Voskové nátěrové hmoty mají v péči o dřevo velmi dlouhou historii a po celou dobu neztratily na oblibě. Na rozdíl od lakových nátěrů vosk pronikne do dřeva, vytvoří na jeho povrchu ochranný film, a přitom mu dokáže zachovat původní přirozený vzhled. Vosky na dřevo zaručí, že výrobky ze dřeva budou mít dlouhou životnost a přitom budou stále krásné.
Složení přírodních nátěrů
Co výrobce, to rozdílné složení a názvosloví produktů. Voskové nátěrové hmoty jsou materiály, které se v kapalném, polotuhém (pasta) nebo tuhém (prášek) stavu nanášejí na předmět, kde vytvářejí souvislou vrstvu, zvanou film. Nátěr má funkci ochrannou a estetickou.
Filmotvorné složky
Tyto složky tvoří podstatnou část nátěrového filmu. Jejich úkolem je spojovat ostatní složky, umožnit jim dostačující přilnavost k podkladu a zajistit tuhému filmu soudržnost, pružnost a odolnost proti mechanickému poškození. Jedná se o tyto látky:
- Oleje: Jsou to vyšší mastné kyseliny rostlinného a živočišného původu, které se dělí na vysychavé a nevysychavé. Vysychavé oleje, jako je lněný nebo konopný, mají schopnost vytvářet makrosloučeniny. Nevysychavé oleje, například ricinový, řepkový nebo olivový, se dehydratací upravují na vysychavé.
- Pryskyřice: Dělí se na přírodní a syntetické.
- Přírodní pryskyřice: Jsou filmotvorné látky tuhé konzistence - křehké, průsvitné, nerozpustné ve vodě. Mohou být recentní (čerstvé, současné), nebo fosilní (zkamenělé). Recentní pryskyřice jsou rostlinné (hlavně kalafuna, vyráběná z pryskyřice jehličnatých stromů oddělením silice terpentýnové) a živočišné (hlavně šelak, produkt látkové výměny hmyzu červce lakového).
- Syntetické pryskyřice: K výrobě laků se používá značné množství syntetických hmot polykondenzačních, polymeračních i polyadičních.
- Deriváty celulózy: Nejdůležitější lakařskou surovinou je nitrocelulóza, která je základem nitrocelulózových nátěrových hmot, ceněných pro rychlé schnutí a dostupnou cenu, ale s nevýhodou vysoké hořlavosti. Acetylcelulóza je nehořlavá, pružná a odolná vůči chemikáliím, používá se na impregnační a izolační laky.
- Deriváty kaučuku: Nejvýznamnější z nich je chlorkaučuk, používaný na vysoce chemicky odolné laky.
- Zvláčňovadla (plastifikátory): Jsou to látky olejovité až pastovité konzistence, které se přidávají do nátěrových hmot (např. nitrocelulózových) za účelem snížení křehkosti a zvýšení pružnosti a ohebnosti filmu. Také příznivě ovlivňují přilnavost a lesk filmu.
Vosk
Vosk může být rostlinného či živočišného původu. Živočišný vosk je většinou reprezentovaný voskem včelím, rostlinný karnaubským nebo pryšcovým (candelilla). Samotný vosk je v pastovité nebo tuhé formě, která se k samotné aplikaci na neupravené dřevo nijak nehodí. Je třeba jej buď rozpustit v ředidle, nebo teplem. I tak se vosky nevsakují tak hluboko do struktury, zůstávají více na povrchu a vytvářejí jemný, saténový dojem. Velmi často se vosky míchají i mezi sebou, neboť samotný včelí je příliš měkký (snadno se špiní a opotřebovává), karnaubský zase tvrdý (praská).
Olej + Vosk
Z výše uvedených důvodů se nejčastěji používá kombinace olejů a vosků. Olej slouží jako nosič a pojivo, vosk pak ke zlepšení vlastností fyzikálních (vodoodpudivost) a mechanických (tvrdost, jemnost). Aplikace probíhá buď odděleně - nejdříve se provede napuštění olejem a v dalším kroku se povrch voskuje, nebo výrobkem obsahujícím vhodný poměr olejů a vosků k danému použití. Druhá varianta je rozšířenější a doporučená, neboť systém je už nastaven přímo od výrobce. Název „Tvrdý vosk“ pak může označovat jak vosk ve formě tuhého leštidla, tak také vytvrzující olej s vhodnou kombinací vosků.
Čtěte také: Jak vybrat nátěr na betonovou podlahu
Vlastnosti přírodních olejových nátěrů
Přírodní olejové nátěry, často kombinované s vosky, nabízejí řadu výhod, které je činí atraktivní alternativou k syntetickým produktům. Dřevo, které bylo ošetřeno voskem, má řadu předností.
- Jednoduchá aplikace: Lze je nanášet štětcem, válečkem, látkovým balem, houbičkou, nástřikem nebo máčením.
- Impregnace a napuštění: Olej ochraňuje dřevěný povrch hlubokým nasáknutím do pórů, což způsobuje vodoodpudivost a chrání povrch i mechanickým vytvrzením. Vytvrzující olej zpevní vnější vrstvu dřevěného povrchu a tím zvýší její mechanickou odolnost.
- Pružnost: Vytvrzený olej je trvale pružný, navíc při aplikaci nevzniká lakový film.
- Prodyšnost: Olejový nátěr reguluje vlhkost a prodyšnost, což je důležité zejména v tradičních staveních. Nemá uzavřený povrch, dýchá a reguluje vlhkost místnosti.
- Přirozený vzhled: Přírodní olejový nátěr nijak nemění pocity z dřevěného povrchu. Dřevo zůstane tím, čím je po všech stránkách - vzhledové, pocitové, fyzikální. Ošetřený povrch nezesvětlá, dřevo si zachovává kresbu a přirozený vzhled, nábytek je příjemný na dotek a na povrchu hladký a matný.
- Zvýraznění struktury dřeva: Přirozený vzhled dřeva je olejem zvýrazněn a prokreslen, což ocení každý milovník tohoto materiálu.
- Snadná údržba a obnova: Přírodní olejové nátěry jsou silné právě v této oblasti - jejich údržba a obnova je velice snadná. Povrch stačí očistit a aplikovat udržovací nátěr. Je ochranou před vodou. Ta se sice okamžitě nevsákne, ale je potřeba ji rychle utřít.
Srovnání silnovrstvé lazury a olejovaného povrchu
Při výběru povrchové úpravy dřeva je důležité zvážit rozdíly mezi silnovrstvou lazurou a olejovaným povrchem, zejména s ohledem na jejich chování a údržbu.
Silnovrstvá lazura
Silnovrstvá lazura v podstatě vytváří povlak překrývající dřevěný povrch a tím ochranné rozhraní mezi dřevem a okolním prostředím. Ale jako každý nátěr degraduje - deštěm, dilatací dřeva, UV zářením, mechanickým namáháním. Jakmile se životnost blíží ke konci a nátěr je místně poškozen, je prakticky neopravitelný. V poškozených místech začíná docházet ke vnikání vlhkosti a degradaci dřeva.
Olejovaný povrch
Olejovaný povrch nevytvoří mezivrstvu mezi konstrukcí a prostředím, ale zlepší odolnost vnějších vrstev dřeva. Z toho vyplývá, že odolnost konstrukce je závislá na odolnosti samotného konstrukčního materiálu. U silně povětrnosti vystavených konstrukcí tedy musíme počítat sice s častější, ale o to jednodušší údržbou - povrch stačí očistit a aplikovat udržovací nátěr.
Ekologické aspekty nátěrových hmot
Zařízení místností, ve kterých trávíme v průměru 80-90 % dne, má velký vliv na naše fyzické i duševní zdraví. Výběrem vhodných materiálů můžeme vytvořit prostředí přátelské jak k nám, tak i k životnímu prostředí. Vosk i voskový olej na dřevo zachovávají dřevu jeho přirozené vlastnosti, nezatěžují životní prostředí a neobsahují alergeny. Navíc zaručují také příjemný dotyk.
Čtěte také: Jak vybrat správnou nátěrovou hmotu na beton?
Negativní vlivy konvenčních nátěrů
Nátěrových hmot existuje široká škála - co do možnosti použití i jejich složení. Svým složením jsou to v podstatě směsi pigmentů, plnidel, aditiv a dalších látek v disperzi makromolekulárních látek (často vodní) nebo roztoku organických rozpouštědel. Většina nátěrových hmot obsahuje značné množství škodlivých látek. Jejich neblahý vliv na životní prostředí i lidské zdraví se projevuje už při výrobě, použití i při jejich likvidaci (odstraňování a zneškodňování starých nátěrů). Hlavním zdrojem rizika jsou především těkavé organické látky (označované jako VOC), zbytky monomerů z polymeračních systémů nátěrových hmot a některé sloučeniny těžkých kovů.
Těkavé organické látky najdeme i ve většině vodou ředitelných nátěrových hmot. Organická rozpouštědla halogenovaná (obsahující v molekulární struktuře fluor nebo chlor) za specifických podmínek v ovzduší reagují a dávají vznik velmi nebezpečným sloučeninám, účinným již při nízkých koncentracích (např. dioxiny). Rozpouštědla na bázi aromatických uhlovodíků (mají v molekulární struktuře benzen) se podílejí na vzniku "fotochemického smogu", který mimo jiné zhoršuje zdravotní stav osob s nemocemi dýchacích cest a srdce. Kromě toho páry organických rozpouštědel negativně ovlivňují ozonosféru Země.
Jak vybírat ekologicky šetrné nátěrové hmoty
Při používání nátěrových hmot je zásadou číslo jedna důkladně číst návod pro použití výrobku, seznámit se se všemi značkami na obalu upozorňující na hlavní vlastnosti výrobku a možná rizika. Často zde také najdeme doporučení, jak jim předcházet. Povinnými značkami jsou zde zejména značky upozorňující na nebezpečné vlastnosti výrobku. Jsou to takzvané R- a S-věty.
Dále na obalu najdeme často značku tvořenou písmeny CCZ. Jedná se o českou značku shody deklarující respektování příslušných technických norem. Značka "Zelený bod" se vztahuje výhradně k obalu, o kterém říká, že je recyklovatelný. Skutečnou ekoznačkou je označení "Ekologicky šetrný výrobek", které mají některé vodou ředitelné barvy. Toto označení konkrétním výrobkům propůjčuje Ministerstvo životního prostředí. Nutno však poznamenat, že se jedná o ekoznačku, o jejíž propůjčení musí výrobci sami zažádat.
Ve vnitřním prostředí je nezbytné používat pouze přípravky pro toto prostředí určené! Nátěrové hmoty určené pro vnější prostředí obsahují zpravidla agresivnější rozpouštědla (více těkavých organických sloučenin) a připouštějí i pigmenty s vyšším obsahem toxických sloučenin těžkých kovů (např. olovo, arsen), odpovídající normy pro ně jsou obecně méně přísné.
Čtěte také: Použití epoxidových nátěrů
Další zásadou je přesné dodržení technologie (návodu) doporučené výrobcem pro použití nátěrové hmoty. Jedná se zejména o dodržení teploty prostředí doporučené pro aplikaci a interval mezi jednotlivými nátěry. I při natírání platí zásada, čím méně, tím pro životní prostředí lépe. Správná volba vhodné nátěrové hmoty nám může často usnadnit práci při další údržbě zařízení domácnosti i předmětů běžného užívání.
Typy nátěrových hmot
Existuje široká škála nátěrových hmot, z nichž každá má své specifické vlastnosti a použití:
| Typ nátěrové hmoty | Základ / Složení | Vlastnosti | Použití |
|---|---|---|---|
| Disperzní nátěrové hmoty | Polymer rozptýlený ve vodě s dalšími látkami | Ekologické, vodou ředitelné | Úprava stavebních hmot a dřeva |
| Nitrocelulosové nátěrové hmoty | Nitrocelulózové pryskyřice (z buničiny) | Rychlé schnutí, dostupná cena, vysoká hořlavost | Široká škála barev od tvrdých laků po elastické nátěry |
| Olejové nátěrové hmoty | Přírodní oleje, kombinované s pryskyřicemi, pigmenty, plnidly | Dobrá odolnost povětrnostním vlivům, dlouhá životnost, matný a přirozený povrch, vstřebávají se do dřeva | Vnitřní i venkovní ochrana dřeva |
| Lihové nátěrové hmoty | Roztoky přírodních nebo syntetických pryskyřic v alkoholu | Různé povrchové efekty | Použití závislé na konkrétním složení |
| Kyselinotvrdnoucí nátěrové hmoty | Syntetické pryskyřice, tvrdnutí přídavkem kyselé látky | Vysoká odolnost, pevnost | Vysoce odolné nátěry |
| Polyesterové nátěrové hmoty | Nenasycené polyesterové pryskyřice | Vytvrzování urychlovačem, indikátorem nebo UV zářením | Různá využití s ohledem na způsob vytvrzování |
| Práškové nátěrové hmoty | Směs syntetických pryskyřic, plniv, pigmentů, bez rozpouštědel | Nanášení elektrostatickým stříkáním, vypalování, lesklý, matný nebo strukturální povrch | Průmyslové povrchové úpravy, vysoká odolnost |
| Laky | Transparentní nátěrové hmoty (vodní, olejové, uretanové, polyuretanové) | Na povrchu dřeva tvrdá vrstva, odolná vůči mechanickému poškození, snadná údržba, lesklé či matné | Ochrana dřevěných podlah, nábytku a jiných dřevěných prvků |
| Lazury | Vstřebávají se do dřeva, často s přídavkem olejů | Přirozený vzhled, ochrana před klimatickými vlivy, hmyzem a houbami, zachování kresby dřeva, nenáročná aplikace | Ochrana dřevěných konstrukcí, fasád, obložení |
| Vosk | Přírodní vosky (včelí, karnaubský) | Vytváří měkkou hydrofobní vrstvu na povrchu, zachovává přirozený vzhled, reguluje vlhkost | Primárně pro interiér, není odolný vůči vyšším teplotám |
Aplikace voskových nátěrů a údržba
Původní voskové nátěry se od těch dnešních značně odlišují. Dříve se používal včelí vosk, který se nastrouhal, ve vodní lázni se rozpustil v terpentýnu, a poté se štětcem přenesl na nábytek. Vosk se nechal zaschnout a pak bylo nutno ošetřený povrch vyleštit flanelovým hadříkem nebo měkčím kartáčkem. Včelí vosk na dřevo bylo potřeba neustále otírat a leštit, protože na něm bylo vidět všechny doteky. Proto se včelí vosk na nábytek obohacoval fermeží, pryskyřicí či roztokem šelaku. Čistý včelí vosk na nábytek vytváří na povrchu dřeva jedinečnou a elegantní úpravu. Vzhledem k tomu, že se jedná o přírodní materiál, hodí se například na historický nábytek. Jeho nevýhodou je však krátká trvanlivost a v teplejších podmínkách rychle měkne.
Kvalita a trvanlivost se u současných vosků pojí s pohodlným nanášením. Okamžité použití bez nutnosti předcházejících příprav je velkou výhodou. Nejčastěji využívaným základem těchto vosků je vosk karnauba. Ten vyniká tvrdostí. Protože se jedná o tvrdý vosk na dřevo, je odolnější vůči poškození, ale je potřeba více trpělivosti při jeho nanášení. Je možné využít také směs z obou vosků, jak včelího, tak karnauby. Vosky mohou být tekuté, pastové nebo zformované do tyčinek. Podle toho, o jaké dřevo se jedná, můžete zvolit olej na dřevo s voskem nebo přímo vosk na dřevo. Nanese se na menší plochu a hned se roztírá.
Renovace a opravy
Pro drobnější poškození jako různé vrypy a podobně lze použít opravnou voskovou tyčinku nebo retušovací tužku. Proto jsou v nabídce opravné voskové tyčinky mnoha odstínů. Maličký kousek voskové hmoty se oddělí, prohněte se v ruce, aby se změkčil, a poté se zatlačí do místa poškození. Povrch je pak potřeba uhladit. Jedná-li se o často využívané místo, hodí se šelakové tyčinky. Ty jsou odolnější. Pro nanesení je potřeba páječka nebo horkovzdušná pistole, hmota musí být tekutá. Po nanesení na povrch je nutno hmotu uhladit a přebytek po zaschnutí obrousit. Pak je možno upravit barvy nebo použít také lak.
Na vosk lze použít ředidlo a odstranit ho. Renovace opotřebovaného laku se provádí broušením a provedením nové povrchové úpravy. Impregnace je možno nanést mezi lak vytvářející film a olejovým nebo olejově-voskovým systémem, přičemž přechody jsou plynulé. Velmi řídká látka pronikne do dřevěných pórů a zpevní dřevěné povrchy, které musejí přímo zachytávat zatížení, protože na povrchu není k dispozici žádná ochranná vrstva.
Ochrana proti plísním pomocí stříbra
Problém plísní v interiérech někdy řešil snad každý, nejvíce v aktuálním počasí, kdy dochází k velkému rozdílu teplot uvnitř a venku. Tvorba plísní patří ke starším zděným stavbám, ale i novostavbám, je typická pro mírné klimatické pásmo s kontinentálním střídáním teplot. Příčinou jejich růstu je vždy stav vzduchu, který neodpovídá teplotě zdiva, a přítomnost spór. Nejjednodušší je vysušit stavbu i vzduch.
Druhý způsob je chemická cesta, kdy povrch ošetříme sloučeninou bránící růstu plísní. Chemická cesta má ovšem svá úskalí - co škodí plísni, škodí, až na výjimky, také člověku nebo domácím zvířatům, případně rostlinám a dalším užitečným organismům. V první řadě jsou to stříbrné ionty Ag+, které mají fungicidní vlastnosti. Mechanismus, jak stříbro likviduje bakteriální napadení, je popsán takto: Stříbrné ionty jsou schopny perforovat selektivně bakteriální buněčnou stěnu, protože reagují s peptidoglykanovou součástí stěny. Dále modifikují metabolické řetězce, čímž buňce berou přísun živin. Třetím mechanismem je interakce s bakteriální DNA a omezení buněčné reprodukce.
Okouzlení nanotechnikou se projevilo i v průmyslu nátěrových hmot. Jelikož stříbro dokonale likviduje bakterie, zastavilo nanostříbro činnost čistíren odpadních vod (kontaminací zařízení a obsahem v odpadu) a dostalo se do potravních řetězců v čisté vodě. Rozpustné sloučeniny stříbra lze ve vodě vysrážet. Jednoduchou reakcí s chloridovými ionty vzniká sraženina, nerozpustný chlorid stříbrný. Tím lze zabránit kontaminaci ionty stříbra.
V nátěru stříbrné částice setrvávají nezměněny, dokud není jejich povrch spláchnut vodou. Tehdy se vylouží nízká koncentrace iontů a povrch částice čeká na další použití. Úplné vyplavení stříbra může dle velikosti částic trvat dlouhá léta.
Plísně, jako nižší houby, mají podobně jako vyšší houby své plodnice, ale i svá mycelia - na pohled zvenčí neviditelná. Pokud bychom pouze přetřeli povrch stavební části protiplísňovým nátěrem, uzavřeli bychom mycelia v podkladu a pravděpodobně je pouze lokálně „odstínili“. Plodnice by časem vyrazily kdesi na neošetřených plochách (např. kolem krajů těchto ploch) a opatření by zůstalo nefunkční. K tomu slouží chemické prostředky, jejichž životnost je krátká, ekologicky se samy rozloží, ale v okamžiku aplikace jsou toxické. K nim patří prostředky chlorové, peroxidové, s IPBT, amoniovými solemi. Jejich úkolem je zajistit podklad bez plísní - a nátěr se stříbrem ochrání povrch před atakem zvenčí. V každém případě je životnost protiplísňového účinku daná léty a i u extrémně namáhaných ploch.
Ekologická kritéria pro nábytek a podlahy
Při nákupu nábytku dávejte přednost dřevu před plasty či kovy. Dřevo je krásný přírodní materiál a obnovitelná surovina. Při nákupu dřevěného nábytku hledejte výrobky s logem FSC. Tento certifikát zaručuje, že dřevo pochází z lesů obhospodařovaných podle důsledných mezinárodních ekologických a sociálních pravidel.
Dávejte přednost domácím dřevěným výrobkům. Čím blíže je země původu, tím lépe. S klesající přepravní vzdáleností se snižuje znečištění, které doprava způsobuje. Při nákupu nábytku dáme přednost domácím druhům dřevin (buk, borovice atp.) před stromy, které u nás nerostou (zejména tropickými). Určitě se vždy vyhýbáme koupi výrobků z tropických dřevin (týk, eukalyptus, mango, mahagon aj.) bez značky FSC. Často pocházejí z devastovaných či ilegálně těžených tropických lesů. Pozor na skrytě užívané tropické dřevo - zadní strany výrobků, dna zásuvek, přepážky mezi regály jsou někdy vyrobeny z tropického dřeva.
Pokud musí být nábytek vyroben z dřevotřísky, vybíráme tu s co nejnižším obsahem unikajících škodlivin, které mají negativní vliv nejen na životní prostředí, ale i na zdraví lidí. Hlavní škodlivinou v dřevotřísce je formaldehyd, a proto pokud možno hledáme nábytek bez formaldehydu nebo s jeho velmi nízkou koncentrací. Jako povrchová úprava jsou doporučovány nátěry přírodní nebo s nízkým vlivem na životní prostředí a zdraví - přírodní oleje a včelí vosk, případně alespoň nátěry vodou ředitelné. Nábytek by měl mít co nejméně hliníkových a plastových dílů.
Podlahové krytiny a ekologie
Při zařizování nové podlahy můžeme také zohlednit některá environmentální kritéria. Do více využívaných místností dáme raději snadno udržovatelné pevné podlahy, koberce se hůře čistí a méně vydrží.
- Trvanlivost: Nejodolnější jsou podlahy betonové a stěrkové, velmi odolná je také správně provedená dlažba. Pokud chceme „teplou“ podlahu, volíme materiály, které lze renovovat (dřevo, parkety), případně dvouvrstvou laminátovou podlahu (má vyšší odolnost).
- Chemické látky: Dlažba i beton jsou prakticky inertní materiály. Dřevo napuštěné přírodním olejem či voskem je také zcela nezávadné. Velmi moderní přírodní a nehořlavý materiál je lino (linoleum, marmoleum - neplést s PVC!), které je tvořeno směsí pryskyřice, vápence, lněného oleje a přírodních pigmentů.
tags: #co #jsou #voskove #naterove #hmoty