Problémy spojené s vlhkostí zdiva mají v převážné většině souvislost s izolací. Zřejmou a častou příčinou vlhnutí zdiva jsou porušené, dožilé nebo zcela chybějící hydroizolace. V případě poškozených hydroizolací, nebo jejich absence, dochází k průniku vlhkosti do zdiva formou kapilární vzlínající vlhkosti. Jinými slovy to znamená, že zdivo není chráněné žádnou vodoodpudivou bariérou, která by okolní vlhkost zadržela. Vlhké zdivo je častým problémem nejen ve starších budovách, ale i v moderních stavbách. Způsobuje vznik plísní, narušení konstrukce zdiva, nepříjemný zápach a zhoršení kvality prostředí.
Výsledkem toho jsou pak vlhkostní mapy, výkvěty solí či plísně tvořící se na povrchu zdiva. Destrukce omítkového systému se projevuje v různých stádiích. Dalším nezanedbatelným projevem vlhkého zdiva jsou teplotní a energetické ztráty. Pobývání a užívání takto postižených prostor je nejen nepříjemné, oku nevzhledné, ale zejména i zdraví nevhodné.
Proč je důležitá vodorovná izolace zdiva?
Provedení dodatečné vodorovné izolace ve zdivu je základní podmínkou pro účinnost celého hydroizolačního systému. Prováděné rekonstrukční práce na budovách vzhledem k dlouholeté funkčnosti by měly být vždy zaměřeny i na zajištění stavebních konstrukcí proti působení vlhkosti. Taktéž při nové výstavbě si založení stavby bez hydroizolace neumíme představit.
Postupy se liší podle umístění izolace a předpokládaného namáhání vodou, kde rozlišujeme trvalé tlakové působení podzemní vody, zatížení stékající vodou a/nebo působení vzlínající vlhkosti, tj. zatížení základů kapilárně vzlínající vodou. Pokud se základy domu nacházejí pod úrovní místní hladiny podzemní vody, je nutné dimenzovat izolační řešení na trvalé působení hydrostatického tlaku vody.
Typy zavlhání zdiva
- Netlaková voda - jedná se o smáčení zdiva např. při přívalovém dešti.
- Tlaková voda - např. podzemní voda. Nejvíce se projevuje hlavně v suterénních prostorách a v místech tzv. teplených mostů.
- Poškození z havárií - např. prasklé potrubí.
- Vzlínající kapilární vlhkost - typický problém u starších budov bez funkční izolace.
Diagnostika vlhkosti zdiva
Prvním krokem k úspěšnému odvlhčení stavby je provedení vlhkostního průzkumu, kdy dojde k zaměření míry zavlhčení zdiva a identifikaci příčin vlhnutí objektu. Co nejpřesněji stanovit příčiny vzniklých poruch a určit, jakou měrou se různé vlivy podílejí na neuspokojivém stavu objektu, který chceme opravit. Pro záruku kvalitního provedení sanačních prací je třeba před prováděním na místě ověřit potřebné údaje (druh a tloušťky zdiva, stupeň nasycení vodou, výškové úrovně izolací a clony).
Čtěte také: Postup vodorovné hydroizolace
Námi provedený průzkum poskytne dostatečné odpovědi zejména na otázky typu jaká je vlhkost zdiva nebo jaké je zasolení zdiva? Přesně určíme co je příčinou zvýšené vlhkosti nebo zasolení. Pro posouzení vlhkého zdiva se odebírají vzorky cca 100g k určení obsahu vodorozpustných solí (nejčastěji sírany, dusičnany a chloridy) i pro vážkové stanovení vlhkosti. Takto stanovené hodnoty jsou velmi přesné a mohou být podkladem pro posouzení kvality či správné funkce provedené sanace vlhkého zdiva. Stanovení obsahu solí je potřebné pro optimální návrh sanačních omítek.
Měření vlhkosti zdiva vlhkoměry navazuje na provedená vážková stanovení vlhkosti zdiva a poskytne celkový obraz rozložení vody ve zdivu. Nejlepší výsledky měření poskytují mikrovlnné vlhkoměry, které měří vlhkost zdiva do hloubky 30 až 40 cm, aniž by bylo měření ovlivněno zasolením zdiva.
Součástí průzkumu při vysoušení staveb je prohlídka objektu a posouzení jeho současného stavebně technického stavu před započetím sanace zdiva. Zahrnuje posouzení přítomnosti a stavu hydroizolace, stavu omítek, konstrukcí a odvodnění objektu. Rovněž se zabývá materiálem vlhkého zdiva a omítek a konkrétními poruchami stavebních prvků konstrukcí.
Metody sanace vlhkého zdiva
Osvědčený způsob, jak odstranit vlhkost ve zdivu, je provedení sanace, součástí které je dodatečná horizontální hydroizolace. Návrh sanace musí být zpracován odborně na základě výsledku provedených průzkumných prací. Přitom mají být zohledněny faktory technické, ale i hledisko ekonomické a požadavky památkové péče. Řešení zpravidla sestává ze 3 až 10 dílčích opatření - vnější izolace, drenáže, odvodnění okapů a okolních ploch, dodatečné hydroizolace zdiva, sanační a speciální omítky, systém větrání a rekuperace tepla, výmalby dezinfekce apod. Jednotlivá dílčí opatření musí jednoznačně spolupůsobit k zajištění nové vlhkostní rovnováhy objektu.
1. Chemická injektáž zdiva
Injektáž je moderní a velmi efektivní metoda sanace vlhkého zdiva. Sanace a izolace zdiva pomocí chemické injektáže zdiva spočívá v jeho napuštění injektážním prostředkem, který je do zdiva vpraven předvrtanými otvory. Ten ve zdivu vytvoří dodatečnou hydroizolační (voděodolnou) vrstvu, která brání v prostupu vlhkosti do zdiva a vytváří tak dokonalou a spolehlivou izolaci proti vlhkosti. Silikonová hydroizolační clona se ve stěnových konstrukcích vytvoří napuštěním vrtů injektážní mikroemulzí nebo krémem.
Čtěte také: Jak na horizontální plotovky?
K injektážím proti vzlínající vlhkosti se nejčastěji využívá vodoodpudivých materiálů na silikonové bázi, které se liší kvalitou, účinkem, trvanlivostí i cenou. V současnosti k nejkvalitnějším počítáme silikonové mikroemulzní koncentráty 100% a silikonové vysokoprocentní krémy 80%. Pro injektáž zdiva se používají jedno nebo více složkové směsi, s komponenty upravujícími smáčivost nebo vytvrzení prostředku, případně s přídavkem fungicidu. Pro utěsnění kapilár se používají prostředky na bázi parafinu, epoxidových a polyuretanových pryskyřic.
Materiály proniknou do kapilárních pórů zdiva a na jejich povrchu vytvoří vodoodpudivý film. Hydrofobizace pórů omezuje vzlínání vody a kondenzaci vodních par v kapilárách stavebních materiálů, zároveň umožňuje difuzi vodní páry. Přípravek proniká spolehlivě i do nejmenších kapilár schopných kapilárního transportu vody. Po ukončení reakce je účinná složka chemicky stabilní, nerozpuštěná a nezávislá na kolísání vlhkosti podzákladí. To zaručuje dlouhodobou trvanlivost injektážní clony. Metoda je použitelná i v případech izolace vysoce zavlhčeného zdiva, které by muselo být jinak před injektáží předsušováno.
Samotné navrtání zdiva se řídí specifickými principy i ověřenými technickými postupy, které zaručují maximální efektivitu aplikovaného přístupu. U tlakové injektáže se do zdiva aplikuje injektážní prostředek nízkotlakovou metodou (tlak < 10 bar) za použití speciálních čerpadel. Injektážní vrty se provádějí v osové vzdálenosti 100-125 mm o průměru 10-20 mm, dle použitého pakrového systému, který utěsňuje ústí vrtu pro tlakovou aplikaci.
Vedle klasických postupů oprav izolací se stále více uplatňují i rubové injektážní izolace pomocí hydrofilních gelů polyuretanových nebo akrylových pryskyřic. Postup rubové injektáže začíná navrtáním otvorů průměru 10 až 16 mm v síti po celé ploše injektovaného zdiva. Přes připravené vrty se na rub zdiva se injektuje rychle reagující pryskyřice ve směsi s vodou. Ta vytvoří souvislou hydroizolační bariéru z hydrofilního gelu v základové půdě na rubu zdiva. Pro vytvoření dodatečné izolace proti tlakové vodě máme k dispozici technologii injektáže polyuretanovým gelem IMESTA HYDROGEL PU, která spolehlivě vyřeší izolaci obvodových stěn domů bezvýkopovým postupem.
Metoda injektáže je spolehlivá při rozumném užívání. Užívá se zejména u smíšeného a kamenného zdiva. Není všude použitelná, avšak není třeba ji zatracovat. Při dobrém průzkumu a správné aplikaci dává dobré výsledky.
Čtěte také: Průvodce kročejovou izolací
2. Mechanické metody sanace zdiva
Podřezání řetězovou pilou
Izolace zdiva podřezáním strojní nebo ruční řetězovou pilou se provádí zpravidla v cihelném zdivu. Do řezné spáry se vkládají bitumenové, plastové či sklolaminátové izolace. Zdivo se proti sednutí zajistí plastovými klíny v různých tloušťkách dle šíře řezu a použité izolace. Vzniklá spára se následně vyplní rozpínavou maltou. Podobně se pro podřezání cihelného zdiva používá i ruční řetězová pila.
Výhody:
- Izolaci lze využít i proti tlakové vodě.
- Výhodná cena v cihelném zdivu.
- Možnost použití izolačních materiálů s dlouhodobou životností.
Omezení:
- Řezat lze pouze cihelné zdivo s vodorovnou průběžnou ložnou spárou.
- Zdivo musí být soudržné a zděné na vápennou maltu s co nejnižším obsahem cementu.
- Nelze řezat zdivo kamenné.
Podřezání zdiva diamantovým lanem
Izolace zdiva podřezáním diamantovým lanem se provádí i na kamenném zdivu. Podmínkou je dostatečný manipulační prostor po obou stranách zdiva. Opět se používají vložené fóliové izolace (PE, sklolaminát), se zaklínováním plastovými klíny. Postup je obdobný jako u podřezání řetězovou pilou. Prořezávání zdiva se provádí nasucho pomocí vidiařetězové pily nebo pomocí diamantové lanové pily, kotoučové pily s chlazením vodou. Diamantovou pilou lze prořezávat jakékoliv zdivo (cihelné, smíšené).
Výhody:
- Možnost odizolování všech druhů zdiva, i smíšeného a kamenného.
- Lze vkládat izolaci proti tlakové vodě.
Nevýhody a omezení:
- Riziko poruch statiky.
- Obtížně se řeší prostupy sítí.
- Nutný dostatečný přístup z obou stran zdi.
Zarážení nerezových desek (plechů)
Dodatečná izolace zdiva zarážením nerezových desek (plechů) je vhodná jen do průběžné spáry ve zdivu. Používané vlnité plechy z nerezové oceli se naráží nebo vibrují do průběžné spáry cihelného, někdy i nebo kamenného zdiva pomocí strojního zařízení, či ručního pneumatického kladiva. Plechy mají různé délky odpovídající tloušťce zdiva. Nevýhodou této metody jsou velké rázy při zarážení plechů, čemuž musí vyhovovat statika zdiva. Je nutné, aby ve zdivu byla rovná ložná spára. Je třeba počítat s tím, že ocelový plech tvoří tepelný most ve zdivu.
3. Elektroosmóza
K odvlhčení objektů a vysoušení zdiva se elektroosmóza úspěšně využívá přes 30 let. Fyzikální princip je známý už téměř 200 let, první praktické využití proběhlo před cca 70 lety. Technologie vysoušení zdiva na elektrofyzikálním principu vychází z obecně známých fyzikálních jevů, podle kterých elektromagnetické pole ovlivňuje chování vodních roztoků v tom smyslu, že ionty putují podle elektromagnetických siločar k zápornému a kladnému pólu.
K zápornému pólu - katodě, tj. k Zemi, putují anionty vody s v ní rozpuštěnými solemi. Tyto ionty se pohybují co nejrychleji cestou nejmenšího odporu. Větší část vlhkosti prostoupí přes povrch zdiva, odkud se odpaří. Může dojít k dočasnému zesílení vlhkostních projevů a většímu výskytu solných výkvětů v odpařovací zóně. Zbývající část vlhkosti je zatlačována do podzákladí, ke katodě, tj. k Zemi. Postupně tak dochází ke snížení úrovně kapilární vzlínavosti zemní vlhkosti.
4. Vzduchové dutiny
Izolace vzduchovými dutinami je použitelná v podmínkách působení zemní vlhkosti. Principem vzduchoizolačních systémů je oddělení zdroje vlhkosti od samotné stavební konstrukce pomocí vzduchové dutiny. Například provětrávanou štolou, soklem, provětrávanou podlahou či vzduchovou dutinou na interiérové straně stěny. V dutinách můžeme zajistit cirkulaci vzduchu vhodnou volbou nasávacího a výdechového otvoru nebo pomocí ventilátor.
Aby byla zajištěna účinnost vzduchové dutiny, musí být zajištěno dostatečné proudění vzduchu bez kondenzace vodní páry uvnitř dutiny. V současné době lze v oblasti sanace vlhkého zdiva tuto metodu úspěšně aplikovat zejména v kombinaci s injektážní metodou. Provětrávání přispívá k odvodu zbytkové vlhkosti suterénního a základového zdiva.
Pokud bychom uvažovali o použití vzduchoizolační metody, lze říci, že tato metoda je nákladnější, má neomezenou délku trvání, její provoz ve většině případů nevyžaduje žádnou energii a není omezena výběrem stavebních materiálů. Nevýhodou je problematické dimenzování vzduchových dutin a také pomalý pokles vlhkosti po dokončení úprav.
Doba vysychání zdiva
Vlhké zdi obsahují překvapivě velké množství vody. Poměrně běžných 10% hmotnostní vlhkosti je 160 litrů (!) v 1m3. Klasický vzorec říká: t = S x d2, kde koef. S = 0,28 (cihla), 1,2-1,4 (vápenec, pórobeton, beton), d = tl.zdiva v cm, t = doba vysychání ve dnech. Doba závisí kvadraticky na tloušťce zdiva.
Po bezchybném provedení dodatečné hydroizolace ve zdivu k zamezení vzlínající vlhkosti, správném/dostatečném větrání, vyšší teplotě vzduchu a jeho nižší procentuální vlhkosti, apod…, dále množství zbytkové vlhkosti ve zdivu, výsledky postupného vysychání by měly být viditelné v řádech měsíců. Ta doba může být i kratší, ale na vysychání zdiva má vliv vícero faktorů. Doba vzniku celistvé hydroizolace ve zdivu krémovou injektáží je 2 - 6 týdnů. Až po této době nastává proces postupného vysychání.
Faktory ovlivňující dobu vysychání:
- Typ a tloušťka zdiva
- Stupeň počáteční vlhkosti a zasolení
- Použitá sanační metoda
- Větrání a teplota vnitřního prostoru
- Vlhkost vzduchu
- Množství zbytkové vlhkosti ve zdivu
Pokud zdivo je suché, plísně by neměly mít podmínky pro své bujení. Ale není tomu tak absolutně. Vlhkost na povrchu omítek může být způsobena také kondenzací, z důvodu zvýšené vzdušné vlhkostí, která může kondenzovat na površích chladnějších místech vnitřních konstrukcí, např. v důsledku tepelných mostů. Dále v kombinaci s nedostatečných proudění vzduchu a pod. Takže na otázku, kdy se Vám nebudou tvořit plísně na omítkách lze obecně odpovědět, až Vaše klima v místnostech nebude příznivé pro uchycení sporů plísní a jejich bujení. Nicméně, opravdu je zásadní, aby zdi a podlahy spodní stavby nezavlhaly z důvodu nefunkčních či chybějících hydroizolací.
Důležité aspekty sanace
Spodní stavby domů se opravují, vyměňují nebo doplňují z výkopu okolo budovy, který slouží zároveň pro vybudování drenážního systému. Pro rekonstrukce nejčastěji používáme asfaltové pásy nebo asfaltové stěrkové materiály, nanášené za studena ručně nebo strojním stříkáním. Výhodou stěrkových materiálů je jejich bezproblémová aplikace na nerovné a zakřivené povrchy.
Opravenou nebo nově zhotovenou hydroizolaci je nezbytné chránit proti porušení a umožnit volný odtok vody z jejího povrchu. K tomu dobře poslouží nopové folie doplněné filtrační textilií. Samotné nopové folie, ač jsou často deklarovány jako hydroizolace, nelze v praxi použít k spolehlivé hydroizolaci. K fixaci horní hrany nopové folie se zpravidla doporučují systémové zakončovací lišty, mnohaletá zkušenost však příliš jejich použití nepodporuje, odtrhávají se vlivem tepelné roztažnosti od zdi nebo prasknou.
Pro svislé izolace obvodového zdiva z vnější strany, pokud je to z technického a ekonomického hlediska obtížné, či nemožné (např. sousedící zástavba, inženýrské sítě, hluboké založení stavby, trvalé působení tlakové vody), vytvoří se izolační systém z vnitřní strany. Obvodové zdivo s vnitřní svislou izolací zůstává vlhké. Styk svislé stěny a podlahy se zaoblí vhodnou maltovinou, např. na povrchové svislé izolace se musí provést ochranná vrstva např. sanační omítka.
Drenáže jsou součástí ochrany stavby podél vnějšího izolačního systému a vytvářejí se v případě působení vody (nebo možného výskytu) v málo propustných nebo nepropustných zeminách. Dostačující hloubka uložení drenáže je min. 100 mm pod úroveň podlahy suterénu. Štěrkový obsyp drenáže fr. 8-32 mm musí být provedený do výšky nad úroveň podlah suterénu min. 300 mm. Svislá izolace zdiva nad terénem se provede do výšky min. 300 mm např. pomocí soklové omítky.
U zdiva s obsahem výkvětotvorných solí, v závislosti na stupni zasolení, se provede opatření dle směrnice WTA 2 - 9 - 04/D Sanační omítkové systémy. Součástí sanačních prací by měla být i kontrola kanalizace (dešťové, splaškové), která často přispívá k zavlhčování podzákladí. V suterénních prostorách může docházet na zdivu ke kondenzaci vodních par obsažených ve vzduchu. Kontrolu sanačních prací je potřeba provádět v průběhu jejich realizace.
| Typ zdiva | Koeficient S (dny/cm²) | Poznámka |
|---|---|---|
| Cihelné zdivo | 0,28 | Nejrychlejší vysychání |
| Vápenec | 1,2 - 1,4 | Pomalé vysychání |
| Pórobeton | 1,2 - 1,4 | Pomalé vysychání |
| Beton | 1,2 - 1,4 | Pomalé vysychání |
| Vzorec pro odhad doby vysychání: t = S x d2 (kde d = tloušťka zdiva v cm, t = doba vysychání ve dnech) | ||
tags: #vodorovná #izolace #zdiva #doba #vysychání