Nevhodně řešený detail prahu dveří vedoucích na balkon, lodžii, resp. terasu je při expertní a znalecké činnosti jedním z nejčastěji zastoupených případů způsobujících vlhkostní poruchy. Jde o komplikovaný konstrukční detail, kde se setkává celá řada často protichůdných požadavků. Z hlediska návrhu je středobodem omezená výška pro spolehlivé ukončení izolačních vrstev, z hlediska provádění pak koordinace mezi všemi profesemi, které se v detailu potkávají (zhotovitel nosné konstrukce, izolatér, fasádník, dodavatel výplní otvorů).
Normové a legislativní předpisy
Tepelná technika
Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby činí závaznými následující požadavky ČSN 730540-2 na vybrané hodnoty:
- nejnižších vnitřních povrchových teplot konstrukce, zejména v místech tepelných mostů v konstrukci a tepelných vazeb mezi konstrukcemi,
- součinitele prostupu tepla, včetně tepelných mostů v konstrukci,
- lineárních a bodových činitelů prostupu tepla pro tepelné vazby mezi konstrukcemi,
- kondenzace vodních par a bilance vlhkosti v ročním průběhu,
- průvzdušnosti konstrukce a spár mezi konstrukcemi,
- tepelné stability konstrukce v zimním a letním období ve vazbě na místnost nebo budovu,
- prostupu tepla obvodovým pláštěm budovy ve vazbě na další konstrukce budovy.
Detailu prahu dveří na terasu se týkají zejména požadavky na nejnižší vnitřní povrchové teploty, kondenzaci vodních par a průvzdušnost konstrukce. Jejich splnění je třeba zajistit zpravidla dostatečným zateplením detailu a utěsněním připojovací spáry mezi konstrukcí a výplní otvoru. Cílem je vyloučit riziko výskytu plísní, resp. kondenzace na vnitřním povrchu konstrukce, nadměrnou a pasivně bilanční kondenzaci v konstrukci a tepelné ztráty prouděním vzduchu skrz netěsné spáry v konstrukci.
Hydroizolační technika
Významný vliv na geometrii detailu prahu balkonových dveří mají užitečná ustanovení souboru norem ČSN 73 1901 Navrhování střech. V části 1 - základní ustanovení je mj. uvedeno (7.2.1.3), že horní povrch pochůzných střech navazující na výplně otvoru se doporučuje navrhovat nejméně 150 mm pod úrovní spodní hrany otvoru, přičemž v případě vnějších a balkonových dveří se tato vzdálenost měří od připojovací spáry těchto dveří (kóta A). V téže části je dále uvedeno (7.2.18.9), že rovina prahu nebo spodního dílce rámu výplně otvoru navazujícího na hydroizolační vrstvu nesmí být pod horním povrchem střešní krytiny a výškový rozdíl mezi horním povrchem střešní krytiny (tj. např. i nášlapná vrstva) a horním okrajem svislé hydroizolační vrstvy se doporučuje nejméně 50 mm (kóta B).
V části 3 - střechy s povlakovými hydroizolacemi se dále uvádí (4.3.4.4), že dno žlabu, nebo povrch vrstvy zachycující vodu u výplně otvoru nebo lehkého obvodového pláště, které musí být za obvyklých návrhových podmínek odvodněny, musí být v celé délce min. 150 mm pod horním okrajem povlakové hydroizolace, která zajišťuje odvod vody (kóta C). Poslední zmíněné ustanovení míří právě na zvýšení hydroizolační bezpečnosti.
Čtěte také: Výška betonové podlahy dle platné normy
Požadavek je namístě, protože četnost vlhkostních poruch je velká. Je ale poměrně náročné ho splnit, zvláště pokud uvážíme potřebu vyspádovat povrch hlavní hydroizolace k odvodňovacím prvkům. Jeho splnění při současných požadavcích na tloušťku tepelné izolace ve skladbě terasy obvykle vyžaduje vytvořit výškový rozdíl horních povrchů vodorovných nosných konstrukcí mezi interiérem a exteriérem. Požadavky na geometrii nosných stropních konstrukcí je třeba uplatnit již v prvotní fázi návrhu stavby, protože s úrovní stropní konstrukce nebo s polohou dešťové kanalizace už později nikdo nehne.
Bezbariérovost
U vybraných druhů staveb mohou být uplatňovány požadavky vyhlášky č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Příloha č. 5 - Technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb občanského vybavení, společných prostor a domovního vybavení bytových domů, upravitelného bytu nebo bytu zvláštního určení a staveb pro výkon práce uvádí:
- Lodžie, balkony nebo terasy musí mít hloubku nejméně 1500 mm se sklonem podlahy nejvýše v poměru 1:50 (2,0 %) a musí být přístupny v úrovni podlahy bytu s výškovým rozdílem nejvýše 20 mm.
- Zábradlí smí mít neprůhlednou část do výšky maximálně 600 mm nad podlahou.
V tomto případě se v detailu prakticky nelze obejít bez odvodňovacího žlábku s perforovaným krytem, který vytvoří vnější povrch max. 20 mm pod úrovní prahu dveří a umožní tak bezproblémový přejezd.
Zabudování oken a vnějších dveří
Zabudování oken a vnějších dveří je opomíjený, a přesto velmi zásadní stavební proces, který může významně ovlivnit kvalitu užívání vnitřního prostoru. Všechny aspekty zabudování okna jsou popsány v normě ČSN 74 6077. Tato norma spolu s dalšími normami uvedenými v úvodu článku poskytuje komplexní a podrobný soupis požadavků a kritérií, týkajících se zabudování oken a vnějších dveří. V případě, že se jedná o výměnu oken nebo dodávku nových oken na základě smlouvy mezi stavebníkem a dodavatelem oken (nebo montážní firmou), je odpovědnost za správný návrh připojovací spáry na stavebníkovi.
Připojovací spára
Připojovací spára je prostor mezi obvodem stavebního výrobku a stavebním otvorem obvodového pláště budovy. Je to definovaný stavební detail popsaný v ČSN 74 6077. Přitom je nutné mít na zřeteli vzduchotěsnost, vodotěsnost vnějšího uzávěru, parotěsnost vnitřního uzávěru a redukci tepelných mostů. Utěsnění připojovací spáry musí být navrženo tak, aby vnitřní uzávěr měl vyšší ekvivalentní difúzní tloušťku než uzávěr vnější, a celková skladba těsnění spáry musí být navržena tak, aby umožňovala co nejlepší odvětrávání a vysychání spáry.
Čtěte také: Jaká je minimální tloušťka betonové podlahy?
Připojovací spára musí být navržena tak, aby byly splněny základní tepelně-technické požadavky udávané ČSN 73 0540-2. Spodní připojovací spára otvorové výplně v úrovni níže než 400 mm nad venkovním odvodňovaným povrchem (např. balkon, terasa) vyžaduje speciální řešení. Pro standardní provoz vnitřního prostoru je rozhodující období podzim-zima-jaro s teplotním spádem směrem ven a rizikem kondenzace vody v izolantu, akumulace kondenzátu, změnou tepelně izolačních vlastností a v důsledku posunu izotermy kondenzačního bodu na interiérovou stranu konstrukce. Pro letní období, zejména pro klimatizované prostory, u kterých v letním období dochází k opačnému teplotnímu spádu směrem dovnitř, je vhodné využít parobrzdící membrány, které reagují na směr teplotního spádu a zajišťují aktivní bilanci vodní páry v tepelněizolačním materiálu oběma směry.
Připojovací spára musí být vyplněna vhodným tepelněizolačním materiálem a splňovat požadovaný lineární činitel prostupu tepla tepelné vazby. Řešení připojovací spáry je třeba provést tak, aby byly splněny požadavky na vzduchovou neprůzvučnost. Na vnitřním povrchu výplní otvorů by mělo být zabráněno vzniku kondenzátu, takže teplota vnitřního povrchu bude vyšší než teplota rosného bodu (cca 9 °C), stanovená podle okrajových podmínek podle ČSN 73 0540-2. Tvar a rozměry připojovací spáry musí být uvedeny v projektové dokumentaci včetně tolerance šířky (minimální a maximální šířka). Tepelně izolační utěsnění připojovací spáry musí být provedeno z takového materiálu, který vyplní celý průřez spáry. Není vhodné používat tvrdé izolační materiály, například přířezy z pěnového polystyrenu. Širší připojovací spáry je vhodné vyplnit minerální vlnou, jinak je optimální celý průřez spáry vypěnit polyuretanovou pěnou při dodržení doporučeného technologického postupu výrobce. Podle šířky a tolerance připojovací spáry se volí vhodný uzavírací těsnicí materiál a technologický postup. Pro spáry do 25 mm se mohou použít stavební tmely či komprimované pásky. Při šířkách připojovací spáry nad 25 mm musí být prokázána vhodnost těsnícího materiálu.
Plnicí pěna a multifunkční páska
Běžně užívané tepelněizolační materiály plní jen tepelně izolační funkci. Plnicí pěna musí být vybrána a použita v souladu s pokyny od výrobců. Plnicí pěna nemůže být použita jako konstrukční kotvicí prostředek a nesmí být použita jako jediný uzavírací materiál připojovací spáry. Plnicí pěna potřebuje pro expanzi a vytvrdnutí dostatečnou dobu, která je závislá na vnějších podmínkách: teplotě při aplikaci, vlhkosti konstrukce a velikosti vyplňované spáry. Oříznutí se může provádět až po úplném vytvrdnutí v celém objemu, což může trvat 1-3 hodiny. Plnicí pěna není UV odolná, a proto musí být neprodleně (v řádu dnů) po aplikaci uzavřena nebo překryta podle provedení připojovací spáry. Použití pouze polyuretanové pěny jako jediného uzávěru připojovací spáry může zdánlivě zajistit dostatečnou tepelnou izolaci a upevnění rámu do stavebního otvoru. Žádná polyuretanová pěna není parotěsná, proto dochází v zimním období k průniku vnitřního teplého a vlhkého vzduchu do hmoty pěny a ke kondenzaci vodní páry.
Alternativou je komprimovaná multifunkční páska, která po aplikaci na rám okna a osazení okna začne expandovat a vyplní v celé šířce připojovací spáru. Díky impregnaci, ale otevřené struktuře je tato páska nenasákavá, ale zajišťuje aktivní bilanci vodní páry, tedy v zimním období je vlhkost vnitřního teplého vzduchu efektivně vysoušena směrem ven. Páska utěsní připojovací spáru proti proudění vzduchu a proti hnanému dešti. Páska v jednom materiálu plní všechny tři funkce uzavření připojovací spáry.
Kotvení
Upevnění výrobku musí být navrženo a provedeno tak, aby síly na něj působící a jeho vlastní tíha byly převedeny do stavební konstrukce. Splnění tohoto požadavku závisí na typu výrobku a výběru kotevních prvků, nosných a distančních podložek. Okna, dveře, prosklené stěny a lehké obvodové pláště, jsou považovány za nenosné stavební prvky. Nejsou tedy ve vlastní stavební konstrukci určeny k přenášení sil. Síly v rovině otvorové výplně jsou přenášeny přes nosné podložky, nebo přes průběžné podkladní profily. Nosné podložky je třeba umístit tak, aby byly zatěžovány pouze tlakovými silami. Při použití podkladních profilů nesmí být omezena jejich teplotní roztažnost. Umístění kotvicích prvků musí být navrženo a provedeno tak, aby bylo zabezpečeno přenesení sil od namáhání výrobku do konstrukce stavby, a současně aby byly umožněny dilatační pohyby výrobku. Kotvení nesmí být umístěno proti spojům příčníků a sloupků výrobku. Ani v nejnepříznivějších případech nesmí v oknech vznikat žádné deformace. Jejich vznik by ohrozil stabilitu prvku, byl by příčinou porušení jeho výplně.
Čtěte také: Živé ploty v ČR a zákony
Nosné a distanční podložky se musí uspořádat tak, aby nebránily tepelné roztažnosti profilů. Podložení prahu vnějších dveří, balkónových dveří a posuvných dveří (HS portálů), by mělo být provedeno průběžným profilem nebo stabilním izolačním panelem, aby se na něj dala připojit stavební hydroizolace, a aby prahový profil odolal i lokálnímu zatížení min. 100 kg. V případě, že na rám otvorové výplně je připevněna doplňková konstrukce zatěžovaná užitným zatížením (například doplňkové zábradlí), musí být kotvení staticky posouzeno a případně doplněno o další kotvicí prvky.
Parapety
Norma nově stanoví požadavky na provedení okenního parapetu. Vnější kryty parapetů, zkráceně nazývané „parapety“ se nejčastěji dodávají jako hliníkové nebo plastové profily v různých šířkách a vždy by měly být doplněny systémovými plastovými nebo hliníkovými ukončovacími prvky. Velmi často se také vyrábějí klempířsky z plechu. Přesah přední hrany parapetního krytu před líc omítky nebo vnějšího povrchu fasády musí být minimálně 30 mm a doporučený sklon horní plochy směrem od okna by měl být více než 3°. Sklon krytu musí být volen tak, aby nebyla omezena případná tepelná izolace horní hrany parapetu. Ukončení profilů nebo plechových výrobků na bocích do ostění zajistit dostatečnou vůli pro dilataci materiálu, zvláště tmavých hliníkových a plastových profilů, aby nedošlo k poruchám omítky. Parapetní kryt musí být namontován tak, aby byl zajištěn bezpečný odvod srážkové vody před vnější líc stěny, bylo zamezeno zatékání do stavební konstrukce.
Podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., o požadavcích na stavby, je nutné otevíravá okna s parapetem nižším než 850 mm nad podlahou a pod nimiž venku je prostor hlubší než 0,5 metru, doplnit zábradlím. Hloubka 0,5 m se měří od úrovně podlahy nadzemního podlaží k upravenému terénu. Zajímavostí je skutečnost, že podle současné legislativy jsou požadavky na výšku parapetu stejné ve všech nadzemních podlažích. Z vyhlášky lze dovodit, že se požadavky na výšku parapetu vztahují na otvíravá okna. Pokud je stavební otvor pevně zasklený a tedy neotvíravý, požadavek na minimální výšku parapetu se na něj nevztahuje.
Hloubka parapetu menší než 120 mm neumožňuje snadné postavení osoby nebo osob. Hloubka větší než 120 mm už není tak bezpečná, protože umožňuje na parapet snadno vystoupit. Norma Ochranná zábradlí se vztahuje i na pevné skleněné výplně pod úrovní 850 mm nad podlahou. Bezpečnostní skla z hlediska ochrany osob musí mít zkoušku proti normou stanovenému nárazu (technická norma Sklo ve stavebnictví - Kyvadlová zkouška - Metoda zkoušení nárazem a klasifikace pro ploché sklo ČSN EN 12600). Pokud je skleněná výplň nižší než 500 mm, není možné provést zkoušku nárazem. Pro takové výplně postačuje použití vrstveného bezpečnostního skla s třídou odolnosti alespoň 1B1. Velmi nízká výplň totiž prakticky znemožňuje pád osoby a její případný náraz by zachytil už samotný příčník.
K vašemu dotazu na stanovení výchozí úrovně měření volného venkovního prostoru pod okenními parapety při určení hloubky 0,5 m k upravenému terénu v souvislosti s výkladem § 26 odst. 5 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby ve znění pozdějších předpisů, Ministerstvo pro místní rozvoj sděluje, že v souladu s ustanovením § 26 odst. 5 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, je stanoveno: „Okenní parapety v obytných a pobytových místnostech, pod nimiž je volný venkovní prostor hlubší než 0,5 m, musí být vysoké nejméně 850 mm od úrovně podlahy nebo musí být doplněny zábradlím nejméně do této výšky.“
V normě ČSN 73 4301 Obytné budovy v bodě 5.1.3.2. je stanoveno: „okenní parapety v obytných a pobytových místnostech, pod nimiž je volný venkovní prostor hlubší než 500 mm (měřeno od úrovně podlahy nadzemního podlaží k upravenému terénu) musí být nejméně 850 mm vysoké nebo musí být doplněny zábradlím nebo jiným řešením nahrazujícím funkci zábradlí nejméně do této výšky.“ Vyhláška č. 268/2009 Sb. nestanovuje konkrétní detailní technické podrobnosti a požadavky pro navrhování jednotlivých konstrukcí staveb, to je úlohou technických norem (dále jen „ČSN“). V případě vysvětlení způsobu měření volného venkovního prostoru pod okenním parapetem k upravenému terénu lze odkázat na ČSN 73 4301 Obytné budovy. Pro úplnost sděluji, že ustanovení § 27 vyhlášky č. 268/2009 Sb. řeší ochranu zábradlím, nebo jinou zábranou před nebezpečím pádu osob nebo zvířat. Ustanovení 27 vyhlášky odkazuje na normové hodnoty, konkrétně na normu ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí, podle kterých se rozhoduje o zřízení zábradlí, uvedených v ČSN 74 3305, článku 5 bod 5.1.1, tabulce č. 1.
Příprava stavebního otvoru
Okno se osazuje do stavebního otvoru. Požadavky na provedení a přípravu otvoru jsou stanoveny normou ČSN 74 6077. Stavební otvor by měl být především stavebně začištěn (omítnut) s požadovanou soudržností a přesností tvaru a rozměrů. Při přípravě stavebních otvorů a následně při montáži několika oken v jedné místnosti je žádoucí dodržet stejnou úroveň spodní hrany otvoru, respektive rámu okna od plánované čisté podlahy. Při výměně oken v rekonstruovaných objektech je nutné po vybourání starých oken odstranit staré nevyhovující dřevěné či kovové osazovací rámy, včetně původních kotvicích prvků, ostění stavebního otvoru sanovat, dutiny po vybouraných a odstraněných uvolněných částech stavební konstrukce vyplnit a zarovnat maltou vhodnou pro danou stavební konstrukci. Výplňová malta musí trvale přilnout ke stavební konstrukci. Ostění nově vybouraných stavebních otvorů musí být rovně a čistě omítnuto, v tolerancích uvedených níže. Před montáží rámu výplně otvoru je nutné zajistit, aby povrch ostění byl čistý, suchý, nosný, hladký, nezvlněný, pevný bez trhlin, a bez materiálů snižujících přilnavost izolačních materiálů. Je doporučeno povrch ploch ošetřit penetračním nátěrem.
Při zaměření a výrobě dveří se stanovují všechny rozměry výrobku podle rozměrů stavebního otvoru. Je nutné dodržet tyto rozměry a pro stanovení výšky výrobku a výšky osazení vyznačit referenční výšku 1 metr nad úrovní čisté podlahy. Při vytyčování výšky čisté podlahy je nutné vzít v úvahu stavební tolerance.
Maximální rozměry výplní
Maximální rozměry okenních křídel jsou předurčeny zejména hmotností použitých izolačních dvojskel či trojskel, jakož i únosností okenního celoobvodového kování. U izolačních dvojskel je třeba počítat s hmotností cca 20 - 25 kg/m2, u izolačních trojskel pak 30 až 40 kg /m2. Při použití silnějších skel či skel bezpečnostních budou pak reálné hmotnosti ještě vyšší (i přes 50 kg / m2). Únosnost celoobvodového kování je obvykle (dle typu a kvality) od 90 do 130 kg. Pozornost je třeba věnovat zejména maximální šířce dvoukřídlých oken a balkonových dveří bez pevného sloupku (tzv. „štulpová“ či „na klapačku“). U balkonových dveří (plast a dřevo) se doporučuje v obecné rovině nepřekračovat výšku 2400 mm. Důvodem je především prevence nepřípustného prohýbání okenních křídel a rámů. U plastových balkonových dveří tmavších barev je rozumné v závislosti na šířce prvku maximální výšku dále snížit. U hliníkových balkonových dveří leží přípustná hranice výšky až poblíž 3000 mm. Zdvižně posuvné balkonové dveře (s nízkým prahem) pak díky své robustní konstrukci dobře slouží i při výškách až 2700 mm u dřeva a až 3000 mm u hliníku.
Teplotní a vlhkostní roztažnost materiálů rovněž významně ovlivňuje maximální rozměry otvorových výplní vyrobených z jednoho kusu rámu, a tím i přípustné velikosti jednotlivých dilatačních úseků. Čím vyšší má ten či onen materiál teplotní (hlavně u plastu) či vlhkostní (hlavně u dřeva) roztažnost, tím menší prvky lze vyrábět a instalovat, a tím častěji musí do okenních sestav instalovat dilatační spoje. Největší rozměry otvorových výplní vyrobených v „jednom rámu“ (tj. bez dilatace) umožňuje opět návrh oken a dveří z kvalitních hliníkových profilů (nulová citlivost na vlhkostní vlivy a jen malá na teplotní vlivy). Správný statický návrh oken a dveří (zejména u plastových a dřevěných oken a dveří) je nejčastěji opomíjeným (či přímo cíleně ignorovaným) parametrem při honbě výrobců oken za co nejlepší cenou.
Rekonstrukce
Při zásazích do stávajících staveb je potřeba se vyrovnat s obvykle již neovlivnitelnou úrovní povrchů vodorovných nosných konstrukcí. To často povede k potřebě smluvně sjednat výluku z výše uvedených normových ustanovení mezi zadavatelem a projektantem, resp. zhotovitelem, aby nedošlo ke komplikacím při předání projektu nebo stavby. U rekonstrukcí lze zvážit následující opatření zlepšující výškové poměry v řešeném detailu:
- odstranění původních souvrství z exterierové části vodorovné nosné konstrukce (u staveb z první pol. 20. stol. časté mocnější tepelněizolační násypy škváry, popř. uplatnění účinnějších tepelných izolantů v menší potřebné tloušťce (polyisokyanurát, fenolická pěna, popř. speciální izolace);
- úprava spádování konstrukce směrem k řešenému detailu pro eliminaci tloušťky spádové vrstvy v místě detailu;
- výměna výplně otvoru za novou s menší (ale vyhovující) světlou výškou, osazenou na zvýšený parapet (obvykle možné v případě vysokých otvorů s nadsvětlíky).
V souvislosti s rekonstrukcemi je třeba dodat, že u lodžií objektů panelové výstavby je požadavek článku 4.3.4.4 ČSN 73 1901-3 při zachování vodorovných nosných konstrukcí prakticky nesplnitelný. Naštěstí lodžie poměrně účinně zakrývají posuzovaný detail a ve většině případů voda z jejich podlahy stéká přes volnou okapní hranu a nehromadí se. Při odstraňování starých vrstev terasy z nosné konstrukce je třeba posoudit pružnost konstrukce a riziko snížení jejího průhybu a odtržení od příček v prostorách pod terasou.
Spolehlivá řešení detailu prahu dveří ze Stavební knihovny DEK
Atelier DEK reaguje na loňskou revizi ČSN 73 1901 a veškerá výše uvedená ustanovení uplatňuje v řešeních popisovaného konstrukčního detailu. Konstrukční detaily Atelieru DEK jsou vystavovány v elektronické databázi Stavební knihovna DEK. Pro účastníky programu DEKPARTNER jsou detaily dostupné i ve formátu dwg. Učastníci programu DEKPARTNER mají přístup ke konstrukčním detailům Atelieru DEK také na stránce www.dekpartner.cz, kde mohou využít rozšířené možnosti vyhledávání a filtrování.
Tabulka: Přehled doporučených výšek parapetů a souvisejících požadavků
| Kritérium | Požadavek (dle normy/vyhlášky) | Poznámka |
|---|---|---|
| Výška horního povrchu pochůzných střech od připojovací spáry balkonových dveří (kóta A) | Minimálně 150 mm pod úrovní spodní hrany otvoru | ČSN 73 1901-1 (7.2.1.3) |
| Výškový rozdíl mezi horním povrchem střešní krytiny a horním okrajem svislé hydroizolační vrstvy (kóta B) | Minimálně 50 mm | ČSN 73 1901-1 (7.2.18.9) |
| Dno žlabu nebo povrch vrstvy zachycující vodu od horního okraje povlakové hydroizolace (kóta C) | Minimálně 150 mm | ČSN 73 1901-3 (4.3.4.4), pro zvýšení hydroizolační bezpečnosti |
| Výškový rozdíl podlahy bytu a terasy u bezbariérových staveb | Maximálně 20 mm | Vyhláška č. 398/2009 Sb., příloha č. 5 (8.1.5) |
| Výška okenního parapetu nad podlahou u otvíravých oken, pod nimiž je volný venkovní prostor hlubší než 0,5 m | Minimálně 850 mm nebo doplnění zábradlím do této výšky | Vyhláška č. 268/2009 Sb. (§ 26 odst. 5), ČSN 73 4301 (5.1.3.2) |
| Přesah přední hrany parapetního krytu | Minimálně 30 mm před líc omítky | Doporučení |
| Sklon horní plochy parapetního krytu směrem od okna | Více než 3° | Doporučení |
tags: #vyska #parapetu #balkonovych #dveri #od #hydroizolace