Ploché střechy pro dlouhodobě spolehlivé fungování hydroizolace potřebují dostatečný spád. Dříve používané ploché střechy bez spádu, nebo s minimálním spádem do 1 %, se neosvědčily. Vlivem geometrie stavby a dotvarování konstrukce vždy docházelo ke vzniku tzv. stojaté vody se všemi negativními důsledky, jako jsou poruchy hydroizolace, vznik mikroorganismů a napětí mezi mokrými a suchými částmi střechy.
Podle ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení se kaluže tvoří při sklonu povrchu střechy do 3 %. Tento spád je v řadě případů, zejména u rozlehlejších objektů, těžko dosažitelný. Z tohoto důvodu je možno doporučit kompromisní spád 2 %.
Typy a výhody zelených střech
Ještě před několika lety se na zelené střechy pohlíželo s určitou skepsí, dnes však již nacházejí široké uplatnění. Plochy zeleně jsou ve městech vzácné a využitím střech můžeme jejich podíl výrazně zvýšit. Zelené střechy dnes ve městech (a nejen tam) rostou jako houby po dešti. U nových administrativních budov patří střešní zahrada k dobrému tónu, ať už je určená přímo pro pobyt nebo jen pro pohled z oken kanceláří. Zelené střechy nachází své uplatnění stále častěji také u rodinných či bytových domů. Své místo mají i u staveb, které se snaží co nejvíce splynout s okolní přírodou.
Výhody zelených střech:
- Ochrana hydroizolace a prodloužení její životnosti, protože nepodléhá degradaci UV zářením a je sníženo její teplotní namáhání změnou teplot.
- Zlepšení tepelné a zvukové izolace a mikroklimatu.
- Snížení prašnosti.
- Využití pro pobyt a relaxaci.
- Akumulace srážkové vody (až 30-99 % za rok) a snížení odtokových špiček.
- Vytvoření ekologické vyrovnávací plochy a estetického architektonického prvku.
- Zelené střechy současně zlepšují mikroklima uvnitř budovy tím, že snižují tepelné výkyvy obytných prostor těsně pod střechou v letních i zimních měsících.
- Vegetační souvrství střechy dokáže také pohlcovat hluk z venkovního prostředí.
- Rostliny produkují kyslík, snižují prašnost, lákají hmyz.
Městská zástavba vykazuje znatelně vyšší teploty než nezastavěné okolní prostředí. Budovy a betonové a asfaltové povrchy ulic absorbují přes den obrovské množství tepla ze slunce. Teplota v centru měst je kvůli tomuto efektu o 1-3 °C vyšší oproti lesní krajině (ve večerních hodinách to může být až o 10 °C). Přehřívání vede navíc ke stoupání teplého vzduchu, který s sebou ze země zvedá prach a další nečistoty, jež pak následně dýcháme. Poletující prach je příčinou až 15% poklesu slunečního svitu. Městská zeleň v parcích a na zelených střechách a stěnách výrazně redukuje efekt tepelného ostrova. Základním mechanismem je odpařování vody z vegetace (evapotranspirace) a vodních ploch, což snižuje teplotu okolního prostředí.
Typy vegetačních střech podle intenzity:
- Extenzivní zeleň: Přírodní forma nenáročné vegetace, suchomilné rostliny, tj. rozchodníky, mechy, byliny a trávy. Výška souvrství cca 8 - 15 cm. Lze použít pro ploché i šikmé střechy. Extenzivní zelené střechy jsou téměř přirozené formy vegetace s nízkými růstovými formami. Vegetační vrstva se skládá především z rostlin, které vyžadují zálivku jen zřídka a jsou do značné míry i teplotně odolné. Extenzivní vegetační střechy najdeme nejčastěji na nevyužívaných plochých střechách, kdy postačí jednou až dvakrát ročně provést jejich kontrolou.
- Intenzivní zeleň: Trvalky, keře, trávníky, stromy. Využití a ztvárnění srovnatelné s okrasnými zahradami na terénu. Výška souvrství cca 300 kg/m2 a více. Pokud jsou vyšší nároky na kvalitu, rozmanitost a velikost rostlin, používají se intenzivní vegetační střechy. Na plochou střechu lze umístit mnoho různých rostlin, trvalek a keřů, v některých případech dokonce i trávníky a stromy. V kombinaci s terasami, posezením a chodníky nabízejí intenzivní zelené střechy širokou škálu designových možností a rekreačních zón, včetně městského zahradničení. Mají však výrazně vyšší nároky na údržbu a musí být pravidelně zásobovány vodou a živinami.
U obou typů konstrukcí je však vyžadována účinná plošná drenáž nad úrovní hydroizolace, aby se odváděla dešťová voda nespotřebovaná rostlinami.
Čtěte také: Vlastnosti asfaltových pásů
Spádování plochých střech
Téměř všechny střešní konstrukce je do jisté míry možné ozelenit. Sklon střechy je jeden ze základních atributů navrhování střešní zeleně. Každá střecha by měla mít spád, jelikož střecha má sloužit také k odvodu vody při srážkách. V závislosti na sklonu se řeší základní odtok přebytečné vody a eroze substrátu. V případě extenzívní nebo jednoduché intenzívní vegetace by spád střechy měl být zpravidla minimálně 2 %.
Spádování pomocí desek EPS
Spádování plochých střech pomocí spádových desek EPS je v současnosti nejpoužívanějším způsobem s řadou výhod:
- Suchý montážní proces.
- Rychlý postup prací.
- Minimální přitížení konstrukce.
- Žádné dilatační spáry.
- Možnost dodávky libovolných spádů.
Jako spádové klíny je možno použít, jak běžný bílý EPS, tak šedý EPS se zvýšeným izolačním účinkem. Šedý EPS je třeba díky své nižší teplotní odolnosti pod hydroizolací chránit z horní strany min. 50 mm bílého EPS, pokud není teplotní ochrana řešena jiným způsobem.
Spádování pomocí desek MW (minerální vlna)
Spádování pomocí desek MW se provádí zpravidla ve spádu 2 %, ale na zakázku jde provést jakýkoliv spád do 15 %. V nabídce jsou spádové desky se spádem v jednom směru, ale i klíny se spády ve 2 směrech, které se s výhodou používají při vyspádování úžlabí, nebo pro tzv. "rozvodí".
Pro vyspádování úžlabí se používají spádové klíny úžlabí z EPS nebo dvouspádové klíny z MW Isover DK.
Čtěte také: Kompletní průvodce hydroizolací plochých střech
Návrh spádování a kladečský plán
Nedílnou součástí každé pokládky je zpracování kladečského plánu, podle kterého je nutné postupovat. Ve snaze o co nejvhodnější kombinaci technického řešení a výsledné ceny poskytuje naše společnost projektantům, investorům a zejména realizačním firmám, návrh připravený technickým oddělením.
Návrh spádování probíhá ve dvou krocích:
- Návrh spádování + výkaz materiálu (na základě poptávky).
- Kompletní kladečský plán (na základě objednávky).
Tento návrh a výkaz materiálu je poskytován bezplatně a to zpravidla do 3 pracovních dnů od dodání kompletních podkladů. Po jeho zpracování z něho jasně vyplývá konečná spotřeba desek včetně směru spádu nebo rozvodí. Tento postup tak pomáhá předejít případným dalším výdajům.
Pro návrh spádování je třeba zaslat:
- Půdorys a řez střechy a okótovanou polohu vtoků.
- Výšky atik.
- Minimální a maximální tloušťku tepelné izolace.
- Minimální požadovaný spád střechy.
- Stávající spád střechy.
- Typ uchycení spádové vrstvy a hydroizolace.
- Typ hydroizolace.
- Typ projektovaného EPS či MW.
- Popis podkladních vrstev.
- Ostatní (požadované termíny, kontaktní osoby...).
Polohu vtoků a výšky atik doporučujeme fyzicky překontrolovat, neboť co je na výkrese, nebývá často na střeše.
Konstrukční požadavky a materiály
Střešní plášť je většinou dimenzován dle norem na vlastní únosnost. Jestliže je ovšem plánováno vybudování vegetační střechy, je nutné zohlednit zatížení, které vyvolá vegetační střecha. Zátěž, kterou konstrukce musí snést, se rozděluje na stálou a provozní. Stálé zatížení je zatížení celého souvrství i se zatížením vegetací. Hmotnost substrátu a drenážní vrstvy se počítá při plném nasycení vodou. Veškeré zatížení se počítá plošně s ohledem na jeho působení. K bodovému zatížení je nutné přistupovat individuálně a zohlednit ho při projektu konstrukce střechy popřípadě terasy (např. lampy, venkovní krby, zeleň v nádobách (většího charakteru s neměnnou dispozicí), vyvýšené záhony, pergoly a jiné konstrukce).
Orientační hmotnosti střešních nástaveb na 1 m²:
| Typ střešní nástavby | Orientační hmotnost (kg/m²) |
|---|---|
| Extenzivní souvrství (běžné) | 80-170 |
| Extenzivní souvrství (Optigreen "Lehká střecha") | 40 |
| Intenzivní souvrství | 300+ |
U zelených střech je třeba již v projektu zajistit dokonalé odvodnění jak ozeleněných, tak neozeleněných dílčích ploch. Vodu, která stéká po fasádách, je potřeba řešit samostatně. Musí být zajištěno odvádění vody jak skrze souvrství, tak i z povrchu. Materiály a konstrukční prvky musí být pro příslušný účel použití vhodné a navzájem uzpůsobené. U materiálů pro střešní a vegetační souvrství toto platí obzvlášť s ohledem na jejich vzájemnou chemickou snášenlivost. Výrobci materiálů zpravidla uvádějí příslušná omezení pro použití. V případě nekompatibility materiálů je třeba prověřit výběr materiálu nebo použít separační vrstvu.
Čtěte také: Průvodce montáží plotových stříšek s plochým designem
Hydroizolace a ochrana proti prorůstání kořenů musí být odolné proti hydrolýze. Vhodnost surovin a materiálů je třeba prověřit a případně prokázat také z hlediska trvalého působení vody z vegetačního souvrství. Působením biologického vlivu mikroorganismů a látek rozpuštěných ve vodě nesmí docházet ke změnám ohrožujícím jejich funkci.
Při navrhování budov a ve výběrovém řízení je nutné dbát předpisů o bezpečnosti práce a prevenci úrazů a požadavků, které z nich vyplývají. Toto se týká především zajištění osob proti pádu z výšky při provádění, údržbě a opravách staveb a zajištění proti propadnutí stavební konstrukcí (např. světlíkem). Vhodnými ochrannými opatřeními mohou být např. zábrany, kotevní body pro jisticí lano, fixní zařízení pro výstup a vstup s ochranou proti pádu. Smí se používat výhradně produkty, resp. systémy s příslušným atestem. Za ochranná opatření odpovídá investor a jím pověřený projektant, resp. koordinátor BOZP.
Realizace a údržba vegetačních střech
Realizace vegetačních souvrství z hydrofilní minerální vlny je podobná jako realizace skladeb se substráty. Se vzrůstajícím sklonem střechy obvykle roste i náročnost realizace.
Postup založení zelené střechy:
- Podklad: Realizace vegetačních souvrství z hydrofilní minerální vlny je podobná jako realizace skladeb se substráty.
- Hydroizolace: U střechy, která splňuje statické a tepelně-technické požadavky, je možné začít s první vrstvou vegetačního souvrství, kterou tvoří hydroizolace. Musí být odolná proti prorůstání kořenům. Nabídka těchto fólií je už dnes velmi široká. Pokud střecha nemá hydroizolaci odolnou proti prorůstání, musí se použít alespoň dodatečná kořenoodolná fólie. Pokud je to možné, proveďte nejprve zátopovou zkoušku, abyste zjistili, zda hydroizolace opravdu dokonale těsní.
- Separace: Separační fólie se používá k ochraně hydroizolace před poškozením během montáže (např. DELTA®-TERRAXX přebírá funkci účinné ochranné, filtrační a vsakovací vrstvy při intenzivním ozelenění při velkých tloušťkách substrátu. Fólie DELTA®-FLORAXX TOP uchovává až sedm litrů vody na metr čtvereční ve svých 20 milimetrů vysokých nopech, kterou mohou rostliny využít v období sucha.). Hydroizolační vrstvu pak překryjte separační rohoží, která zabrání poškození hydroizolace.
- Drenáž: Na ochrannou rohož položte drenážní vrstvu. Jejím úkolem je akumulovat a odvádět přebytečnou vodu. Můžete použít sypké materiály jako je štěrk, láva, kezamzit, drcená cihla, struska. Nebo sáhněte po drenážních rohožích či deskách. Můžete použít také nopovou fólii (s výškou nopu alespoň 20 mm). Zvolený materiál v žádném případě nesmí obsahovat látky škodlivé pro rostliny. Hydrofilní minerální vlna má velmi dobrou vodopropustnost. U malých plochých střech alespoň s 1% sklonem není nutné používat další plošnou drenáž. U větších plochých střech, kde drenážní kapacita minerální vlny nevyhoví normovému 15minutovému dešti (toto se ověří výpočtem), je nutné použít další plošný odvodňovací prvek.
- Minerální vlna: Hydrofilní minerální vlna se používá jako částečná náhrada substrátu, protože rostliny do ní můžou bez problému zakořenit.
- Filtrační vrstva: Drenážní vrstvu překryjte vrstvou filtrační. Nejvhodnější jsou speciální geotextilie. Filtrační vrstva je propustná pro vodu, ale zabraňuje vyplavování drobných částic substrátu do drenážní vrstvy.
- Substrát: Desky z hydrofilní vlny se v systémech vegetačních střech doplňují substrátem, ideálně extenzivním. Aby rostliny dobře prospívaly, musí vybraný substrát odpovídat zvolenému typu ozelenění a splňovat přísné podmínky. Důležitá je zejména objemová hmotnost substrátu - nesmí příliš zatěžovat konstrukci. Dalším sledovaným kritériem je dostatečná stabilita struktury. Substrát nesmí příliš sesedat a musí dobře odolávat větrné i vodní erozi. Substrát musí být dostatečně provzdušněný a propustný pro vodu. Substrát by měl být pokud možno bezplevelný. Obsah živin v substrátu (zvláště u extenzivních zelených střech) by měl být spíše nižší. Běžná ornice je pro zelené střechy nevhodná, protože obsahuje vysoký podíl jílových částic, které zanášejí drenážní vrstvu. Zejména pokud chcete ozelenit větší plochy ve velkých výškách, vyberte si substrát určený přímo pro střešní zahrady.
- Rostliny: Ploché střechy malých rozměrů je možné osázet ručně jednotlivými rostlinami. Pro šikmé střechy se používají předpěstované rozchodníkové nebo trávníkové koberce. Extenzívní vegetaci lze založit výsevem a rozhozem řízků rozchodníků, případně hydroosevem, výsadbou předpěstovaných rostlin v balech nebo položením předpěstovaných vegetačních rohoží. Pro šikmé střechy jsou nutné vegetační rohože na nevytlívající vložce. Pro rostliny je limitujícím faktorem mocnost vegetační vrstvy. U extenzivních střech můžete kombinovat rozchodníky, mechy, trávy a nenáročné byliny, příp. cibuloviny. U intenzivních střech je výběr rostlin širší, přesto dbejte na to, aby nároky zvolených rostlin odpovídaly stanovišti. Důležitá je zejména schopnost rostlin odolávat suchu a slunečnímu úpalu.
- Údržba: Desky z hydrofilní minerální vlny neobsahují na rozdíl od substrátu či zeminy organické složky. I o ty nejjednodušší zelené střechy je nutno pečovat, jinak se nevyhnete jejich zaplevelení. Důležitá je údržba především v prvních letech po výsadbě, než se porost dostatečně zapojí. Odstraňujte náletové rostliny a v případě úhynu rostlin doplňte náhradní. Je-li to nutné, doplňujte také substrát. Rostliny můžete přihnojit. Průběžně udržujte také technická zařízení na střeše jako jsou kontrolní šachty, střešní vpusti aj. Četnost údržby závisí na druhu vegetace a zahrnuje především kontrolu okrajů a prostupů z hlediska případného vnikání kořenů, kontrolu zavlažovacích a odvodňovacích zařízení, prořez a sečení, odstraňování nežádoucí vegetace, v případě potřeby dosetí a dosázení některých míst nebo zálivku a hnojení.
Zelené střechy jsou trendem současnosti a jsou-li správně a odborně provedeny, poskytují investorovi dlouhodobý užitek a mnoho výhod. Ke správné realizaci je nutná dobrá spolupráce různých řemesel (tesařů, pokrývačů, zahradníků).
Další poznámky k realizaci a údržbě:
- Pro střešní zahrady lze akumulovat vodu v drenážní vrstvě a případně spojit s automatickým zavlažováním. Tím se výrazně sníží náklady na zavlažování, neboť nejprve se spotřebovává zadržená dešťová voda. Extenzívní zeleň potřebuje závlahu jen v počáteční fázi po založení. I zde je proto třeba počítat s vodovodní přípojkou na střeše nebo v její blízkosti.
- Prostředky na zajištění osob proti pádu jsou nutné jak při provádění, tak při údržbě. U pochozích střech doporučujeme zábradlí, u nepochozích jsou nutné alespoň jisticí body pro připnutí jistícího lana pracovníka údržby. Patentovaný jisticí systém OPTISAFE slouží pro ploché střechy do 5°. Jistící body jsou vytvořeny tak, že nenarušují hydroizolaci.
- Pokud se jedná o sklon do 45°, je podle individuálních podmínek ještě možné použít zabezpečovací zařízení proti sesuvu materiálu jako u střech s velkým sklonem. Samozřejmě tak, že velikost a technologie zabezpečovacích prvků je přizpůsobena strmosti střechy.
- I zdánlivě plochá střecha musí mít alespoň minimální spád, aby byla dobře odvodněná. Doporučený minimální sklon je 2 %. Na druhou stranu u příliš prudkých střech hrozí riziko sesouvání substrátu. Proto musí být substrát zajištěn proti sesunutí. A to už u střech se sklonem větším jak 15°. Jako zábrana se používají nejrůznější technické prvky jako protiskluzové prahy, prostorové mříže aj. Musí být vždy dobře ukotveny.
- Nulový sklon může být výhodou u intenzívních zelených střech kvůli možnosti akumulace vody v drenážní vrstvě pro spodní závlahu.
- U volně položené hydroizolace tvoří vegetační souvrství zatěžující vrstvu, která brání nadzvednutí fólie v důsledku sání větru. Při velké výšce budovy a v exponovaných polohách na rozích a okrajích střechy je třeba zajistit i vegetační souvrství proti odvátí a erozi, nejlépe okrajovým pásem z plné nebo zatravňovací dlažby. Podle směrnice FLL se na intenzívní zeleň pohlíží stejně jako na "tvrdou krytinu". Extenzívní zeleň vyhoví za předpokladu, že tloušťka vrstvy substrátu je min. 3 cm s obsahem max. 20 % hm. organických látek. Je zajištěno drenážní vrstvou, tj. hrubozrnným minerálním násypem Optigreen Perl s vloženými odvodňovacími profily Optigreen Triangle nebo drenážní nopovou fólií Optigreen FKD.
Skladby vegetačních střech ze stavební knihovny DEK, charakteristiky vrstev, systémové detaily vegetačního souvrství. Ukázky realizací plochých a šikmých vegetačních střech. Retenční vlastnosti vegetačních střech - metody stanovení součinitelé odtoku. Dlouhodobé monitorování odtokových parametrů na Experimentální budově DEK.
Publikace Vegetační střechy ISOVER nabízí několik variant řešení ozeleněných střech, a to například úspornou střechu pro nízkou extenzivní vegetaci; střešní louku, která umožňuje osázet střechu i zajímavější zelení nebo střešní zahradu s neomezeným výběrem rostlin od trvalek po keře a stromy. Poradí s vybudováním střešního zahradního jezírka či realizací šikmé vegetační střechy.
tags: #spadovani #ploche #vegetacni #strechy #principy