Tento článek se zabývá problematikou výšky hydroizolace nad terénem, normami a praktickými zkušenostmi s realizací spodních staveb. Cílem je dosáhnout toho, aby stavební objekt fungoval jako celek bez závad a poruch. Dovoluji si vás seznámit s našimi praktickými zkušenostmi s realizací spodních staveb.
Úvod do problematiky hydroizolací spodních staveb
Diagnostika poruch spodní stavby, a následné odstraňování těchto poruch, je však daleko obtížnější a zásady navrhování na nápravu jsou rozdílné. Z obecného hlediska je možné problémy rozdělit do několika skupin, které mají své příčiny. V prvé řadě v projektové dokumentaci a v její koordinaci s jednotlivými řemesly. V druhé řadě při realizaci a opět v návaznosti na ostatní řemesla.
I do této specializace řešení spodních staveb pronikají nové technologie a nové materiály. Jedním z těchto materiálů je ochrana hydroizolace lepením desek z extrudovaného polystyrénu. Toto řešení není zcela bez problémů - jak se projektant vyrovná se základním požadavkem „hydroizolační vrstva se umisťuje vždy mezi pevné konstrukce“?
Praktické problémy s hydroizolací
V naší praxi jsme se například setkali skutečností, že u několika patrových podzemních garáží (většinou dvou až tří) nebylo zhotoveno odvodnění podlahy s tím, že do kanalizace nelze vypouštět znečištěnou vodu. Jak se navzájem koordinují a kontrolují navazující projekty se ukázalo na příkladu tohoto sporu. Důvodem sporu byly dva projekty, provedené na jeden objekt - první na stavební část objektu a hydroizolace spodní stavby - s výškou upraveného terénu 0,00 m a druhý projekt na venkovní úpravy komunikací, včetně přístupových chodníků, s výškou skutečně upraveného terénu +0,15 m. Jak myslíte, že to dopadlo? Odpověděli jste správně - do upraveného terénu chybělo 150 mm hydroizolací.
Vady a poruchy hydroizolace
Z obecného hlediska lze vlastní vady dominantních detailů hydroizolace spodní stavby rozdělit do několika částí. Např. vady a poruchy v nadzemní části objektu, tj. Vady a poruchy těsně pod povrchem terénu, které jsou zase charakteristické u větších staveb, které souvisí většinou s vnějšími faktory, jako jsou např. neúcta k práci druhého řemeslníka a poškozování jeho díla.
Čtěte také: Výška betonové podlahy dle platné normy
K poškození hydroizolací se nikdo sám nepřizná a tak izolatérské firmy by se měly bránit zápisy do SD, samostatnými protokoly a fotodokumentací předávek dokončených jednotlivých částí stavby, které dokumentují, že tyto jsou bez mechanického poškození a tudíž v pořádku. A po dokončení a převzetí hydroizolací, nastává opět následná kontrola etapy postupu prací - železářů, tesařů a betonářů - opět záznamy (to by měla být práce investora a izolatérské firmy), nejlépe fotodokumentace. Pracovníky bychom konečně měli naučit, jak se k dokončeným hydroizolacím chovat, jak je chránit atd.
Rovněž tak je velmi důležitá odbornost pracovníků staveb nejen v dělnických profesích, ale i technických profesích (zde měl být minimálně jeden technik odpovědný - technický dozor investora). Často vidíme i na stavbě např. Praxe: k základové konstrukci nacouvá Tatra a vyklopí celý náklad prakticky na šířku vozidla. Vrstva tak dosáhne výšky min. 1500 mm. Při hloubce výkopu okolo 6 m je výsledný pokles zásypu o cca 400-600 mm.
Tabulka 1 - Základní třídění hydrofyzikálního namáhání
| Označení | Popis |
|---|---|
| O | vodní pára - Konstrukce je namáhána vodní párou, která v důsledku rozložení teplot v konstrukci nebo na jejím povrchu kondenzuje. |
| A | vzlínající voda - Stavba nebo konstrukce je namáhána výhradně vodou šířící se přilehlým pórovitým prostředím (zemina, stavební materiál) kapilárním vzlínáním. |
| B | volně stékající voda - Stavba nebo konstrukce je namáhána vodou volně stékající po povrchu konstrukce při působení zanedbatelného vnitřního tlaku (hydrostatického) a zanedbatelného vnějšího tlaku (tlak větru, tlak soustředěného proudu provozní vody). |
| C | proudící nebo hnaná voda - Stavba nebo konstrukce je namáhána vodou volně stékající po povrchu konstrukce při působení zanedbatelného vnitřního tlaku (hydrostatický tlak ve vrstvě vody) a nezanedbatelného vnějšího tlaku (tlak větru, tlak soustředěného proudu provozní vody apod.). Podrobnější rozlišení se provede podle tabulky 2. |
| D | tlaková voda - Stavba nebo konstrukce je namáhána vodou, která působí vnitřním tlakem (hydrostatický tlak ve vrstvě vody), popřípadě se současným působením vnějšího tlaku. Podrobnější rozlišení se provede podle tabulky 2. |
Návrhové namáhání vodou a rizikové faktory
Okolnosti, které je třeba vzít v úvahu při stanovení návrhové hladiny podzemní vody:
- vedení vody do území liniovými stavbami,
- klimatické cykly v území,
- geologická stavba území, propustnost jednotlivých horninových horizontů,
- historický a stavební vývoj území,
- zamýšlený rozvoj území a změny v tvaru terénu a horninovém profilu,
- rizika úniků technologické vody, zamýšlený způsob realizace stavby,
- propustnost povrchů terénních úprav,
- způsob likvidace srážkové vody v území, na vlastním pozemku a na přilehlých pozemcích,
- tvar území a osazení budovy do terénu,
- kolísání HPV, vazba HPV na blízký říční tok.
Návrhové namáhání vyjadřuje riziko proniknutí vody skrz případný defekt hydroizolační konstrukce a předpokládané množství vody proniklé do stavby. Stanoví se podle objemu vody nebo četnosti výskytu a podle vrstvy, v jaké se voda vyskytuje, viz tabulku 2.
Čtěte také: Jaká je minimální tloušťka betonové podlahy?
Pro klasifikaci požadavků na stav vnitřního prostředí lze použít třídy uvedené v tabulce 3. Třídy by měl stanovit investor.
Třídy ochrany stavby před stavební činností
Pro záznam vůle investora umožnit budoucí dotěsňování hydroizolačních konstrukcí za provozu se použijí třídy ochrany stavby před následnou stavební činností uvedené v tabulce 4.
Projektant má stanovit třídy požadavků na míru ochrany konstrukcí stavby před vodou na základě znalostí o vlivu vody a vlhkosti na únosnost a trvanlivost a funkčnost chráněných stavebních konstrukcí a materiálů, ze kterých jsou materiály vytvořeny.
Pro stanovení návrhové životnosti hydroizolační konstrukce je rozhodující, v jaké stavbě je zabudována (viz tabulku kategorií návrhových životností) a jak je opravitelná nebo vyměnitelná.
Zásady pro architektonické řešení a osazení budovy do terénu
Vybrané zásady pro architektonické řešení budovy a pro její osazení do terénu:
Čtěte také: Živé ploty v ČR a zákony
- Ke spolehlivosti hydroizolační koncepce přispívá jednoduchý tvar podzemní části budovy a základová spára umístěná v jedné výškové úrovni.
- V podmínkách tlakové vody není vhodné částečné podsklepení, to ztěžuje přístup k případné opravě hydroizolačních konstrukcí a tím zhoršuje spolehlivost hydroizolační koncepce.
- V podmínkách tlakové vody by neměly být v konstrukci suterénu vytvářeny dilatační spáry. Pokud je jejich návrh nezbytný, nemají být zalomené, nesmí být vedeny kouty nebo rohy půdorysu stavby.
- Pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustných zeminách nelze zajistit absolutní spolehlivost ochrany před pronikáním podzemní vody. Proto se do podzemních částí budov pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustném prostředí bez odvodnění, v přímém kontaktu vnější obalové konstrukce s okolním horninovým prostředím nemají umísťovat prostory s požadavky P1 a P2.
- Je-li návrhová hladina podzemní vody v malé vzdálenosti nad úrovní základů suterénu, mělo by být upraveno výškové osazení objektu do terénu tak, aby hladina nezasahovala stavbu.
- Podsklepený objekt budovaný pod svahem má být orientován tak, aby tvořil co nejmenší překážku povrchové a vodě stékající po svahu a podpovrchové vodě prosakující po sklonitých a vodu vedoucích vrstvách horninového prostředí (vícekřídlé dispozice nenatáčet otevřenou stranou proti svahu).
- Objekt postavený na jiných než vysoce propustných zeminách na pozemku, kde se likviduje dešťová voda vsakem do zeminy, nemá být podsklepen.
- Osazení stavby, především polohu podlah a vstupů prvního nadzemního podlaží vůči terénu, je nutné přizpůsobit místním klimatickým podmínkám.
- Podsklepené stavby, v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2 se doporučuje výškově osadit tak, aby horní povrch nosné konstrukce nad prvním podzemním podlažím byl v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu. U podsklepených staveb s ostatními chráněnými prostory v prvním nadzemním podlaží se takové výškové osazení doporučuje.
- Nepodsklepené stavby, jejichž podzemní části jsou chráněny proti působení povrchové a podzemní vody a v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2, se doporučuje výškově osadit tak, aby vodorovná hydroizolační konstrukce pod prvním nadzemním podlažím byla v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu.
- Terén nebo zpevněné plochy kolem objektu se musí do vzdálenosti alespoň 1 m od objektu svažovat od objektu a alespoň v tomto rozsahu musí být účinně odvodněn. Sklon terénu nebo zpevněné plochy kolmo k nejbližší stěně objektu má být nejméně 2 %.
- Liniové podzemní stavby, jejichž dno se svažuje ke stavbě, obvykle přivádějí ve svých zásypech vodu k objektu.
Účinnost a spolehlivost hydroizolačních konstrukcí
V tabulce 8 jsou uvedeny nejmenší požadované účinnosti hydroizolačních konstrukcí.
Pro popsání hydroizolační účinnosti konstrukce a spolehlivosti, s jakou této účinnosti v daných podmínkách stavby bude dosaženo se provede zatřídění podle tabulek 9 a 10.
Příklady z praxe
Při posuzování hydroizolací se stále ještě setkáváme s názorem, že u nepodsklepených staveb stačí uvažovat s namáháním hydroizolace pod podlahami přízemí zemní vlhkostí a obvod stavby je třeba chránit před odstřikující vodou. V prvním příkladu se podívejme na nepodsklepený dům postavený na svahu tvořeném nepropustnými zeminami.
Ještě horší situace nastala u domu v druhém příkladu. Je postaven v lokalitě s jílovitou zeminou, kde navíc nebyla možnost zaústit dešťové svody do kanalizace. Dům je v dolíku, ze kterého nemá voda z přívalového deště úniku. Je osazen velmi nízko. V tomto případě sám investor dal nevhodné pokyny projektantovi i realizační firmě. Pohybuje se na vozíku a nechtěl stavbu zatížit náklady na zřízení nájezdové rampy se všemi náležitostmi dle vyhlášky 398/2009 Sb.
Co činit, pokud někdo trvá na nízkém osazení domu?
Správně bychom takový požadavek neměli vyslyšet, jinak porušíme vyhlášku. Pokud přece jen povedeme úvahy o smysluplném řešení takového požadavku, neobejdeme se nejspíš bez spádovaného, dostatečně širokého, mřížkou zakrytého žlábku na obvodu objektu, nebo na té jeho části, kde není dodržena úroveň podlahy. Žlábek musí být trvale účinně odvodněn.
Drenáže v izolacích spodní stavby
Použití drenáže bylo jedním z nejstarších opatření sloužících ke snížení hladiny spodní vody (zejména nahodilé a dočasné) a k boji se zemní vlhkosti u suterénních zdí, postrádajících klasické izolace. Jednalo se zpravidla o systém odvádění vody pomocí drenážních vrstev nebo samostatných drenážních trubek v pomocných stavebních rýhách.
Obvodový drenážní systém
Obvodový drenážní systém je podle ČSN P 73 0600 Hydroizolace staveb - Základní ustanovení dalším významným hydroizolačním principem, který může ovlivnit návrh hydroizolace proti tlakové vodě, neboť může snížit kategorii hydrotechnického namáhání o jeden až dva stupně. Namáhání tlakovou vodou, zejména zadrženou, se tím může změnit na namáhání vodou prosakující horninovým prostředím a v některých případech až na namáhání zemní vlhkostí.
Úkolem drenážního systému je podle této normy snížení hladiny podzemní nebo zadržené vody tak, aby dlouhodobě nevystoupila nad stanovenou úroveň a aby se mohla část hydroizolace nad touto trvale sníženou hladinou vody dimenzovat jako izolace proti vodě prosakující horninovým prostředím. Neznamená to, že se musí snížit hladina vody v širokém okolí stavby. Snížení se týká v podstatě vody působící tlakem bezprostředně na plochu konstrukcí v suterénu, resp. na jejich hydroizolační vrstvy.
Obecné zásady při návrhu a provádění drenáží
- Minimální zásah do vodního režimu: Při záměru odvést vodu od hlavní hydroizolační vrstvy je třeba dbát současně na to, aby byl zásah do režimu vody v půdě v okolí stavby co nejmenší a zejména nepříznivě neovlivnil vodní poměry v krajině (např. vodní zdroje apod.).
- Ukončení horní hrany drenáže: Drenáž by měla být navržena tak, aby odváděla potřebné, ale co nejmenší množství vody. Horní hrana drenáže by proto měla být zakrytá vhodným profilem a nejlépe ještě pod nějakou nepropustnou vrstvou (okapový chodník apod.).
- Zajištění trvalé průchodnosti celého systému: Sklon vodorovného potrubí musí být stejnoměrný, bez zlomů a průhybů.
tags: #výška #hydroizolace #nad #terénem #norma