Příspěvek se zabývá dodatečnou izolací stavebních konstrukcí na styku se zeminou. Je prezentován postup sanačních prací, kde nám významným pomocníkem jsou směrnice WTA tuto problematiku popisující a řešící. Zapomínat se nesmí ani na odstřikující vodu a kondenzační vlhkost. Na vysoce odborném provedení detailů je závislá úspěšnost sanace.
1. Proč je vodorovná izolace klíčová?
Na nutnost sanace zdiva nás upozorňuje až projevující se degradace povrchových úprav zdiva vznikem tmavých ploch. Prováděné rekonstrukční práce na budovách vzhledem k dlouholeté funkčnosti by měly být vždy zaměřeny i na zajištění stavebních konstrukcí proti působení vlhkosti. Taktéž při nové výstavbě si založení stavby bez hydroizolace neumíme představit. Spolehlivá hydroizolace spodní stavby je tvořena kvalitními materiály a dodržením technologických postupů. Smyslem hydroizolace stavby je trvale bránit průniku dešťové, povrchové a podpovrchové vody do konstrukce a dalších prostor stavby.
Hydroizolace spodní stavby je jedna z nejdůležitějších součástí stavby. Hydroizolace spodní stavby chrání objekt před účinky spodní vody a dalšími korozními účinky vnějšího prostředí, jako jsou bludné proudy, radon a chemicky znečištěné horniny. Provádění hydroizolace se musí dělat zvlášť pečlivě, jelikož je to konstrukce chránící stavbu, která je těžce opravitelná. Někdy je oprava i nemožná nebo velice nákladná. Voda v objektu je velkým problémem. Vlhkostí je ohrožena zejména spodní část staveb. Cílem hydroizolace stavebních konstrukcí je hlavně zabránění přístupu vody do konstrukce a zároveň zabránění vstupu vodních par či plynů.
Typy hydrofyzikálního namáhání:
- Netlaková voda - jedná se o smáčení zdiva např. voda prosakující horninou.
- Tlaková voda - např. podzemní voda. Nejvíce se projevuje hlavně v suterénních prostorách a v místech tzv. tlakové podzemní vody.
- Poškození z havárií - např. porušení kanalizace.
- Srážková povrchová a odstřikující voda.
Spodní stavbu můžete oproti střeše vždy chránit před působením vody i nepřímo, tedy snížením jejích účinků na stavbu. Například drenážním systémem, nebo posunem základové spáry nad hladinu podzemní vody.
2. Diagnostika a návrh sanace
Návrh sanace musí být zpracován odborně na základě výsledku provedených průzkumných prací. Přitom mají být zohledněny faktory technické, ale i hledisko ekonomické a požadavky památkové péče. Směrnice WTA podrobněji rozpracovávají diagnostické postupy a metody pro zjišťování stavu zdiva. Tyto směrnice poskytují jen vodítko pro posuzování zdiva a přehled diagnostických metod.
Čtěte také: Postup vodorovné hydroizolace
Pro správnou funkci a dlouhou životnost je naprosto klíčový kvalitní návrh konkrétní realizace a jeho bezchybné provedení. Izolace proti vodě se často kombinuje s izolací proti radonu. Proto se zpracovává nejen na základě hydrofyzikálního namáhání spodní stavby, ale s ohledem na posouzení radonového indexu.
5 oblastí, které se nikdy nevyplácí při hydroizolaci spodní stavby podceňovat:
- Ověřené informace o výskytu vody: Posudek o hydrofyzikálním namáhání spodní stavby je naprosto zásadní pro správný návrh izolace proti vodě. Klíčová je znalost charakteru území, ve kterém stavba stojí.
- Promyšlené řešení: Zodpovědný projektant vezme vždy v úvahu kompatibilitu jednotlivých složek hydroizolace, jejich vlastnosti a vhodnost pro konkrétní použití na zvolené stavbě (s ohledem na konstrukci, průchody atd.). Doslova od penetračního nátěru pod asfaltové pásy, až po ochranné prvky.
- Použití kvalitních materiálů: Levnější systém s horší kvalitou, nebo nedostatečnými parametry se na stavbě může objevit v rozporu s projektem ve chvíli, kdy realizátor stavby podlehne tlaku investora. Krátkodobá úspora ovšem nevyváží riziko a dodatečné náklady, které vzniknout.
- Kvalitní provedení: Správná příprava podkladu, svařování asfaltových pásů, dodržení technologických postupů i skladování hydroizolačních materiálů. Často totiž v této fázi i malá nedokonalost ve spojení s podkladem vytvoří velký problém se zatékáním vody.
- Správná ochrana hydroizolace: Ochrana hydroizolace má přímý vliv na její životnost. Při popraskání nopové folie (při zasypávání, nebo hutnění zeminy) může například dojít k poškození asfaltových pásů, které nejsou chráněny separační vrstvou geotextilie.
Hydrofyzikální namáhání spodní stavby je hodnoceno v těchto oblastech: zemní vlhkost, volně stékající voda po svislých plochách, volně stékající voda po sklonitých plochách, tlaková podzemní voda, tlaková voda vzniklá hromaděním, srážková povrchová a odstřikující voda. Diagnostika poruch spodní stavby a následné odstraňování těchto poruch je však daleko obtížnější a zásady navrhování na nápravu jsou rozdílné.
3. Metody dodatečné vodorovné izolace
Jsou zde komentovány jednak injektáže, tlakové i beztlakové, stejně jako dodatečné vodorovné izolace. Provedení dodatečné vodorovné izolace ve zdivu je základní podmínkou pro účinnost celého hydroizolačního systému.
3.1. Injektáže zdiva
Pro injektáž zdiva se používají jedno nebo více složkové směsi, s komponenty upravujícími smáčivost nebo vytvrzení prostředku, případně s přídavkem fungicidu. Pro utěsnění kapilár se používají prostředky na bázi parafinu, epoxidových a polyuretanových pryskyřic. Poměrně malá rozteč vrtů umožňuje jejich menší průměr např. 20 mm. U tlakové injektáže se do zdiva aplikuje injektážní prostředek nízkotlakovou metodou (tlak < 10 bar) za použití speciálních čerpadel. Injektážní vrty se provádějí v osové vzdálenosti 100-125 mm o průměru 10-20 mm, dle použitého pakrového systému, který utěsňuje ústí vrtu pro tlakovou aplikaci. Směrnice neudává normové spotřeby injektážních prostředků.
3.2. Prořezávání zdiva
U tohoto postupu se jedná o oddělení zdiva izolační deskou, kde se vlnité desky o šířce cca 300 mm z nerezové oceli zarážejí do maltových spár zdiva s překrytím nebo spojované zámkem. Možnost provádění je závislá na tloušťce a druhu zdiva, pevnosti a šířce průběžné ložné spáry. Prořezávání zdiva se provádí nasucho pomocí vidiařetězové pily nebo pomocí diamantové lanové pily, kotoučové pily s chlazením vodou. Vidiařetězovou pilou se zpravidla prořezává spára v cihelném zdivu. Diamantovou pilou lze prořezávat jakékoliv zdivo (cihelné, smíšené). Po řezání se do pročištěné řezné spáry vkládá izolace, tj. plastová izolační folie tl. 2 mm nebo izolační sklolaminátová deska.
Čtěte také: Jak na horizontální plotovky?
3.3. Vnitřní svislá izolace
V případě, že vytvoření svislé izolace obvodového zdiva z vnější strany je z technického a ekonomického hlediska obtížné, či nemožné (např. sousedící zástavba, inženýrské sítě, hluboké založení stavby, trvalé působení tlakové vody), vytvoří se izolační systém z vnitřní strany. Obvodové zdivo s vnitřní svislou izolací zůstává vlhké. Např. bobtnavé a s vodou reagující látky, např. styk svislé stěny a podlahy se zaoblí vhodnou maltovinou, např. na povrchové svislé izolace se musí provést ochranná vrstva např. betonová monolitická příčka o tl. 50 mm.
4. Materiály pro vodorovnou izolaci
Významnou roli sehrává vhodný materiál a dodržování předepsané technologie. Dnes nejpoužívanější izolační technologie jsou povlakové (asfaltové pásy nebo fólie) a bezpovlakové (nátěrové hmoty a nástřiky).
4.1. Asfaltové izolační pásy
Asfaltové pásy patří k vývojově nejstarším izolačním hmotám. Jsou tvořeny z asfaltu, nosné vložky a povrchové úpravy. Dříve se používal oxidovaný asfalt, který není odolný proti UV záření a má malou životnost. Asfaltové pásy se dělí na pásy z asfaltů oxidovaných a asfaltů modifikovaných. Oxidované asfaltové pásy se vyznačují malou tažností, dosahuje pouhých 2 až 5 %. Jsou málo odolné proti stárnutí a křehnou za nízkých teplot. Mechanická odolnost bývá velmi špatná. Použitelnost je omezena cca +70 °C a ohebnost teplotou 0 °C.
Modifikované asfaltové pásy jsou elastické i při teplotách hluboko pod nulou a nelámou se. Vynikají vysokou flexibilitou a tažností, dosahující cca 50 % u hmoty bez vložky. Jsou odolnější proti stárnutí a praskání krycí vrstvy. Použití modifikátorů, jako je SBS (styrén-butadien-styrén) nebo APP (ataktický polypropylen), zlepšuje jejich tepelnou stálost, pružnost a odolnost proti stárnutí. Asfaltové pásy SBS mají navíc samozacelující schopnost např. při místním proražení. Modifikované asfaltové pásy bez potíží drží krok s foliemi FPO, EPDM, POCB. Celosvětově opanovaly cca 80 % stavebního trhu v oblasti izolace a povlakových lehkých střešních krytin.
Dle nosné vložky rozlišujeme pásy se skelnými rohožemi, polyesterovými rohožemi a fóliemi z hliníku nebo plastů.
- Skelné rohože jsou vysoce odolné proti hnilobě a mikroorganismům.
- Polyesterové rohože zajišťují velmi dobrou pevnost v tahu a tažnost.
- Fólie z hliníku mohou mít problémy s rozdílnou roztažností asfaltu a hliníku.
- Fólie z plastů se používají zejména pro protiradonové izolace.
Čtěte také: Doba vysychání zdiva
Aplikace vhodných asfaltových pásů:
| Hydrofyzikální namáhání | Doporučené pásy |
|---|---|
| Zemní vlhkost | Oxidovaný asfaltový pás: charBIT G200 S40, Modifikované pásy: charBIT ELAST G S40, charBIT ELAST PV S40, charBIT ELAST PV S40 HQ |
| Voda prosakující horninou a tlaková voda | Modifikované pásy: charBIT ELAST G S40, charBIT ELAST G S40 HQ (pod úrovní terénu vždy min. ve dvou vrstvách) |
Izolace proti vodě se na klasické střeše v případě asfaltového pásu používá i jako finální střešní plášť, tedy lepenka na střechu. Typickým případem může být střešní asfaltový šindel, nebo asfaltová lepenka na nepochůzných plochých střechách, i na pochůzných terasách, tzv. užitných střechách.
4.2. Fóliové izolace
Fóliové hydroizolace mají vysokou pevnost v tahu a dokonalou vodotěsnost i odolnost proti agresivním účinkům zemního prostředí. Fólie jsou charakteristické svou homogenní strukturou a tím do jisté míry i vymezenou oblastí použitelnosti. Rozlišujeme plastové fólie (např. PVC-P) a elastomerové fólie (např. chloroprenové a etylénpropylenové kaučuky). Elastomerové fólie se lepí, zatímco plastové fólie se svařují horkým vzduchem nebo extruzně s přídavným svařovacím materiálem. Spojení dvojitým svarem s vytvořením zkušebního kanálku umožňuje odzkoušet plynotěsnost přetlakováním kanálku nebo podtlakovou zkouškou.
Fóliové hydroizolace se k podkladu lepí nebo kladou volně a zatěžují se. Spojování sousedních fólií se realizuje pomocí horkého vzduchu nebo mechanicky kotevními prostředky.
5. Provádění vodorovné izolace
Hydroizolace objektu se navrhuje podle hydrofyzikálních podmínek. U podsklepených budov se kombinuje izolace vodorovná a svislá. Hydroizolace se provádí na rovný, pevný a očištěný povrch. Veškeré hrany podkladu musí být zaobleny, aby se asfaltové pásy při ohýbání nelámaly.
5.1. Příprava podkladu
Podklad musí být pevný, suchý, čistý, rovný, bez ostrých výčnělků a prohlubní. Nesmí být zmrzlý. Spára mezi vodorovnou a svislou částí podkladu musí být zaoblena maltou nebo omítky o poloměru 40 až 50 mm. V případě, že podklad nesplňuje tyto podmínky, musí být izolační povlak od podkladu oddělen.
5.2. Pokládka hydroizolace
Hydroizolaci připevňujeme k podkladu mechanicky (kotvou), lepením asfaltem nebo natavováním plamenem, nebo horkým vzduchem. Položení hydroizolace na základovou desku nebo betonovou vyrovnávací vrstvu nad základovými pásy. Po zaschnutí betonové vrstvy se křídou vyznačí místa budoucích příček a nosných stěn. Izolace se položí pouze na tato nezbytně potřebná místa, kam se po vyzdění již nedostaneme. Kdybychom ji položili všude, tak hrozí, že se při dalších stavebních etapách poškodí a nebude na 100 % plnit svojí funkci.
Při natavování asfaltových pásů je nutné připravit kvalitní podklad, vyčistit od mechanických nečistot, opravit nerovnosti a napenetrovat asfaltovým nátěrem. Po zaschnutí asfaltové penetrace se role pomalu rozbaluje za stálého natavování podkladu i role. Je potřeba, aby byly plochy nataveny co možná nejvíce rovnoměrně, aby nevznikaly vzduchové bubliny. Přesahy jednotlivých asfaltových pásů by měly být okolo 10 cm. Tři asfaltové pásy by měly být napojeny spojem tvaru písmene „T.“ Čtyři asfaltové pásy nesmí vytvářet křížové spoje. Důkazem dokonale nataveného spoje je výlitek roztaveného asfaltu z přesahu pásu. Je velice důležité, aby asfaltový pás přesahoval přes základ alespoň cca 10 cm.
5.3. Napojování a detaily
Napojování musíme věnovat zvláštní pozornost, spoj musí být dokonale těsný. První krok zpětného spoje spočívá v položení vodorovné hydroizolace s přesahem minimálně 150 mm od budoucí stěny. Ve druhém kroku po vyzdění suterénní zdi se na vodorovnou izolaci nataví svislá část hydroizolace a připevní se ke konstrukci stěny.
Provádění izolace prostupů v základech se provádí dokonalým obtažením vedených instalací. Trubkové prostupy se utěsňují pružnými materiály (např. provazci a bandáží, polyuretanovou pěnou apod.).
Dilatační uzávěry systémů vodotěsných izolací spodních staveb s povlakovými izolacemi jsou limitujícím konstrukčním detailem. Musí respektovat možné pohyby, tj. jsou oproti běžné ploše zesíleny. Tato ukončení zabraňují pronikání vody za hydroizolační povlak. Hydroizolace musí byt vytažena minimálně 150 mm nad úroveň terénu.
5.4. Ochrana hydroizolace
Ochranná vrstva u vodorovné izolace se provádí v ideálním případě z betonové mazaniny tl. minimálně 50 mm. V mnoha případech však postačí izolaci chránit pomocí geotextilie. U svislé hydroizolační vrstvy je nutno zabránit poškození pásu od zeminy.
Použití extrudovaného polystyrenu, pro soklovou partii, na vnější straně s mechanicky odolnou povrchovou úpravou je téměř bezproblémové a současně stále více používané.
6. Drenážní systémy
Drenáže jsou součástí ochrany stavby podél vnějšího izolačního systému a vytvářejí se v případě působení vody (nebo možného výskytu) v málo propustných nebo nepropustných zeminách. Drenážní systém je sestava perforovaných ohebných trubek různé velikosti a čisticích popř. kontrolních šachet. Slouží k odvádění přebytečné podpovrchové vody z pozemku a zabraňuje tak pronikání vody ke stavbě.
6.1. Typy drenáží
- Liniové drenáže: Zhotoví se ve vzdálenosti 0,5 - 1 m od líce obvodových zdí. Tvoří ji perforované trubky o sklonu min. 0,5 %, lépe však 1 %. Trubka je ukládána do štěrkového lože frakce 16/32 mm, nejlépe na betonový podklad, jelikož v případě štěrkového podkladu můžou vznikat prohlubně, trubka nebude lokálně ve správném spádu a v těchto místech se bude držet tlaková voda. Násyp štěrku musí být 300 mm vysoký. Kontrolní šachtice se vyskytují v rozích budovy. Osa drenážní trubky musí být uložena min. 200 mm pod úrovní hydroizolace. Štěrkový zásyp je ideální obalit geotextilií s plošnou hmotností 500 g/m2 s přesahem 100 mm ve spoji, aby se předcházelo ucpání systému drobnými částicemi.
- Plošné drenáže: Jsou nejčastěji zhotoveny pod podkladní deskou mezi základovými pásy. Jedná se o štěrkový násyp tloušťky 200 mm obalený geotextilií.
7. Kontrola a údržba
Kontrolu sanačních prací je potřeba provádět v průběhu jejich realizace. Po položení hydroizolace je nutné zkontrolovat odvedenou práci. Především se kontroluje těsnost v přesazích hydroizolačních pásů, kterou můžeme kontrolovat buď vizuálně, pomocí jehly, ofouknutím horkým vzduchem, vakuovou zkouškou nebo natlakováním komůrkových spojů.
tags: #vodorovna #izolace #nad #terenem #principy #a