Společně s Doc. Ing. Jiřím Dohnálkem CSc. jsme zpracovávali revizi základní normy pro podlahové konstrukce - ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení. Předfinální verze byla relativně široce diskutována na předchozím ročníku konference. Po zapracování připomínek a vypořádání nezbytných formálních náležitostí bylo nové znění normy vydáno v květnu 2012. Nahrazuje normu, kterou jsme vypracovali v roce 2008. V dalším textu jsou uvedeny hlavní změny textu normy.
Hlavní změny a upřesnění v normě
Příspěvek představuje změny normy ČSN 74 4505 z roku 2012 oproti jejímu znění z roku 2008.
Povrch podlahy a trhliny
Povrch podlahy nesmí vykazovat vady, jako např. trhliny, rýhy, kaverny, puchýře, vlny apod. Prvky skládaných podlahovin a podlahových krytin nesmí mít olámané hrany.
Původní odkaz na návrhové normy umožňoval tolerovat trhliny o šířce až 0,4 mm, podle příslušného stupně vlivu prostředí. Takto široké trhliny v podlahách by mohly vést ke snížení trvanlivosti postižených míst, proto byl odkaz nahrazen konkrétní hodnotou 0,1 mm. U betonových podlah se připouští výskyt trhlin o maximální šířce 0,1 mm.
Rovinnost povrchu
V původním textu nebyly důsledně rozlišovány pojmy místní rovinnost a celková rovinnost, což snižovalo jeho přehlednost. POZNÁMKA V ČSN 26 7406:1993 jsou požadavky uvedeny v článku 4.1. Požadavky na rovinnost povrchu podlahy pro výškové regálové sklady jsou relativně přísné.
Čtěte také: Výška betonové podlahy dle platné normy
Sklon podlahy
Pokud je třeba provést povrch pochozí podlahy ve sklonu, doporučuje se sklon ploch v rozmezí 1 % až 2 %. Při spodní hranici sklonu je v některých případech, pro dodržení požadavku odstavce 4.3.5, třeba požadovat přísnější požadavky na místní rovinnost povrchu, než je uvedeno v článku 4.4.
Odchylky geometrických parametrů (např. rovinnost ploch prvků, přímost hran prvků apod.) některých stavebních výrobků pro podlahy (např. dlaždice velmi velkých formátů) jsou větší, než požadavky na místní rovinnost.
Rozměrové změny a smrštění
Podlahové vrstvy nesmí po dobu své životnosti vykazovat výrazné rozměrové změny. Návrh podlahy musí počítat s objemovými změnami použitých materiálů spojených např. U betonu (s max. zrnem kameniva 22 mm) se uvažuje konečná hodnota objemové změny - smrštění hodnotou 0,7 mm/m. Původní formulace, ač pocházela již z textu z roku 1994, neodpovídala reálnému chování např.
Kvalita průmyslových podlah
Pro průmyslové podlahy se požaduje, aby kvalita podkladní nebo přímo pojížděné vrstvy odpovídala nejméně pevnostní třídě C20/25 podle ČSN EN 206-1, případně pevnostní třídě, která byla stanovena statickým výpočtem.
Pro přímo pojížděné vrstvy (bez povrchové vrstvy tvořené minerálním vsypem) musí kvalita betonu odpovídat požadavkům příslušného stupně vlivu prostředí XM podle ČSN EN 206-1. Tato problematika byla diskutována na konferenci v loňském roce.
Čtěte také: Jaká je minimální tloušťka betonové podlahy?
Vodotěsnost podlah
V případech, kdy by přijímání vlhkosti nebo vody podlahou mohlo být na závadu, navrhne se jeho omezení, popř. V případech, kdy je podlaha vystavená působení provozní či srážkové vody, musí být podlahové souvrství vodotěsné a nesmí umožnit vnikání vlhkosti do ostatních konstrukcí nebo pronikání do nižších podlaží. Vodotěsná vrstva musí být vytažena na všechny prostupující konstrukce (stěny, sloupy apod.) do výšky alespoň 0,1 m nad povrch podlahy.
Zachycená voda se odstraňuje buď vyspádováním podlahy do odvodňovacího systému, nebo vysátím při úklidu, popř. U hromadných garáží se doporučuje vyspádování podlahy a odvodnění. V případě, že se předpokládá odstraňování vnesené vody jejím vysáváním, je třeba počítat s pravidelným až průběžným provozem průmyslového vysavače v obdobích, kdy je na vozovkách sněhová pokrývka. Odstraňování vody jejím odsáváním se nedoporučuje u hromadných garáží s dlouhodobým parkováním vozidel (např. bytové domy) z důvodu možnosti hromadění vody pod dlouhodobě zaparkovanými vozidly.
Protiskluznost povrchu
Kapitola týkající se tohoto parametru byla významně přeformulována tak, aby byly jednoznačně specifikovány požadavky na podlahy, které mohou být při užívání mokré (např. Chůze, sportovní činnost nebo doprava vyžaduje u nášlapné vrstvy bezpečnost proti skluzu. Skluznost se může měnit s vlhkostí a se znečištěním nášlapné vrstvy. Proto je nezbytné uvážit vhodnost nášlapné vrstvy i z tohoto hlediska.
Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu odpovídající normovým hodnotám. Do této kategorie patří i soukromé terasy, balkóny, lodžie apod. Do této kategorie patří i veřejné terasy, balkóny, lodžie apod. Kritéria protiskluznosti jsou u částí staveb užívaných veřejností, kde je možno stát nebo chodit bosýma nohama za mokra (např. ochozy okolo bazénů, sprchy, dna v neplaveckých bazénech s hloubkou větší než 80 cm, dna v neplaveckých bazénech s vlnobitím, schody vedoucí do vody max.
Tloušťka plovoucích potěrů
Vzhledem k tomu, že od doby předchozího vydání normy došlo k rozšíření litých cementových potěrů, byly tabulky č. 6 pro nejmenší návrhovou tloušťku plovoucích potěrů a č. 7 - Požadavky na výsledky zkoušek pevností v tahu za ohybu provedených na tělesech odebraných z konstrukce doplněny o tento materiál.
Čtěte také: Živé ploty v ČR a zákony
Požadavky tabulky 6 úzce souvisí s požadavky tabulky 7. Nižší požadované pevnosti potěrů ze zavlhlých směsí odráží obtížnost hutnění těchto materiálů, zejména pokud jsou prováděny jako plovoucí.
Mrazuvzdornost materiálů
Materiály zabudované do podlahových konstrukcí v exteriéru (např. balkóny, terasy apod.), které mohou přijít do kontaktu s vodou, musí být mrazuvzdorné. Požadavky na mrazuvzdornost jsou uvedeny v příslušných normách pro jednotlivé výrobkové skupiny. Pro beton jsou uvedeny ČSN EN 206-1 v závislosti na stupni vlivu prostředí. ČSN EN 206-1 uvádí požadavky na mrazuvzdornost v tabulce F2 národní přílohy.
Tuhost nosné vrstvy
Požadavky na tuhost (mezní průhyby) nosné vrstvy montované z desek na bázi dřeva (dřevotříska, OSB deska, překližka, rostlé dřevo, dřevovláknitá deska, cementotřísková deska) jsou uvedeny v ČSN EN 13810-1.
Požadavky na místní rovinnost podkladu plovoucí podlahy s montovanou nosnou vrstvou uvedené v ČSN EN 13810-1 (příloha A) jsou definovány ve vztahu k jiné zkušební metodě, než používá tato norma a než používá např. norma ČSN EN 13670 (pro horní líc betonové desky). V případě betonové desky jsou požadavky ČSN EN 13810-1 na místní rovinnost podkladu výrazně přísnější než požadavky ČSN EN 13670 na místní rovinnost horního líce betonové desky.
Vlhkost potěru pod nášlapnou vrstvou
Nejvyšší dovolená vlhkost potěru, nebo betonu, v hmotnostních % pod nášlapnou vrstvou je uvedena v tabulce 8.
Výztuž a opatření proti vysychání
U desek vyztužených drátky se doporučuje navrhovat množství drátků nejméně 20 kg/m3 betonu. Dokončovaný povrch se ihned opatří nástřikem, který omezuje odpar záměsové vody, případně musí být prováděna další opatření bránící předčasnému vysýchání betonové desky.
Vodotěsná izolace průmyslových podlah
Pokud je průmyslová podlaha v přímém styku s podložím, je nezbytné provedení vodotěsné izolace nebo vodotěsného betonu s šířkou trhlin menší než 0,15 mm.
Pokud je průmyslová podlaha v přímém styku s podložím, musí být chráněna proti vnikání vody a vlhkosti z podloží.
Zkušební metody
Změny byly provedeny ve zkušební metodě pro měření místní rovinnosti. Měření se provede minimálně v jednom zkušebním místě na každých 100 m2, minimální počet zkušebních míst je 3.
Zkušební postup pro stanovení stlačitelnosti tepelněizolačních a zvukověizolačních desek je uveden v ČSN EN 12431. Mrazuvzdornost se zkouší pomocí zkušebních metod uvedených v příslušných normách pro jednotlivé výrobkové skupiny.
Betonové směsi pro podlahy
Podlahy v tloušťce nad 80 mm je již možné realizovat za pomocí betonových směsí. Cementový je litý cementový potěr pro podlahové konstrukce tloušťky 45 až 80 mm. Je vhodný pod všechny typy podlahových krytin. Je možné je využít k provádění podkladních podlahových vrstev v tloušťce od 80 mm. Způsob pokládky je obdobný jako u litých směsí CEMLEVEL. Betonová směs určená k realizaci interiérových betonových podlah, tzv. průmyslových, jejichž povrch je upravován do finálního stavu hlazením.
Srovnání norem ČSN 74 4505 a DIN 18202 pro rovinnost podlah
Příspěvek srovnává metodiky měření a požadavky na rovinnost podlah uvedené v české normě ČSN 74 4505 Podlahy, společná ustanovení a v německé DIN 18202 Toleranzen im Hochbau - Bauwerke.
1. V aktuálně platných normách je hodnocení rovinnosti průmyslových podlah popsáno v ČSN 74 4505 Podlahy, společná ustanovení. Na některé podlahy, zejména pokud jsou investory německé společnosti, jsou však i u nás kladeny požadavky německých norem, které jsou uvedeny v DIN 18202 Toleranzen im Hochbau - Bauwerke. Český i německý systém požadavků a hodnocení jsou rozdílné jak co do metodiky měření, tak co do požadavků. Jednoduché srovnání obou systémů jen podle velikosti přípustných odchylek je proto velmi nepřesné až zavádějící.
2. Norma ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení definuje pojem místní rovinnost povrchu. Sleduje se při něm jednak odchylka povrchu podlahy od proložené úsečky reprezentované dvoumetrovou latí (požadavky pro nášlapnou vrstvu viz tabulka 1) a jednak mezní rozdíl rovinnosti nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře. V normě jsou uvedeny pouze požadavky na nášlapnou (vrchní) vrstvu, protože ty jsou pro uživatele rozhodující. Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové latě, na jejíž koncích jsou podložky o půdorysné ploše 10 mm × 10 mm až 20 mm × 20 mm. Výška podložek se zvolí podle potřeby. Pomocí odměrného klínu se změří maximální a minimální vzdálenost mezi povrchem vrstvy a spodním lícem latě.
V roce 2008, kdy byla norma kompletně přepracována a byla zavedena tato metoda měření, došlo k drobnému zmírnění požadavků, a to při zachování nominálních hodnot požadavků, díky změně metodiky měření. Norma sleduje místní rovinnost na kontrolní přímce opět dlouhé 2 metry. Odchylky od této přímky se zjišťují v pěti místech ve vzálenosti 500 mm po délce lati, tedy na jejích koncích, uprostřed a ve vzdálenosti 500 mm od konců. Vzhledem k tomu, že při položení lati přímo na povrch (tečna povrchu) je možné měřit hodnoty pouze s jedním znaménkem, lze nepřímo odvozovat, že odměrná přímka by měla být sečnou povrchu podlahy, což odpovídá ČSN 74 4505. Jediný rozdíl tedy je v tom, že ČSN 74 4505 hledá u konkrétního proložení úsečky největší a nejmenší hodnotu, zatímco ČSN 73 0212-3 hodnoty v předem daných místech.
3. V Německu se pro měření rovinnosti podlah používá norma DIN 18202. V kapitole Měření norma uvádí: Dodržení tolerancí je třeba kontrolovat jen když je to potřebné. Kontrolu je třeba provést, z důvodu deformací závislých na čase a zatížení, co možná nejdříve, nejpozději však při přejímce stavební části nebo stavby dodavatelem následující zakázky, nebo bezprostředně po dokončení stavby. Volba postupu měření je ponechána na kontrolorovi.
Měření se provádí buď pomocí lati příslušné délky, nebo geodeticky v síti bodů - plošnou nivelací. Při měření latí se lať pokládá na namátkově vybraná místa, přímo na povrch podlahy a hledá se maximální vzdálenost mezi latí a povrchem podlahy. Uvažují se pouze měření mezi body dotyku lati s podlahou, na převislých koncích ne. Teoreticky lze použít lať libovolné délky, prakticky však je manipulace s latí délky 4 m (lať musí být dostatečně tuhá, aby její průhyb byl zanedbatelný) již obtížná a s delší prakticky nemožná. Při geodetickém měření se v hodnoceném prostoru vytyčí síť bodů s poloviční vzájemnou vzdáleností než je požadovaná odměrná vzdálenost.
Tabulka uvádí příklady povrchů a jim odpovídající normy:
| Povrch | Norma |
|---|---|
| Povrchově nedokončené vrchní strany stropů, spodních a podkladních betonů se zvýšenými požadavky, např. pro položení plovoucích potěrů, průmyslové podlahy, dlažeb, spojovacích potěrů. Hotové povrchy pro podřadné účely, např. | DIN 18202 |
| Povrchově dokončené podlahy, např. | DIN 18202 |
4. Postupy měření podle ČSN 74 4505 a ČSN 73 0212-3 jsou metodicky podobné. V obou případech je podlahou proložena sečna délky 2 metry. ČSN 74 4505 je o trošku přísnější, protože hledá největší odchylku od proložené úsečky, zatímco ČSN 73 0212-3 hledá odchylky ve třech předem daných bodech, které však nemusí být ty největší. DIN 18202 definuje dva metodicky odlišné postupy. Při geodetickém zaměření jsou podlahou prokládány sečny a hodnoceny uzlové body geodetické sítě. Metoda dle DIN pomocí lati umožňuje zahrnou do hodnocení libovolný bod podlahy. Metoda dle ČSN je zdánlivě podobná metodě DIN pomocí latě. Tím že se při ní lať pokládá na podložky, jejichž výška se od zjištěné hodnoty odčítá, umožňuje zachytit nerovnosti jak v podobě prohlubní, tak i boulí. Geodetické zaměření dle DIN má výhodu v tom, že lze relativně snadno plošně zaměřit celou podlahu.
5. Průmyslová podlaha tvořená drátkobetonovou deskou s minerálním vsypem na povrchu, o ploše 120 × 96 m byla zaměřena geodeticky, s body v pravoúhlé síti se vzájemnou vzdáleností 2 m. Provedeno bylo i zaměření metodou dle ČSN 74 4505, v 500 bodech. Geodeticky bylo zaměřeno celkem 2549 bodů. Vyhodnocení dle DIN 18202 bylo provedeno pro odměrné délky 4 m, 10 m a 14 m, podle přísnějšího řádku 4 (zvýšené požadavky). Pro odměrnou délku 2 m nemohlo být vyhodnocení provedeno, protože rozteč bodů byla právě 2 m. Nevyhovělo 16 bodů, tj. 0,6 % zaměřených bodů. Při měření dle ČSN 74 4505 bylo zjištěno celkem 500 hodnot, z toho požadavek pro výrobní a skladovací haly byl překročen ve 14 případech, tj.
Ze zjištění je zřejmé, že podlaha byla provedena velmi dobře a množství míst, kde nebyl dodržen požadavek DIN nebo ČSN na rovinnost podlahy, je velmi nízký. Zároveň se ukázalo, že v popisované případě byl přísnější požadavek DIN 18202 (geodetická metoda) k podlaze méně náročný než ČSN 74 4505, protože procento nevyhovujících měření bylo výrazně nižší (cca čtvrtinové).
6. [2] ČSN 74 4505 Podlahy. [3] ČSN 73 0212-3 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti.
Minimální tloušťka lité podlahy
Moderní technologie přináší různé praktické činnosti i materiál do současného stavebnictví. Mezi favority se bezpochyby řadí lité podlahy, které jsou velmi oblíbené. Skutečně celá aplikace může trvat jen pár hodin, samozřejmě se vše odvíjí od plochy, která se bude vytvářet. Také se s materiálem dobře pracuje, tudíž podlahy budou krásně rovné a navíc při správném výběru budou dostatečně pevné.
Lité podlahy jsou skvělé nejen v tom, že se rychle pokládají, ale také se dají využít v případě budování podlahového topení. Skutečně je naleznete jak v rodinných domech, tak dokonce i v průmyslových, administrativních nebo zdravotnických objektech. Určitě jsou nejlepším řešením, avšak je nesmírně důležité se ještě zamyslet, jakou lze položit minimální tloušťku lité podlahy a také zdali bude prostor suchý nebo se přece jenom zde objevuje vlhkost. To vše může hodně ovlivnit celkovou kvalitu podlahy. Lité podlahy nám umožňují ještě navíc si zvolit odpovídající tloušťku, která bude odpovídat prostorům. Nejčastějším výběrem je 40-50 mm, ale lze samozřejmě realizovat i nižší tloušťky.
Roznášecí vrstva tvořená litým potěrem, ať už na bázi anhydritu nebo cementu, je jen jednou částí podlahové konstrukce jako celku. I když lité podlahy umožňují provedení již od tloušťky 30 mm, skutečná minimální tloušťka závisí také na volbě dalších vrstev a celkové skladbě podlahy.
Do tloušťky podlahové konstrukce se započítává již vyrovnávací vrstva, tvořená deskami polystyrénu, minerální vaty nebo také pěnobetonem POROFLOW. Pěnobeton vyrovná jakýkoliv podklad, zalije trubky v podlaze, vyrovná klenbové stropy a vytvoří vždy pevnou a nestlačitelnou vrstvu, která je předpokladem spolehlivé podlahy. Na ni se pokládá tepelně nebo zvukově izolační vrstva a separační PE fólie, brání protečení potěru a zabezpečuje vznik kluzné plovoucí vrstvy.
Následně prováděná vrstva litého potěru zajišťuje plošný přenos užitného zatížení na stropní konstrukci. Zároveň je pevným a dokonale rovným podkladem pod finální nášlapnou vrstvu. Celková tloušťka podlahové konstrukce by měla být řádně navržena už v projektu. Je třeba vědět, o jaké množství a typ rozvodů se v případě vaší podlahy jedná, jak se konkrétně budou tyto rozvody křížit a jak výšku ovlivní jejich spádování (odpady apod.). Jako tepelně izolační vrstva se využívá podlahový polystyren (EPS 100 - 200 S případně Z), eventuálně kamenná vlna či extrudovaný polystyren XPS (při vysokém zatížení, např. krb, příčky, regály, atd).
Dosažení pasivního a nízkoenergetického standardu vyžaduje u suterénních podlah využít izolaci o tloušťce až 30 cm. Míra stlačitelnosti podkladu pak ovlivňuje potřebu minimální tloušťky potěru. V bytových domech je nutné skladbu navrhnout tak, aby konstrukce splňovala požadovaný akustický útlum. Je nutno zachytit nízké tóny - kročejový hluk i vysoké tóny - vážený vzdušný hluk, např. mluvené slovo.
Konstrukce musí obsahovat kročejovou izolaci, zpravidla 35-40 mm (např. Mirelon, kročejový polystyren nebo vlna) i těžký hutný materiál pro útlum váženého vzdušného hluku. Tímto materiálem může být buď samotná stropní konstrukce, nebo v případě lehkých stropů právě litý potěr, který tlumí toto pásmo hluku. Kročejová izolace musí být konstantní a spojitá v celé ploše podlahy. Mezery či přerušení této izolační vrstvy vystupujícími trubkami rozvodů mají za následek úplnou ztrátu její funkčnosti.
Podle typu stavby, resp. typu zatížení, se volí tloušťka a typ podkladní izolace a zároveň tloušťka potěru, popř. i finální podlahové krytiny. Čím je zatížení vyšší, tím tužší podkladní izolaci nebo větší je tloušťku potěru je nutné použít. Skladba je navrhována dle normy nebo technických podkladů výrobce, a toto maximální zatížení je 5 kN/m2 (běžné zatížení). Při zatížení nad 5 kN/m2 se jedná o tzv. průmyslovou podlahu a je nutný individuální návrh statikem.
Minimální světlá výška místnosti daná platnou normou je 2,6 m (obytné místnosti bytových domů), resp. 2,5 m (obytné místnosti rodinných domů). Zejména u rekonstrukcí může být problematické dosáhnout tohoto parametru a nejvíce omezená je právě podlaha. V tom případě se k dané stavbě přistupuje individuálně dle aktuálních možností. Při požadavku na snížení tloušťky potěru volíme buď pevnější podkladní vrstvy (např. EPS, Poroflow) nebo vyšší pevnosti samotného potěru (např. 30 MPa). V extrémních případech se potěry kombinují se speciálními technologiemi -(např. Schluter systems).
Při navrhování spádovaných ploch, např. u bazénů, v garážích, chemické výroby nebo potravinářství, je nutno počítat se zvýšením tloušťky podlahy pro vytvoření spádu. Při délce místnosti např. 6 m se navýší tloušťka podlahy o 6 až 12 cm. Spád je možné tvořit vyrovnávací či izolační vrstvou (např. pěnobeton). Potřeba je dávat pozor na tuhost a stlačitelnost izolace, aby ve větších tloušťkách nedocházelo k většímu stlačení.
tags: #vyska #betonu #podlahy #norma