Hydroizolace je jedním z nejdůležitějších aspektů stavebních prací, chrání totiž budovu před vlhkostí a zajišťuje její dlouhodobou trvanlivost. Zátěž vlhkostí a spodní vodou je nebezpečná pro každou stavbu. Proto se vyplatí do hydroizolace investovat již ve fázi stavby domu.
Typy a význam hydroizolace
Existují různé typy izolací proti vodě a vlhkosti, včetně svislé a vodorovné hydroizolace. Při stavbě domu má velký význam jak vodorovná, tak svislá izolace.
- Svislá hydroizolace chrání svislé plochy základů, které jsou v kontaktu se zeminou, před dešťovou vodou, roztátým sněhem nebo vysokou hladinou spodní vody, které by se postupně dostávaly přes stěny základů do konstrukce. Bez ní se mohou objevit vlhké zdi, plísně, poškozené omítky a v nejhorším případě i statické problémy.
- Vodorovná hydroizolace řeší vzlínající vlhkost zespoda, zabraňuje pronikání vody zespodu do konstrukce domu a je nezbytná pro zdravé a suché vnitřní prostředí.
Bez ohledu na typ hydroizolace, kterou hodláme provést, je výběr správných produktů nanejvýš důležitý. Ty by měly být vyrobeny z materiálů nejvyšší kvality, které jsou trvanlivé a odolné proti poškození.
Výběr hydroizolace dle podmínek
Výběr vodorovné a svislé hydroizolace by měl záviset mj. na hladině podzemní vody nebo způsobu založení stavby. Hydroizolace objektu se navrhuje podle hydrofyzikálních podmínek. V případě zatížení tlakovou vodou nejlépe poslouží těžká izolace základů. Pokud je objekt umístěn nad vodní hladinou, může stačit pouze lehká izolace.
Materiály pro vodorovnou hydroizolaci
Náš internetový stavební obchod nabízí mnoho hydroizolačních materiálů, jako jsou tekuté fólie, ale i základové hydroizolace od renomovaných značek. V dnešní době nejpoužívanější izolační technologie jsou povlakové (asfaltové pásy nebo fólie) a bezpovlakové (nátěrové hmoty a nástřiky).
Čtěte také: Postup vodorovné hydroizolace
Živičné hmoty a asfaltové pásy
Při plánování hydroizolací stojí za zvážení živičné hmoty, které chrání nejen před tlakem vody, ale i před mechanickým poškozením a chrání beton před kapilární nasákavostí. Asfaltové pásy se buď lepí asfaltovým nátěrem, nebo natavují pomocí plamene a horkovzdušné pistole. Pro izolování spodní stavby se používá výhradně pás typu S, popř. modifikované pásy SBS (styrén-butadien-styrén) bez nosné vložky. Hydroizolační pásy typu S s nosnou vložkou ze skelné, polyesterové rohože nebo kovové vložky mají daleko lepší vlastnosti, a to jak mechanické tak hydroizolační, než pásy typu A a R. Dříve se používal oxidovaný asfalt, který není odolný proti UV záření a má malou životnost. V případě asfaltu se izoluje dvěma vrstvami: podkladní (2-3 mm) a svrchní (3-5 mm).
Tekuté fólie a guma
Hydroizolační fólie mají vysokou pevnost v tahu a dokonalou vodotěsnost i odolnost proti agresivním účinkům zemního prostředí. Hydroizolační fólie se k podkladu lepí nebo kladou volně a zatěžují se. Spojování sousedních fólií se realizuje pomocí horkého vzduchu nebo mechanicky kotevními prostředky. Tekutá guma vytváří bezešvou, elastickou vrstvu odolnou proti tlakové vodě. Snadno se nanáší štětcem nebo válečkem, dokáže překlenout menší praskliny a na rozdíl od pásových izolací nemá problematické spoje. Aplikace je jednoduchá i pro domácí kutily a výsledek je spolehlivý. Pro místa s extra vysokými nároky na odolnost, například hlubší suterény nebo problematické půdní podmínky, je ideální tekutá guma Kanada. Ta zvládne i extrémní podmínky a poskytuje dlouhodobou ochranu tam, kde běžné materiály nestačí.
AquaStop Bitumen 2K
Pro vodorovnou hydroizolaci betonového základu před zahájením zdění betonových tvarovek je ideální bezešvá hydroizolace výrobkem AquaStop Bitumen 2K. S tímto výrobkem se výborně pracuje, zejména tam, kde je značné množství prostupů skrz hydroizolaci. Tato hydroizolace je po všech stránkách výhodná a spolehlivá. Plochy se snadno nanášejí (aplikace ve dvou vrstvách) v tloušťce cca 6 mm, což je přibližná tloušťka modifikovaných pásů. Největším rizikem a prioritou je, aby hydroizolace proti vlhkosti těsnila i v místech připravené svislé ocelové výztuže. Tím, že se AquaStop Bitumen 2K aplikuje (nanáší) hladítkem (jedná se o hustou kašovitou hmotu), je snadné v místech těchto prutů zhotovit tzv. límečky do výšky cca 50 - 100 mm. Jelikož má tato hydroizolace vynikající chemickomechanickou přilnavost k velké škále materiálů včetně skla, dřevěných konstrukcí atd., na ocelových roxorech je přilnavost a hydroizolační těsnost naprosto spolehlivá. Po 14 dnech má značnou pevnost a při popisu výšky a druhu zdění je potřeba počítat, že zatížení po zalití tvarovek nepůsobí pouze na vodorovnou plochu základu a tím zhotovené vodorovné hydroizolace, ale váha se z velké části vynáší na ocelovou výztuž, jelikož betonová výplň tvarovek v komorách nemá tendenci po vytvrdnutí se smýkat po roxorech. Tyto ocelové výztuže mají na povrchu žebrování a to zabraňuje smyku.
Provádění vodorovné hydroizolace
Hydroizolace se provádí na rovný, pevný a očištěný povrch. Veškeré hrany podkladu musí být zaobleny, aby se asfaltové pásy při ohýbání nelámaly.
Příprava podkladu
V první řadě je třeba řádně připravit podklad, a to pomocí základního nátěru, který zvyšuje přilnavost hydroizolace. Základová zeď musí být čistá, suchá a zbavená všech nečistot. Odstraňte zbytky betonu, hlíny nebo jiné nečistoty. Na savé povrchy (beton, cihly) aplikujte penetraci, která zajistí lepší přilnavost hydroizolace. Pozor na ostré hrany a výstupky. Ty je potřeba zabrousit nebo začistit, aby nepoškodily izolační vrstvu. Jakmile vše stihlo zaschnout, začne se izolovat základová deska.
Čtěte také: Jak na horizontální plotovky?
Aplikace hydroizolace
Hydroizolaci připevňujeme k podkladu mechanicky (kotvou), lepením asfaltem nebo natavováním plamenem, nebo horkým vzduchem. Začneme aplikací speciálního nátěru, utěsněním kritických míst konstrukce, jako jsou spáry. Poté je do hydroizolace zapuštěna síťovina ze skelných vláken a předtím musí být provedena krytina. Výztuž by měla být zcela pokryta hmotou. Na úplný závěr se nalepí polystyren a poté se provede dokončovací vrstva např. z polyetylenové fólie. Polystyren je lepen pomocí stejného výrobku, ze kterého byla vyrobena izolace. Mnohé z nich fungují dobře jako izolace i pojiva. Tekutou gumu nanášejte ve dvou vrstvách. První vrstvu aplikujte štětcem nebo válečkem rovnoměrně po celé ploše. Po zaschnutí (obvykle 4-6 hodin) aplikujte druhou vrstvu kolmo na první. Prostupům a rohům věnujte zvláštní pozornost. Tady použijte geotextilii zatlačenou do první vrstvy a překrytou druhou vrstvou. Po zaschnutí je nutné izolaci mechanicky ochránit před poškozením při zasypávání. Použijte ochrannou fólii, nopovou fólii nebo izolační desky.
Napojení hydroizolací
Nepropustnou izolaci je poté třeba uvnitř domu napojit na hydroizolaci podlahy a zvenčí na svislou obvodovou hydroizolaci, která je vyvedena až na povrch, protože jinak by vlhkost pronikala kolem nepropustné překážky a do domu se i tak dostala. Napojování musíme věnovat zvláštní pozornost, spoj musí být dokonale těsný. První krok zpětného spoje spočívá v položení vodorovné hydroizolace s přesahem minimálně 150 mm od budoucí stěny. Ve druhém kroku po vyzdění suterénní zdi se na vodorovnou izolaci nataví svislá část hydroizolace a připevní se ke konstrukci stěny.
Nejčastější chyby při provádění
Při provádění vodorovné hydroizolace se často setkáváme s chybami, které mohou mít fatální následky pro celou stavbu:
- Aplikace na vlhký podklad: Izolace na vlhkém povrchu se špatně přichytává a může se následně odlupovat. Nechte základ řádně vyschnout, vlhkost by neměla přesáhnout 4 %.
- Nedostatečné ošetření detailů: Rohy, prostupy a napojení jsou kritická místa. Právě tady se nejčastěji objevují netěsnosti. Používejte výztužné tkaniny a věnujte těmto místům extra pozornost.
- Příliš tenká vrstva: Úspora na tloušťce izolace se nevyplatí. Dodržujte doporučenou spotřebu materiálu. Pro tekutou gumu platí 1,5-2 kg/m².
- Chybějící ochrana izolace: Nechráněná izolace se při zasypávání snadno poškodí. Mechanická ochrana není luxus, ale nutnost.
- Špatné načasování prací: Nenanášejte izolaci za mrazu, deště nebo vysokých teplot. Ideální podmínky jsou +5 až +25 °C a suchý vzduch.
- Nekvalitní napojení na svislou izolaci: Etapový spoj mezi vodorovnou a svislou hydroizolací na obvodu stavby má malé šance na dosažení těsnosti pro tlakovou vodu.
- Nízké osazení domu: Nízké osazení domu do terénu může vést k tomu, že vodorovná hydroizolace je pod úrovní terénu, což zvyšuje riziko pronikání vody.
Drenážní systém a jeho význam
Drenážní systém je sestava perforovaných ohebných trubek různé velikosti a čisticích popř. kontrolních šachet. Slouží k odvádění přebytečné podpovrchové vody z pozemku a zabraňuje tak pronikání vody ke stavbě. Osa drenážní trubky musí být uložena min. 200 mm pod úrovní hydroizolace. Štěrkový zásyp je ideální obalit geotextilií s plošnou hmotností 500 g/m2 s přesahem 100 mm ve spoji, aby se předcházelo ucpání systému drobnými částicemi. Plošné drenáže jsou nejčastěji zhotoveny pod podkladní deskou mezi základovými pásy. Jedná se o štěrkový násyp tloušťky 200 mm obalený geotextilií.
Problémy a závady vodorovné hydroizolace
I přes veškerou péči se mohou vyskytnout problémy s vodorovnou hydroizolací. Závadou se označuje takový stav, který není změnou proti původnímu stavu, ale vznikl nevhodným, či nedokonalým provedením, nebo vyplývá z přehodnocení objektu, konstrukce nebo prvku podle soudobých předpisů a norem. Nejdůležitějším okamžikem je vědomí skutečnosti, že zatímco hydroizolace střechy je obvykle přístupná, tak v případě hydroizolace spodní stavby je tato vždy velmi složitě přístupná a jakákoliv její oprava je finančně velmi náročná.
Čtěte také: Doba vysychání zdiva
Příklady selhání vodorovné hydroizolace
Vodorovná hydroizolace má v současné výstavbě často nízkou úroveň, což vede k problémům s vlhkostí. Dříve se vodorovná hydroizolace umisťovala výše nad terénem, což snižovalo riziko zatékání. Dnes je podlaha často v úrovni terénu nebo jen mírně nad ním, což staví hydroizolaci do mnohem náročnější pozice.
Příklad 1: Dům na svahu
U nepodsklepeného domu postaveného na svahu tvořeném nepropustnými zeminami se objevily skvrny vzlínající vlhkosti na vnitřních stěnách hned při prvním přívalovém dešti. Vodorovná hydroizolace byla 4 cm pod povrchem terénu. Voda valící se ze svahu naplnila podsyp a spáry dlažby, zásypy přípojek a násypy terénních úprav kolem domu. Na vodorovnou hydroizolaci s prostupy a etapovým spojem se svislou hydroizolací na obvodu stavby tak působila voda malým hydrostatickým tlakem, ale v obrovském množství.
Příklad 2: Dům v dolíku
Ještě horší situace nastala u domu v lokalitě s jílovitou zeminou, kde navíc nebyla možnost zaústit dešťové svody do kanalizace. Dům je v dolíku, ze kterého nemá voda z přívalového deště úniku. Je osazen velmi nízko. Již v období výstavby při dešti nastala záplava. Rozsah problému si však investor uvědomil až po prvním letním přívalovém dešti po uvedení do provozu. Dům se stal ostrovem uprostřed bažiny. Voda si rychle našla nedokonalosti v provedení hydroizolace, zvláště netěsnou, nízko položenou spáru mezi svislou částí hydroizolace a stěnou u dveří a na samotném rámu dveří. Nejspíš se projevily i netěsnosti ve spoji mezi vodorovnou a svislou částí hydroizolace. Voda proniklá na horní povrch vodorovné hydroizolace se rychle rozlila po celém půdorysu domu a vzlínala do stěn a do vrstev pod podlahou. Kromě zhoršení parametrů tepelné izolace způsobila rozvoj mikroorganismů, napadajících materiál podlahové krytiny.
Požadavky na chráněné prostředí
Česká hydroizolační společnost vydala směrnici ČHIS 01 Hydroizolační technika - Ochrana staveb před nežádoucím působením vody a vlhkosti, která specifikuje požadavky na stav chráněného prostředí a vnitřních povrchů. Pro prostory rodinného domu se nejčastěji uplatní požadavek na stav chráněného prostředí třídy P2.
Třídy požadavků na stav chráněného prostředí a vnitřních povrchů
| Třída | Popis |
|---|---|
| P1 | Prostory do kterých nesmí vnikat voda. Vnikání vody by způsobilo nenahraditelné škody. Vnitřní povrchy ohraničujících konstrukcí musí být suché. |
| P2 | Prostory do kterých nesmí vnikat voda. Škody vzniklé vniknutím vody lze pojistit. Vnitřní povrchy ohraničujících konstrukcí musí být suché. |
| P3 | Prostory ve kterých mohou být povrchy vlhké, nesmí odkapávat nebo stékat voda. Nevadí odpar vlhkosti z povrchu konstrukcí. Doporučuje se řízený odvod prosakující vody (spádovaný žlábek se zaústěním do čerpací jímky apod.). |
| P4 | Prostory do kterých může vnikat voda v malém množství a může odkapávat na osoby, zařízení nebo předměty nebo jsou tyto chráněny vhodným opatřením. Vyžaduje řízený odvod prosakující vody (spádovaný žlábek se zaústěním do čerpací jímky apod.) Vnikání vody neovlivňuje trvanlivost konstrukcí. Nevadí odpar vlhkosti z povrchu konstrukcí. Mokvající místa s měřitelným průsakem. |
Poznámky:
- * Vlhkost povrchu konstrukce se obvykle projevuje ztmavnutím povrchu, později výkvěty solí v zónách odparu vody z povrchu.
- ** Nesmí být v rozporu s hygienickými předpisy pro daný druh využití prostoru. Skapávající nebo stékající vodu nutno odvést.
Osazování domu na terén
Podsklepené stavby, v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2, se doporučuje výškově osadit tak, aby horní povrch nosné konstrukce nad prvním podzemním podlažím byl v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu. Na jiných místech směrnice [3] se předpokládá málo propustný povrch přilehlého terénu, jeho sklon od objektu a odvodnění. Pokud přece jen někdo trvá na tom, že nechce zvedat nohy cestou z venku domů, neobejdeme se nejspíš bez spádovaného, dostatečně širokého, mřížkou zakrytého žlábku na obvodu objektu, nebo na té jeho části, kde není dodržena úroveň podlahy. Žlábek musí být trvale účinně odvodněn.
tags: #vodorovna #hydroizolace #domu #informace