Rozhodnutí mezi epoxidovou a polyuretanovou podlahou může být klíčové pro úspěšnou realizaci projektu. Na první pohled se oba materiály mohou zdát podobné, ale jejich chemické složení nabízí odlišný soubor výhod a vlastností. Na internetu je k nalezení mnoho článků o rozdílech těchto dvou druhů podlah. Ty si ale někdy doslova protiřečí. Uděláme si v tom pořádek.
Druhy epoxidových litých podlah a nátěrů
- Epoxidová podlaha - syntetická: Dvousložková čistě syntetická hmota na bázi epoxidové pryskyřice.
- Epoxidová podlaha - na bázi akrylátu: Ekologičtější, ale méně odolné varianty.
- Epoxidové nátěry: Nepatří mezi lité podlahy, jsou to pouze laky v síle do 1 mm.
Druhy polyuretanových litých podlah
- Plné PU podlahy (známé jako "tekutý vinyl"): Vyrobeny z polyuretanové pryskyřice, odolnější vůči poškození než vinylové podlahy.
- PU betonové systémy: Odolné vůči nárazům, teplotám a chemikáliím, ale nevhodné pro interiéry bytů a domů. Často bývají tyto vlastnosti přiřazovány těm interiérovým PU podlahám, a proto dochází k nepřesným informacím o odolnosti.
Rozdíl mezi epoxidovou a polyuretanovou podlahou v 6-ti bodech
Následující tabulka shrnuje klíčové rozdíly mezi epoxidovými a polyuretanovými podlahami, které pomohou při rozhodování o nejvhodnějším materiálu pro konkrétní aplikaci:
| Vlastnost | Epoxidové podlahy | Polyuretanové podlahy |
|---|---|---|
| Odolnost | Mechanicky a chemicky odolnější, ideální pro náročné prostředí (garáže, kuchyně, chodby). | Sice odolné, ale méně výkonné než epoxid v dlouhodobém horizontu. |
| Vzhled | Přirozený lesklý povrch, který časem získává patinu (pololesk). Lze leštit a voskovat pro zachování lesku. | Matné, jejich vzhled zůstává víceméně neměnný. UV stabilita může být v odstínech bílé lepší. |
| Tvrdost a pružnost | Tvrdé, chrání podlahu před poškozením při pádu tvrdších předmětů. | Pružnější a měkčí, vhodné pro místa s požadavkem na měkčí podlahu (dětské herny, tělocvičny). |
| Životnost | Delší životnost, odhadovaná na 60 let, zejména u čistě syntetických materiálů. | Dobrá životnost, ale obvykle méně odolné vůči opotřebení a poškození. |
| Design a flexibilita | Široká škála designů, volba barvy dle RAL vzorníku, možnost 3D designů díky transparentní pryskyřici. | Široká škála designů, volba barvy dle RAL vzorníku, včetně kombinací dekorů. |
| Zdravotní a ekologické aspekty | Emitují zanedbatelné množství škodlivých látek díky chemické reakci (zasíťování). | Méně stabilní, mohou mít vyšší množství škodlivých emisí. |
Dvousložkové epoxidové nátěrové hmoty
Epoxidové nátěrové hmoty slouží k ochraně podkladu před působením chemikálií, vody, povětrnosti a koroze. Užívají se k finální úpravě vzhledu, jako je například barevnost, lesk či mat. Nátěrové hmoty dělíme na vodou ředitelné, rozpouštědlové, vysokosušinové a bezrozpouštědlové. Dalším dělením může být to, zda se jedná o hmoty jednosložkové, dvousložkové nebo vícesložkové. Můžeme je dělit podle vzhledu na transparentní nebo pigmentované, na lesklé, polomatné nebo matné. Podle užitého pojiva, množství sušiny, fyzikálních nebo chemických vlastností, atd. Z těchto důvodů je vhodné využít pro výběr vhodného typu na konkrétní aplikaci poradenství technického servisu výrobce.
Při výrobě dvousložkových nátěrových hmot, kde se epoxidové pryskyřice používají jako surovina, se obě složky mísí těsně před zpracováním. To se však překvapivě stává zdrojem problémů, například nedostatečné promíchání nebo vynechání tvrdidla. Omezená zpracovatelnost směsi a nedostatečná indukční doba (doba od promíchání k aplikaci, bývá okolo 15 minut) jsou také faktory, které je třeba brát v úvahu.
Mezi poměrně moderní materiály se řadí epoxidové pryskyřice. Jejich aplikace je rozšířená zejména v oboru průmyslových nátěrových hmot, kde jsou využívány pro výrobu špičkových základních hmot na kovy. Epoxidové nátěrové hmoty mají výbornou přilnavost k většině materiálů, pružnost, vysokou tvrdost i lesk, který však působením UV záření na povětrnosti rychle ztrácejí a žloutnou. Jejich unikátní vlastnosti se projevují ve vysoké chemické odolnosti, odolnosti proti alkáliím a vodě, což je v určitých oblastech činí nenahraditelnými.
Čtěte také: Jak vybrat nátěr na betonovou podlahu
Příprava a aplikace dvousložkových epoxidových nátěrových hmot
U dvousložkových nátěrových hmot nejprve provedeme promíchání složky A (pojivová epoxidová část), pak přidáváme za mísení složku B (tvrdící část). Dále provedeme důkladnou homogenizaci po dobu cca 2-3 minuty. Při vmíchání tvrdidla do epoxidového nátěru je vhodné požívat pomaluoběžné míchací zařízení nebo míchadlo s plynulou regulací otáček, aby se zabránilo zbytečnému vnesení vzduchu do míchané kompozice.
Zhomogenizovanou kompozici aplikujeme na připravený podklad. Aplikace se provádí převážně válečkováním, štětcem nebo stříkáním. Mezi jednotlivými nátěry je nutné dodržet předepsanou technologickou přestávku. Doporučená minimální teplota podkladu při nátěrech je 15 °C. Vhodná aplikační teplota se pohybuje v intervalu 15 - 20 °C. Při práci v exteriéru nepracujeme za deště nebo rosy, ani na přímém slunci při vysokých teplotách vzduchu a podkladu. Pokud je to možné, snažíme se zajistit jak v exteriéru, tak interiéru bezprašné prostředí.
Typickým představitelem dvousložkové rozpouštědlové epoxidové nátěrové hmoty na beton je Polycol® 301 vytvrzovaný tvrdidlem Polycol® 560 v poměru 100:20 hmotnostních dílů. Přidání tvrdidla mimo stanovený mísicí poměr vede vždy ke zhoršení mechanických parametrů výsledné kompozice. Tato změna mechanických parametrů probíhá jak při podtužení (nedostatek tvrdidla), tak při přetužení (přebytek tvrdidla) kompozice. Epoxidové nátěrové hmoty na beton vyrábíme v odstínech barevné stupnice RAL K7 Classic. Mimo tuto stupnici jsou též velmi oblíbené některé nestandardní odstíny jako je například odstín červenohnědý, okrový a světle okrový. Po domluvě kolorujeme nátěrové hmoty i do jiných než RALových odstínů.
Válečky a štětce pro aplikaci
Při aplikacích válečkem je nutné požívat váleček nebo štětec, který není poškozován rozpouštědly přítomnými v laku. Při výběru je třeba též hledět na to, zda z válečku nebo štětce nevypadávají chlupy, které dokáží zkazit vzhled aplikované hmoty. Pro epoxidové hmoty jsou vhodné válečky s krátkým chlupem 4 - 6 mm.
Vsypy a posypy pro dekorativní a protiskluzné úpravy
- Vsyp obarveného písku: Jako dekorativní úpravu lze provést vsyp obarveného písku do transparentní nebo i pigmentované nátěrové hmoty. Po vytvrzení se odstraní přebytečný vsyp a povrch se zlehka přebrousí.
- Vsyp barevných chipsů: Na čerstvě aplikovanou nátěrovou hmotu lze pohodit barevné chipsy (lupínky). Toto provádíme z dekorativních důvodů pro optické rozbití plochy.
- Protiskluznost: V případě požadavku na zvýšení protiskluznosti betonových podlah je možné nátěr posypat suchým křemičitým pískem. Ten se aplikuje do čerstvého nátěru. Po vytvrzení se neukotvený písek zamete nebo vysaje průmyslovým vysavačem. Posyp je nutné z důvodu dobrého ukotvení převálečkovat druhým nátěrem.
Spotřeba materiálu
Spotřeba materiálů se odvíjí od způsobu aplikace nátěrové hmoty na podklad a od parametru nasákavosti podkladu. Obecně se spotřeby rozpouštědlových nátěrů pohybují mezi 0,15 - 0,25 kg/m² na jeden nátěr. Nejčastěji se aplikují nátěry dva s ohledem na kryvost nátěrové hmoty a požadovanou výslednou tloušťku ochranného filmu. Výpočet materiálové spotřeby je prostým násobením spotřeby a plochy zakázky. Udává-li výrobce spotřebu 0,2 - 0,3 kg/m² na jeden nátěr, počítáme se spotřebou střední tj. 0,25 kg/m². Například při ploše 100 metrů čtverečních a pro dva nátěry je pak výsledná spotřeba 0,25 kg/m² x 100m² x 2 nátěry = 50 kg natužené nátěrové směsi. Po vypočtení množství potřebné nátěrové hmoty tento výsledek vynásobíme cenou za 1 kg nátěrové hmoty a výsledkem je cenová kalkulace materiálu pro aplikaci. Je však třeba si uvědomit, že tento výpočet vychází ze střední spotřeby. Pokud je reliéf plochy větší a podlahář nehlídá spotřebu, pak je vhodnější počítat s horní hranicí.
Čtěte také: Jak vybrat správnou nátěrovou hmotu na beton?
Žloutnutí epoxidových kompozic
Obecnou vlastností vytvrzených epoxidových kompozic je jejich postupné žloutnutí v průběhu času. Všechny epoxidové kompozice žloutnou. Některé rychleji a některé pomaleji. Žloutnutí je závislé na použité pryskyřici, tvrdidle, na namáhání UV zářením a teplem. Působení ultrafialového a infračerveného záření ve venkovním prostředí nelze zabránit. Přirozené žloutnutí je možné omezit přelakováním vhodným polyuretanovým lakem. Při aplikacích v interiérech je dominantní podíl ultrafialové složky odfiltrován, ale část UV proniká i do obytných prostor. Rozdílné působení na podlahu, kdy je část podlahy nechráněna a část je cloněna, může vést k barevným změnám v ploše. Vhodným výběrem barevného odstínu se projev žloutnutí částečně potlačí, ale nikdy mu nelze zabránit. Nejvíce patrný je posun na tzv. „studených“ barvách barevného spektra, jako jsou například bílá, šedá, modrošedá, modrá, modrozelená. Malý posun bude na tzv. „teplých“ barvách, jako jsou žlutá, okrová, oranžová, červená, hnědá, žlutozelená, žlutošedá, kde žloutnutí nebude vůbec viditelné. Barevná změna bude patrná teprve při dílčích opravách nebo velkých rekonstrukcích stávajících ploch. Změna barevného odstínu nemá vliv na vlastnosti a životnost nátěrových hmot.
Údržba epoxidových podlah
Ošetřování podlahy s epoxidovým povlakem provádějte čistou vlažnou vodou nebo vodou s přídavkem saponátu. Při intenzivní očistě používejte neutrální nebo alkalické čisticí prostředky. Leštící pasty a vosky používejte dle provozu. Skvrny odstraňujte, pokud možno okamžitě. Některé typy pigmentů mohou po určité době migrovat do povrchu podlahy a jejich odstranění je po té obtížné nebo nemožné.
Dvousložkové polyuretanové nátěrové hmoty
Skupinou pryskyřic, které se epoxidům podobají způsobem zpracování, jsou polyurethany. Jsou to většinou dvousložkové nátěrové hmoty, ale byly vyvinuty i systémy jednosložkové, vytvrzované vzdušnou vlhkostí nebo vypalovací s maskovaným isokyanátem. Jednotlivé složky lze opět označit jako barvu a tvrdidlo. Pojivo pro barvu musí obsahovat reaktivní skupiny umožňující zesíťování pomocí tvrdidla. Jak již bylo uvedeno, je tato složka nejčastěji na bázi akrylátů nebo také polyesterů. Polyurethanové nátěrové hmoty jsou vysoce odolné chemikáliím. Vlastnosti na povětrnosti jsou dány chemickou strukturou tvrdidla (polyisokyanátu), kde opět platí závislost „čím lepší vlastnosti, tím vyšší cena“. Polyisokyanáty, které neobsahují aromatická jádra, poskytují filmy s extrémní stálostí barvy i lesku na povětrnosti. Jejich aplikace v autoopravárenství byla zmíněna již dříve. Polyuretany jsou velmi citlivé k přítomnosti vody. Z toho vyplývají problémy při výrobě, protože práškové pigmenty a plniva obsahují až několik procent vody, ale i při aplikaci, kdy vzdušná vlhkost způsobuje povrchové vady nátěru. Jako u všech dvousložkových systémů omezuje jejich použití doba zpracovatelnosti.
Špičkovou kvalitu v oblasti ochrany kovů představují dvousložkové polyurethanové nátěrové hmoty, které mají při dvouvrstvém nátěru životnost vyšší než 15 let. Tyto hmoty vyrábí a dodává mnoho firem a obvykle se uplatňují v oblasti autoopravárenství. Většina prodejců je schopna natónovat vybraný systém na jakýkoliv požadovaný odstín.
Ochrana proti korozi
Koroze kovových materiálů je proces, při kterém se elementární kov mění působením kyslíku a vlhkosti na hydratované oxidy. Tyto korozní zplodiny jsou většinou nestálé a nepřilnavé, díky „houbovité“ struktuře zadržují další vlhkost a tím podporují pokračování korozních dějů. Ztráty působené korozí představují nesmírné škody. Jako ochrana proti korozi se nejčastěji používají nátěry.
Čtěte také: Průvodce světem nátěrů
K chemické reakci vedoucí ke korozi oceli je třeba voda a kyslík. Difúzi kyslíku nátěrem k povrchu kovu lze jen těžko zabránit, a proto je rozhodujícím faktorem přítomnost vody. Ta může při nízké tloušťce pronikat filmem, ale při úpravě zkorodovaných povrchů je obsažena také ve rzi, protože rez je v podstatě hydratovaný oxid železa. Aby byl nátěr zkorodované oceli spolehlivý, je třeba vlhkost při tvorbě filmu nějakým způsobem vázat. Takovou schopnost mají pouze speciální dvousložkové epoxidové hmoty nebo jednosložkové urethanové hmoty vytvrzované vzdušnou vlhkostí.
Základní nátěry
Skupinu základních nátěrových hmot představují dvousložkové nátěrové hmoty epoxidové nebo polyurethanové, případně jednosložkové polyurethany zasychající působením vzdušné vlhkosti. Tyto barvy jsou hůře dostupné v maloobchodní síti a je možné je zakoupit u specializovaných firem.
Aplikace nátěrů na pozinkovaný plech
Natírání pozinkovaného plechu má některá specifická pravidla. První nátěr musí být proveden na povrch přiměřeně zoxidovaný. Na čerstvém pozinkovaném plechu nátěry často nemají dostatečnou přilnavost, na příliš zoxidovaném plechu pokrytém oxidem zinku dochází ke špatnému smočení povrchu a následnému odlupování. Ideálním řešením je použití reaktivní nátěrové hmoty, která zajistí přilnavost celého systému jak na čerstvém, tak i zoxidovaném podkladu. Optimalní tloušťka nátěru je mezi 8 a 12 µm, při které podklad prosvítá a povrch se jeví spíše jako ušpiněný. Při aplikaci barvy nedostatečně naředěné může dojít k odlupování celého nátěrového systému.
Příprava povrchu a opravné nátěry
Předúprava povrchu, jako je řádné odmaštění a odrezení, je rozhodující pro životnost nových nátěrů. I méně kvalitní barva na dobře připraveném povrchu vydrží déle než špičková barva na povrchu rezavém. Otázkou zůstává, zda při opravných nátěrech odstraňovat starou barvu. Vše záleží na její přilnavosti, která se nejlépe zjistí tzv. mřížkovým řezem. Efektivní odstraňování nepřilnavých nátěrů je možné provádět mechanicky nebo tlakovou vodou s přídavkem saponátu, který zároveň povrch plechu odmastí a očistí místa, na kterých došlo ke sloupnutí filmu. Očištěný povrch se opláchne čistou vodou, aby byly odstraněny zbytky saponátu. V místech, kde staré nátěry není možné otryskat tlakovou vodou, je nutné použít mechanické prostředky.
Bezpečnost práce
Důležitou ochrannou pomůckou při homogenizaci a aplikacích epoxidových a polyuretanových nátěrů jsou ochranné brýle. V současnosti je na trhu snadno dostupná široká nabídka lehkých plastových brýlí a štítů různé konstrukce. Mezi ochranné pomůcky při aplikacích rozpouštědlových nátěrů patří tzv. polomasky, které pomocí filtrů třídy A1 a A2 ochraňují před vdechováním plynů a výparů organických rozpouštědel s bodem varu vyšším než 65 °C. Při práci s kapalnými pryskyřicemi, tvrdidly a jejich směsmi používejte vždy kvalitní pracovní rukavice. Správně zvolené rukavice by vás měly primárně ochránit před stykem s technologickými kapalinami. Neměly by omezovat pohyb a snižovat přesnost pracovního úkonu.
tags: #dvouslozkove #naterove #hmoty #epoxidove #a #polyuretanove