Vrut a šroub jsou základní spojovací prvky, které nacházejí uplatnění v každé domácnosti i dílně, ať už při opravách nábytku, věšení obrázků nebo montáži zahradních staveb. I když jsou tyto pojmy často zaměňovány, existují mezi nimi podstatné rozdíly. Tento článek se zaměřuje na vruty do železa a samořezné šrouby, jejich typy, použití a vlastnosti, a pomůže vám se v nich lépe vyznat.
Základní rozdíly mezi vrutem a šroubem
Hlavní rozdíl mezi vrutem a šroubem je viditelný na první pohled. Šroub je zakončen závitem, který zapadá do odpovídajícího protikusu, například matice. Šrouby se utahují pomocí šroubováku, klíče nebo imbusu, v závislosti na typu hlavy. Společně s maticí a podložkou vytváří šroub rozebíratelný spoj. Naopak vruty jsou druhem samořezného šroubu, což znamená, že jsou na konci opatřeny špičkou, která se sama zařezává do materiálu.
Šrouby i vruty se skládají ze čtyř základních částí: hlavy, drážky, dříku a závitu. Většina hlav je kruhového tvaru a pro otáčení vyžadují drážku. Výjimkou jsou šrouby se šestihrannou hlavou, které mají tvar šestiúhelníku a nepotřebují drážku.
Vruty do dřeva vs. vruty do železa
Pod pojmem vrut se většinou myslí vrut určený k použití do dřeva. Tomu je přizpůsoben i závit, který je oproti šroubům mnohem hrubší (má větší stoupání) a širší (oproti dříku), což zajišťuje lepší "zakousnutí" do materiálu. Nicméně, jak si ukážeme, vruty se používají i pro jiné materiály než dřevo.
Samořezné šrouby do železa (Texy)
Samořezné vruty a TEX šrouby jsou velmi užitečné, protože se dokáží samy zaříznout do různých typů materiálu, včetně železa. Jako texy se označují samořezné šrouby se speciální špičkou. Texy do železa a především do oceli musí být vyrobeny z tvrdého a odolného materiálu, který v ní dokáže vytvořit závit. Díky tomu, že samořezné šrouby do kovu dokáží provrtat materiál o různých tloušťkách (např. 6 nebo 12 mm) a před montáží není třeba do materiálu hloubit díru, je jejich použití velmi snadné.
Čtěte také: Výhody a nevýhody zemních vrutů při stavbě plotu
U podkategorií texů do železa (oceli) najdete tzv. vrtnou (vrtací) kapacitu, podle které samořezné šrouby do kovu vybíráme. Tex do železa s vrtnou kapacitou 8 mm například dokáže provrtat ocel o tloušťce 8 mm a tak podobně. To jsou základní rozměry samořezných šroubů do železa a oceli. Texy mají široké možnosti využití a vyrábí se v mnoha variantách.
Tabulka: Typy samořezných šroubů do železa dle vrtné kapacity
| Typ texu | Vrtná kapacita (tloušťka oceli) | Příklad použití |
|---|---|---|
| Tex s vrtnou kapacitou 6 mm | Až 6 mm | Tenkostěnné kovové profily, plechy |
| Tex s vrtnou kapacitou 8 mm | Až 8 mm | Středně silné kovové konstrukce |
| Tex s vrtnou kapacitou 12 mm | Až 12 mm | Silnější kovové konstrukce |
Typy hlav vrutů a jejich použití
Nejběžnější je vrut se zápustnou hlavou, která se zapustí do materiálu a je minimálně viditelná. Mezi nezápustnými vruty můžeme nalézt například půlkulaté, válcové, šestihranné a další. Nejběžnější rozdělení vrutů je na vruty se zápustnou a nezápustnou hlavou. Zápustné vruty budou po navrtání zároveň s materiálem, nezápustné nikoliv.
- Zápustná hlava: Hlava se zapustí do materiálu a je minimálně viditelná.
- Talířová hlava (s vlisovanou podložkou): Používá se především u konstrukčních vrutů pro lepší rozložení tlaku na materiál.
- Půlkulatá hlava: Používá se u spojů, kde je třeba maximální kontakt hlavy s materiálem (panty, kování).
- Šestihranná hlava: Používá se u podstavcových vrutů, které nemají klasickou drážku a zašroubování probíhá pomocí šestihranné nástrčné hlavice.
Typy drážek vrutů
Drážka na hlavě vrutu slouží pro jeho zašroubování. Naprosto stěžejní je dle typu drážky vrutu vybrat správný šroubovací nástavec - bit. Pokud budete mít drážku typu PH a použijete bit PZ (nebo naopak), nebudete spokojeni s přenosem kroutícího momentu a vrut se bude „žvýkat".
- PH (Philips): Obyčejná křížová drážka s jednoduchým křížem.
- PZ (Pozidriv): Podobná křížová drážka s dalšími zářezy k základnímu kříži.
- TORX (hvězdička): V poslední době nejoblíbenější drážka, která umožňuje téměř dokonalý přenos síly do vrutu a zajistí, že bit nebude vyskakovat.
- PL (průběžná drážka): Již se téměř nepoužívá, využití nalezne především u různých renovací.
Typy závitů
Rozdíl mezi částečným a plným závitem je důležitý pro správný výběr vrutu.
- Částečný závit: Vhodnější pro stahování materiálů k sobě.
- Plný závit: Univerzálnější, používá se pro pevné spoje, u kterých je nežádoucí i malý pohyb vůči sobě.
- Dvouchodý závit: Nalezneme především u speciálních vrutů do sádrokartonu.
Materiály a povrchové úpravy vrutů
Nejběžnějším materiálem pro vruty je uhlíková ocel (nelegovaná), která svými vlastnostmi dostačuje pro většinu použití. Nedisponuje však žádnou odolností vůči korozi, proto se dále povrchově upravuje. Pokud je požadavek na vyšší ochranu vůči korozi, používá se nerezová ocel. Ocelové vruty se musí proti korozi chránit povrchovou úpravou.
Čtěte také: Zemní vruty: přehled
- Galvanické zinkování: Nejběžnější typ. Zinek může být bílý nebo žlutý (galvanický zinek bílý / galvanický zinek žlutý) a je vhodný především do interiérů, kde je vystaven vzdušné vlhkosti. Použití v exteriéru je také možné, ale pouze krátkodobě, protože po čase může vrut vlivem povětrnostních vlivů zreznout a ztratit svůj vzhled.
- Žárový zinek: Odolnější, využívá se pro venkovní konstrukce, které jsou vystaveny povětrnostním vlivům. Oproti galvanickému zinku nejsou žárově pozinkované prvky tak pěkné, mají matný a nerovnoměrný vzhled.
- Fosfátování: Touto úpravou jsou opatřeny především vruty do sádrokartonu.
- Barevný polyesterový ochranný nátěr: O tloušťce 45-50 µm (RAL, NCS, RR) funguje jako dodatečná antikorozní ochrana.
Speciální typy vrutů
- Vrut do dřeva: Klasický univerzální vrut do dřeva s neomezenými možnostmi použití - spojování materiálů, kotvení pomocí hmoždinek.
- Konstrukční vrut (tesařský vrut, stavební vrut): Vylepšená verze klasických vrutů do dřeva, nemusí se předvrtávat, protože mají vrtáček, frézku pro lepší odvod materiálu a jsou pevnější než obyčejné vruty.
- Terasový vrut (fasádní vrut): Speciální vruty pro terasová prkna a dřevěné fasádní obklady - mají malou hlavu, která je vhodná pro pohledové spoje a jsou vyrobeny z nerezové oceli. Často bývají kalené, aby vydržely síly vznikající při pohybu dřeva.
- Vrut do tesařského kování: Vruty speciálně určené pro tesařská kování - úhelníky, kotevní patky a botky, spojovací desky a další kování.
- Okenní TURBO vrut: TURBO okenní vruty se používají pro kotvení okenních a dveřních rámů ke konstrukci stěny. Používají se bez hmoždinek přímo do podkladního materiálu a šetří tak čas.
- Konfirmát (nábytkový vrut): Nábytkové spoje z nejrůznějších deskových materiálů vyžadují speciální závit, který zajistí, že se vrut z desky nevytrhne. Konfirmáty mají obzvláště hrubý závit a tupou špičku.
- Vrut do lamina: Speciální vruty s ostrou špičkou pro deskové materiály.
- Vrut do sádrokartonu (sádrokartonářský vrut): Jsou opatřeny speciální povrchovou úpravou (fosfátování). Existuje více druhů závitů podle použití a také různé typy hlav.
- Kombivrut: Je kombinovaný vrut se šroubem. Jedna část kombivrutu má metrický závit (např. pro matici) a druhá část má klasický závit do dřeva.
Vrtání do kovu
Pokud chcete být kutilem, vrtání se nevyhnete. Základní znalosti jsou zkrátka potřeba. Před vrtáním do volného kovového předmětu (plechu, ploché tyče apod.) je nezbytné ho za každých okolností upevnit do svěráku. Nikdy ho nedržte pouze v ruce, protože při roztočení vrtákem se z něj stane nebezpečný nástroj a zraní vás.
Křížkem si označte místo, kde chcete vrtat, a pak si důlčíkem udělejte dostatečně hluboký důlek, aby vrták neklouzal po povrchu. Stačí do důlčíku párkrát klepnout kladívkem. Čím pevnější a tvrdší je materiál, do kterého vrtáte, a čím větší vrták použijete, tím menší otáčky musíte zvolit. Jelikož se při vrtání do kovu vrták hodně zahřívá, je potřeba ho chladit. Buď dělejte přestávky a často ho vytahujte z otvoru (také kvůli odvádění odpadu ven), nebo ho nepřetržitě (!) chlaďte vodou. Když polejete už rozpálený vrták, praskne. Velké otvory se vyplatí vrtat postupně různými vrtáky. Nejprve malým vrtákem vyhlubte vodicí otvor a pak ho většími vrtáky rozšiřujte do požadovaného průměru.
Všechny vrtáky do kovu vypadají na první pohled stejně, přestože se mohou lišit velikostí středového úhlu. Jejich špička má totiž dva břity, které by měly být stejně dlouhé a ve stejném úhlu k ose vrtáku. Spíše než tvarem se však vrtáky liší materiálem, ze kterého jsou vyrobené. Vysoké teploty při vrtání do kovu zvládá vrták z rychlořezné oceli (HSS - High Speed Steel), který si poradí s běžnými kovy a nekalenou ocelí. Větším oříškem je ale nerezová ocel, na kterou musí být vrták lépe vybavený, aby ji provrtal. Kobaltové vrtáky jsou tvrdší a křehčí než běžné HSS vrtáky, proto jsou také náchylnější ke zlomení. Nikdy nevrtejte do nerezu stejným vrtákem, kterým jste předtím vrtali běžné železo.
Čtěte také: Alternativa k betonování: Zemní vruty
tags: #vruty #do #zeleza #male #informace