Před pokládkou některých typů podlahové krytiny, zejména oblíbeného vinylu, je důležité provést důkladné vyrovnání podlahy. Za tímto účelem se používají samonivelační stěrky, které na podkladu vytvoří novou souvislou vrstvu bez vad a nerovností. Podlahové potěry tvoří jednak základní nosnou vrstvu, jednak vyrovnávací vrstvu. Na tu se pak aplikuje přímo, nebo přes vyrovnávací samonivelační hmotu, finální podlahová krytina (dlažba, PVC, vinyl, koberce, dřevo). Do těch správných podlahových potěrů lze zabudovat podlahové topení.
Normy a Definice
Důležitá norma pro podlahové potěry je ČSN EN 13813 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Potěrové materiály - Vlastnosti a požadavky“, která byla vydána v roce 2003. Je určena pro vlastní stavební materiály a lze v ní tedy získat informace o tom, jak rozumět kódu značení potěrových materiálů, či jaké vlastnosti, respektive třídy vlastností, lze předepsat. Obsáhle se věnuje hodnocení shody, což jsou ustanovení důležitá především pro výrobce potěrových materiálů. S předchozí normou souvisí ČSN EN 13318 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Definice“. Ta obsahuje pouze definice, a to vždy v češtině, angličtině, němčině a francouzštině.
Požadavky na vlastní konstrukce, tedy vrstvy potěrů zabudovaných do podlahy, uvádí například nová ČSN 74 4505 „Podlahy - Společná ustanovení". Jsou v ní uvedeny požadavky na dnes nejčastěji používané potěry cementové a potěry na bázi síranu vápenatého.
Typy Podlahových Potěrů
Tradičním materiálem je cementový potěr. Obvykle se pokládala a pokládá zavlhlá směs, kterou je třeba na místě důkladně zhutnit. V posledních letech jsou na trhu i lité cementové potěry. Ve srovnání s anhydritovými litými potěry je jeho předností zejména odolnost proti vlhkosti, kompatibilita s dalšími cementovými materiály (např. lepidla) a možnost zajištění mrazuvzdornosti.
Druhými dnes velmi často používanými materiály jsou anhydrit a další hmoty na bázi síranu vápenatého. Tyto potěry vyžadují kratší a méně intenzivní ošetřování (pouze minimálně 2 dny ochrany před prudkým vysušením). V posledních letech se i v ČR začínají pokládat asfaltové potěry. Jejich hlavní předností je možnost urychlení výstavby, kdy vyzrání potěru je otázkou jejich vychladnutí. Výjimečně, zejména u starších domů, se lze setkat také s potěry hořečnatými (xylolit) nebo, ve speciálních podmínkách, s potěry na bázi syntetických pryskyřic. Pro úplnost je třeba dodat, že funkci potěru může úspěšně plnit také tzv. montovaná, nebo prefabrikovaná, vrstva složená ze vzájemně spojených desek.
Čtěte také: Vyrovnávací prstence pro kanalizační systémy
Typy potěrů podle umístění v konstrukci:
- Potěr spřažený s podkladem: Není samonosnou konstrukcí a kopíruje všechny deformace svého podkladu. Používá se zejména jako vyrovnávací vrstva, nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy a klade se v tloušťkách cca 10-30 mm.
- Potěr oddělený od podkladu separační vrstvou: Používá se zejména pokud nelze zajistit soudržnost s podkladem (např. zaolejované staré podklady, nebo podklady s nátěrem), nebo kde chceme vyloučit promítnutí trhlin z podkladu do potěru.
- Plovoucí potěr: Je nejčastějším typem v bytových a občanských stavbách, kvůli nutnosti izolovat prostory v různých podlažích proti přenosu kročejového hluku. Jeho únosnost závisí nejen na tloušťce a mechanických vlastnostech vlastního potěru, ale velmi výrazně také na stlačitelnosti zvukové či tepelné izolace pod potěrem.
Mazanina a Potěr: Rozdíly a Využití
Betonová vrstva v podlaze se obvykle skládá z mazaniny a potěru. Základem je vždy beton, rozdíl spočívá v tloušťce, ve které se směs písku, štěrku, cementu a vody do podlahy ukládá. Betonová mazanina je podlahová vrstva betonu, jejíž optimální tloušťka se u obytných budov pohybuje v rozmezí 50-100 mm. U nadměrně zatěžovaných podlah, tedy zejména v průmyslových budovách či dílnách, může mít tloušťku až 300 mm. V některých prostorách může tvořit mazanina kompletní podlahovou vrstvu.
Cementový (betonový) potěr je vrstva betonu v podlahové konstrukci o síle do 50 mm. Stejně jako betonová mazanina má funkci podkladní, vyrovnávací a roznášecí, a kromě zmíněné tloušťky ho od mazaniny odlišuje i použití štěrku menší frakce (nižší zrnitosti) právě kvůli tomu, že se beton pokládá v tenčí vrstvě. Potěr se používá pouze jako vrstva podlahové skladby, beton má univerzálnější využití. Při výběru potěru kromě ceny a zrnitosti vybírejte také podle třídy pevnosti. Ta je udávána označením písmenem C s číslem, které udává pevnost v tlaku cementového potěru v MPa.
Postup míchání betonového potěru:
Při míchání z jednotlivých složek se doporučuje míchat potěr v poměru 1 lopata cementu na 2 lopaty písku a 2 lopaty štěrku, u mazaniny pak 1 lopata cementu na 2 lopaty písku a 4 lopaty štěrku. Množství vody je nutné zvolit podle požadované konzistence betonové směsi. Voda pro míchání cementového potěru by měla být čistá, nejlépe z vodovodního řadu. Rozhodně nelze použít vodu z přírodního zdroje s velkým obsahem organických látek, které by snižovaly kvalitu cementového potěru. Voda se používá v množství předepsaném na obalu pytlované směsi. Pokud mícháte potěr svépomocí, množství vody musíte umět odhadnout, aby měla směs dobrou konzistenci.
Cementový potěr si můžete připravit svépomocí smícháním cementu, písku, štěrku a vody. Poměr složek cementového potěru by měl být optimálně 1:4-6, tedy jedna lopata cementu a 4-6 lopat písku. Počet lopat záleží na tom, jak pevný potěr potřebujete. Zrnitost písku pro cementový potěr by měla být do 4 mm, v případě, že cementový potěr aplikujete v tloušťce do 40 mm. Cementový potěr o tloušťce do 20 mm by měl obsahovat písek zrnitosti do 0,7 mm. Poměr složek cementového potěru v tom případě bude 1:4:4 (tedy 1 lopata cementu, 4 lopaty písku frakce 0/4 mm a 4 lopaty štěrku frakce 4/8 mm), příp. 1:2:4 (tedy 1 lopata cementu, 2 lopaty písku frakce 0/4 mm a 4 lopaty štěrku frakce 4/8 mm).
Pokud potřebujete jen malé množství cementového potěru, můžete zakoupit již hotové směsi, které stačí smíchat pouze s vodou v předepsaném množství. Pokud naopak potřebujete větší množství cementového potěru a míchání svépomocí tak nepřichází v úvahu, uvažujte o litém cementovém potěru. Litý potěr lze použít pro stavbu prakticky jakýchkoli podlah ve zděných domech, ale i dřevostavbách. Vhodný je zejména pro podlahy s podlahovým topením vzhledem k jeho tepelně akumulačním schopnostem a malému tepelnému odporu. Litý cementový potěr je obdobného složení, jako ten doma namíchaný, je však obohacený o různé příměsi a přísady zlepšující jeho zpracovatelnost a čerpatelnost.
Čtěte také: Postup pro vyrovnání betonové podlahy
Aplikace cementového potěru:
- Novostavba: pakliže plánujete udělat plovoucí podlahu, je třeba na nosnou konstrukci položit akustickou izolaci, na kterou položíte separační PE fólii. Po obvodu místnosti poté na stěny připevněte dilatační pásek z minerální vaty. Pokud realizujete podlahové topení, je třeba mít kompletně připravený topný systém.
- Rekonstrukce: pokud rekonstruujete starou podlahu a pomocí cementového potěru ji chcete vyrovnat, je potřeba povrch řádně očistit od prachu a volných částic a spravit trhliny v betonové podlaze.
Podklad, na nějž mazaninu pokládáte, musí být odolný proti prošlápnutí a vodě. Jestli má beton přijít na tepelnou izolaci, je nutné pokrýt její povrch stavební fólií. Spoje fólie musí být slepeny hydroizolační páskou. U svislých konstrukcí (stěn) je potřeba vytvořit dilatační spáru pomocí speciálních pásků. Na podkladní konstrukci si zhotovte v požadované úrovni strhávací lišty, s pomocí kterých budete následně rovnat cementový potěr do roviny. Horní hrana strhávací lišty představuje horní hranu desky z potěru. Poté namíchaný potěr aplikujte na připravený podklad v předepsané tloušťce a hliníkovou latí srovnejte do roviny. Pomocí ocelového hladítka zahlaďte povrch. Cementový potěr aplikujte pouze v případě, že teplota okolního prostředí je větší jak 5 °C. Cementový potěr zraje minimálně 28 dní. Za tuto dobu by měl potěr dosáhnout deklarovaných fyzikálních vlastností (zejména pevnost v tlaku), měl by být únosný a rozměrově stálý. I přesto však může být cementový potěr vlhký, a tudíž nepřipravený pro pokládku podlahové krytiny.
Gletování betonu se používá pro vyhlazení povrchu cementového potěru, který již zůstane jako nášlapná vrstva (například v technické místnosti, garáži, skladu, sklepě apod.). Dříve se gletování provádělo ručně, nyní se pro gletování betonu používá elektrická hladička betonu, lidově nazývaná „gleťák“. Gletování se provádí tak, že se na zavadnutý povrch cementového potěru rozpráší malá vrstva prosátého cementu, a poté se jemnými pohyby „zatočí“ pomocí hladítka, nebo strojní hladičky. Vyrovnání povrchu cementového potěru lze realizovat také aplikováním samonivelační stěrky.
Zkušební Metody
Pro plovoucí potěry je rozhodujícím parametrem popisujícím mechanické vlastnosti pevnost v tahu za ohybu. Tu lze zkoušet podle ČSN EN 13892-2 „Zkušební metody potěrových materiálů - Část 2: Stanovení pevnosti v tahu za ohybu a pevnosti v tlaku“ pouze na zkušebních tělesech, obvykle trámečcích 40 × 40 × 160 mm, buď vyrobených do forem při pokládce potěru, nebo odebraných přímo z vrstvy potěru. Ty se pak ve zkušebním lisu zlomí a na zlomcích je možno stanovit i pevnost v tlaku.
Alternativní použitelnou metodou je stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev. Při této zkoušce se na povrch hodnocené vrstvy přilepí odtrhový terč (kruhový o průměru 50 mm, nebo čtvercový o hraně 50 mm), potěr se okolo terče nařízne a pomocí speciálního přístroje se terč odtrhne. Pro hodnocení vlastního potěru je třeba zkušební terč nalepit na pečlivě obroušený povrch.
Prakticky vždy je před pokládkou následných vrstev kontrolována vlhkost potěru. Normový postup, tzv. gravimetrická metoda, je definován v ČSN EN ISO 12570 „Tepelně vlhkostní chování stavebních materiálů a výrobků - Stanovení vlhkosti sušením při zvýšené teplotě“. V podlahářské praxi se dobře osvědčila i tzv. metoda CM. Kromě těchto dvou metod se lze setkat s použitím metod založených na měření elektrických veličin (vodivost, kapacita apod.).
Čtěte také: Jak na vyrovnání podlahy betonem?
Pro pokládku následných vrstev jsou důležité parametry rovinnosti povrchu.
Samonivelační Stěrky
Nivelační stěrku nebo tzv. nivelačku potřebujeme, abychom vyrovnali a opravili povrchy, na které plánujeme pokládat podlahu či dlažbu. Díky samonivelační stěrce položíte podlahu nebo dlažbu na rovný povrch bez vnitřních vzduchových kapes nebo prasklin. Výrobci stavebních hmot nabízí různé typy samonivelačních stěrek, které se liší svými vlastnostmi a parametry. Při výběru vhodné směsi se zaměřte zejména na minimální a maximální aplikační tloušťku podle toho, jak velké nerovnosti potřebujete řešit. Dalším kritériem výběru je doba, po které bude vrstva pochozí od vylití stěrky.
Nivelační hmotu si mnoho lidí zaměňuje s litým potěrem. Ačkoli se oba rozlévají na podlahu a používáme je při pokládkách podlah a dlažby, mají oba odlišné funkce. Stěrky se používají pro dokončovací vyrovnání povrchu a aplikují se pouze v tloušťce od 2 do 55 mm. Lité potěry jsou hluboké vrstvy až do 100 mm.
Typy samonivelačních stěrek:
- Cementová stěrka: Hodí se na většinu povrchů, jako je beton, cementový potěr nebo stávající dlažba. Cementová samonivelační hmota v sadě Neofloor® se od běžného cementového potěru liší vyšší plasticitou a mechanickou pevností. To znamená, že můžete očekávat spolehlivý výkon, který odolá náročným podmínkám v interiéru i exteriéru. Neofloor® je cementová samonivelační stěrka, která se sama rozlije do dokonale rovné vrstvy. Tento set obsahuje 5 pytlů po 25 kg, což pokryje 15 m² při doporučené tloušťce 5 mm.
- Disperzní stěrky: Použijte na místa, kde je nestabilní podklad. Jsou elastické a vytvoří savou vrstvu, proto se hodí i pod lepidla pro elastické podlahové krytiny.
Postup aplikace samonivelační stěrky:
- Příprava podkladu: Beton musí být suchý, čistý a bez viditelných trhlin. Větší prohlubně vyplňte opravnou stěrkou. Beton musí mít pevnost min. C20/25 (pevnost v tahu ≥1,5 MPa) a musí být vyzrálý alespoň 28 dní. Povrch musí být suchý, chráněn před vzlínající vlhkostí, stabilní a zbaven prachu, mastnoty a olejů. Podklad musí být co nejhladší a celistvý (bez děr a prasklin).
- Penetrace podkladu: Proveďte test savosti a vyberte vhodný typ penetrace (akrylátová disperze pro savé, adhezní můstek pro nesavé). Na beton doporučujeme adhezní můstek (cement + písek + Revinex®) nebo pojivo Neobond®.
- Příprava nivelační stěrky: Dodržujte správný poměr sypké směsi a vody. Míchejte s elektrickým míchadlem. Směs nechte 1-2 minuty odstát a poté ji rozlijte na povrch.
- Aplikace stěrky: Vylévejte v tloušťce 2-6 mm. Použijte rakle a pórovací váleček. Během nanášení samonivelačky je naprosto nezbytné povrch důkladně přejet ježatým válečkem (odvzdušňovacím válcem). Pokud potřebujete druhou vrstvu, nanášejte ji ve chvíli, kdy je ta první pochůzná - tedy po min. 6 hodinách při teplotě kolem +25 °C. Maximální tloušťka na jednu vrstvu je 7 mm.
- Schnutí: Nechte vyschnout, neurychlujte proces. Při +25 °C po ní můžete opatrně chodit už za 2-3 hodiny.
Podlahy vystavené trvalé vlhkosti musí být předem hydroizolovány (např. pomocí Neoroof® nebo Revinex® Flex). Neofloor® na dřevo, kov ani asfalt nepatří.
Anhydritová podlaha
Pokud není třeba dohnat výšku, ale je nutné opravdu jen srovnání podlahy, anhydritová podlaha se aplikuje v minimálních výškách, které ještě umožňují správné technologické zpracování. Pokud to stav betonové podlahy umožňuje, je možné ji napenetrovat a provést pokládku anhydritu v tloušťce minimálně 30 mm, bodově pak i 25 mm. Pokud je stávající povrch betonové podlahy nevhodný pro provedení penetrace, musí se provést separační vrstva. Na základě zkušeností doporučujeme provádět tři nátěry penetrace. Pokud jsou na podlaze nějaké instalace, je nutné je k podlaze přikotvit. Separační vrstvu je nutné dělat tam, kde není možné použít penetraci a podklad je savý. Separační vrstva je také sázka na jistotu - narozdíl od penetrace víme, že fólie bude fungovat a vodu zadrží. Při aplikování anhydritové podlahy musí být anhydrit pokládán systematicky - nesmí dojít k uzavření vzduchu pod separační vrstvou!
Příklady Poruch a Možnosti Opravy
Příklad 1: Slabý cementový potěr
Podlahová konstrukce v přízemí domu je tvořena od spodního líce podkladním betonem, hydroizolací, tepelnou izolací z polystyrénových desek, tzv. technologickou vrstvou podlahového vytápění a cementovým potěrem. V cementovém potěru, který byl ponechán, byly zjištěny trhliny. Na základě zjištění, získaných při místním šetření lze konstatovat, že cementový potěr odpovídá betonu pevnostní třídy cca C8/10, či ještě nižší, což je cca o dvě třídy horší než obvykle požadovaná pevnostní třída. V rámci opravy bude třeba odstranit stávající cementový potěr a nahradit jej novým.
Příklad 2: Zkroucení betonových desek
U posuzované betonové mazaniny došlo k nadzdvižení rohů dilatačních celků, tzv. zkroucení desek. V daném případě bylo možné po odeznění smrštění nadzdvižené rohy a hrany přebrousit a povrch tak vyrovnat dle požadované místní rovinnosti. Dilatační spáry v betonové mazanině bylo nutno přiznat i v dlažbě, protože musí umožnit pohyb podlahy při změně teplotního režimu podlahového topení.
Příklad 3: Nedostatečná tuhost anhydritové desky
Při místním šetření bylo zjištěno, že podlahové konstrukce v učebnách vykazují závažné závady související zejména s tuhostí nosné podlahové vrstvy tvořené anhydritovou deskou. Bylo zjištěno, že tloušťka této desky v rozích místností je velmi malá. Závady nalezené v rozích místností a v okolí truhlíků pro topná tělesa lze hodnotit jako velmi závažné, protože ukazují, že nosná vrstva podlahy v těchto oblastech není schopna dlouhodobě plnit svou funkci. Před pokládáním nášlapné vrstvy bylo třeba obnovit tuhost nosné podlahové desky. Oprava byla provedena vybouráním anhydritové desky v oblastech s nedostatečnou tloušťkou, odstraněním části kročejové a tepelné izolace a novým dolitím anhydritové desky.
Přehled produktů pro podlahové potěry
| Název výrobku | Stručný popis výrobku | Aplikační tloušťka v mm | Samonosnost v mm | Podlahové vytápění | Použití | Technická specifikace |
|---|---|---|---|---|---|---|
| weberbat potěr 20 Mpa | podlahový potěr na bázi cementu | 10 - 40 | NE | NE | Interiér, Exteriér | CT-C20-F4 |
| weberbat potěr 25 Mpa | jemný podlahový potěr na bázi cementu | 5 - 20 | NE | NE | Interiér, Exteriér | CT-C25-F4 |
| weberbat potěr 30 Mpa | podlahový potěr na bázi cementu | 10 - 40 | NE | NE | Interiér, Exteriér | CT-C30-F5 |
| weberbat balkonový | podlahový potěr s vlákny na bázi cementu | 10 - 100 | od 40 | ANO | Interiér, Exteriér | CT-C25-F5 |
| weberbat rapid | rychletuhnoucí podlahový potěr s vlákny na bázi cementu | 15 - 100 | od 40 | ANO | Interiér, Exteriér | CT-C30-F6 |
| weberfloor flow | litý podlahový potěr s vlákny na bázi cementu | 20 - 100 | od 40 | ANO | Interiér | CT-C20-F5 |
| weberbat beton | beton | 40 - 150 | od 100 | NE | Interiér, Exteriér | C25/30 XC2 |
| weberbat beton R | rychletuhnoucí beton | 40 - 150 | od 100 | NE | Interiér, Exteriér | C25/30 XC2 |
| weberrep flow | tekutý beton | 10 - 80 | od 40 | NE | Interiér, Exteriér |
Betonový potěr Weber CZ425 vyrovnávací, 25 MPa, 25 kg je jednosložková cementová podlahová hmota určená pro ruční zpracování. Smícháním cementu, písku, kameniva a vody v předepsaném poměru se vytvoří tekutá směs betonu, která se používá především pro vyrovnání podlahové konstrukce. Suchý a zatvrdlý cementový potěr slouží jako podklad pro pokládku dlažby, koberce, vinylu apod., příp. jej lze ponechat přiznaný (například v garáži, sklepě, technické místnosti). Cementový potěr se na stavbách hojně používá pro zhotovení zejména plovoucích podlah. V tom případě se potěr aplikuje na vrstvu akustické izolace a PE separační fólie. Kromě toho se cementové potěry využívají při rekonstrukcích starých podlah a stropů. Lze s ním vyrovnat starou nerovnou betonovou podlahu, nebo ztužit trámový strop s dřevěným záklopem.
tags: #vyrovnávací #potěr #instalace