Česká legislativa z důvodu zamezení rychlého odtoku srážkové vody ze zpevněných ploch a nedostatečné kapacitě kanalizačních sítí nařizuje majitelům nově stavěných nemovitostí zpracovat dešťovou vodu na vlastním pozemku.
Hospodaření se srážkovými vodami je filozofie podporující zachování či napodobení přirozených odtokových podmínek před urbanizací území. Tato filozofie se jeví jako vhodné východisko z výše popsaných problémů a je od konce 60. let 20. století trendem v rozvinutých zemích světa a v posledním desetiletí i v České republice.
HDV má jasná pravidla a priority s hlavním důrazem na snahu o návrat srážkové vody do lokálního koloběhu, a to zejména vsakováním srážkového odtoku do půdního a horninového prostředí a jeho výparem do ovzduší. Na tom nic nemění skutečnost, že v České republice nejsou v řadě případů pro vsakování ideální podmínky.
Důsledky neudržitelného hospodaření se srážkovými vodami
Tradiční způsob odvádění splaškových a srážkových vod, tedy zpravidla společně a co nejrychleji mimo městský prostor, se ukazuje jako dlouhodobě problematický a neudržitelný. Masivní rozvoj nově urbanizovaných ploch, napojovaných do před desítkami let vybudovaných stokových sítí, začal působit hydraulické přetížení stokových sítí i recipientů se závažnými environmentálními následky.
Urbanizovaná území jsou specifická vysokým podílem nepropustných ploch (např. komunikace, střechy budov), který v centrech městských aglomerací dosahuje 70 % i více. Voda dopadající za dešťové situace na povrch povodí nemůže přirozeně infiltrovat do půdního a horninového prostředí. Rovněž úroveň evapotranspirace je oproti přirozeným podmínkám snížena.
Čtěte také: Hospodaření s dešťovou vodou pomocí vsakovacích těles
Větší část objemu srážkové vody odtéká po zpevněném povrchu povodí do dešťových vpustí a stokovou sítí je odváděna z urbanizovaných povodí. Důsledkem je změna hydrologického režimu vodního toku, která se projevuje častějším výskytem lokálních povodní.
Tabulka níže ilustruje, jak se mění podíl odtoku srážkové vody v závislosti na typu povrchu a urbanizaci území.
| Typ povrchu / prostředí | Infiltrace (%) | Povrchový odtok (%) | Evapotranspirace (%) |
|---|---|---|---|
| Povodí s přirozeným vegetačním krytem | 50 | 10 | 40 |
| Urbanizované území (zjednodušený model) | 20 | 30 | 50 |
Škody v důsledku nedostatečné kapacity stokové sítě při srážkovém odtoku vznikají jak na síti samotné, tak v urbanizovaném území. V případě, kdy kapacita stokového systému je překročena a voda vytéká na povrch povodí, případně nemůže kvůli nedostatečné kapacitě uličních vpustí do stokového systému vtékat, je ohroženo zdraví lidí a vznikají škody na majetku. Zejména jsou ohroženy podzemní prostory, např. stanice metra.
Kromě lokálních povodní má změna koloběhu vody v důsledku urbanizace negativní vliv i na dotaci podzemních vod, jejichž hladina se může lokálně snižovat. Vzhledem k tomu, že mezi očekávanými změnami klimatu jsou i výraznější období sucha, vzniká tedy důraz na zadržování vody v krajině (a to i městské), resp. její návrat do lokálního koloběhu vody.
Vsakování srážkové vody jako prioritní řešení
Vsakování je dle současného právního rámce (Vyhláška č. 501/2006 Sb.) prioritním způsobem hospodaření se srážkovými vodami. To znamená, že vsakování musí být vždy prověřeno jako první možnost odvodnění stavby. Možnost vsakování se prověřuje na základě proveditelnosti a přípustnosti.
Čtěte také: Jak vsakovací bloky pomáhají s dešťovou vodou?
Proveditelnost vsakování
Proveditelnost vsakování do půdního a horninového prostředí je limitována zejména geologickými podmínkami. Z nich nejdůležitější je vsakovací schopnost prostředí, která určuje velikost vsakovacího zařízení. Vsakovací schopnost se určuje pomocí koeficientu vsaku kv (viz ČSN 75 9010) a je-li nižší než 10-6 m/s, je odvodnění stavby výlučně vsakem zpravidla nemožné.
Podstatná je též úroveň hladiny podzemní vody, která limituje možnou hloubku vsakovacího zařízení, protože jeho základová spára musí být alespoň 1 metr nad maximální hladinou podzemní vody. Další limity proveditelnosti vsakovaní jsou např. mocnost špatně propustných krycích vrstev či sklon terénu. Primárním faktorem pro možnost vsakování je absence jílovitého podloží.
Přípustnost vsakování
Přípustnost je posuzována zejména z hlediska potenciálního rizika znečištění podzemní vody či půdy. Z nejméně znečištěných povrchů (výčet viz ČSN 75 9010) je povoleno vsakovat přes nenasycenou oblast bez předchozích opatření, u středně znečištěných ploch je vyžadován odpovídající způsob předčištění. Vsakování z potenciálně výrazně znečištěných ploch (např. parkoviště u opraven vozidel, autobazary, autovrakoviště, plochy pro hospodaření s odpady ad.) není vhodné. Vsakování by nemělo být povoleno v místech, kde jsou přítomny staré ekologické zátěže a v místech, kde by mohla být ohrožena stabilita svahu.
Typy vsakovacích zařízení
Pokud je vsakování vyhodnoceno jako proveditelné a přípustné, lze přistoupit k jeho realizaci. Základní dělení vsakovacích zařízení je na povrchová a podzemní.
Povrchová vsakovací zařízení
Povrchová vsakovací zařízení se dále rozlišují na plošný vsak, kdy k vsakování dochází přetokem vody po terénu, a vsak s retenčním objemem (vsakovací průleh, vsakovací průleh s rýhou, vsakovací nádrž). Jsou vhodná pro vsakování vod, které jsou nejméně znečištěné, tj. dešťová voda bez znečištění např. mědí, zinkem nebo dalšími kovy či organickými látkami. K částečné filtraci a zachycování nečistot dochází v horní vrstvě. Nejvhodnější vsakování je přes zapojený travní porost s propustným zemním profilem. Musíme zde dávat pozor, aby nedocházelo u tohoto typu vsakování k erozi.
Čtěte také: jak odstranit škrábance z vinylové podlahy
Obecně jsou preferována povrchová vsakovací zařízení, protože jsou zpravidla levnější, podporují výpar, lépe se udržují a zejména jsou bezpečnější z hlediska ochrany podzemních vod (jejich konstrukční součástí je zatravněná humusová vrstva, která je nejlepším způsobem zachycení typických znečišťujících látek v městském srážkovém odtoku).
Podzemní vsakovací zařízení
Podzemní vsakovací zařízení se pak dělí zejména na liniové (vsakovací rýhy), bodové (vsakovací šachty) a plošné (vsakovací podzemní prostory) a dle typu náplně (štěrk či voštinové bloky). Žádoucí je možnost kontroly a proplachování systému.
Praktické řešení nabízejí vsakovací moduly, které disponují okamžitou akumulační schopností a snadnou instalací i údržbou. Vsakovací moduly jsou duté konstrukce s instalací pod zem. Nespornou výhodou vsakovacích modulů je jejich okamžitá akumulační schopnost, tedy zmiňovaný volný objem pro prudký přívalový déšť. Není třeba, aby voda protékala skrz perforace drenáže a mezery kameniva. Do vsakovacího objektu jednoduše nateče přímo z potrubí od okapových svodů, žlabů či uličních vpustí.
Mezi nejčastěji používané vsakovací moduly se řadí vsakovací tunely, vsakovací bloky a vsakovací jímky.
- Vsakovací tunely představují nejvhodnější řešení pro vsakování dešťové vody u rodinných domů a menších rekreačních objektů. Využít je lze i jako bezpečnostní přepad u podzemních akumulačních nádrží na dešťovou vodu nebo čistíren odpadních vod. Mají největší akumulační objem ze všech vsakovacích modulů díky absenci vnitřních výztuh. Oproti štěrkovým vsakům nabízejí tunely až trojnásobný akumulační objem.
- Vsakovací bloky jsou ideální volbou pro vsakování dešťové vody na malých i velkých pozemcích, od rodinných domů až po průmyslové objekty. Pomocí spojek je možné jednotlivé bloky skládat horizontálně i vertikálně do různých tvarů a velikostí bez použití těžké techniky.
- Vsakovací jímky představují vhodnou alternativu k blokům či tunelům v místech, kde není prostor pro velké vsakovací systémy. Vynikají především tím, že mají okamžitou akumulační schopnost a v dobrých vsakovacích podmínkách jim pro vsakování dešťové vody stačí jen malá plocha.
K vsakování dešťové vody se hojně používají nejrůznější trativody (štěrkové vsakovací objekty), které, jsou-li navrženy správně, mohou v dobře propustných zeminách poměrně spolehlivě fungovat. Problémem je však zajištění jejich dlouhodobé funkčnosti, nemožnost čištění a minimální okamžitá volná kapacita pro přívalový déšť. Všechny tyto nedostatky štěrkových objektů jsou naopak hlavními přednostmi vsakovacích modulů.
Realizace vsakovací rýhy s drceným kamenivem
V první řadě je důležité správně nadimenzovat vsakovací objekt na základě znalosti velikosti a povrchu odvodňované plochy a také propustnosti zeminy. Po vytyčení místa pro vsakovací objekt se vhodnou technikou vyhloubí jáma požadovaných rozměrů.
V momentě, kdy je jáma správně vyhloubená, lze na její dno nasypat štěrkový podklad frakce 8/16. Síla vrstvy štěrkového podkladu by měla být ideálně 15-20 centimetrů. Geotextilie tvořící ochrannou vrstvu (brání vniknutí nečistot do vsakovacího objektu) se pokládá na podkladovou vrstvu.
V případě instalace vsakovacích tunelů se geotextilie nepokládá na dno výkopu, obalují se po umístění systému pouze boční strany a povrch. Nyní je možné vsakovací systém opatrně umístit do výkopu. Na povrchu vstupu se vyřízne otvor do geotextilie. Vstupní trubka se zasune asi 150 mm a přebývající geotextilie se přilepí k trubce. Větrací otvory se zhotovují stejným způsobem.
Vsakovací moduly mají různá kritéria pro hloubku uložení - ta vycházejí z výšky vsakovacího objektu, zatížení provozem a plánovaného napojení potrubí.
Drcené kamenivo
Kamenivo je základní stavební materiál používaný v různých aplikacích ve stavebnictví, jako jsou betonové směsi, stavby silnic, železnic, a další infrastruktura. Drcené kamenivo má ostré hrany a různé frakce podle požadované velikosti. Pro vsakovací rýhy se používá hrubé drcené kamenivo frakce 8/16 pro vytvoření propustné vrstvy, která umožňuje efektivní vsakování vody.
tags: #vsakovací #rýha #hrubé #drcené #kamenivo #informace