy s 20 a více zaměstnanci) o 6,3 %. Největší relativní i absolutní pokles v loňském roce zaznamenaly obory výroba žáruvzdorných výrobků (39,8 %, resp. -2,8 mld. Kč) a výroba betonových výrobků pro stavební účely (26,7 %, resp. -4,8 mld. Kč).
Objem tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb v 1. pololetí roku 2010 proti předchozímu roku poklesl za firmy s 50 a více zaměstnanci o 8,4 %, resp. 2,839 mld. Kč. Největší relativní i absolutní pokles v 1. pololetí roku 2010 zaznamenaly obory výroba pálených zdících materiálů (25,5 %, resp. -408 mil. Kč), výroba betonových výrobků pro stavební účely (21,9 %, resp. -1 479 mil. Kč) a výroba betonu připraveného k lití (21,7 %, resp. -710 mil. Kč). Objem tržeb se naopak zvýšil jen nepatrně u oborů výroba vápna a sádry (+208 mil. Kč), výroba žáruvzdorných výrobků (+97 mil. Kč) a výroba vláknitých cementů (+61 mil. Kč).
Čtěte také: OSB desky a stavební materiály: cenový vývoj
V roce 2009 pokračoval pokles poptávky a poprvé byl zaznamenán i ve výrobě cementu. Výroba cementu je takovým nepsaným barometrem nejpřesvědčivěji vypovídajícím o vývoji stavebnictví a investiční výstavby. Z nejnovějších údajů Svazu výrobců cementu ČR vyplývá, že výroba cementu v Česku se v roce 2009 snížila meziročně o 23 % na 3,64 mil. tun. Pokles výroby cementu byl způsoben nižší poptávkou po betonu a betonových produktech. Ani letošní rok nebude pravděpodobně růstový, lze čekat ještě pokles. Na produkci cementu bude mít vliv poptávka po nemovitostech k bydlení i podnikání. Velký vliv na stavebnictví jako celek bude mít dostupnost financování, zvláště potom ochota finančních ústavů financovat projekty developerských společností.
Výrobci stavebních materiálů musejí reagovat nejen na zpomalení ekonomického růstu a na pokles dolaru vůči euru, ale zároveň i na další rizika. Mezi ně patří zvyšující se cena lidské práce, vysoká energetická náročnost, často absence silné značky a slabá vyjednávací pozice vůči odběratelům. Pro zvýšení konkurenceschopnosti je třeba se více zaměřit na kvalitní výrobky a služby s vyšší přidanou hodnotou. Stavební firmy se budou muset kvůli zpomalení stavební výroby více zaměřovat na provádění rekonstrukcí, oprav, modernizací a údržby.
Vývoj výroby cementu v ČR (2007-2016)
Výroba cementu v Česku loni meziročně vzrostla o 2,5 procenta na 4,03 milionu tun. Spotřeba cementu stoupla o 3,5 procenta na 3,95 milionu tun. Za posledních 17 let se v Česku vyrobilo nejvíce cementu v roce 2007, celkem 4,77 milionu tun. V porovnání s ním byla loni produkce zhruba o 15 procent nižší. Nejnižší byla výroba v roce 2010, kdy činila 3,35 milionu tun. V posledních čtyřech letech výroba nepřetržitě rostla, v souhrnu více než o čtvrtinu. Vývoz cementu loni meziročně klesl o 6,5 procenta na 547 267 tun. Více než tři pětiny směřovaly na Slovensko, následovaly Německo (33 procent), Polsko a Rakousko. Dovoz se zvýšil o 19,2 procenta na 552 290 tun. "Mírný rozdíl mezi výrobou a domácí spotřebou je kryt dovozem, přičemž vývoz a dovoz jsou v rovnováze. Cement není obchodní komoditou obchodovatelnou na vzdálenost obvykle větší než 300 kilometrů. Největšími odběrateli cementu jsou betonárny a výrobci prefabrikovaných dílců, jejichž podíl tvoří dohromady zhruba tři čtvrtiny.
Od roku 1990 se výrazně změnil podíl paliv, která se při výrobě cementu používají. V roce 1990 dominoval zemní plyn s téměř 70 procenty, podle dostupných údajů z roku 2016 už to bylo necelé procento. Největší zastoupení měly černé uhlí a jiná tuhá paliva, dohromady téměř tři pětiny. Čtvrtinu tvořila biomasa, která se v roce 1990 nepoužívala. Za posledních 26 let vzrostlo zastoupení použitých pneumatik.
Historie a vývoj společnosti Českomoravský cement / Heidelberg Materials CZ
Společnost Heidelberg Materials CZ je největším výrobcem cementu v České republice a je součástí nadnárodní skupiny Heidelberg Materials, která se řadí k předním výrobcům stavebních hmot ve světě. Pod tímto jménem vystupoval na trhu v letech 1998-2023, kdy se v roce 1998 sloučily společnosti Cement Bohemia a Cementárny a vápenky Mokrá a vznikl nový právnický subjekt se jménem Českomoravský cement. Dnem 1. 1. 2024 došlo k přejmenování na Heidelberg Materials CZ, a.s. Společnost se stala součástí Heidelberg Materials Group - předního světového výrobce stavebních materiálů. Výroba cementu probíhá ve dvou závodech: v Praze-Radotíně a v Mokré nedaleko Brna.
Čtěte také: Faktory ovlivňující pevnost betonu
Závod Radotín
Výroba cementu v Radotíně má již 140letou tradici. Cementárenský závod založila v místě bývalých vrchnostenských pilířů (v centru dnešního Radotína) v roce 1871 firma Pražské akciové továrny na hydraulický cement. Dne 14. října 1871 vydalo Okresní hejtmanství na Smíchově stavební povolení pro stavbu Pražské akciové továrny na hydraulický cement v Praze v Radotíně. První budovy nové továrny na výrobu portlandského cementu byly postaveny na místě vrchnostenských vápenných milířů, což je dnes střed Radotína. Cementárna využívala velmi výhodné polohy na hlavní trati spojující Prahu s Plzní a vznikla v období velkého stavebního rozvoje. Ten měl ale krátké trvání.
Propuknutí hospodářské krize v roce 1873 přivedlo společnost do potíží, zaznamenala vážné finanční ztráty a na čas musela dokonce zastavit výrobu. Z finančních nesnází cementárnu zachránil největší akcionář Max Herget, který ji koupil za 44 % odhadní ceny. Kapacita výroby cementárny se pohybovala kolem 500 vagónů ročně. Počáteční vybavení cementárny bylo velmi prosté. Cement se mlel v mlýnech, které svou podobou připomínaly mlýny na obilí. Rozemletá surovina se dále lisovala v Dorstenových lisech a odnášela na nosítkách do kanálových sušáren a odtud do šachtových pecí. V roce 1897 po rekonstrukci továrního zařízení, kdy byly přistavěny dvě moderní šachtové pece, se zde vyrábělo 7 tisíc tun ročně.
V roce 1920 vzniká akciová společnost Spojené pražské továrny na staviva se sídlem v Praze. Radotínská cementárna byla jedním z pobočných závodů. V roce 1930 mění firma název na Prastav, spojené pražské továrny na staviva a. s. Dochází k prudkému rozvoji firmy. V roce 1950 došlo k vytvoření samostatného národního podniku Pragocement se sídlem v Radotíně a k němu byly přičleněny pobočné závody - vápenka Řeporyje, vápenka Skoupý u Sedlčan, Rakovice u Písku a vápenky Srbsko, Chýnov, Zdice a Loděnice. Široký výrobní program zahrnoval cement, vápno, vápenný hydrát, speciální vápenný hydrát Chemikan, suché omítkové směsi, umělý kámen, těžbu mramorových bloků, mozaikových chodníkových kostek, škvárobetonových tvárnic a upraveného vápence pro různé průmyslové účely.
V roce 1959 se začal stavět nový závod v Radotíně. Stále se zvyšující potřeba cementu vedla k rozhodnutí o jeho výstavbě. V červenci 1961 byl uveden do zkušebního provozu. Ve stejném roce byl změněn název podniku na Radotínské cementárny a vápenice n. p. se sídlem v Radotíně. Ve staré radotínské cementárně byl provoz ukončen v roce 1963. V roce 1980 vzniká v rámci nového členění koncernový podnik Cementárny a vápenky Praha, jehož součástí byly cementárna Radotín, cementárna a vápenka Čížkovice a vápenka Loděnice. V roce 1990 končí centrální řízení oboru, vzniká samostatný státní podnik Pragocement, jehož součástí je závod Radotín a vápenka Loděnice. Ve stejném roce byla zahájena spolupráce s akciovou společností Heidelberger Zement. O rok později vzniká akciová společnost Pragocement. Dnem 1. července 1995 vznikla fúzí akciových společností Pragocement a.s., Cement Bohemia Praha a Králodvorská cementárna a.s. nová akciová společnost Cement Bohemia Praha a.s. a cementárna v Radotíně se stala jedním z jejích závodů.
Závod Beroun (Králův Dvůr)
Českomoravský cement Beroun byl založen 26. listopadu 1889 společností, vytvořenou okolo Karla Wittgensteina, a to v blízkosti ložisek kvalitního vápence. Nová cementárna byla uvedena do plného provozu: Po celou první polovinu 90. let 19. století probíhalo rozšiřování společnosti. V roce 1895 vykázal podnik poprvé zisk. Na počátku 20. století se rozšiřovala výroba a současně snížila výrobní náklady. První světová válka značně rozšířila závod, např. o třetí rotační pec o délku 42 m. V meziválečném období bylo do rozšiřování výroby nutno investovat značné částky. Bylo zapotřebí zdokonalování vlastních továren. Všechna očekávání byla naplněna a pracovalo se na hranici své výkonnosti. Tato situace se příznivě projevila i ve finanční situaci podniku.
Čtěte také: Nekonvenční zdroje ropy
K rozsáhlému omezení výroby došlo během druhé světové války. Poválečné období přineslo oživení, v roce 1947 byl závod znovu uveden do provozu. Vzhledem k značnému zchátrání provozů bylo rozhodnuto závod zlikvidovat, nicméně závod III, postavený na přelomu 40. a 50. let, bylo nutno rekonstruovat, protože část jeho zařízení pocházela z konce 30. let. V roce 1959 byl závod II přestavěn na pálení mazutem. Na počátku 60. let probíhala těžba suroviny, kterou zajišťovaly jiné lomy (např. Koněprusy). V roce 1990 byla ustavena akciová společnost CEVA Králův Dvůr, později 1. 8. 1992 Králodvorská cementárna. Výroba v Králově Dvoře byla ukončena v roce 2003, funguje zde prodejní terminál.
Současnost společnosti Heidelberg Materials CZ
Heidelberg Materials CZ má výrobu soustředěnou ve dvou závodech - v Praze-Radotíně a v Mokré nedaleko Brna. Závody Radotín a Mokrá prošly od začátku devadesátých let minulého století, kdy byly privatizovány, rozsáhlou modernizací a jejich zařízení odpovídají světovým standardům. Celý výrobní proces, od těžby vápence v lomu až po expedici cementu, je v každém z obou závodů systémově řízen z jednoho místa - centrálního velínu, přičemž nová plně automatická laboratoř nepřetržitě sleduje kvalitu vyráběného cementu. Heidelberg Materials CZ nabízí vysoce kvalitní portlandský cement a portlandský cement směsný balené v papírových pytlích po 25 kg. Společnost Heidelberg Materials CZ vyrábí ve svých závodech široký sortiment cementů pro potřeby stavebnictví.
Volně ložené cementy jsou expedovány z výrobních závodů Mokrá a Radotín a dále z prodejního terminálu v Králově Dvoře. Transport materiálů je zajišťován především silniční nákladní dopravou. V případě volně loženého cementu k tomuto slouží cisterny s kapacitou 30 t. Pytlovaný cement je převážen na paletách EUR po 1,4 t a to v baleních po 25 kg. Expedičními místy volně loženého cementu jsou cementárny a prodejní terminál v Králově Dvoře.
Obě cementárny, radotínská i ta podolská, formovaly výrobu cementu a použití betonu na prvních stavbách z tohoto materiálu v Praze a významně se podílely, a to i šíří záběru výroby (cement, vápno, vápenný hydrát, maltové směsi, drcený kámen, kameninové roury, izolační desky), na stavebním ruchu v Praze koncem 19. a začátkem 20. století.
Českomoravský cement, nástupnická společnost sídlící v Mokré-Horákově na Brněnsku loni vydělala 777 miliónů korun. Zisk firmy podruhé od roku 2006 klesl pod jednu miliardu. Oproti roku 2011 klesl dokonce o 166 miliónů korun. Také tržby za prodej vlastních výrobků a služeb společnosti jsou meziročně nižší, klesly na 2,82 mld. Kč. „Celková spotřeba cementu v ČR se dostala na rekordně nízkou úroveň 3 422 000 tun, což znamenalo pokles o 9 procent oproti roku 2011,“ uvedl předseda představenstva Českomoravského cementu Jan Hrozek. Podle něj si firma udržela postavení lídra trhu, klesl jí ale prodej cementu o 10 procent. Největší díl poklesu se týká výroby transportního betonu. Cement firma dodávala i na některé významné stavby, jakými jsou tunelový komplex Blanka v Praze nebo úseky dálnice. Českomoravský cement, nástupnická společnost patří do mezinárodní skupiny HeidelbergCement. Její součástí v ČR jsou i společnosti Českomoravský beton a Českomoravský štěrk.
Těžba kameniva a environmentální aspekty: Případ Stříbrné Skalice
Ve Stříbrné Skalici, vesničce v rekreační oblasti Posázaví, započala v padesátých letech minulého století těžba stříbrnoskalického kopce Čapík. Tentokrát už nešlo o stříbro, nýbrž o stavební kámen, jmenovitě o křemenný diorit, který se používá primárně při stavbě silnic. Ložisko je navíc spíše než zásobami materiálu významné především lokalitou. V šedesátých letech se v místním kamenolomu těžilo až 450 tun denně. Zvuky strojů utichly na jaře 1991, kdy bylo lámání kamene zastaveno pro nedostatečnou poptávku.
O dva roky později se ovšem Stříbrnou Skalicí znovu rozduněly otřesy, tentokrát pod vedením těžební firmy Krofian z Hradce Králové. Tehdy také zazněly první hlasité stížnosti ze strany chatařů. S nespokojeností usedlíků se od roku 1994 potýkala i firma Lafarge Kamenivo, která uzavřela smlouvu na pronájem lomu na dalších patnáct let. Protestní hlasy občanů průběžně nabíraly na síle, až 24. srpna 2007 vzniklo „Občanské sdružení pro ochranu přírody, krajiny a rozvoj zdravého kulturně společenského života Stříbrnoskalicka“. Jeho členové reagovali na pasivitu obce ve věci těžby peticí.
V reakci na aktivity občanského sdružení se 21. ledna 2010 uskutečnilo jednání s Karlem Lorkem, zástupcem nové těžařské firmy Českomoravský štěrk, spadající pod nadnárodní HeildebergCement se sídlem v Německu. Původní společnost Hanson zanikla o rok dříve v důsledku fúze s Českomoravským štěrkem. Českomoravský štěrk patří v České republice mezi největší výrobce kameniva: provozuje čtrnáct kamenolomů a jedenáct pískoven. „Po obsáhlé diskuzi jsme se dohodli na několika opatřeních, která mají zajistit odpovídající zabezpečení provozu těžké techniky a snížení prašnosti v obci. Z těchto opatření jsou dodneška dodržována jen některá. Boj občanského sdružení neustával až do 29. července 2012, tedy dne, kdy byly uvedeny v provoz zrestaurované varhany v místním kostele sv. Jakuba Většího. Českomoravský štěrk na ně přispěl čtyřiceti tisíci korunami. Jeden z členů sdružení tehdy příspěvek od firmy považoval za krok k usmíření veřejného mínění.
Nová jednání o budoucnosti lomu započala teprve na podzim minulého roku, nedlouho po volbách, kdy v zastupitelstvu Stříbrné Skalice ve většině zasedla ekologicky orientovaná Vize pro Skalicko. 8. října 2018 přišla na obec z Odboru životního prostředí a zemědělství žádost o vyjádření názoru k požadavku společnosti Českomoravský štěrk o pokračování hornické činnosti v dobývacím prostoru Stříbrná Skalice. Požadavek obsahoval rozšíření plochy lomu o skoro tři hektary, snížení vrcholu místního kopce Čapíku o dvacet metrů. O dva měsíce později - 6. listopadu 2018 - bylo z podnětu nových zastupitelů zařazeno na jednání zastupitelstva přijetí usnesení, které požaduje posouzení vlivu těžby na životní prostředí procesem EIA. Tento proces je definován v zákoně. Píše se zde: „Smyslem je zjistit, popsat a komplexně vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů na životní prostředí a veřejné zdraví ve všech rozhodujících souvislostech. Cílem procesu je zmírnění nepříznivých vlivů realizace na životní prostředí.“ Žádost byla doručena na ministerstvo životního prostředí 11. listopadu.
V žádosti byla uvedeno množství důvodů k přezkoumání činnosti firmy. Prvním problémem je velký zábor lesních pozemků. Na lesy ve své jurisdikci je obec obzvláště hrdá. Ostatně příjmy z nich se pohybují v řádech statisíců - přesné číslo závisí na daném roce a četnosti těžby -, často o několik desítek tisíc překračují kompenzační a nájemní částku za fungování kamenolomu, jak uvedl starosta obce na nedávném zasedání. Žádost o přezkoumání vlivů na životní prostředí podal také Okrašlovací spolek. Ten v dokumentu mimo jiné uvádí: „V uvolňovaném prachu z těženého amfibolitu - patřícího do skupiny metamorfovaných hornin - jsou obsaženy látky, které jsou pro člověka karcinogenní.“ Podle místní lékařky Jaroslavy Chudobové je ve Stříbrné Skalici oproti okolním obcím zvýšený výskyt rakovinových onemocnění. Na tuto skutečnost upozorňovala orgány hygienické služby. Důkladné šetření možných příčin, včetně vláknitých prachů, případně zvýšené radioaktivity nebylo provedeno. Tvrzení o karcinogenním vlivu zmíněných hornin vyvrací geologická studie předložená firmou Českomoravský štěrk. Píše se v ní: „Na ložisku Stříbrná Skalice nebyly zjištěny žádné z rizikových minerálních fází azbestu a nebyly zjištěny ani procesy, které by mohly takové minerální fáze produkovat.“ Nezávislé přezkoumání požadované okrašlovacím spolkem nikdy neproběhlo.
V reakci na proces EIA však společnost stáhla svůj původní návrh na rozšíření dobývacího prostoru a rozhodla se jej přepracovat. Učinila tak dříve, než vůbec započalo šetření ze strany ministerstva životního prostředí. Na začátku tohoto roku předložila firma Českomoravský štěrk upravený návrh. Stojí v něm, že těžební prostor by se měl rozšířit o přibližně 0,8 hektaru a trvat dalších patnáct let. Odbor životního prostředí v Říčanech v reakci na to již nepožaduje přezkoumání procesem velká EIA. Argumentuje, že: „…bude zachována pohledová část lesního či dřevinného porostu.“ Není jediný, komu se běh věcí nelíbí. Jeden z pozemků, který má skončit v jámě lomu, je ve vlastnictví Římskokatolické církve. S žádostí, aby nedal souhlas s odprodejem, se vydali loni na podzim starosta spolu s členkou okrašlovacího spolku Marií Studničkovou také za kardinálem Dominikem Dukou. Kardinál přislíbil, že udělá, co bude v jeho silách, aby si církev pozemky ponechala. Vzápětí však přišla do Stříbrné Skalice zpráva, že církev „dostala nabídku, která se neodmítá“. Vedoucí Odboru správy pozemku Arcibiskupství pražského Vojtěch Macek později odepsal: „Ke všem Vámi vyjádřeným obavám a upozorněním na rizika a negativa s těžbou nerostných surovin spojená (zdravotní, bezpečnostní, hygienická, ekologická, kulturně-historická, stavební, estetická) mohu uvést, že jejich posouzení a vyhodnocení je plně v kompetenci k tomu určených orgánů státní správy a samosprávy, které jsou povinny svá stanoviska a rozhodnutí vydávat výhradně v souladu s platnými zákony a jejich prováděcími předpisy. Těmto orgánům přísluší dbát o veřejný zájem, jehož součástí je i Váš postoj. Farnost i arcibiskupství (jako její zřizovatel) svým jednáním nečiní žádné kroky, které by rozhodování orgánů veřejné moci jakkoli předjímaly, natož se jej snažily ovlivnit.“ Členové Okrašlovacího spolku i zastupitelstva ve Stříbrné Skalici nejsou s dosavadním konáním zástupců firmy Českomoravský štěrk a zaměstnanců Odboru životního prostředí v Říčanech spokojeni. Další důležitá jednání se odehrají v příštích týdnech.
Skupina Českomoravský beton
Vznik skupiny Českomoravský beton spadá do počátku devadesátých let minulého století. V roce 1991 byla založena první společnost na výrobu transportbetonu, a to TBG-Chomutov-Transportbeton spol. s r.o., provozující betonárny ve Vejprtech a v Chomutově. Na jejím vzniku se podílela společnost Vulkan Leimen - jedna z dceřiných společností koncernu HeidelbergCement. Úspěšný provoz betonáren vedl v roce 1993 k založení holdingové společnosti Vulkan Bohemia s.r.o. s cílem vytvořit na území ČR síť moderních betonáren. Byla tak zahájena expanze na českém, moravském i slovenském trhu stavebních hmot pod obchodní značkou TBG. V roce 2000 byla schválena změna obchodního jména holdingu na TBG BOHEMIA s.r.o. z důvodu jasné identifikace spojení s jednotlivými dceřinými společností TBG. Poslední novela obchodního zákoníku si vyžádala v roce 2003 změnu právní formy holdingové společnosti na akciovou společnost TBG BOHEMIA a.s. S cílem zdůraznit spojení s nadnárodní skupinou HeidelbergCement došlo rovněž v roce 2003 ke změně obchodní značky i obchodního názvu holdingové společnosti na Českomoravský beton, a. s. s účinností od 1.5.2003. Změna názvu proběhla pouze u holdingu, dceřiné společnosti si zachovaly své původní názvy. Celá skupina - holdingová společnost a její dceřiné společnosti vystupovaly pod jednou společnou obchodní značkou Českomoravský beton do roku 2024. Od 1. 1. 2024 fungují pod novým názvem.
V současné době provozuje skupina Českomoravský beton sedmdesát moderních betonáren, které mají zavedený systém řízení jakosti ČSN EN ISO 9001 a splňují nejpřísnější ekologická kritéria. Od roku 2006 provozuje také betonárny na Slovensku. Betonárna Beroun je jedním z provozů společnosti Heidelberg Materials CZ, a.s. Provozovna je věžového typu Stetter V2M s horizontálním mísícím jádrem TEKA THZ 3000. Automatický, počítačem řízený systém, včetně automatického dávkování přísad do betonu, zaručuje přesné dávkování a tím i výslednou špičkovou kvalitu betonu. Kamenivo ve věži betonárny je vytápěno plynovou kotelnou, což umožňuje zaručit plynulé dodávky transportbetonu v zimním období i při nízkých teplotách. Moderní vybavení provozovny splňuje nejpřísnější kritéria ekologické výroby transportbetonu. Betonárna má zavedený a udržovaný certifikovaný systém řízení jakosti dle normy ČSN EN ISO 9001:2016. Pro všechny výrobky vlastní certifikáty a prohlášení o shodě v souladu s ustanoveními zákona.
tags: #vyvoj #tezby #ceskomoravsky #cement